Světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí

(Výňatky ze souhrnné zprávy)

Koncem roku 2001 se v japonské Jokohamě konal II. světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí. Kongres spolupořádala japonská vláda (ministerstvo zahraničních věcí), UNICEF a ECPAT (End Child Prostitution, Child Pornography and Trafficking of Children for sexual Purposes - Konec dětské prostituci, dětské pornografii a obchodování s dětmi pro sexuální účely, celosvětová nevládní organizace zaměřená na boj proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí).

Česká delegace přednesla oficiální projev (pro časovou kolizi s bilaterálním jednáním pana náměstka Ibla přednesl projev pan náměstek Müllner), členové delegace se zúčastnili jednání řady workshopů a s Kongresem spojených studijních návštěv. Během Kongresu byl distribuován anglický překlad českého Národního plánu boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí spolu s jeho průběžným vyhodnocením.

Jednání Kongresu se týkalo zejména legislativního rámce, vymáhání práva, prevence, ochrany a rehabilitace obětí.

Všeobecně bylo konstatováno, že mezinárodní legislativní rámec prevence a potlačování komerčního sexuálního zneužívání dětí existuje. Jsou jím zejména nedávno přijaté mezinárodně právní dokumenty: Protokol k Úmluvě proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, Druhý opční protokol k Úmluvě o právech dítěte a Úmluva č. 182 Mezinárodní organizace práce o odstranění nejhorších forem dětské práce. Uvedené mezinárodněprávní dokumenty jsou v České republice v procesu schvalování a ratifikace.

Preventivní činnost je závislá na znalosti příčin komerčního sexuální zneužívání dětí. Z řady různých vystoupení na Kongresu lze vysledovat, že tyto příčiny jsou ve světovém měřítku rozdílné. V rozvojových zemích lze považovat za dominantní příčinu chudobu a z ní vyplývající tlaky na rodiny, aby svoji sociální situaci řešily nabídnutím (ať již dobrovolným, nebo násilným) dětí sexuálnímu průmyslu. V rozvinutých zemích lze za typickou příčinu považovat nefungující rodinu a s tím spojenou sociální i citovou deprivaci dětí. Z nich pak vyplývá zvýšená zranitelnost dětí a adolescentů vůči lákání, slibům i klamům organizátorů sexuálního průmyslu. Zatímco v prvním případě je nejlepší prevencí urychlení ekonomického a sociálního rozvoje zemí, v druhém případě se jedná o rozvoj a fungování sociálních služeb a spolupráci celé občanské společnosti.

Role občanské společnosti a zejména nevládních organizací byla na Kongresu často diskutovanou oblastí. Role nevládních organizací při zajišťování různých druhů rehabilitačních služeb je nezastupitelná. Na druhé straně je nezbytná regulační role státu. Toto dvojaké postavení nevládních organizací se projevilo i při samotné organizaci a průběhu Kongresu, zejména jeho workshopů. Zatímco objem aktivit realizovaných nevládními organizacemi a entusiasmus jejich členů je úctyhodný, na workshopech se jasně projevila i roztříštěnost, nízká organizovanost, nezacílenost a voluntarismus nevládních organizací, včetně (poněkud překvapivě) necitlivého přístupu k obětem. V mnoha, zejména úvodních projevech zazněla výzva k většímu zapojení dětí a mládeže do rozhodování o dětech k zajištění toho, aby i hlas dětí byl slyšet. Poněkud "naaranžované" vystoupení zástupců dětí na Kongresu však již samo o sobě přesvědčilo, že se jedná spíše o problematický ideologický krok než smysluplný příspěvek k řešení problematiky.

Sexuální zneužívání dětí a legislativa

Závěry stockholmského kongresu v roce 1996 podpořily proces revidování existující legislativy z různých hledisek. Tradiční hledisko hodnocení legislativy se zřetelem k míře potrestání pachatele a možnému odstrašujícímu účinku nepostačuje. Takto koncipovaná legislativa neodráží souvislosti sociální a kulturní a ekonomický kontext (extrémní chudobu a nerozvinutost), ve kterém k sexuálnímu zneužívání dětí dochází.

