EKOLOGICKÁ KRIMINALITA V  ČESKÉ  REPUBLICE

GLOBÁLNÍ PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Než se ponoříme do "tajů" problematiky životního prostředí v ČR, jen velmi stručně o celosvětových problémech ochrany životního prostředí.

Lokální a regionální problémy životního prostředí ve svých důsledcích ovlivňují stav životního prostředí v celosvětovém měřítku. Je to odraz současných problémů v ekonomické, environmentální a sociální sféře jednotlivých státních i nadnárodních hospodářství. Jako obecné příčiny zhoršujícího se stavu životního prostředí jsou uváděny dva faktory, a sice extrémní růst lidské populace a s tím související růst spotřeby energie, zdrojů (konflikty o zdroje energie, o vodní zdroje a výrobu a distribuci potravin).

Mezi nejzávažnější změny globálního charakteru patří globální oteplování, narušování ozónové vrstvy zemského ovzduší látkami, které unikají do ovzduší a rozkládají ozón, kyselé srážky, degradace půdy, kontaminace vod a s tím související ekologické havárie, produkce odpadů, ohrožení biodiverzity. Celá tato oblast je odbornou veřejností shrnována pod pojem globální (celosvětové) problémy životního prostředí.

Ochrana dnes značně devastovaného životního prostředí je v globálním měřítku řešena cestou nadnárodní kooperace. V Evropském společenství (což je jedno ze tří společenství Evropské unie) je chápána jako jeden z klíčových cílů politiky ES. Konkrétní podobu získala po přijetí Jednotného evropského aktu v r.1987, čímž vznikla samostatná kapitola Římské smlouvy nazvaná nekomplikovaně "Životní prostředí". Nové principy do oblasti environmentální politiky Společenství přinesla až tzv. Maastrichtská smlouva z r.1992 (neboli Smlouva o Evropské unii) a tzv. Pátý akční program Společenství.

SOUČASNÁ POLITIKA OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V ČESKÉ REPUBLICE, PLATNÁ LEGISLATIVA

Jaká vážnost je dnes věnována problematice životního prostředí v podmínkách České republiky? Ochrana životního prostředí je v současné době v rámci přípravy vstupu ČR do Evropské unie jednou z priorit vládní politiky ČR. Podle názorů expertů Evropské unie je oblast životního prostředí pro ČR ve zmíněném procesu zároveň jednou z nejobtížnějších částí (tato situace je však srovnatelná s ostatními kandidátskými zeměmi).

Dlouholetá absence vzdělávání v oblasti ochrany a prosazování práva životního prostředí, utajování informací týkajících se složek životního prostředí způsobily nízké právní vědomí společnosti v ochraně životního prostředí a života samotného v souladu se základními principy, jakými jsou princip trvale udržitelného rozvoje, princip prevence, předběžné opatrnosti, princip "platí znečišťovatel" a další.

Jen pár údajů na dokreslení situace: Do r.1989 v ČR neexistovala obecná právní norma upravující problematiku ochrany životního prostředí v ČR ani legislativa ošetřující jednotlivé složky životního prostředí, neexistovalo Ministerstvo životního prostředí ani regionální instituce zřízené pro potřeby ochrany ŽP. Spolu s Polskem byla ČSSR největším emitentem pro okolní státy. Stav povrchových vod v ČR byl natolik vážný, že odpovídal zařazení do 4.a 5.stupně znečištění tehdy pětibodové stupnice. Dnešní stav životního prostředí v ČR této nedávné minulosti odpovídá: Téměř 1/3 všech povrchových vodotečí je nadále řazena do stupňů znečištění 4 a 5, uměle a necitlivě napřímené vodní toky působí negativně na retenční schopnost vody v regionech a negativně působí na samočistící procesy vodních ekosystémů. Vážné nebezpečí pro společnost představují staré ekologické zátěže, ale i stále narůstající produkce komunálního a nebezpečného odpadu. Z důvodu kyselé expozice a v neposlední řadě vlivem nevhodné skladby lesů až 60 % lesních porostů je poškozeno emisemi S, z toho 11 % nevratným způsobem. Kromě lesů však nejcitlivěji reaguje živá příroda - markantní úbytek byl zaznamenán především u tuzemských druhů plazů, obojživelníků, některých druhů ptactva, v rostlinné říši např. u mechorostů.

Některé zjišťované skutečnosti porušování práva v oblasti životního prostředí si vynutily potřebu reakce ze strany správních orgánů a přijetí řady protiopatření. Vláda České republiky proto Usnesením č.1044 ze dne 23.října 2000 přijala Aktualizovanou Koncepci boje proti organizovanému zločinu. Z Usnesení vyplývá řada opatření, která jsou v současné době řešena ve spolupráci ministerstva vnitra s ministerstvy spravedlnosti, financí a ministerstvem životního prostředí, výsledkem čehož je koncepční materiál "Koncepce boje s kriminalitou páchanou na životním prostředí".

V rámci Policie ČR je na odboru hospodářské kriminality Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia České republiky zřízeno pracoviště zabývající se kriminalitou páchanou na linii životního prostředí z hlediska metodického. Na úrovních okresů a krajů působí v rámci Služby kriminální policie a vyšetřování pracovníci -specialisté pro oblast životního prostředí.

Nejzávažnější nedostatky jsou zjišťovány v oblastech:

- odpadového hospodářství a dovozu odpadů do ČR (převážně se však jedná o odstraňování následků dovozu různých kategorií odpadů z let 1990-1995, přičemž na současných problémech má svůj podíl i tehdy platná legislativa a staré ekologické zátěže).

