"Bylo by to přece hezké, kdyby slovenská a česká armáda i slovenská a česká policie měly tuzemský samopal, který by se vyráběl v Česku nebo na Slovensku. Jistě by se dobře prodával i za hranicemi." To jsou slova trenčínského podnikatele Ing. Petra Tvrdého, který se spolupracovníky Františkem Gašparíkem a Jánem Lučanským vyvinul nový samopal. Jenže zkušení říkají: Není umění vyvinout dobrou zbraň, není umění ji vyrobit. Umění je takovou zbraň prodat.

K tomu má ale trojice slovenských nadšenců ještě daleko. S vývojem automatické zbraně si zpočátku hráli jen tak pro vlastní potěšení. Po čase ale nabyli dojmu, že se jim povedlo zkonstruovat kvalitní věc, snad i s lepšími vlastnostmi, než mají samopaly renomovaných značek. Mají tedy vyvinutou a poměrně důkladně vyzkoušenou zbraň zajímavých parametrů, ale tříletý vývoj spolkl nemalé prostředky. Na základě výsledků zkoušek by teď měla vzniknout "hotová" zbraň třetí generace, která už prý existuje na papíru. K dokončení vývoje a přípravě sériové výroby by ale bylo zapotřebí získat solventního výrobce s důvěryhodnou značkou, tedy některou zbrojovku, a případně i podporu státu.

Konstrukci si nechali patentovat pod názvem Laugo LTG-1. LTG jsou začáteční písmena jejich příjmení, Laugo připomíná místo vzniku zbraně (na území Trenčína se kdysi rozkládala římská vojenská osada Laugaricio). U zbraně se počítá s různými délkami hlavní podle přání uživatele v rozsahu od 160 do 424 mm. Nyní je na náboje 9 mm Luger, ale konstrukce dovoluje podle potřeby jednoduchou změnu ráže. Vzhledem k rozměrům a předpokládané hmotnosti samopalu (v uvažovaném plastovém provedení méně než 1,7 kg) totiž jeho autoři mají na mysli konkurenceschopnost i v perspektivní třídě osobních obranných zbraní PDW.

"Pri konštrukcii samopalu bola zvolená filozofia maximálnej jednoduchosti, výrobnej nenáročnosti, ergonomie a maximálnej spoľahlivosti pri všetkých klimatických podmienkach," čteme v nabídkovém prospektu. "Samopal sa dá rozobrať aj zložiť za pochodu, cca 15 sekúnd."

Konstrukce je skutečně promyšlená a jednoduchá, samopal má jenom 27 součástek. Má neuzamčený dynamický závěr hranolovitého tvaru, který s hmotností přes 600 gramů je nejtěžší součástkou zbraně. Při funkčním cyklu není veden drážkami v pouzdru závěru, ale moderně na centrálním trnu. To umožní vyrábět pouzdro (tj. rám zbraně) jak z plechových výlisků, tak i z plastu. Samopal střílí z přední polohy závěru, v zadní úvrati je zákluz závěru utlumen hybridním nárazníkem.

Bicí a spoušťový mechanismus je umístěn v hliníkovém kontejneru, který by později mohl být rovněž plastový. Mechanická pojistka kombinovaná s voličem režimu palby je oboustranná, záchyt zásobníku leží uprostřed před lučíkem, takže je přístupný z obou stran. Napínací páka závěru vyčnívá vlevo vpředu v horní části pouzdra závěru a při výstřelu se nepohybuje. Samopal je vybaven střeleckou pohotovostí s vnějším vypouštěním závěru, podobně jak je tomu u pistolí. Vypouštěcí páčka je pouze levostranná a slouží také k rozebírání zbraně.

Přímé schránkové zásobníky na 10, 20 a 30 nábojů 9 mm Luger jsou dvouřadé, s dvouřadým vyústěním. Autoři vyvinuli vlastní mechanická mířidla, avšak konstrukce umožňuje montáž libovolného zaměřovače a dalšího příslušenství. Při střelbě jednotlivými ranami na 50 metrů prý je rozptyl do 50 mm, zásahy dlouhou dávkou na 18 metrů údajně lze udržet v papíru formátu A3.

Přemysl LIŠKA