Byla vytvořena řada legislativních instrumentů na následujících úrovních:

mezinárodní (úmluvy v oblasti soudnictví, trestního řízení jako celku, práv dětí atd.) - jejich implementace byla podpořena vznikem nadnárodních monitorovacích mechanismů a institucí,

národní - zahrnující i procesní a procedurální postupy zohledňující specifika a zvláštní zranitelnost dětí v postavení obětí i svědků (procesní pravidla "přátelská dětem").

Mezinárodní legislativní nástroje:

Haagská úmluva o ochraně dětí a spolupráci v oblasti mezinárodní adopce (z roku 1996) - zakazuje adopci ze státu do státu za úplatu (kromě nezbytných poplatků profesionálům, kteří formálně záležitost vyřizují v rámci platných profesních standardů),

Římský statut Mezinárodního trestního soudu - v těchto souvislostech by to znamenalo povinnost vydávat české občany za zločiny spáchané na dětech v cizině k odsouzení do zemí, kdy byly tyto zločiny spáchány a kde eventuálně mohou být i mnohem tvrději penalizovány,

Úmluva Mezinárodní organizace práce (ILO) č. 182 týkající se zákazu a okamžitého odstranění nejhorších forem dětské práce (z roku 1999), obsahuje zákaz prodeje dětí a obchodu s dětmi, nabízení a zprostředkování dětské prostituce, zákaz výroby dětské pornografie a provozování pornografických představení s dětskými účinkujícími a jakoukoli další práci představující ohrožení zdraví, bezpečnosti a morální výchovy dětí. Zavazuje státy konzultovat se zaměstnaneckými organizacemi opatření pro kontrolu dodržování úmluvy,

Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, prodeji dětí, dětské prostituci a pornografii (z roku 2000) obsahuje zejména ustanovení ke zlepšení vynutitelnosti práva a vytvoření procedurálních postupů přibližujících se dětem. Rovněž se zaměřuje na prosazení principu extradice - vydávání občanů k odsouzení do další země, kde spáchali mravnostní trestné činy proti dětem. Důraz též klade na poskytování podpory dětským obětem a svědkům v průběhu trestního řízení a ochranu jejich soukromí a možnosti poskytnout jim co nejúplnější náhradu utrpěné škody,

Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (z roku 2000) se dotýká sexuálně zneužívaných dětí jen nepřímo, o to více se jimi zabývá Opční protokol k této úmluvě, který následuje:

Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu obsahuje velmi širokou a přesnou definici obchodování s lidmi potažmo i s dětmi, premisu o tom, že souhlas dítěte je při trestné činnosti na něm páchané irelevantní, řadu detailů o lékařské, psychologické a sociální pomoci dětským obětem včetně poskytnutí vzdělání a profesní přípravy, která by jim umožnila začlenit se do běžného života.

Mezinárodní monitorující mechanismy:

Od roku 1990 působí Komisí pro lidská práva (HR) jmenovaná Zvláštní zpravodajka pro prodej dětí, dětskou prostituci a pornografii. Do jejího mandátu spadá sběr, analýza údajů o rozšíření v jednotlivých státech i regionech a sestavení odpovídajících doporučení. Každoročně má jiné tematické zaměření, např. roli justičního systému, médií, vzdělávacího systému (v prevenci), oblast domácího násilí na dětech atd..

K implementaci výše uvedených dohod do značné míry přispívají i Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1261 a 1314.

Úřad Vysokého komisaře pro lidská práva zajišťuje technické a logistické služby pro Výbor pro práva dítěte OSN.

Doporučení pro národní legislativu:

• vytvořit národní legislativní model zahrnující všechny aspekty sexuálního zneužívání dětí,
• zabezpečit navazující sociální legislativu,
• přezkoumat legislativu týkající se procesních pravidel v trestním řízení a imigrační legislativu z hlediska nediskriminace sexuálně zneužívaných dětí,
• informovat o všech legislativních úpravách zahrnujících postavení těchto dětí takovým způsobem, aby se tyto informace dostaly k široké veřejnosti a byly pro ni srozumitelné,
• děti, které byly oběťmi obchodu přes hranice, nesmějí podléhat imigrační legislativě, ale má s nimi být zacházeno na základě humanitárních principů podle čl. 20 Úmluvy o právech dítěte,
• doporučuje se organizovat soudní kolokvia zaměřená na sexuální zneužívání dětí na místní, regionální i národní úrovni,
• státy, které nepovolují extradici svých občanů (vydat k potrestání do ciziny), musejí zajistit jejich adekvátní potrestání na svém území,
• advokátním komorám a jiným právnickým profesním sdružením se doporučuje zvážit možnost bezplatného zastupování dětských svědků a obětí,
• nezávisle na věku souhlasu se sexuálními aktivitami by ochrana proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí měla být rozšířena na všechny osoby do 18 let.

Dětská prostituce

V oblasti dětské prostituce se na Kongresu diskutovalo zejména o příčinách zatažení dětí do prostituce a možnosti rehabilitace obětí. Největší pozornost byla věnována chudobě, sociální a ekonomické zaostalosti a dalším příčinám rozšíření dětské prostituce. Spolu s ekonomickou zaostalostí souvisí i zaostalost kulturní a rozšířenost zvyků či představ, které dětskou prostituci usnadňují (že dítě živí prostitucí celou rodinu, se např. někde považuje za přijatelné!). Uvedené otázky nejsou pro Českou republiku (s výjimkou úvah o rozvojové pomoci) příliš relevantní.

Druhou oblastí příčin dětské prostituce je rozpad či nefunkčnost rodin spojená s emocionální deprivací dětí. Děti v takovéto situaci jsou náchylné podlehnout slibům organizátorů sexuálního zneužívání. Svoji negativní roli zde může hrát i formální přístup státních orgánů k sociálně právní ochraně dětí (na Kongresu vypovídaly dívky z USA a Kanady, které zmiňovaly časté přesouvání mezi dětskými domovy, neuvážené rozhodnutí o pěstounské péči apod.).

Dětská pornografie, zejména na Internetu

V období posledních pěti let došlo k velkému nárůstu aktivit zaměřených proti dětské pornografii. Největším mezinárodním fórem s tímto tématem byla např. konference ve Vídni v roce 1999 a konference pořádaná UNESCO v témže roce v Paříži. Kongres v Jokohamě na tyto aktivity navazuje.

Mezinárodní společenství se shoduje na následujících principech boje proti dětské pornografii:

• nulová tolerance dětské pornografie na Internetu,
• potřeba vytvořit skutečně funkční globální partnerství mezi všemi zainteresovanými subjekty a poskytovateli služeb,
• kriminalizace dětské pornografie v celosvětovém měřítku,
• posílení procesu prosazování práva na národní úrovni i zlepšení mezinárodní spolupráce orgánů činných v trestním řízení v jednotlivých zemích,
• užší spolupráce mezi vládami a internetovým průmyslem.

Další mezinárodní iniciativy:

Státy G8 vytvořily mechanismy pro boj proti dětské pornografii na Internetu - tzv. Lyonskou skupinu expertů na mezinárodní organizovaný zločin a zejména na šíření dětské pornografie po Internetu. Tato skupina se zabývá vytvořením koordinované strategie a trestně právních postupů, pořizováním a uchováváním důkazního materiálu a dalšími technickými detaily nutnými pro hladký průběh vyšetřování. Až se podaří dosáhnout maximální shody mezi státy G8, plánuje se rozšíření této spolupráce na další státy. Některé země revidovaly svoji legislativu z hlediska důkladnějšího postihu výroby, rozšiřování a držby dětské pornografie (např. Finsko, Japonsko, Itálie, Kanada, Velká Británie a USA).

Evropská unie vypracovala Akční plán pro bezpečné použití Internetu a v jeho rámci spolupracují její členové na 6 projektech ohlašovacích linek (11 států), na 5 projektech společně s poskytovateli internetových služeb k filtrování obsahu stránek (23 partnerů v 9 zemích), na 9 projektech veřejných informačních kampaní o bezpečném použití Internetu dětmi (49 partnerů v 15 zemích).

Legislativní oporu mezinárodní spolupráci poskytuje řada mezinárodních úmluv až po nejaktuálnější Úmluvu ke kybernetickému zločinu (Cyber Crime Convention - otevřena k podpisu v listopadu 2001 v Budapešti).

Problémy představuje hlavně neexistence přesné definice, co je dětská pornografie. Tomu odpovídá nejednotná procesní praxe při trestním řízení. V řadě států je úplně zakázána pornografie jako taková. Tam, kde je dovolena, není jednoznačně definována. Věková hranice, od které je ze zákona přípustné být objektem pro pornografické produkce, se velmi liší. Ne vždy koresponduje s minimální věkovou hranicí pro souhlas se sexuálním stykem (i tato hranice se v různých zemích liší). V některých zemích je dána dosažením plnoletosti (18 nebo 17 léty). Orgány činné v trestním řízení mají proto těžkou pozici při zahajování trestního řízení a pořizování důkazů.

Dále je obtíží malá informovanost veřejnosti a často i odborníků o dopadech dětské pornografie na děti a mladistvé (cokoli se natočí nebo vyfotografuje, je v důsledku dostupnosti Internetu veřejným majetkem, je digitalizováno a může obíhat libovolně dlouho po celém světě. Oběť žije s představou, že kdokoli může tyto snímky vidět po zbytek jejího života, a bývá často vydírána a nucena k dalším sexuálním aktivitám).

Rodiče a děti jsou nebývalou dostupností Internetu, jeho významem ve vzdělávání a získávání informací silně motivováni k práci s ním, aniž mají informace o zásadách bezpečnosti surfování po Internetu. Organizátoři dětské prostituce a pornografie využívají neinformovanosti dětí a diskutují s nimi on-line i v rámci chatových skupin, výsledkem může být i zlákání dětí ke schůzce bez vědomí rodičů a zneužití dětí. Poskytovatelé internetových služeb jen pomalu přistupují na minimální profesní a etické standardy, na filtrování materiálu na Internetu s ohledem na záchyt a odstranění dětské pornografie.

Nedostatečné technické vybavení brání policejním jednotkám jednotlivých států v efektivní účasti na mezinárodních akcích proti sítím organizujícím výměnu pornografické produkce. Politicky se obtížně prosazuje proti požadavkům svobody vyjadřování na Internetu jakékoli jeho omezení.

Příkladem relativně úspěšné policejní akce je operace Katedrála (známá i pod názvem sítě provozovatelů sexu s dětmi a výrobců pornografie jako akce Wonderland Club):

účastnily se jí přímo specializované policejní jednotky ze 14 států, Europol a Interpol, které měly odpovídající technické podmínky včetně technologií k dekódování pro účely vystopování kontaktů na osoby skutečně materiál umísťující,

nepřímo, předáváním materiálů stažených ze serverů a vztahujících se k činnosti pachatelů z jednotlivých zemí, přispěla policie ze 36 států včetně České republiky.

Bylo zajištěno přes 750 000 pornografických zobrazení dětí,

dále více než 1 800 promítacích hodin videozáznamů,

v uvedených materiálech se vyskytovalo 1 263 různých dětí a mladistvých z nejrůznějších zemí,

identifikovat se podařilo 16 obětí,

zatčeno a vyšetřováno bylo více než 100 podezřelých, někteří byli potrestáni až 12 lety vězení.

Doporučení pro další postup proti dětské pornografii:

přesně stanovit v legislativě věk souhlasu s angažováním jako objekt při pořizování pornografických materiálů,

sjednotit postupy a procedury uvnitř národních trestně právních systému (policie, vyšetřování, justice) včetně databází k účinné spolupráci při potlačování pornografie,

nepodceňovat pro velký rozsah materiálu na Internetu jeho dopad na jednotlivé oběti. Nevěnovat se jen případům, kdy je z časových a jiných souvislostí zřejmé, že jejich rozpracováním se dojde k pachateli aktuálního zneužívání dětí,

motivovat poskytovatele Internetu k tomu, aby se cítili zodpovědní za umísťovaný materiál a hledali technické prostředky k rychlému nalezení a filtrování nežádoucích materiálů z jednotlivých stránek a přijímali nebo se připojovali k mezinárodně platným minimálním etickým standardům týkajícím se obsahu stránek,

podporovat horké linky, kam je možné hlásit nálezy dětské pornografie, a zprostředkovat informace o těchto linkách veřejnosti,

informovat o pravidlech bezpečného užívání Internetu dětmi rodiče, učitele, vychovatele i samotné děti.

Skupiny osob tvořící poptávku po dětech angažovaných v sexuálním průmyslu a další zneuživatelé

Strategie zaměřené na prevenci komerčního sexuálního zneužívání dětí cestou omezování poptávky po něm musejí vycházet z faktu, že populace tvořící poptávku je velmi různorodá (analogicky i tyto strategie je třeba připravovat tvůrčím způsobem, tzv. "na míru" pro různé skupiny zneuživatelů).

Nejvíce používané strategické postupy:

veřejné vzdělávací kampaně zaměřené proti obecně sdíleným mýtům v oblasti sexuality, pohlaví, rasy, sociálně deklasovaných společenských skupin (např. že děti a mladiství jiné rasy jsou přirozeně promiskuitní, mají vrozené sklony k prostitučnímu chování),

postupy proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí v kombinaci s opatřeními proti HIV/AIDS (boj s mýty o tom, že styk s pannou pomáhá proti AIDS, velký problém v Subsaharské Africe včetně JAR),

cílené mezioborové aktivity spojující státní instituce a nestátní organizace, organizace obhájců lidských práv, profesní organizace, aktivisty proti rasismu apod.,

vyhledávání zdrojů pro výše uvedené aktivity - zapojení mezinárodních finančních institucí, současně je třeba tyto instituce oslovit, aby zvažovaly a monitorovaly důsledky své činnosti pro sociální klima v regionech své působnosti (bezvýchodnost postavení velké části obyvatelstva v těchto zadlužených a neprosperujících oblastech vede nejen k zvýšení nabídky dětského sexu, ale i poptávky po něm u domorodého obyvatelstva - je levný).

Nejčastější chyby při uplatňování strategií zaměřených na zneuživatele:

• kampaně jsou moralistní a jednostranně represivní,
• nejsou koordinované - "levice neví, co činí pravice",
• opatření jsou jednostranná a jednorázová, dostatečně se nevyhodnocuje jejich skutečný přínos,
• v případě přitvrzení legislativy se neberou v úvahu nechtěné důsledky pro rizikovou populaci - např. určitá část, nikoli malá, zneuživatelů jsou mladiství, kteří byli sami zneužiti ještě v útlejším dětství. Jsou dvojí obětí a v případech pouze represivního zacházení s nimi nemají prakticky šanci přístupu k jiným existenčním zdrojům než opět v prostituci a při výrobě pornografie,
• chybí databáze a spolehlivý výzkum rozšíření jevu, které by sloužily za základ tvorby opatření.

Prevence, ochrana a resocializace dětí, které se staly oběťmi komerčního sexuálního zneužívání

V průběhu uplynulých 5 - 6 let došlo ke zjevnému nárůstu služeb zacílených na sexuálně zneužívané děti (tj. zneužívané s přítomností komerčních prvků i bez ní). Mimo to proběhla celá řada aktivit podnikaných nestátními organizacemi a směřovaných k probuzení větší senzitivity veřejnosti směrem k potřebám rizikových skupin dětí (děti uprchlíků oddělené od svých rodin, děti zabývající se rizikovou prací, děti žijící na ulici atd.). Všechny uvedené skupiny dětí potřebují služby standardní kvality bez další stigmatizace a segregace.

Při důkladném srovnávání jednotlivých aktivit v celosvětovém měřítku se ukázalo, že stále nedochází k využití všech možností pro práci ve prospěch uvedených skupin dětí. Takovéto nedostatky jsou zejména citelné u opatření organizací pokoušejících se provádět prevenci rozšíření HIV/AIDS.