- hospodaření v lesích (jde o těžby dřevní hmoty prováděné v rozporu s platnými zákony a způsobem poškozujícím životní prostředí),

- nezákonného obchodu s ohroženými a chráněnými druhy živočichů a rostlin,

- v souvislosti s ekologickými haváriemi,

- znečišťování ovzduší a vodních toků (jedná se o vysoce latentní a obtížně prokazatelnou trestnou činnost),

- moderního pytláctví v lesích a na rybničním hospodářství, spojeného s následným prodejem zvěřiny a ryb,

- drancování lokalit s výskytem polodrahokamů a drahokamů (např. vltavínů),

- týrání zvířat,

- ohrožování lidské populace zkrmováním zakázaných krmných aditiv (hormonálních preparátů, antibiotik apod.) hospodářskými zvířaty,

- zapojování geneticky modifikovaných potravin do potravního řetězce obyvatel apod.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRÁVNÍ NORMY UPRAVUJÍCÍ OBLAST ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V ČR:

Základní pojmy a zásady ochrany životního prostředí vymezuje

- zákon č.17/1997 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Životním prostředím je podle tohoto zákona "vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie."

Poškozování životního prostředí je definované jako "zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy". Dále jen připomenu další zákonem definované termíny, jako je ekosystém, trvale udržitelný rozvoj, znečišťování a poškozování životního prostředí, ekologická újma apod.

Právní základy ochrany životního prostředí v ČR v obecné rovině představují tzv. "kodexy", a těmi jsou

- Ústava České republiky

- Listina základních práv a svobod

Oblast životního prostředí upravuje řada horizontálních (průřezových) předpisů:

- zákon č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

- zákon č.244/1992 Sb., o posuzování vlivů na ŽP (tzv.zákon EIA)

- zákon č.123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí

- zákon č.353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chem.přípravky.

Konečně do této oblasti patří složkové a související předpisy:

- zákon č.2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR

- zákon č.282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa

- zákon č.388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí ČR

- zákon č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu

- zákon č.45/1966 Sb., o vytváření zdravých životních podmínek

- trestní zákon

- zákon č.200/1990 Sb., o přestupcích

- občanský zákoník

- zákon č.309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami

- zákon č.289/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování

- zákon č.86/1995 Sb., o ochraně ozónové vrstvy Země

- zákon č.211/1993 Sb., o zákazu výroby, dovozu a používání látek ničících ozónovou vrstvu atmosféry a výrobků je obsahujících

- zákon č.130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství

- zákon č.334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu

- zákon č.289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon)

- zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

- zákon č.18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon)

- zákon č.157/1998 Sb., o chemických látkách a chem.přípravcích

- zákon č.58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

- zákon č.16/1997 Sb., o začlenění konvence CITES do českého práva, o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů

- zákon č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání

- zákon č.23/1962 Sb., o myslivosti

- zákon č.102/1963 Sb., o rybářství

- zákon č.166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon)

- zákon č.147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči

- zákon č.156/1998 Sb., o hnojivech

- zákon č.153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty

- zákon č.285/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

- zákon č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

- zákon č.185/2001 Sb., o odpadech

- zákon č.254/2001 Sb., o vodách

- zákon č.274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích.

Při postihování deliktů způsobených na životním prostředí závažnou roli v preventivní a represivní oblasti představuje (kromě nejčastěji využívaných správních postihů) trestní právo.

Prameny trestního práva jsou zákon č.140/1961 Sb., ve znění pozdějších novel (trestní zákon) a zákon č.141/1961 Sb., ve znění pozdějších novel (trestní řád). Nejčastěji jsou aplikovány skutkové podstaty trestných činů podle ustanovení:

§ 181a a 181b trestního zákona - Ohrožování životního prostředí

§ 178a trest. zákona - Pytláctví

§ 186 trest. zákona - Nedovolená výroba a držení radioaktivního materiálu a vysoce nebezpečné látky

§ 203 trest.zákona - Týrání zvířat

§ 124 trest.zákona - Porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou

§ 189-192 trest.zákona - Šíření nakažlivé choroby

§ 193-194 trest.zákona - Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami

§ 257 trest.zákona - Poškozování cizí věci

§ 179 a 180 trest.zákona - Obecné ohrožení

§ 158 trest.zákona - Zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Současné znění obecných skutkových podstat trestného činu "ohrožení životního prostředí" podle ustanovení § 181a (úmysl) a 181b (nedbalost) z důvodů použití takových pojmů, jako jsou termíny "poškození", "závažné poškození", "újma", jejichž výklad není právně definován, nevyhovuje současným potřebám a v mnoha případech je nelze úspěšně aplikovat. Z tohoto důvodu byla zpracována novela trestního zákona, resp. trestných činů proti životnímu prostředí. Její návrh, předložený v roce 2001 Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, prochází v současné době schvalovacím řízením.

NEOPRÁVNĚNÉ TĚŽBY DŘEVNÍ HMOTY A S TÍM SPOJENÉ DRANCOVÁNÍ LESŮ

Co je to vlastně les? Odpověď na tuto a další otázky týkající se lesů a lesního hospodářství hledejme v základní právní normě upravující ochranu lesa, a tou je zákon č.289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších novel.

Pojem les představuje lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. V jednotě těchto prvků patří les k nejvýznamnějším ekosystémům, fungujícím na přirozených biologických zákonitostech.

Vedle produkční (hospodářské) funkce plní lesy i jiné, přinejmenším stejně významné a pro životní prostředí nezastupitelné funkce, označované jako funkce mimoprodukční. Lesy příznivě ovlivňují klimatické a vodní poměry, produkují kyslík, zachycují prach a jiné škodlivé látky z ovzduší, chrání půdu před vodní a větrnou erozí, tlumí hluk, tvoří přirozené prostředí pro mnohé druhy rostlin a živočichů apod.

Les je ve svých funkcích a v samotné své existenci ohrožován působením především civilizačních vlivů. Cílem současné právní úpravy ochrany lesa je zajistit jeho existenci, a to jak co do celkové plochy pozemků, určených k plnění funkcí lesa, tak i pokud jde o skladbu a kvalitu lesních porostů. Výrazem toho je v lesním zákoně definovaná např. kategorizace lesů, která má za cíl zajistit mimo jiné diferencovaný způsob hospodaření a ochrany podle převažujících funkcí lesa.

Lesnické hospodaření je cílené ovlivňování biologických, růstových a produkčních procesů v lesích. Současný trend hospodaření v lesích stále důrazněji sleduje optimalizaci produkce hmotných, ale i nehmotných funkcí lesů s ohledem na tvorbu a ochranu životního prostředí, na rozdíl od nedávné minulosti, kdy maximalizace produkce dřevní hmoty byla rozhodujícím kritériem při hospodaření v lesích.

Platná právní úprava ochrany lesa směřuje do čtyř hlavních úseků, kterými jsou

- ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa,

- ochrana lesa při obecném užívání lesů,

- ochrana lesa při hospodaření v lesích,

- ochrana lesa proti škůdcům a jiným škodlivým činitelům.

Zákon stanoví mj. základní povinnosti vlastníka lesa. Zmiňme např. povinnost usilovat, aby při hospodaření v lese nepoškozoval zájmy jiných vlastníků lesa a aby byly zachovány, trvale a rovnoměrně plněny funkce lesa a byl zachován a chráněn genofond lesních dřevin. V souvislosti s hospodařením v lesích je nutno zmínit užívané prostředky ochrany lesa, kterými jsou kromě jiných lesnické plány (oblastní plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány, lesní hospodářské osnovy), obnova a výchova lesních porostů a právní ošetření těžby dříví a lesní dopravy.

Problematiku hospodaření v lesích upravují následující právní normy:

Zákon č.289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č.238/1999 Sb., a zákona č.67/2000 Sb.

Vyhláška MZe ČR č.77/1996 Sb., o náležitostech žádosti o odnětí nebo omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa.

Vyhláška MZe ČR č.80/1996 Sb., o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů.

Vyhláška MZe ČR č.82/1996 Sb., o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin.

Vyhláška MZe ČR č.83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.

Vyhláška MZe ČR č.84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování.

Vyhláška MZe ČR č.100/1996 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení licence v lesním hospodářství a podrobnosti o udělování licencí v lesním hospodářství.

Vyhláška MZe ČR č.55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích (v účinnosti od března 1999).

Funkci orgánů ochrany lesa plní orgány státní správy lesů a odborní lesní hospodáři.

Orgány státní správy lesů jsou:

- Ministerstvo zemědělství ČR jako ústřední orgán státní správy lesů.

- Ministerstvo životního prostředí ČR jako ústřední orgán státní správy lesů v národních parcích a orgán vrchního státního dozoru v lesním hospodářství.

- okresní úřady (prostřednictvím oddělení ochrany lesa referátů životního prostředí). Pro vojenské lesy jejich působnost vykonává Vojenský lesní úřad.

- Česká inspekce životního prostředí jako zvláštní orgán ochrany lesa (prostřednictvím oblastních inspektorátů ČIŽP).

Odbornou úroveň hospodaření vlastníků lesa zajišťuje (kromě výše uvedených orgánů státní správy) odborný lesní hospodář, který je buď fyzickou, nebo právnickou osobou. Velmi často vykonává tuto funkci pracovník Lesů ČR, s.p. spolu s výkonem funkce revírníka. Údaje o konkrétní osobě odborného lesního hospodáře lze zjistit na příslušném referátu ŽP okresního úřadu, popř. na Lesní správě Lesů ČR s.p., či dotazem u okolních vlastníků lesa. Odborný lesní hospodář disponuje údaji o stavu porostu konkrétního katastrálního čísla a čísla porostu, informacemi o povolení těžby referátem životního prostředí příslušného okresního úřadu, má k dispozici kopie LHP, snímky porostních map, na základě těchto podkladů je schopen vymezit pozemek, označit hraniční stromy apod.

K postupné devastaci lesů v ČR, které se svým stářím blíží 80 a více rokům a mají tudíž vysokou tržní hodnotu ve dřevě, dochází zhruba od r.1995. Důvodem k zamyšlení se nad způsobem, jak plenění lesů zabránit, je skutečnost, že k těžbám dřevní hmoty v rozporu s platnými předpisy a způsobem poškozujícím celý ekosystém dochází stále častěji, těžby jsou prováděny stále rafinovanějšími způsoby (což je pochopitelná reakce pachatelů na represe ze strany orgánů činných v trestním řízení) a často dobře organizovanými skupinami těžařů.

Předmětem zájmu pachatelů jsou lesy převážně soukromé, o výměrách do cca 50 hektarů, s takovým lesním porostem, který je možno prodejem vytěžené dřevní hmoty ekonomicky zhodnotit. Není tajemstvím, že potenciální pachatelé na katastrálních úřadech formou písemných objednávek požadují vypracování výpisů z listů vlastníků, které posléze kontaktují s cílem les odkoupit a v krátké době vytěžit. Nutno však dodat, že v řadě případů se může jednat i o seriózní podnikatele, obchodující s touto komoditou v regulích platných zákonů. Podstatné je, že v souladu s platnou zákonnou úpravou jsou žadatelům požadované informace za úplatu poskytnuty (dnes už jsou dosažitelné i cestou Internetu).

Každá provedená těžba dřevní hmoty je zásahem do citlivého lesního ekosystému. Stejně jako v dalších složkách životního prostředí i v případě lesů platná právní úprava prostřednictvím "limitů" vymezuje únosné zatížení životního prostředí. Dovolte mi citaci lesního zákona:

§ 31, odst.2 - Při mýtní těžbě úmyslné nesmí velikost holé seče překročit 1 ha (holina může být vytvořena jednorázovou těžbou přesahující plochu 1 ha nebo vytěžením lesa na ploše menší než 1 ha, která přímo souvisí s holinou po předchozí povolené těžbě a plocha nově vytvořené holiny tak přesáhne 1 ha).

§ 33, odst.4 - Provádět těžbu mýtní úmyslnou v lesních porostech mladších než 80 let je zakázáno: V odůvodněných případech může orgán státní správy lesů při schvalování plánu nebo při zpracování osnovy nebo na žádost vlastníka lesa povolit výjimku z tohoto zákazu.

§ 31, odst.4 - Je zakázáno snižovat úmyslnou těžbou zakmenění porostu pod sedm desetin plného zakmenění: To neplatí, jestliže se prosvětlení provádí ve prospěch následného porostu nebo za účelem zpevnění porostu.

Obecně platí (až na výjimky citované v lesním zákoně), že chce-li vlastník lesa některé stromy vykácet, musí mít povolení od okresního úřadu! Pod pojmem neoprávněná těžba lesního porostu rozumíme jednání, kdy prokazatelně došlo k porušení zejména výš uvedených ustanovení lesního zákona. V případě zjištění této skutečnosti lze viníka postihnout v zásadě třemi způsoby:

- v rámci správního řízení vedeného orgány státní správy ochrany životního prostředí (většinou jde o Českou inspekci životního prostředí a referáty životního prostředí okresních úřadů),

- v rámci přestupkového řízení vedeného orgány Policie ČR,

- v rámci trestněprávní odpovědnosti osob za jejich zaviněné protiprávní jednání, naplňující některé z ustanovení trestního zákona. Nejčastěji se jedná o trestný čin s tzv. blanketní dispozicí, tedy odkazující na porušení jiných právních norem (v tomto př.lesního zákona), "Ohrožení životního prostředí" (§ 181a nebo 181b trest. zákona). Vzhledem ke snaze "nelegálních" těžařů porazit zájmový les v co nejkratší době a stejně rychle opracovanou dřevní hmotu z lesa vyvézt dochází často ke škodám na lesních porostech a polních kulturách sousedních vlastníků. V těchto případech hrozí kvalifikování jednání těžařů jako trestný čin "Poškozování cizí věci" (§ 257 trestního zákona).

Nezřídka dochází i k prostým krádežím (§ 247 trest.zákona) již poražených stromů (klád) nebo stromů tzv."nastojato". Ne každá neoprávněná těžba je však trestným činem! Jak na to? Stručně řečeno - dokumentace těchto forem trestné činnosti je proces složitý a náročný a dílčí úspěchy v trestněprávním postihu pachatelů se dostavují jen díky úzké spolupráci Policie ČRs orgány státní správy lesů, odborníky z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a dalšími institucemi, díky precedentnímu Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2001 a v neposlední řadě díky odborné erudovanosti většiny pracovníkůslužby kriminální policie a vyšetřování okresních ředitelství a správ krajů, kteří se kriminalitou na životním prostředí na těchto úrovních zabývají.

A nyní něco o praktikách pachatelů....

Zájemce o koupi lesa nějakým způsobem kontaktuje vlastníka lesa (dále pod ozn. původní vlastník), většinou osobně, a to z toho důvodu, že se potřebuje seznámit se stavem lesa. Po prohlídce lesního porostu následuje sjednání kupní ceny, podmínek platby, podepsání předem připravené kupní smlouvy a předání hotovosti. Často ještě před zaregistrováním nového vlastníka nemovitosti na katastrálním úřadu je provedena těžba, tzv. holoseč, většinou bez náležitých povolení, bez vědomí odborného lesního hospodáře a v rozporu s lesním zákonem, co se týká stáří poráženého porostu a plochy takto vzniklé holiny. V praxi to vypadá tak, že větší počet těžebních dělníků během několika hodin, často v době podvečerní, o víkendu apod., les pokácí. Následek připomíná stav po řádění vichřice. V dalších dnech jsou poražené stromy zpracovávány tzv. "u pařezu" (odvětveny, odkorněny, zkráceny na požadovanou délku kulatiny) lesními dělníky, kteří se již ohánějí smlouvami o dílo na "zpracování pokácené dřevní hmoty". Kdo stromy pokácel, pochopitelně nikdo neví! Výskyt "bílého koně" v některé z fází manipulace s pozemkem není nic neobvyklého.

Dalším obvyklým postupem pachatelů bývá zakoupení pozemku s lesním porostem, poté je čerstvým vlastníkem lesa oznámeno, že mu les "kdosi" poškodil tak, že hrozí nebezpečí úrazu. Následně lze zjistit, že stromy jsou záseky nebo zářezy poškozeny. Vlastník lesa se pak domáhá na referátu ŽP OkÚ povolení k těžbě lesa, na kterou by jinak povolení nezískal (takový záměr pachatelům ne vždy vyjde. Ve východních Čechách referát ŽP ve snaze objektivně zjistit stav lesa reagoval na podobnou žádost zadáním zpracování znaleckého posudku, na základě kterého bylo zjištěno, že není důvod vytěžit naráz celou poškozenou plochu, neboť by došlo k závažnému zásahu do biotopu a v důsledku toho k poškození životního prostředí, a bylo rozhodnuto poškozený porost v průběhu 10 roků ošetřit postupným odtěžením a současným osázením vzniklých holin).

Domnívám se, že vhodná medializace těchto a dalších metod, kterými pachatelé získávají a následně nelegálně kácejí mnohdy rozsáhlé plochy lesních kultur, by mnohé plochy před předčasným a diletantským vytěžením uchránila. Řada původních vlastníků by zřejmě důsledněji zvážila, komu les prodávají a zda výše smluvně dohodnuté ceny za les odpovídají jeho skutečné tržní hodnotě (většinou je původnímu vlastníkovi nabídnuta částka sice v hotovosti, ale pouze ve výši 50 - 70 % aktuální tržní ceny lesa ve dřevě). Přitom hodnotu prodávaného lesa ve dřevě je možno konzultovat ještě před prodejem s odborníky z řad odborných lesních hospodářů nebo pracovníků referátů ŽP OkÚ.

Dalším způsobem, jak navýšit zisky z těžby dřevní hmoty, je formálně nesprávný údaj v sepsané kupní smlouvě (např.chybné rodné číslo, číslo katastrálního území apod.). Díky těmto chybným údajům nedojde k převodu nemovitosti na nového vlastníka, ten ale stačí lesní porost vytěžit. Původnímu vlastníku tak zbyde holina s povinností plochu po těžbě zaklidit a v zákonné lhůtě zalesnit! Částku, kterou získal za les, často zpět investuje do lesa formou nákladů na výsadbu a "výchovu" porostu.

Jestliže jsem zmínil důvody, díky kterým se řadu případů orgánům Policie ČR daří úspěšně dokumentovat, musím zmínit i jev, na který zřejmě pachatelé spoléhají, a který má za následek malé šance na odhalení pachatelů této ekologické kriminality, a tou je nevšímavost široké veřejnosti vůči dění v nejbližším okolí. V těchto případech totiž beze zbytku platí, že včasnost podání podnětu orgánům činným v trestním řízení rozhoduje o jejich další šanci dopadnout a usvědčit pachatele.

Pro úplnost citace zákona:

Zákon č.67/2000 Sb., ze dne 25.února 2000, kterým se mění zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 238/1999 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl.I

Zákon č. 289/1995 Sb.,o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č.238/1999 Sb., se mění takto:

1. V § 32 odst. 7 se zrušuje tečka na konci odstavce a doplňují se slova, která včetně poznámky pod čarou č. 21a) znějí: "nebo farmových chovů zvěře.^21a)

^21a) § 19 odst. 3 zákona č.23/1962 Sb., ve znění pozdějších předpisů.".

2. V § 33 odstavec 3 zní:

"(3) Těžbu v lese, ve kterém vlastník lesa hospodaří bez schváleného plánu nebo bez protokolem o převzetí převzaté osnovy, lze provést jen se souhlasem odborného lesního hospodáře. Souhlas nelze odmítnout, není-li těžba v rozporu s ostatními ustanoveními tohoto zákona. Má-li těžba překročit 3 m3 na 1 ha lesa za kalendářní rok, musí vlastník lesa, jakož i ten, kdo koupil stojící lesní porost, i ten, kdo provádí těžbu, předem písemně vyrozumět orgán státní správy lesů a doložit vyjádření příslušného odborného lesního hospodáře. Pokud orgán státní správy lesů nesdělí osobě, která jej písemně vyrozuměla o záměru provést těžbu, své stanovisko do 30 dnů ode dne doručení vyrozumění, může tato osoba těžbu provést. Na vydání tohoto stanoviska orgánu státní správy lesů se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.".

3. V § 54 odst.1 se slova "Orgán státní správy lesů uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč podnikateli, 28) který při výkonu podnikatelské činnosti" nahrazují slovy "Orgán státní správy lesů uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč tomu, kdo".

Současně se zrušuje poznámka pod čarou č. 28).

4. V § 54 odst. 1 písmeno c) zní:

"c) provede těžbu nad rámec schváleného plánu či protokolem o převzetí převzaté osnovy, nebo provede jinou těžbu v rozporu s tímto zákonem, zejména provede neoprávněně těžbu v množství překračujícím 3 m3 na 1 ha lesa za kalendářní rok, anebo provede bez povolení orgánu státní správy lesů mýtní úmyslnou těžbu v porostu mladším než 80 let,".

5. V § 54 odst. 2 se slova "podnikateli, který při výkonu podnikatelské činnosti" nahrazují slovy "tomu, kdo".

6. V § 55 odstavec 1 zní:

"(1) Orgán státní správy lesů uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč vlastníku lesa nebo jiné osobě, kteří

Čl.II

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

PROBLEMATIKA ODPADŮ

Francouzské přísloví praví - "smrt, daně a odpady jsou jediné jistoty našeho života". Co je to odpad? Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, je odpadem "každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č.1 k tomuto zákonu" (§ 3 zákona).

Nakládání s odpady (což je další z termínů vysvětlených v § 4 zákona) představuje pro celý svět závažný problém. Nelegální likvidace odpadů, zvláště pak odpadů z kategorie nebezpečného odpadu, jehož legální likvidace souvisí s vysokými investicemi, je jednou z nejlukrativnějších oblastí kriminality, mnohdy páchané formou zločinného spolčení či organizovaně. Podle odhadu německých odborníků zisky mezinárodních struktur z nelegálního obchodu s odpady stojí hned za výnosy z obchodu s drogami a zbraněmi. Tuzemský tisk v r.2000 opakovaně citoval italské zdroje, kde uváděl, že představitelé italské mafie spatřují velké příležitosti v nelegálním obchodu s odpady v zemích střední Evropy.

Právě země střední a východní Evropy figurují v nelegálním obchodu s odpady jako potenciální příjemci. Česká republika je v oblasti obchodování s odpady v pozici jak cílové, tak tranzitní země. Obecně platí, že nelegální dovoz odpadů do ČR je vysoce latentní trestnou činností. Pachatelé např. falšují doklady doprovázející náklad, při celních deklaracích zaměňují dovážené komodity, nebezpečné odpady překrývají jinými, méně závadnými látkami nebo je dovážejí ve směsích s jinými látkami. Často je jako důvod dovozu uváděno druhotné využití odpadu.

V průběhu let 1996-2000 německý občan, doktor-laborant, žijící jen pár kilometrů od hranice s Českou republikou, v české pohraniční obci v pronajatém objektu vybudoval chemickou laboratoř. Současně si vyřídil české živnostenské oprávnění a pod tímto krytím dovezl z SRN do ČR několik tun chemikálií, zčásti s prošlou dobou expirace, a tyto v souladu s platnými předpisy uložil ve své laboratoři v ČR. Mezi dovezenými chemikáliemi bylo však i několik kilogramů radioaktivního materiálu. Následovalo trestní stíhání zmíněného občana SRN....

K nezákonnému nakládání s odpady v ČR nedochází jen v souvislosti s jeho nelegálním dovozem, převážně ze zemí západní Evropy, ale k ohrožení životního prostředí dochází i při likvidaci nebezpečných odpadů tuzemského původu.

Při nejběžnějším způsobu likvidace odpadů, tj. skládkování, docházelo (především v době předcházející účinnosti zákona č. 125/1997 Sb.) k ukládání vysoce agresivních odpadů do skládek, u kterých pak v relativně krátké době došlo k narušení jejich hermetičnosti a následnému prosakování skládkových výluhů do okolí skládek. Co horšího, jedná se o "časované bomby" a jen blízká budoucnost ukáže, jak kritický je skutečný stav. V České republice je dnes více než 360 skládek!

Likvidace vybraných druhů odpadů ve spalovnách je nejmodernější a dosud nepříliš využívanou metodou zneškodňování odpadů. Ale i tady dochází k jejich zneužívání: Např. při likvidaci ropných derivátů s příměsemi PCB (polychlorovaných bifenylů). Jejich likvidace totiž vyžaduje speciální technologie spaloven, které většina zemí střední Evropy (stejně jako Česká republika) nevlastní. Jejich likvidace v běžných typech spaloven má za následek vypouštění PCB v neporušeném stavu do ovzduší.

Jejich neškodná likvidace je proto finančně náročná - buď jsou uloženy a skladovány až do doby vybudování a schválení odpovídajícího typu spalovny v ČR, nebo jsou vyváženy za účelem své likvidace do zemí, které vlastní technicky vyhovující spalovny (k jejich vývozu je třeba povolení Ministerstva životního prostředí).

Současné poznatky nasvědčují tomu, že v některých případech olejové suspenze s obsahem PCB v posledních deseti letech skončily v českých spalovnách a výtopnách, údajně i v okrajových částech Prahy.

Vzhledem k vysokému stupni organizovanosti obchodu s odpady a jeho mezinárodnímu charakteru je v této oblasti boje s ekologickou kriminalitou nanejvýš důležitá úzká spolupráce mezi složkami Policie ČR, celními úřady, Interpolem a orgány ochrany životního prostředí. Současná realita je taková, že naprostá většina případů protiprávního nakládání s odpady je řešena v rámci správního řízení orgány ochrany životního prostředí, zatímco podání podnětu orgánům činným v trestním řízení je výjimečnou záležitostí.

Platná legislativa v oblasti nakládání s odpady vychází ze zákona č.185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, který nahrazuje původní zákon č.125/1997 Sb., o odpadech. S citovaným zákonem souvisí:

- Vyhláška MŽP a MZ č.376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

- Vyhláška MŽP č.381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů

- Vyhláška MŽP č.382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě

- Vyhláška MŽP č.383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady

- Vyhláška MŽP č.384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly.....

PROBLEMATIKA NELEGÁLNÍHO OBCHODU S OHROŽENÝMI DRUHY ŽIVOČICHŮ A ROSTLIN

Celosvětově platí, že obchod se zvířaty a chráněným rostlinstvem patří vedle obchodování s drogami, zbraněmi a odpady mezi čtyři nejvýnosnější oblasti. Vlastnění vzácného zvířete nebo rostliny se bohužel v posledních několika desetiletích stalo více než módní záležitostí. Díky tomu je nelegální obchod se zvířaty, spojený s nekontrolovaným odběrem živočišných a rostlinných druhů z jejich přirozených stanovišť, po ničení původních ekosystémů s přirozeným výskytem těchto druhů druhou nejvýznamnější příčinou úbytku živočišných a rostlinných druhů na naší planetě.

S jakými živočichy a rostlinami se nejčastěji obchoduje? Nejčastěji se jedná o opice (především z Thajska, Indonésie, Vietnamu, Latinské Ameriky a Afriky) a další savce, papoušky (Latinská Amerika, Oceánie, Nový Zéland, Austrálie), dravce, plazy a obojživelníky, z rostlin jsou nejčastěji pašovány kaktusy, sukulenty a orchideje, jsou zjištěny případy pašování mořských korálů a zév. Předmětem výnosného obchodu jsou kůže savců, slonovina, lovecké trofeje, vycpaniny ptáků, krunýře želv, krokodýlí, ještěří a hadí kůže a výrobky z nich, žabí stehýnka, pravý jeseteří kaviár, vzácní motýli, vývojová stadia rostlin a živočichů, např. nasezená vejce ptáků, želví vejce, sazenice rostlin, semena apod.

Podle mezinárodních statistik Česká republika patří vedle Nizozemska a Francie mezi významné evropské země z hlediska nelegálního obchodování s CITES exempláři, ať už jako cílová země nebo země tranzitní (do roku 1997, tedy do přijetí zákona č.16/1997 Sb., byla Česká republika nelichotivě označována jako "pašerácká velmoc"). Smutným faktem zůstává, že za nelegálním obchodem stojí někdy zkušení chovatelé či pěstitelé (ať už v roli odběratelů, nebo obchodníků s touto komoditou). Někteří pachatelé si pravděpodobně neuvědomují, že jedním z důsledků jejich činnosti je mimo jiné devastace posledních zbytků populací volně žijících živočišných i rostlinných druhů.

Podle světových odhadů během 20. století z planety nenávratně zmizelo několik desítek tisíc živočišných a rostlinných druhů a tempo vymírání dalších se neustále zrychluje. S cílem postavit mezinárodní obchod ohroženými druhy živočichů a rostlin pod společnou kontrolu všech zemí světa a docílit tak ochrany před jejich úplným vyhubením byla dne 3.3.1973 ve Washingtonu podepsána základní mezinárodní právní norma v této oblasti - tzv. Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (označovaná též jako Úmluva CITES nebo Washingtonská úmluva). Protože systém ochrany se netýká jen živých živočichů a rostlin, ale i jakýchkoli jejich částí nebo výrobků z nich vyrobených, jsou živé i mrtvé organismy označovány jako "exempláře". Česká republika se stala členskou zemí dnem 1.1.1993.

Mezi základní povinnosti vlastníka exempláře CITES podle české právní úpravy patří povinnost do dvou týdnů po získání exempláře okresnímu úřadu, magistrátu nebo správě NP nebo CHKO předložit žádost o vystavení registračního listu. Této povinnosti podléhají živé exempláře CITES I a CITES II a mrtvé exempláře stanovené vyhláškou MŽP č.216/2001 Sb. Registraci nepodléhá zvláště chráněný druh podle zákona č.114/1992 Sb. Součástí registrace je povinnost vlastníka nezaměnitelným způsobem označit živý i mrtvý exemplář podléhající povinnosti registrace (např. nesnímatelným kroužkem, implantováním mikročipu, v některých případech - např. u některých druhů želv - je postačující barevná fotografie, vylučující záměnu exempláře).

Úmluva CITES je členskými zeměmi prosazována prostřednictvím výkonných a vědeckých orgánů. V podmínkách ČR je výkonným orgánem Ministerstvo životního prostředí, vědeckým orgánem Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.Kontrolním orgánem je Česká inspekce životního prostředí. Významnou roli při dozoru dodržování Úmluvy CITES představují celní orgány a Státní veterinární správa.

Z platných právních norem České republiky je v souvislosti s ochranou CITES exemplářů nutno jmenovat:

- zákon ČNR č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášku MŽP č.395/1992 Sb. (zákon zavádí v § 48 kategorii zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin a ty člení na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené, přičemž uvedené druhy jsou vyňaty z působnosti zákona č.16/1997 Sb., klíčovým je mimo jiné i § 54, stanovující povinnost prokázání původu zvláště chráněného živočicha nebo rostliny nebo živočichů a rostlin chráněných podle mezinárodních úmluv),

- zákon č.16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a vyhlášku MŽP č.82/1997 Sb., ve znění vyhlášky MŽP č.264/1998 Sb.

Zákon stanoví povinnost dodržování Úmluvy CITES v ČR, ohrožené druhy fauny a flóry jsou děleny shodně s Úmluvou. Prováděcí vyhláška obsahuje přílohy, přičemž

• Příloha č.1 zahrnuje druhy přímo ohrožené vyhubením a mezinárodní obchod s nimi je zakázán,

• Příloha č.2 zahrnuje druhy, které jsou ohroženy vyhubením v případě, že by mezinárodní obchod s nimi nebyl přísně regulován, včetně druhů snadno zaměnitelných s druhy chráněnými Úmluvou CITES. Obchodování s nimi je možné jen na základě zvláštních povolení, tzv. permitů CITES (vývozních permitů ze země původu a dovozních, které pro ČR vystavuje Ministerstvo životního prostředí ČR),

• Příloha č.3 zahrnuje druhy ohrožené na území určitého státu poté, co tento stát požádal o regulaci obchodu s těmito druhy (Seznamy chráněných živočichů, uvedené v Přílohách Vyhlášky, jakož i v Úmluvě CITES, nejsou neměnné, ale čas od času jsou doplňovány o další druhy a naopak některé druhy jsou ze Seznamů trvale nebo dočasně vypuštěny).

- zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.

V souvislosti s pašováním živých exemplářů savců, ptáků, ale plazů a obojživelníků dochází často k porušování tohoto zákona a zákona č.166/1999 Sb. (Veterinární zákon).

Jednání, které je považováno za týrání zvířat, uvádí § 4 zákona č.246/1992 Sb.

V praxi je běžné, že pašovaná zvířata jsou mnohdy vtěsnána do různých schrán, PET lahví, jindy bývají nešetrně fixována leukoplastí, izolepou a uložena bez možnosti pohybu do krabic a různých přepravek. V některých případech bývají obluzena sedativy. Za těchto podmínek jsou v uzavřených krabicích přepravována někdy i řadu dní, bez možnosti napojení, krmení, ve vlastních výkalech. V důsledku přehřátí, dehydratace a silného stresu přepravovaných zvířat není výjimkou jejich vysoká mortalita (úmrtnost) už během transportu nebo krátce po něm. Vzhledem ke skutečnosti, že pořizovací cena zvířat v zemi původu (mnohdy se jedná o krajinu s nízkou životní úrovní a slabým sociálním zázemím, kde cizincům nabízené zvíře je v povědomí tamních obyvatel hojným a běžným druhem) je často směšně nízká, pašerák má v případě úspěšného dovozu kontrabandu zajištěny vysoké zisky i při takto extrémním úhynu pašovaných zvířat.

