...pplk. Mgr. Michala DLOUHÉHO

Nacházíte při svých "toulkách" kriminální historií - a dějinami policejních útvarů - okamžiky nebo souvislosti, které mohou být dostatečně živé - a tedy použitelné - pro naši současnou životní situaci?

Můj zájem se soustředil zejména na historii meziválečného československého četnictva. Jednalo se o bezpečnostní sbor recipovaný od monarchie a zavedený v celé republice. Ověřená organizace sboru, naposledy upravená v roce 1895, byla během dvaceti let existence samostatného československého státu zdokonalena tak, aby odpovídala poválečným poměrům a potřebám společnosti. Úprava byla extenzivního charakteru, to znamená, že se nepostupovalo nekonečným navyšováním počtu četnických stanic a četníků na nich sloužících, řešením bylo zřizování specializovaných útvarů (četnické pátrací stanice, Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze, četnické pohotovostní oddíly, četnické silniční kontrolní stanice a četnické letecké hlídky), které byly vybaveny dopravními prostředky (motorovými koly s postranním vozíkem, automobily, letadly). Uvedené specializované útvary za využití speciálních technických prostředků a pomůcek doplňovaly a zintenzivňovaly výkon služby prováděný jednotlivými četnickými stanicemi ve větších obcích a městech. Základem výkonu četnické služby však byla místní a osobní znalost výkonných četníků, kteří převážně žili v četnických kasárnách a byli takzvaně inventářem svého služebního obvodu. I v době svého volna (kterého nebylo nikdy nazbyt) se ve služebním obvodu pohybovali a měli o životě obvodu dokonalý přehled. Je třeba podotknout, že páni četníci patřili na venkově k místní "honoraci" společně s panem učitelem a farářem. Domnívám se, že budování služebních bytů v rámci výstavby obvodních oddělení Policie ČR by napomohlo k řešení bytové situace začínajících policistů, jejich stabilizaci a v neposlední řadě ke zvýšení úrovně jejich místní a osobní znalosti.

Jakou roli v životě dnešních občanů ČR byste přisoudil uměleckému - ať už video či literárnímu - ztvárnění zločinecké tématiky a s tím spojené práce policistů při odhalování a dokládání kriminálních skutků?

Myslím si, že ztvárnění zločinu, ať ve formě literární, divadelní či filmové, láká a bude lákat i nadále. Zločin samotný je vždy obestřen nějakými záhadami či tajemstvím, které chce čtenář či divák odhalit nebo rozluštit. V dnešní době jsme bohužel tak trochu "degenerovali", neboť současné ztvárnění zločinu je vyjádřeno litry "kečupu" či sofistikovanými katastrofickými záběry. Tragédií je již skutek, který se stal, a není nutno patlat se v krvavých kalužích. To, co se stalo, se dá vyjádřit verbálně sdělením policisty, či jeho osobní reakcí na realitu. Toto jsem si uvědomil na přístupu režiséra Antonína Moskalyka v seriálu Četnické humoresky. První díl byl o něco delší a pojednával o tom, jak četníci zarputile bojují se zlodějem slepic - specialistou. Od jednoho známého jsem slyšel názor, že ač to trvalo hodinu a půl nebylo to vlastně o ničem. Je pravda, nebylo to o vraždě, ani o znásilnění. Nebyl tam ani ten kečup. Na druhé straně i ženské tělo přejeté vlakem bylo v seriálu popsáno tak, že to nebyl pro četníka pěkný pohled a že se mu z toho chtělo zvracet. Divák má svoji fantazii a dovtípí se podstatu věci i bez toho již několikrát zmiňovaného rajského protlaku. Smyslem seriálu Četnické humoresky bylo rehabilitovat neprávem zapomenutý četnický sbor v očích široké veřejnosti. Jediné, co se o četnících v minulosti tvrdilo, bylo, že stříleli do dělníků. Ač název napovídal, že půjde o legraci, byla podle mého názoru divácky přijatelnou formou ukázána realita četnické služby i s tím, že jeden z příslušníků pátračky přišel při výkonu služby o to nejcennější - o svůj život. Tento případ se skutečně stal a při něm přišel o život i služební pes Argo.

Můžete nám přiblížit některou - jako svoji svým způsobem oblíbenou - kauzu z televizních Četnických humoresek nebo z knižních Případů z pátrací služby?

Pro čtenáře nebude bez zajímavosti, že Případy z pátrací služby byl původní název námětu televizního seriálu o četnících, na kterém jsem pracoval zhruba od roku 1991. Po deseti letech se ho podařilo díky brněnské televizi a týmu režiséra Moskalyka ztvárnit pod názvem Četnické humoresky. Za téměř patnáct let, co se zabývám historií četnického sboru, jsem nashromáždil z různých zdrojů neuvěřitelné množství materiálů o činnosti četnictva. Na všech případech zpracovávaných četníky, ať z jednotlivých četnických stanic nebo z pátracích stanic, je jedno společné - zarputilost, s jakou četníci hledali pachatele i těch sebemenších deliktů. Nejen pachatele zločinů, nýbrž i přečinů a přestupků pronásledovali se stejnou důrazností - vždy šlo o rušitele zákonů. Například zloděj - specialista na krádeže slepic, využívající zvláštního modu operandi, dal četníkům zabrat víc než některý z pachatelů vraždy. Jeho případ se stal i předmětem interpelace ministra vnitra v Parlamentu.

Připravil Jaroslav Kopic