Další rozšířenou chybou je oddělování aktivit ve prospěch sexuálně zneužívaných dětí od terapie drogových závislostí u dětí a mladistvých. Zde existují velmi podstatné souvislosti.

Obecné charakteristiky úspěšných projektů (co musí tyto projekty obsahovat, aby znamenaly pro cílové skupiny reálný přínos):

komplexní přístup k problematice - služby pro rizikové děti a mladistvé spojující přístupy zohledňující práva dětí, dávající dětem možnost volby, pokoušející se snížit izolaci a odcizení dětí vytržených z normálních společenských struktur a systému rodinných a vrstevnických vztahů,

vytvoření podmínek pro alternativní strategie k přežití a k vyvázání se z prostituce (rekvalifikace, přístup k jiné výdělečné činnosti, systémy půjček umožňujících započít vlastní drobné podnikatelské aktivity - vhodné zejména pro země s nízkou kapitálovou náročností a tradicemi drobného samostatného podnikání),

zapojení do systému služeb celé podpůrné sítě organizací a institucí poskytovatelů, což umožňuje kombinovat různé úhly pohledu na problematiku (státní i nestátní organizace, zdravotnické, sociální, komunitní aspekty, podpora původních rodin obětí a podpora vytváření náhradních systémů vztahů tam, kde rodinné nelze rekonstruovat),

spolupracující sítě fungují na větším počtu úrovní - na centrální úrovni (sladění potřebných úprav legislativy a jejího výkonu - netrestající přístup k obětem v policejní a soudní praxi - s politickou podporou projektů a vytvářením sociálních konceptů a zdrojů pro jejich financování i s účastí soukromého sektoru), na lokální a komunitní úrovni.

Slabou stránkou naprosté většiny asistenčních a rehabilitačních projektů je jejich nedostatečné vyhodnocení z hlediska skutečného přínosu pro děti a mladistvé, kterým mají sloužit.

Co způsobuje chyby při vyhodnocování (relativizaci reálného dopadu projektů):

chybná kritéria pro provádění hodnocení - většinou se hodnotí podle souladu postupu projektu s obsahem popisu projektu, smlouvy mezi partnery - realizátory apod. - je to formální, neodráží to skutečné přínosy pro dětské klienty,

kritéria vybraná pro hodnocení mohou být nahodilá a snadno měřitelná, nezachycují skutečné kvalitativní změny v situaci klientů,

hodnocení provádějí nikoli nestranní odborníci seznámení s problematikou a situací klientů před a po provedení projektu, ale lidé angažovaní na průběhu projektu,

neberou se v úvahu vyjádření samotných klientů o tom, jak jim projekt prospěl; je to obtížně realizovatelné, musí se dodržet základní anonymita klientů. (Přesto proběhla v malém měřítku taková hodnocení např. v Rusku. Výsledek: klienti si stěžují na nedostatek porozumění a důvěry ze strany pracovníků poradenských linek, nedostatek empatie, mají pocit, že pracovníci dělají svoji práci formálně a skutečné osudy klientů jsou jim lhostejné. Magistrátní úřady jsou kritizovány za nedostatečné urbanistické plánování vzhledem k bezpečnosti na ulicích - nedostatečné osvětlení, nepřehlednost, vybydlené bloky apod., trestně právní orgány za laxní přístup k potrestání zneuživatelů. Klienti volají po rozšíření práce s veřejností, u níž se setkávají s přístupem, že "nejsou považováni za lidské bytosti").

Úloha a účast podnikatelského a korporativního sektoru

S nedostatečnou ochranou dětí a s průnikem struktur blízkých organizovanému zločinu a zabývajících se zneužíváním dětí se v celosvětovém měřítku tradičně setkáváme ve třech podnikatelských sektorech:

• v oblasti cestovního ruchu,
• v mediální oblasti,
• v sektoru spjatém s dynamicky se rozvíjejícími informačními technologiemi (Internet).

Podnikatelský sektor je kromě obecně platných mezinárodních úmluv z oblasti lidských práv (Úmluva o právech dítěte apod.) ovlivňován řadou mezinárodních dohod o etických standardech podnikání v jednotlivých zájmových oblastech.

Sektor cestovního ruchu:

Nejdůležitějšími mezinárodními iniciativami směřujícími k regulaci etiky podnikání v oblasti cestovního ruchu jsou:

Globální kodex etiky v turistice (přijato v roce 1999 Mezinárodní turistickou organizací -WTO),

Charta práv dětí ve vztahu k cestovním agenturám (Child and Travel Agents´Charter - přijato Všeobecnou federací asociací cestovních kanceláří UFTAA),

Kodex aktivit proti sexuálnímu zneužívání dětí (přijato Mezinárodní federací turistických agentur IFTO) apod..

Nedostatkem těchto kodexů je, že se soustřeďují pouze na velmi specifické formy sexuálního zneužívání, monitoring jejich dodržování je obtížný, nemonitorují je nezávislí odborníci. Pravidla jsou sestavována tak, aby vyhovovala navenek - dokazovala veřejnosti dobrou vůli, i uvnitř - nekazila podnikání, jsou formální a dá se za nimi mnohé skrýt.

Systém výše uvedených dohod dále rozšiřují iniciativy regionálního charakteru spojující zájmy cestovních společností propagovat svoji bezúhonnost s aktivitami mezinárodních organizací aktivistů za práva dětí. Například spolupráce švédských cestovních agentur s místní pobočkou ECPAT - Švédsko vedla k vytvoření nejpropracovanějšího etického kodexu pro činnost cestovních kanceláří. Podobné regionální iniciativy podporují studie a zprávy Evropské komise, především zpráva komise pro Evropský parlament a Evropský ekonomický a sociální výbor o implementaci opatření k boji se sexuální turistikou.

Mediální sektor :

periodický tisk

Periodický tisk publikuje inzerci hledající nevinné nebo nezletilé adepty pro eskortní či modellingové a další krycí agentury. Často se vyznačuje skandalizujícím přístupem k jednotlivým případům komerčního sexuálního zneužívání dětí nebo naopak vytvářením atmosféry favorizující mladistvé sexuální idoly. Předkládání veřejnosti ideálního typu mladistvé modelky "Lolita" vytváří obecnou iluzi o přijatelnosti sexu se stále mladšími partnerkami (partnery). Na druhé straně tisk přispívá prováděním veřejných informačních kampaní směřujících k prevenci pohlavně přenosných chorob a dalších negativních faktorů, které ohrožují zdravou reprodukci populace (nezralá, příliš raná těhotenství apod.), k prevenci některých aspektů sexuálního zneužívání dětí a mladistvých.

modelling a fotografický průmysl

V této oblasti platí mnohé, co již bylo řečeno výše v textu věnovanému tisku. Pozitivní přístupy k problematice se v této oblasti hledají ještě obtížněji. Např. členové Britské asociace profesionálních fotografů diskutují o standardech na ochranu dětí a způsobu poučení rodičů, aby si mohli vybírat hodnověrné podniky.

televize/film

Televize a film jsou podrobovány opakovaně kritice ze strany expertů OSN za vliv určité části produkce na diváky v tom smyslu, že otupují jejich zábrany proti pedofilii a dětskému sexu. V roce 1997 navrhl Evropský parlament zavedení komplexního monitorovacího systému, který by vyřazoval závadné filmy z filmové distribuce. To se ukázalo jako neprůchozí, kompromisem bylo zavedení nutného varování na počátku nevhodných filmů.

reklama

Některé významné reklamní agentury se musejí zodpovídat ze zobrazování dětských modelek v provokativních pózách. Další reklamní agentury se naopak podílejí významně na aktivitách proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí (např. agentury na Novém Zélandu podporují kampaň ECPAT).

