POLICISTA  3/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

prevence kriminality


Na jižní Moravě se v posledním roce nebývale zvýšil počet případů trestných činů, kdy cizí lidé pod různými záminkami lákají na starších občanech větší částky peněz. Snaží se vstoupit do bytů a rodinných domků a:

  1. nabízejí na prodej zboží - přikrývky, hrnce, sady nerezových nožů, příbory a další zboží,
  2. ohlásí majiteli, že se stal výhercem v soutěži.

V prvním případě občana kontaktuje skupinka osob. Jeden nebo dva předvádějí nabízené zboží, další pozoruje, kde má starší občan uložené peníze. Zboží je téměř vždy nabízeno za vyšší cenu, než jaká je jeho skutečná hodnota. Když se obě strany dohodnou na obchodu, kupující obvykle prodělává. Tento způsob nákupu však s sebou nese další riziko. Samozvaný obchodník z chování kupujícího vycítí, jaká je jeho finanční situace. Přímo na místě mívá komplice, který už během sjednávání obchodu peníze v domácnosti odcizí. Jindy si "obchodníci" domácnost prohlédnou a za několik dní se na místo vracejí pro konkrétní cennosti.

Ve druhém uvedeném případě je starší občan osloven s tím, že vyhrál nějakou větší částku, věcnou cenu nebo zájezd. Svou výhru si však může vyzvednout jen tehdy, když složí v hotovosti příslušný poplatek nebo daň. "Výherce" nechce o svou skvělou cenu přijít a na předběžnou platbu přistupuje.

Případy:

  • Dvě ženy přišly do domku stařenky (1913) ze Znojemska, uvedly, že jdou ze "sociálky" a slíbily ženě finanční podporu 130 000 Kč. Zároveň uvedly, se musí předem zaplatit různé poplatky a vybraly od ženy částku 17 000 Kč. Když odcházely, nechaly ženě kufřík se sadou nožů jako dárek a slíbily, že peníze následující den přinesou.

  • K domku ženy (1916) na Hodonínsku přišel muž a předal jí dárek k narozeninám - sadu příborů v kufříku - za údajnou částku 90 000 Kč. Slíbil jí i další odměnu - finanční částku 600 000 Kč. Za tu ale požadoval daň 60 000 Kč. Když žena přinesla v obálkách 206 000 Kč, ochotně si chtěl peníze odpočítat a potom si odskočil pro počítač do auta. Po jeho odchodu ženě zůstala jen částka 6 000 kč a příbory.

  • Na Třebíčsku ženě (1926) zase neznámý muž slíbil výhru v podobě televizoru, ledničky, pračky, zájezdu do Karlových Varů a sady nádobí. Na místě dostala dvě sady nádobí, za které zaplatila daň ve výši 18 500 Kč.

  • Na Znojemsku slíbil muž důchodkyni (1916) výhru 190 000 Kč. Měla za ni zaplatit daň 52 000 Kč. Žena muži předala vkladní knížku, občanský průkaz a prozradila mu heslo, aby alespoň polovinu této částky zaplatila (větší úspory neměla). Muž se měl následující den vrátit, dovézt vkladní knížku, doklady, peníze i slibovanou sadu příborů.

  • Muž v Brně vylákal na ženě (1923) částku 7 000 Kč - údajně na čerpadlo pro jejího syna.

  • Na Brněnsku přišli prodejci s nerezovým nádobím do domku starší ženy (1922). Když žena platila částku 10 000 Kč za hrnce, jeden z prodejců v obývacím pokoji odcizil 87 000 Kč.

  • Podobný případ se stal i na Břeclavsku, tady se obětí prodejce, který nabízel hrnce, stal muž (1921). Prodejcům dal částku 4 000 Kč a další částka 3 250 Kč mu byla odcizena.

  • O nabízených příborech tvrdil, že jsou pozlaceny, muž na Hodonínsku. Paní (1922) muže pozvala do domu, ten jí sdělil, že navíc vyhrála částku 360 000 Kč. Chtěl zálohu 64 000 Kč a dokonce ženě nabídl, že ji pro výhru do banky doprovodí. Zároveň se zmínil, že ji přenechá výhru od paní, která již zemřela. Důvěřivá žena tedy zaplatila ještě jednu zálohu a muž odešel s částkou 128 000 Kč.

  • Na Žďársku se z rodinného domku ztratila částka 60 000 Kč v době, kdy matka poškozeného odešla do chléva a nechala otevřené vstupní dveře do domku. Ve vesnici krátce před touto událostí chodili po domech prodejci přikrývek a oblečení.

  • Na Zlínsku se nabídli dva muži majiteli domku (1952), že mu nabrousí nože. Jeden z nožířů pracoval a druhý z pokoje odcizil obálku s hotovostí 30 000 Kč. Poškozený si však ztráty okamžitě všiml a pachatele se podařilo zadržet.

  • Kolem poledne oslovil v Hodoníně ženu (1925) před jejím bytem dosud neznámý muž. Řekl jí, že vyhrála pozlacené příbory v hodnotě 90 000 Kč. Aby však tuto výhru mohla převzít, musí ihned zaplatit daň ve výši 45 000 Kč. Jakmile se tak stane, bude jí předána i další hotovost ve výši 450 000 Kč. Slíbil jí, že peněžitou výhru obdrží od něj osobně v nejbližších dnech. Když mu žena sdělila, že má pouze částku ve výši 25 000 Kč, vzal si ji a řekl, že zbývající část daně jí strhne z peněžité výhry. V průběhu rozhovoru muži zazvonil telefon, řekl, že jej odvolal ředitel a odešel.

