Půlhodinku po půlnoci se východo moravskou obcí pohyboval kůň. Neosvětlený. Na jeho hřbetě klimbal jezdec. Velice unavený. Na následnou výzvu policejní hlídky k zastavení - pomocí červeného světla - ani jeden nereagoval.
Naopak úhybným manévrem do vedlejší ulice se nezvyklí účastníci silničního provozu snažili zmizet z dosahu uniformovaných strážců pořádku.
Do pronásledování muže a jeho dopravního prostředku se vzápětí připojili i městští strážníci. A smyčka rozhozená k zadržení pachatelů nezvyklého rozruchu na vozovce vedla - také celkem brzy - k těsnému obklíčení provinilců.
Tehdy lidský faktor opět selhal. Kovboje před zajištěním nezachránil ani pád do místního potoka ...

Tato kurózní příhoda, zveřejněná - se zřejmým pobavením - řadou sdělovacích médií, proběhla v rajónu vizovických policistů. Klidně se ovšem mohla odehrát i v působišti sousedního Obvodního oddělení Policie České republiky ve Slavičíně na Zlínsku. I tady je totiž po okolí řada farmářů s koňmi. A rekreační či sportovněji laděné jezdce na čtyřnohých krasavcích můžete zahlédnout téměř v centru příjemného městečka (jak se to ostatně v zámecké zahradě našemu fotoreportérovi ve všední letní podvečer podařilo). I tady se často v příčinných souvislostech, které častěji než občas vedou k pracovnímu zákroku policistů, objevuje ovoce ve vypálené podobě. O tom však později.

Jinak to, že cyklus návštěv časopisu Policista na policejních úřadovnách po celé naší vlasti zakotvil na vzestupu letošního léta právě ve Slavičíně, se ukázalo skoro jako osudově šťastná volba. Prostředí tady je totiž doporučeníhodné k výletům rodinným, zamilovaným, seniorským, lázeňsky pasivně i aktivně se sportem prožívaným.

A to během celého roku, ale za letních dovolených obzvláště.

("Krása a poutavost krajiny je často nedefinovatelná, neboť její obraz nosíme hluboko v srdci ..," píše Irena Voštová v hezké publikaci o Slavičíně.)

Z rozhovoru se starostou ing. Pavlem Studeníkem potom např. navíc vyplynulo, že již v provozu hojné cyklistické trasy budou mít v dohledném budoucnu speciální propojení s rozmarnými Luhačovicemi. Dnes lze z městečka uprostřed lesů projet do lázní pouze okreskou stylem krutě nahoru dolů - výhledově to bude možné s pouze malým převýšením po bezmála dokonale vrstevnicové cestě.

Zpět k vlastní návštěvě slavičínských policistů.

Místní obvodní oddělení je mladé, působí od 1. července roku 2000. Tenkrát převzal desetičlenný tým ochránců zákona moderní objekt předchůdců z pohraniční policie. Pár místních, někdo z Luhačovic, jiní z vizovického pracoviště a odjinud přicházeli na místo, kde byl - jak se říkává - poměrně svatý klid. (Budovu v současnosti sdílejí s pátracím odborem Správy Jihomoravského kraje Brno.)

Jenomže i na policejně rozdělených územích zřejmě může platit hláška o tichých vodách, které břehy melou. Oddělení ani nebylo pořádně "otevříté" a už mělo na krku mimořádnou situaci: co dva tři dny přibývaly jeden za druhým případy krádeží vloupáním. Parta zlotřilců řádila jako černá ruka v mateřské škole, v prodejně potravin, po hospodách, na hotelu, v kancelářích. Přes půltuctu akcí se vbrzku nasbíralo.

Škody způsobené loupežemi nebyly ani tak vysoké, ale hmotné ztráty způsobované postiženým majitelům či provozovatelům vandalskými kroky pachatelů byly vážnější. Policisté při křtu ohněm pečlivě mapovali nepříjemné dění. Sbírali a do celku sestavovali jednotlivé poznatky, odhalili opakovaný výskyt stříbrného terénního vozu značky Pajero poblíž vloupaček, určili pomocí svědků espézetku vozidla a ve spolupráci s tehdy ještě samostatnou kriminálkou - policejně řečeno - zrealizovali čtveřici uherskohradišťských mladíčků. Ukázalo se, že na podobné výlety vyjížděli i na jiné strany.

