Italská republika svojí rozlohou 301 000 km², počtem obyvatel dosahujícím bezmála 58 miliónů, ale především vyspělostí své ekonomiky představuje na jihu Evropy významnou lokální mocnost. Při vědomí rizik, které v Itálii tradičně představuje síť organizovaného zločinu, který se snaží své neblahé iniciativy z tradičně méně rozvinutého jihu země rozšiřovat na industrializovaný, vysoce produktivní sever, je pochopitelná opatrnost státních orgánů vůči komerci v bezpečnostních službách. Přesto i tato nezbytná součást bezpečnostního systému každé demokraticky spravované země je v Itálii zastoupena, přičemž je preferován rozvoj kvality před kvantitou. Být provozovatelem nebo zaměstnancem SBS v Itálii není věc snadná, nelze tyto činnosti provozovat bez zvláštních povolení a vždy jen v omezeném měřítku a pod bedlivým dozorem policejních orgánů.

BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM ZEMĚ

Základní bezpečnostní úkoly patřící státu uvnitř hranic země vykonávají z pověření uložených jim zákony, mnohdy platnými ještě z dob předválečného královského režimu, ozbrojené státní orgány (policie, karabiniéři, Guardia di Finanza, soudní výkonní úředníci a mnoho dalších speciálních bezpečnostních složek (některé jsou řízeny ministrem obrany).

Avšak jako v každém jiném rozvinutém, demokraticky fungujícím státě, státní orgány samy na všechna bezpečnostní rizika nemohou svojí preventivní i eliminační silou stačit.

ITALSKÉ SOUKROMÉ BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBY

Itálie je mladý stát, ale se starou a pohnutou historií. Také italské soukromé bezpečnostní služby mají historii sahající až do dob světovládného impéria. Ovšem moderní dějiny SBS začínají ve stejném roce jako dějiny italského moderního, sjednoceného státu. Vždyť už na jaře v roce 1870 založil vysloužilý důstojník Garibaldiho povstalecké armády G. Lombardi v Padově bezpečnostní službu "Cittadini dell ordine". Už tehdy nastala značná a platbyschopná poptávka po bezpečnosti, zvláště prováděné ve formě nočních stráží s cílem chránit domy vážených občanů, osoby a majetek. Noční strážci úspěšně střežili skladiště, obchody, poskytovali všestrannou pomoc např. při úrazech a porodech, včas přivolali hasiče nebo karabiniéry. Jejich služby si rychle získaly popularitu a během několika let se rozšířily do většiny severoitalských měst. Nejproslulejší organizace tohoto typu vznikla v Turíně, kde za řízení vysloužilého generála P. C. Viscontiho "Služba pro podporu soukromého střežení" získala postavení řádně uznané "instituce" a vedle profesionálních pracovníků využívala i součinnost dobrovolníků z řad občanů.

Už tehdy ale docházelo k problémům, protože zákony prostě na takovéto činnosti nepamatovaly. Naráželo se na zákaz nošení zbraní soukromými osobami, ale nejzávažnější byla řada obvinění z jednání, které bylo policií shledáno jako "nezákonné přivlastnění přednostního práva použití násilí náležejícího pouze úřadům". Přelom přinesl až rozsudek nejvyššího soudu ve Florencii z roku 1883, který Lombardiho a jeho zaměstnance zprostil viny z nezákonného přivlastnění veřejných úkolů a jeho podnik obdržel právní uznání k provozování soukromých bezpečnostních služeb.

Severoitalští "noční poslové", jak zněl původní název této profese podle italských úřadů, se díky tomuto právnímu posouzení stali všeobecně uznávaným dozorovacím institutem. Na počátku 20. století se "Cittadini del ordine" byli běžnou součástí fungování významnějších italských měst a přežili i těžké doby první i druhé světové války, protože se vždy prezentovali zcela nepoliticky, jednoznačně na straně občanů a jejich potřebě bezpečnosti pro své majetkové zájmy.

Vrcholem významu "nočních strážců" se stala šedesátá léta, typická pro sever Itálie hospodářskou konjunkturou a všestranným rozvojem včetně některých jeho negativních důsledků mezi které už tehdy patřila hospodářská kriminalita. Od poloviny 60. do poloviny 70. let stoupl počet aktivně využívaných povolení z 200 na 700 a počet pracovníků na plný úvazek ze 12 000 na více než 30 000. V této době muselo vedení policie zareagovat na krizové jevy ve veřejném pořádku a odvolat policisty od střežení bankovních přepážek a podobných prostor, aby je mohlo využít v ulicích měst. Tato skutečnost vedla k posílení pozice SBS, ale jak se ukázalo, nebyla to zdravá poptávka a působila jen relativně krátkou dobu.

Exploze zločinnosti charakterizovaná brutálními podobami loupežných přepadení často splývajícími s nejbrutálnějšími činy terorizmu přiměly v polovině 70. let banky, také po naléhavé výzvě ministra vnitra, aby zavedly (za metodické účasti státu) vlastní ochranu prostřednictvím speciálně školeného, tzv. přísežného personálu (Guardie Particolari Giurate) v každém peněžním ústavu. Ve stejné době, opět z důvodu nedostatečnosti policejních sil a prostředků, vzniká také komerční obor doprovodů transportů a přepravy cenin. Bouřlivý rozvoj oboru měl za následek značné náklady na pracovní sílu, klesala kvalifikace pracovníků, docházelo k excesům, mnoho pracovníků při výkonu činností zahynulo, aniž mělo možnost se účinně bránit před ozbrojenými bandami lupičů nebo teroristů.

Zlom, který vedl k podstatnému poklesu počtu zaměstnanců (narozdíl od jiných evropských zemích) nastal počátkem 80. let. Rizika ze strany teroristů se ukazovala být tak značná, že banky rozhodly omezit pevné střežící služby u svých přepážek, řada z nich je zrušila zcela. Značné počty méně kvalifikovaných bezpečnostních pracovníků byly postupně nahrazovány několika vysoce kvalifikovanými specialisty v oborech zabezpečovací techniky. Opojení technikou se poměrně záhy ukázalo být pouze dílčím východiskem z tíživých bezpečnostních problémů. Ani technika se nestala absolutní náhradou za kvalifikované bezpečnostní pracovníky.

PRÁVNÍ POSTAVENÍ ITALSKÝCH SBS

Italští odborníci na bezpečnostní systém země (např. Dr. Mariella C. Pastorello) chápou právní postavení italských SBS jako lavírování mezi dvěma právními aspekty. Jako první vidí existující a výrazný soukromý aspekt těchto komerčně zaměřených činností, které podléhají civilním normám a trestnímu zákonu a v Itálii pod rámcovou, oborovou kolektivní smlouvu (projevuje se i zde silná pozice odborů jako v každém oboru ziskově orientovaného podnikání).

Druhým aspektem, v Itálii s jejími bezpečnostními problémy více než jinde viditelným, je aspekt veřejný. Ten se v praxi projevuje podmínkou fungovat pouze na bázi policejního titulu zvaném "Prefektova licence". Licence nesmí být udělena pro výkon veřejných funkcí nebo činností, které vedou k omezování individuální svobody.

To formuluje příslušný zákon o veřejné bezpečnosti "...bez licence od prefekta se veřejným zařízením a soukromým osobám zakazuje vykonávat střežící nebo dozorovací činnosti movitého majetku nebo nemovitostí a provádět vyšetřování a pátrání nebo shromažďovat informace v zakázce od soukromých osob..., licenci je možné udělit pouze občanům Italské republiky s výjimkou těch, kteří nemají plnou odpovědnost za své činy nebo jsou vyšetřováni pro nějaký delikt i bez výroku o vině. Licence rovněž nemůže být udělena osobě, která je pověřena výkonem veřejné funkce nebo činnostmi, které přinášejí omezování osobní svobody (policista, vězeňský dozorce apod.).

Každá změna funkčnosti bezpečnostní služby oproti původnímu povolení (licenci) musí být povolena prefektem. Přitom se povolení smí vztahovat maximálně na území provincie. Pokud by se střežený majetek vyskytoval v několika provinciích, musí přísežný střežící personál získat povolení také od prefektů těchto dalších provincií.