Několik případů za všechny:

Policie ČR v minulosti řešila případ, kdy dva podnikatelé z Vietnamu při celní kontrole deklarovali dovoz více než 1 tuny korálků. Po otevření dodávky pracovníci celní správy spatřili nikoli korálky, ale plnou dodávku mořských korálů. Vývozní a dovozní permity CITES však dovozci nepředložili.

Jindy byl zjištěn naivní pokus o dovoz vzácného druhu živého ptačího exempláře bílého opeření, kdy předmětný jedinec byl pachatelem "dobarven" do podoby snadno zaměnitelného druhu, nepodléhajícího Úmluvě CITES, a takto vyvezen ze země původu.

V Austrálii můžete objevit poslední zbytky populace vzácného černého kakadu. To věděl i český chovatel, který se po návratu z Austrálie při celní kontrole na letišti Ruzyně zaměřil na svá intimní místa a cosi tam ničil....Později vyšlo najevo, že ve svých slipech přepravoval několik balíčků s vajíčky, údajně šlo o holubí a kachní vejce. Vzhledem k tomu, že část vajíček byla v pokročilém stadiu inkubace, vlastně pár dní před vylíhnutím, pracovníci ČIŽP navzdory jejich zničení prokázali, že se jedná o vejce vzácných kakadu. Pachatel byl tedy zjištěn, bylo s ním zahájeno správní řízení i trestněprávní postih, vzniklá škoda je ale nenahraditelná a prakticky nevyčíslitelná.

Někdy okresní úřady nebo magistráty evidují údajné odchovy nejvzácnějších druhů ptáků, plazů nebo obojživelníků, přestože ve světě nejsou známy doložené případy odchovu stejného druhu drženého v zajetí. Máme tak úspěšné chovatele, nebo je to trochu jinak?

Pozitivní zprávou zůstává, že celní orgány ve spolupráci s pracovníky České inspekce životního prostředí představují účinný filtr při dovozu CITES flóry a fauny. Po zjištění nezákonného dovozu následuje odebrání pašovaných exemplářů a jejich umístění v záchranných centrech (v případě živých zvířat a rostlin). Případy jsou poté řešeny jako správní delikty a v některých případech jsou celními orgány a orgány Policie ČR kvalifikovány jako trestné činy.

TÝRÁNÍ ZVÍŘAT

Zákon č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ukládá chránit zvířata před týráním a zakazuje všechny formy propagace týrání zvířat. Ochrana zvířat proti týrání se tak v posledních deseti letech stala společenským i odborným tématem, podpořeným etickými aspekty a platnou národní legislativou. Tou je kromě citovaného zákona č.246/1992 Sb.

- vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č.75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat,

- vyhláška MZe ČR č.311/1997 Sb., o chovu a využití pokusných zvířat,

- vyhláška MZe ČR č.245/1996 Sb. (ochrana zvířat při porážení),

- vyhláška MZe ČR č.286/1999 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně a řada dalších.

Prosazováním platných právních předpisů a welfare zvířat (pohody zvířat) se zabývají Orgány ochrany zvířat, tedy Ministerstvo zemědělství, Akademie věd ČR, Státní veterinární správa ČR a Ústřední komise pro ochranu zvířat. Nezanedbatelný význam má činnost Unie českých a slovenských zoologických zahrad nebo řady nevládních organizací, jmenujme např. Nadaci na ochranu zvířat, SOS Animal apod.

Případy týrání zvířat jsou často zjišťovány při již zmíněném pašování ohrožených druhů živočichů, týrání zvířat lze zjišťovat v zájmových chovech a chovech hospodářských zvířat jako důsledek nedodržování základních zoohygienických a krmných požadavků na chov jednotlivých druhů zvířat, při exportu a importu živých jatečních zvířat, při porážení jatečních zvířat, při prodeji zájmových zvířat, ale i při nedovoleném nebo zakázaném způsobu lovu volně žijících zvířat.

V úvodu bylo zmíněno, že řada dnes vznikajících právních norem a návrhů novel stávající právní úpravy v ČR je přizpůsobená právní úpravě platné v zemích Evropské unie. Stejně je tomu v případě návrhu zákona o provozování zoologických zahrad. Návrh vychází ze Směrnice Rady Evropského společenství o chovu volně žijících zvířat v zoologických zahradách č.99/22/EC. Předkladatelem návrhu zákona jsou Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství.

Na závěr je vhodné zmínit orgány státní správy s působností v oblasti ochrany životního prostředí.

Převážnou část kompetencí v této oblasti vykonává

Ministerstvo životního prostředí, ústřední orgán státní ekologické politiky a vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí. Některé kompetence jsou v působnosti Ministerstva zemědělství jako ústředního orgánu státní správy lesů.

Česká inspekce životního prostředí je dozorovým orgánem ve věcech životního prostředí. Je podřízena Ministerstvu životního prostředí.

Výkon státní správy zabezpečují referáty životního prostředí okresních úřadů a v přenesené působnosti obce.

Při přeshraničním pohybu zejména odpadů a ohrožených druhů živočichů a rostlin, ale i dřevní hmoty, druhotných surovin aj. mají nezastupitelnou roli celní orgány.

Kromě výše uvedených je třeba nezapomenout na Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Státní veterinární správu, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Brno, Ústřední komisi pro ochranu zvířat, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů a řadu nevládních organizací.

Materiál připravil  
kpt. ing. Miroslav Soukup