Pak se dění na obvodě stabilizovalo. Policisté vedení mjr. Vratislavem Hruškou postupně získali místní znalosti, osobní přehled i - řeklo by se - důvěrnější kontakty s kriminálně náchylnějším prostředím. Stává se z nich zkušený akceschopný - byť malý - policejní útvar. Jejich věkový průměr je 32 let a ve službě jsou průměrně 8 jar.

Ve výčtu pracovních zásahů se nejčastěji opakují krádeže vloupáním či krádeže prosté.

V obci Nevšová (vedle tří částí Slavičína má oddělení dohled nad sedmi obcemi - celkem zhruba s desítkou tisíc obyvatel) třeba čerstvě nahlásil sedmdesátiletý důchodce ztrátu 30 000 finanční hotovosti a 8 vkladních knížek s nějakými 300 000 úspor. Knížky jsou zablokované, pátrání v plném proudu.

Asi týden před zmizením peněz byli u staršího muže podomní prodejci všemožného sortimentu a vnutili mu "suprovou" prošívanou deku za dva tisíce korun. Nejspíš je vyplatil z tajného úkrytu někde v almaře pod ručníky. A nezvedenci si ho "přečetli". (Když si vedl domů policisty na obhlídku, požádal je, aby se otočili, a kdesi zpod květináče vyndal klíče od dveří.)

Potom si po čtyřech dnech sousedé všimli stejného osobního vozidla, v jakém se pohybovali obchodníci s exkluzivní donáškou až pod střechu. Starší muž zrovna nebyl doma. Dnešní společná kriminální služba s vyšetřovačkou obdržela "ustanovené" vozidlo. Kauzy s podobným scénářem mají také luhačovičtí kolegové v Sehradicích.

Jiným případem je rovněž nedávno oznámená krádež ovcí v Šanově, 8 až 10 kusů, tvrdí postižená žena. Její manžel - jsou v rozvodovém řízení - ovšem kontruje, že si na odchodu vzal pouze svá zvířata (s tím, že přepočítat ovčí stádo ve výběhu není vůbec jednoduché). A u sousedů - vcelku za dramaticko-romantických okolností, v noci s kufry po laně a z okna - odnesl mladinkou "cérečku" (což se dá sečíst bez diskuse).

Častá jsou po rajonu výtržnictví, mnohdy vojenského původu.

V tomto roce šetří policisté rovněž řadu (už 11) případů neplacení výživného. A znepokojivě jim přibývá případů domácího násilí.

V regionu dříve dosti bohatém současnost trpí značným nedostatkem práce. Renomované Vlárské strojírny (kolem 3 000 pracovních míst) po převodu do soukromých - mladých - rukou pražského podnikatele postupně skončily s výrobou. Sociální životní podmínky velkého počtu rodin jsou - mírně označeno - vypjaté. A z toho pramení nejrůznější rozbroje.

Z toho a z dříve naznačených destilovaných vitamínů.

Bohužel většina připomínaných trestných činů (i úvodní seriál vloupání) a taktéž přestupkových skutků se odehrává s alkoholem v zádech.

Vloni i letos se pod stejným vlivem objevil i pokus o těžké ublížení na zdraví.

V prvním případě před rokem sedli a družně spolu popíjeli dva bratři. Dokonce tomu asistovala jejich matka. A náhle jeden vystartoval nožem s čepelí 25 cm dlouhou na toho druhého. Rychlá lékařská služba uháněla s pobodaným do Zlína do nemocnice, naštěstí zranění nebylo tak strašné, jak to zprvu vyhlíželo.

Letos se zase dali dohromady dva svobodní mládenci. Brigádničili se dřevem, vydělali si, posadili se, zhurta zřejmě koštovali, poté povstal nějaký problém, parťák vytáhl nůž, bodl svého parťáka a šel do hospody za pokračováním konzumace. I přibližně v májovém měsíci to se zraněným - při té hrůze - nedopadlo černě ...

Pro malý oddech od aktuální slavičínské kriminality něco málo informací o městečku a okolí od nejstarších dob k dnešku:

Stará osada tu musela být - když ne dříve - již v časech první historické zprávy o Slavičínsku v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Jisté ovšem je, že darovacím dokumentem olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku se prokazatelný městys Slavičín (s tržním a celním právem, ale též s právem hrdelního soudu!) dostal 2. června 1256 do držení jistého Helemberta de Turri.