ZAMĚSTNANCI SBS - ZVLÁŠTNÍ PŘÍSEŽNÝ STŘEŽÍCÍ PERSONÁL

Každý zaměstnanec určený k přímému výkonu bezpečnostních činností je vybírán držitelem licence a pokud splňuje podmínky prefektova dekretu může být přistoupeno k podpisu zvláštní přísahy střežícího personálu a to před soudcem místního soudu. Tato přísaha je však podle platného zákona nestaví do srovnatelné pozice se státními nebo policejními a soudními úředníky.

Za současného stavu je italský zaměstnanec SBS definován jako soukromý občan, jehož státem regulovaná a kontrolovaná činnost je výkonem služby ve veřejném zájmu. Pracovní činnosti přísežného střežícího personálu v praxi má smysl bezpečnostní prevence, pouze v případě přistižení pachatele při činu nebo ihned po něm také určitou minimální míru represe. Veškerá tato činnost musí být směřována ve prospěch příslušných policejních orgánů odpovědných za bezpečnost ze zákona tzn. karabiniéři, Guardia di Finanza a státní policie.

POSTAVENÍ SBS V ITALSKÉM BEZPEČNOSTNÍM SYSTÉMU

Bezpečnostní politika italského státu je charakterizována centrální mocí, která realizuje veřejnou bezpečnost výhradně státními pořádkovými silami. Jen za zvláštních, ostře sledovaných podmínek je zákonem povolena určitá podporující role, kdy opět za podmínky neformální státní kontroly je umožněno státním orgánům, aby vydaly povolení zvlášť kvalifikovaným soukromým osobám k výkonu dílčích bezpečnostních funkcí, které jinak patří do oblasti veřejného zájmu. Jedině v tomto rámci mohou být formulovány úkoly a funkce soukromých bezpečnostních služeb. Je pochopitelné, že takto opatrně pojatá filosofie SBS nevede k jejich dynamickému rozvoji, rozhodně ne v takové míře jakou pozorujeme u ostatních nejrozvinutějších západních demokracií.

Do třetího tisíciletí vstoupila Itálie s počtem aktivních subjektů SBS, který jen mírně převyšoval 800 (v nepoměrně menší ČR téměř 4 000 aktivních subjektů podnikání na úseku komerčně bezpečnostních činností) a plnohodnotné zaměstnání u nich nalézalo více než 25 000 přísežných střežících zaměstnanců. Jedná se o zaměstnání výběrové a v porovnání s našimi poměry velmi dobře placené. Podle dostupných italských zdrojů dosahovaly před zavedením Eura roční náklady na zaměstnání jednoho přísežného zaměstnance částku průměrně ve výši 70 miliónů lir (1 120 000 Kč). To pochopitelně znamená určitou exkluzivitu jejich využití.

Ač počet firem působících jako subjekty SBS i počet zaměstnanců italských agentur není nikterak imponující, jinak je to s jejich obratem. Už v roce 1998 vyfakturovali svým zákazníkům služby za úctyhodných 2 100 miliard lir. kombinací režimově technických opatření a spolupráce s pojišťovnami. Subjekty SBS, které v současné době chtějí přežít na italském trhu a případně expandovat, musí výrazně redukovat náklady na personál v přímém výkonu komerčně bezpečnostních činností a veškeré disponabilní prostředky investovat do nových technologií a růstu kvalifikace personálu.

SPOLEČENSKO POLITICKÝ KONTEXT ČINNOSTI SBS V ITÁLII

V italské bezpečnostní realitě licence umožňující provozovat některou z forem SBS, propůjčuje svému držiteli postavení osoby oprávněné "podporovat funkce státního orgánu" a z tohoto postavení příslušně profitovat. Úspěch výkonu komerčně bezpečnostních činností nezávisí pouze na výsledku činnosti bezpečnostní agentury, není ovlivněn pouze technickým a operativním profilem firmy, hodně závisí také na vztahu k médiím, které v této souvislosti vytvářejí určitou "mediokracii". Státní orgány se zpravidla uplatňují až v následně.

Aby vůbec mohla vzniknout platná definice dnešních vztahů mezi SBS, veřejnými orgány a masovými médii, došlo v Itálii ke shodě, že hlavní smysl bezpečnostní služby je výkon diskrétní bezpečnosti, která je málo viditelná, ale současně díky použité technice a kvalitě personálu, vysoce efektivní.

PaedDr. František Novák  
Policejní akademie ČR  
Ilustrační foto: Jiří Novák