  • Dvě ženy dopoledne zaklepaly u domu v jedné malé obci na Blanensku a uvedly, že jsou sestry Českého červeného kříže. Vysvětlily, že přišly vyřídit odškodnění za 2. světovou válku. Poté byly mužem (1911) pozvány do domu. V bytě byla ještě jeho družka (1920). Ženy ukázaly, že donesly pro muže zálohu 1 500 Kč, ale mají pouze bankovku v nominální hodnotě 5 000 Kč a potřebují nazpět. Muž odešel s jednou z žen do vedlejšího pokoje, kde měl uložené peníze, ženě vrátil 3 500 Kč. Zbývající částku nechal položenou v peněžence na stole. Potom se oba vrátili do kuchyně. Jedna z žen mezitím chtěla vidět dům, aby údajně mohla sepsat doklad o majetkových poměrech. Po prohlídce domu a stodoly obě ženy odešly. V domě se zdržely asi 20 minut a v této době dokázaly odcizit finanční hotovost ve výši 7 300 Kč.

  • Po 17. hodině přišly do rodinného domku muže (1918) v malé obci na Vyškovsku dvě mladé ženy a vydávaly se za pracovnice Českého červeného kříže. Tvrdily, že muži nesou finanční hotovost ve výši 1 500 Kč jako odškodnění za účast ve druhé světové válce. Když muž ženám vracel nazpět na pětitisícovou bankovku, odložil si obálku s finanční hotovostí 28 000 Kč na stolek po televizorem. Jedna z žen obálku v nestřeženém okamžiku odcizila. Obě ženy poté ihned opustily dům a odjely autem.

  • Z rodinného domku v obci Zárubice na Třebíčsku se ztratila finanční částka 50 000 Kč. Toho dne po 10. hodině navštívily muže (1913) a jeho družku tři ženy, které nabízely k prodeji deky. V době, kdy dvě z žen majitelce domku prodávaly deky, třetí odešla do obytné části a z dřevěné šperkovnice ve skříni odcizila finanční částku 50 000 Kč.

  • Dne 15. 11. 2001 dopoledne muž a žena ve věku asi 32 až 38 let požádali v Třebíči muže (1922) o laskavost. Chtěli si u něj doma schovat čtyři krabice se zbožím. Zároveň ho požádali o zapůjčení 6 000 korun na zaplacení odtahu porouchaného kamionu. Uvedli, že kamion stojí v Třebíči a je třeba ho odtáhnout do Brna na opravu. Slíbili, že mu částku po obědě dovezou a vyzvednou si uložené zboží. Krabice, kde byly kovové tácky a ozdobné hodiny, si ovšem nevyzvedli a půjčku nevrátili.

A jak této trestné činnosti předcházet?

Nikoho neznámého nevpouštět do bytu, v případě, že si stěžuje na nevolnost, zavolat pohotovost.

Po zástupcích různých institucí požadovat předložení dokladů.

Když už někdo cizí do bytu vejde, je lepší okamžitě pozvat někoho ze sousedů nebo příbuzných.

Cizí lidi, a to ani ty, kteří ukázali osobní doklady, nespouštět z očí a nenechávat je v bytě o samotě.

Neplatit zálohy za zboží, nabízené věci řádně prohlédnout, požadovat paragon s razítkem firmy.

Důvody, proč nevěřit:

Cenově výhodné zboží a výhry v soutěžích se nikdy nenabízejí osobně. Výhra v soutěži bývá předána na konkrétní adrese, předání předchází písemné vyrozumění s kontaktními telefony a jmény.

Obcházením domů se nevybírají peníze ani na dobročinné účely.

Pár slov na závěr

Tato trestná činnost není žádnou novinkou. Už v roce 1930 psal Josef Vávrovský v knize "Zločinci z povolání" o tzv. agentech, kteří počítají s lidskou důvěřivostí a neopatrností a dopouštějí se řady rafinovaných podvodů, krádeží a vydírání. Vyskytovali se ve všech odvětvích (agenti s látkami, prádlem, koberci, fotografiemi, obrazy, šicími stroji a jízdními koly, likéry, tiskovinami apod.). Pro činnost agenta nebyly požadovány žádné zvláštní schopnosti ani podmínky. Mnohé firmy nezajímalo ani jméno agenta, natož pak jeho minulost. Hlavním kritériem byly jeho schopnosti k získání zákazníků. To, že agent zákazníka podvedl, nevadilo, protože byla věc poškozených, zda se nechali podvést. Podvodní agenti využívali možnosti proniknout do domácností a podniků k tipování objektů vhodných pro pozdější krádeže, lákali zálohy na zboží, zvětšovali objednávky a podobně. Zvláštní kategorií mezi agenty byli slídiči, kteří měli za úkol se pod záminkou nabídky jakéhokoliv druhu zboží vetřít všude tam, kam by se jinak nikdo nedostal. Přitom zjišťovali zařízení bytů, kanceláří, zejména umístění a druh nedobytných pokladen a ostatní podrobnosti důležité pro usnadnění vloupání. Slídiči pracovali vždy pro několik firem, měli v pořádku veškeré doklady, mívali stálé bydliště a vystupovali profesionálně. Získané informace předávali svým společníkům - lupičům a zlodějům, kteří odváděli špinavou práci. Agent byl v době vloupání na vzdáleném místě a dělal si tak alibi pro případné podezření.

Dagmar Bartoníková  


Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |