...podplukovníka Petra BÁRTU

Ekologie, ochrana přírody, ale také činy proti ní zaměřené jsou v poslední době často na programu. Mluví se přímo o ekologické kriminalitě, vy sám na Policejním prezidiu vedete skupinu, jež se takovými trestnými činy zabývá. Jde o nové skutkové podstaty, anebo v průběhu devadesátých let jich jen výrazně přibylo a přitáhly pozornost veřejnosti?

V minulosti nebyla ekologická kriminalita v trestním řádu přesně vymezena, teprve devadesátá léta ji pregnantně pojmenovala a policie se jí začala vážně zabývat. Hlavně proto, že se na její základní útvary začali obracet občané s trestními oznámeními - a tamní policisté dost dobře nevěděli, jak s nimi naložit. Tím jsme my na prezidiu byli nuceni k urychlené reakci.

Jak tedy probíhala?

Shledali jsme, že jediné dva paragrafy v trestním zákoně, tedy 181 a) a 181 b), novým skutečnostem už příliš nevyhovují. Kontaktovali jsme tedy řadu právnických osobností, jež měly blízko i k otázkám ochrany přírody, a začali jsme se snažit o vytvoření určitého nového legislativního rámce, aby policie vůbec nabyla možnost se ekologickou trestnou čiností zabývat. Materiál, který skupina připravila, se pak dostal do vlády, jež ho přijala a zadala úkol dalšího prohloubení - přičemž důraz byl kladen na oblast organizovaného zločinu. K výraznému posunu už došlo v oblasti trestně právního postihu, a to novelou trestního zákon č. 140/61 Sb. ve znění pozdějších novel, kdy dne 15. 3. 2002 byly parlamentem ČR schváleny nové paragrafy se specificky vymezenou skutkovou podstatou pro oblast trestných činů na životním prostředí. Příčemž zmíněná novela byla iniciována právě naším odborem HK ÚSKPV PPb ČR v úuké spolupráci s katedrou práva životního prostředí právnické fakulty UK a Policejní akademií ČR.

Takže i v téhle oblasti možno dnes už mluvit o zločinu organizovaném?

Jistě, trestná činnost proti životnímu prostředí mívá organizovaný charakter nezřídka. Běží v ní o velké peníze a jedinec sám mnoho nesvede. Proto se vytvářejí mnohdy i jen neformální seskupení podnikavců, na něž se nalepují další a další. Kšefty s odpady, nelegální obchod s flórou a faunou, divoké kácení lesů - to vše žádá jistou nelegální infrastrukturu, jež pak ovšem prorůstá do legální obchodní sítě.

Policie není ovšem v téhle oblasti sama: má řadu partnerů z oblasti státní správy, kteří "válčí" na stejném poli, proti témuž nepříteli...

Ano, od začátku jsou našimi přirozenými spojenci pracovníci ministerstva životního prostředí, České inspekce životního prostředí, referátů životního prostředí na okresních úřadech, veterinární správy, Ředitelství cel... Navíc oni začínali na tomhle poli o dost dřív a my se od nich mnohému teprve učili. Jenomže jejich pravomoc končí u správního řízení a eventuálních pokut, zatímco my můžeme dovést věc až k trestnímu stíhání. Přičemž osobně soudím, že zhruba třetina, možná čtyřicet procent případů, jež v minulosti oním správním řízením skončily, by si zasloužily soudní postih.

Před pěti šesti lety jste na prezidiu začínali vlastně z ničeho: jaký je stav dnes?

28. ledna letošního roku podepsal ministr vnitra Koncepci boje s kriminalitou páchanou na životním prostřední. Což je zásadní materiál, který jasně formuluje policejní taktiku a pravomoci v oblasti. Na každém okresním policejním ředitelství pracuje napříště jeden specialista na trestné činy páchané na životním prostředí, na správách krajů by měli být dva. Na prezidiu mají být tři: nikoli jako nějaké velitelství svébytného sboru, ale metodické pracoviště, které v současné době taktéž vyvíjí i vlastní operativní činnost.

Základním úkolem, jímž jste se museli zabývat, bylo nejspíš odborné vyškolení oněch kriminalistů...

Ano, tím jsme museli začít. Svolávali jsme proto metodická zaměstnání, takže dnes už máme vlastně skoro vyškolený tým odborníků, kteří se mohou problematice na úrovni věnovat. Navíc se během takového školení lidi navzájem seznámili. A to nejen policisté samotní mezi sebou, ale navázaly se i cenné vazby s civilními odborníky, kteří tam přednášeli. V budoucnu se jim kontakty mohou mnohokrát zúročit.

Jak je tomu s výukou problematiky na policejních školách?

Pro Policejní akademii jsme už připravili skripta, na jejichž obsahu pracovala řada odborníků, a v novém školním roce se už podle nich bude zřejmě učit. Výrazně se má zlepšit i situace na Středních policejních školách. Tam se zatím studenti dozvídali o problematice trestných činů páchaných na životním prostředí velmi sporadicky při výuce trestního práva. Nová koncepce hovoří dokonce o hodinách dvaceti. Právnická fakulta nám pro tuto oblast nabídla možnost postgraduálního studia, jež normálně stojí jednoho frekventanta několik desítek tisíc: nám udělali cenu pět tisíc, ale i tak byl problém najít pro to v rozpočtu peníze. Moji podřízení si studium uhradili napřed ze svého, pak jsme obtížně hledali, jak jim zmíněnou částku proplatit.

Máte představu o tom, jak se podobnou problematikou zabývá policie někde v zahraničí?

Absolvoval jsem kromě jiného třeba týdenní stáž v Nizozemsku a musím uznat, že jsou mnohem dál. Vlastně každý tamní policista je vyškolen, čeho si všímat a jak postupovat v případě, když nabude podezření, že nějaký trestný čin proti životnímu prostředí je páchán. Navíc mají funkční ústřední informační středisko, kam se v pochybách mohou kdykoli obrátit o radu. A pak: ochrana životního prostředí je v zemi opravdu věcí celé veřejnosti.

Díky tomu lze asi mnoha trestným činům předejít ještě dříve, než jsou spáchány?

Ano. Policie je orgán represivní, v podstatě se můžeme věcmi zabývat, teprve když se o nich dozvíme a kdy už se staly. Ale zejména v této oblasti je nejvýš žádoucí, aby se jim zamezilo ještě dřív, než jsou spáchány, anebo v době jejich páchání. Tři hektary lesa nevykácí nikdo za půldne, skládka nebezpečných chmikálií taky vzniká nějakou chvíli. Trestným činům na životním prostředí je třeba hlavně předcházet: osvětou mezi lidmi, protože jejich pácháním si přece sami podřezávají větev. Vykácený les nepředstavuje jen ukradené dřevo, další následky pak vznikají po léta, ne-li desetiletí: brouk napadne zdravé stromy v okolí, vichřice vnikne do lesa a zničí další plochy. Dopady trestných činů proti životnímu prostředí jsou dlohoudobé a vlastně nedozírné. A čím dříve si to všichni uvědomí, tím lépe.

Ptal se Jan J. Vaněk