sektor nových informačních technologií

Internet představuje neomezený a anonymní prostor pro zneužití dětí cestou masového zveřejňování obrazového materiálu pořízeného při reálných sexuálních aktivitách s dětmi a v poslední době i diskutovaných virtuálních nahrávek sexuálního styku s dětmi, kde je těžko prokazatelné, zda se jednalo o konkrétní děti. Dále přispívá k dojmu, že "mít sex s nezletilými" není pro dospělé nic nenormálního. Pokusy filtrovat obsah informací obíhajících na internetu a odstraňovat dětskou pornografii jsou nedokonalé. Většina filtrujících systémů je automatická a je nastavená na záchyt a odstranění obsahů podle klíčových slov, odstraňuje se tedy automaticky i řada informací z oblasti sexuální výchovy. Další způsob jak chránit děti je konstrukce předem recenzovaných stránek bezpečných pro děti. Nebezpečím je opět jednostrannost a nutnost častých změn jejich adres, aby jako stránky speciálně určené dětem nebyly napadány šiřiteli pornografie. Poskytovatelé služeb jsou žádáni, aby si ověřovali data uváděná svými klienty. Objevila se též iniciativa k poskytování kódovacích systémů s "klíčem" k heslům uloženým u třetí důvěryhodné strany. Tomu se ale internetový průmysl velmi brání.

Doporučení Zvláštní zpravodajky pro obchodování s dětmi, dětskou prostituci a pornografii v oblasti podnikatelských aktivit:

1. Společnosti mají poskytovat svým zaměstnankyním s dětmi přímo ve svých prostorách denní předškolní zařízení, aby děti byly v bezpečí a v řádné péči,

2. obce mají zařazovat do svého plánování, např. v rámci bezpečné lokality, budování osvětlených chráněných hřišť pro děti a jejich odpolední a podvečerní herní aktivity,

3. podniky mají poskytovat dětem končícím se školní docházkou stipendia a programy profesní přípravy,

4. dále mají podnikatelské společnosti motivovat své obchodní partnery k dodržování etických standardů vzhledem k dětem,

5. podniky mají též zajistit, že děti a mladiství v nich zaměstnávaní nejsou sexuálně ohrožováni a zneužíváni svými dospělými vedoucími,

6. jestliže zaměstnanci odjíždějí na služební cestu, mají být předem upozorněni na zákaz aktivit, které by mohly vést ke zneužívání dětí.

Závěry

Komerční sexuální zneužívání dětí není v České republice rozšířeným jevem. Je však pravda, že se jednotlivé případy vyskytují. V první řadě jsou identifikovatelné ve skupině rizikových mladistvých mezi 15 - 18 léty, kteří jsou podle mezinárodního práva považováni za děti. Tuto skutečnost si veřejnost ani odborníci ne vždy plně uvědomují. Vzhledem k velmi závažným dopadům na další zdravý vývoj zneužívaného dítěte (zprostředkovaně na společnost) je nutné věnovat tomuto jevu průběžně patřičnou pozornost. V naprosté většině potřebné kroky ze strany státní správy nejsou finančně náročné, ale vyžadují celkové zkvalitnění či lepší koordinaci již existujících opatření.

Zahraniční zkušenosti jsou v podmínkách České republiky aplikovatelné pouze částečně. Je nutná jejich úprava vzhledem k dosažené úrovni sociálního a ekonomického rozvoje České republiky a k domácím kulturním obyčejům a tradicím. Přesto mezinárodní akce poskytují důležitý referenční rámec pro postoj státních orgánů k uvedenému jevu.

Aktivita vlády na úseku prevence komerčního sexuálního zneužívání dětí má i významné zahraničně politické souvislosti. Na základě zvýšeného zájmu a citlivosti veřejnosti, zejména v zemích Evropské unie, je uvedená problematika sledována i v rámci procesu přidružení. Svoji roli hraje i v zahraniční politice USA. Díky nepodloženým útokům části německých médií na Českou republiku, spojeným s obviněními z přehlížení bujícího zneužívání dětí, hrálo významnou roli i reprezentativní složení české delegace na kongresu.

(Vláda České republiky se bude problematikou znovu zabývat v druhé polovině roku 2002 při projednávání aktualizovaného Národního plánu boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí.)