Z těch časů, tedy ze 13. století, původně pochází nejstarší místní stavba - kostel svatého Vojtěcha (po požáru v 18. st. byl ve století následujícím přestavěn do barokního slohu). Za zmínku nejspíš stojí, že se zde od 16. st. usadilo mnoho Českých bratří.

Ve středu města můžeme najít barokní zámek, jehož zbudování se datuje rokem 1750. Zámecké panství spolu s dvorem a pivovarem patřívalo Arnoštovi, svobodnému pánu Lederer-Trattnernovi. Novodoběji jej vlastní rodina Wichterlů. Přilehlý zámecký park ze druhé poloviny 18. st. byl v předminulém století upraven po anglicku.

A pozor, to, co znamená pro okresní Zlín historicky (i současně) jméno Baťa, to - dostáváme se k hlavnímu slovíčku nahoře v titulku - pro Slavičín představuje rod Pivečků!

Již roku 1860 se koželuh Josef Pivečka z Valašských Klobouk, podle svědectví přesných análů, k říčce Lukšince přistěhoval a v blízkosti slavičínského rynku Mezi šenky koželužnu postavil (v zátočině zvané "žbluňa" např. zřídil stavidlo, aby bylo kde prát kůže). Jeho mladší syn Jan otcovo podnikání rozšířil a rozvíjel. A koželužská rodinná živnost se rokem 1896 stala řádně zaprotokolovanou firmou (snad i dříve než ten veleslavný zlínský podnik).

Po první světové válce si její činnosti povšiml Tomáš Baťa Zakladatel a následně vyzval Jana Pivečku ke kooperaci. Ta vlastně ve vzácné shodě - přes všechny dobové nepřízně - trvá s Janem Pivečkou Druhým dodnes.

(Citát z červnového Slavičínského zpravodaje:

"Spolupráce Nadace Tomáše Bati s Nadací Jana Pivečka v projektu, který učí žáky základům podnikání, vyústila ve výjimečnou událost v životě školy. Pozvání pana Pivečky k účasti na školní besedě přijal při své návštěvě republiky pan Tomáš Baťa junior ... Velkým vyznamenáním pro naše žáky byla závěrečná slova pana Pivečky: Jestli dá náš stát světu nového Baťu, pak bude určitě ze Slavičína.")

Rodině Pivečkových privatizace a restituce po roce 1989 příliš rodinného majetku nepřinesly. Rodinná firma skončila. Přesto čilý osmdesátník dál věrně pomáhá svému městu. Přispěl k obnově - i nejednomu vylepšení - někdejšího lesoparku (po druhé světové válce zarostl a zplaněl), vede mladé lidi ke studiu, organizuje zájmové činnosti nejen těch nejmladších, všem na dosah zprostředkovává vědeckotechnické a technologické novinky (příkladně o technických možnostech záchranářů), šíří slavičínskou pověst a slávu po světě (nedávno ho ve Švédsku přijala "k rozhovoru" královská rodina) ...

Městský úřad uznává nejen zásluhy Jana Pivečka, je i spokojený s činností policistů. Jsou spolu mobilně propojeni a kdykoliv se navzájem mohou informovat o jakýchkoliv nezbytných krocích. "Vždyť obě strany hájíme zájmy občanů," zdůrazňuje starosta Studeník.

Radnice nechce podceňovat ani přeceňovat i ve zdejších kulturních zařízeních - vedle neustálého pokušení alkoholu - nastupující drogové nebezpečí. Iniciovala vznik pracoviště s protidrogovou prevencí.

Policejní vedoucí Hruška by rád získal několik dalších policistů, aby měl usnadněnou pozici při obsazování nepřetržitých služeb a mohl mít zároven větší prostor na preventivní akce v terénu.

Hrozivě tu narůstají počty podnapilých řidičů motorových vozidel. Naměřené hodnoty 2,5 až 3 promile nejsou výjimkou. Ani u řidiček!

Policisté zašli - v krajní obavě, kam až může alarmující skutečnost pokračovat - s preventistickou prosbou i na faru za farářem. Zdejší kraj je tradičně hodně nábožensky zaměřený, co kdyby působivé kázání alespoň trochu přibrzdilo hojné návštěvy náleven. (Možná, že by pro konkrétní provinilce pranýřování z kazatelny představovalo větší a působivější trest, než dohady u přestupkové komise ...)

P.S.

Redakce přeje všem čtenářům - a příznivcům našeho časopisu - krásné, pohádkové naplnění letošních volných chvilek léta!

Připravil Jaroslav Kopic