Kolegové z jiného oddělení pronásledovali vozidlo plné kradených věcí. Zprávu o tom dostali Kopidlnští, k nimž honička zjevně směřovala. Pokusili se pronásledovaný automobil zastavit, a když se to nepodařilo, jeden z policistů za ním dvakrát vystřelil. Prostřelil mu pneumatiku, nikdo jiný nebyl ohrožen. Jenže i pokračování bylo jako z akčního filmu: pronásledované vozidlo pokračovalo v jízdě, zatímco těsně před pronásledujícími policisty se v Kopidlně spustily železniční závory. Řidič s prázdným kolem dojel až do 17 kilometrů vzdáleného Jičína a v okolí okresního města ho policisté nakonec dopadli.

V jičínském okresu najdeme pět obvodních oddělení Policie ČR, oddělení v Kopidlně se 14 policisty je z nich druhé nejmenší. Má ovšem poměrně rozsáhlý obvod, ze západu na východ skoro 40 kilometrů dlouhý a ze severu na jih asi 12 kilometrů široký. Žije v něm kolem 10 000 lidí, ale ani jedno ze dvou center se statutem města - samotné Kopidlno a Libáň - nemá víc než 2000 obyvatel. Není zde téměř žádný průmysl, jen zemědělská výroba. Část obyvatel dojíždí za prací do Jičína, do Mladé Boleslavi nebo do Nymburka. Policejní problematika kopidlnského oddělení je tak typicky venkovská. Honičku se střelbou tady za mnoho let pamatují jen jedinou.

"Celý jičínský okres je v některých ohledech trochu klidnější," řekl nám ředitel Okresního ředitelství Policie ČR major Bc. Ladislav Ivančík. "Nemáme státní hranice, nejsou zde zvlášť problematické objekty, naštěstí se nám vyhnuly přírodní katastrofy posledních let. Na druhé straně jsme okres výrazně průjezdní, vedou tudy přeplněné komunikace spojující střed, sever a východ Čech. Z toho vyplývá poměrně velký počet nehod na hlavních silnicích, a tudíž zaměření pozornosti zejména pro dopravní policii. Na trestné činnosti v okrese také mají velký podíl pachatelé, kteří sem najíždějí z jiných okresů a krajů. Mám na mysli zejména kraj Středočeský a Severočeský, respektive teď Liberecký. Páchají všechny druhy majetkové trestné činnosti, nejvíc krádeže automobilů a krádeže vloupáním do všeho možného. Z místních na tom mají velký podíl některé z romských rodin. Známe sice i jinou zločinnost, ale závažnější případy nejsou příliš početné."

Největší problém jičínského ředitelství Policie ČR jsou nenaplněné tabulkové počty policistů; do plánovaného stavu jich pořád chybí kolem 10 procent, což ve zdejších podmínkách představuje jedno větší obvodní oddělení. Okres je jen mírně postižen nezaměstnaností, je zde několik nových podniků a do Mladé Boleslavi to není daleko.

"Doplňování je problém, který se ještě může prohlubovat, protože nový policista se svou práci učí několik let. Řešení ale neznáme," říká major Ivančík. "Policejní práce zřejmě není tak atraktivní a tak placená, abychom si mohli vybírat z dostatečného počtu mladých zdravých mužů. Hlásí se nám hodně žen. Některé přijmeme, ale nemůžeme policii feminizovat, aby to bylo jako ve školství."

"Podstav" se týká i obvodního oddělení v Kopidlně. Je sice dobře hodnoceno, vedení okresu k němu nemá žádné závažnější připomínky, ale při plném počtu 16 policistů by prý spokojenost občanů mohla být ještě větší. Zástupce okresního ředitele pro uniformovanou policii major Mgr. Ladislav Petrovický říká, že toto oddělení je stabilizované, dobře vedené, s policisty všech věkových kategorií. Je prý u nich vidět skutečný zájem o práci a vztah k lidem - i proto, že až na jednoho bydlí v obvodu a mají tak dobré osobní a místní znalosti. Obvod má poměrně dlouhou hranici hned se třemi okresy: Hradec Králové, Nymburk a Mladá Boleslav.

Kopidlnské oddělení sídlí v budově, která už má něco za sebou. Má také svou dlouhou a nepřerušenou tradici - četnická stanice tady byla přinejmenším před druhou světovou válkou, ale možná také už za Rakouska, potom tu celou dobu fungovalo oddělení Veřejné bezpečnosti, nyní Policie České republiky. Okresní ředitelství se snaží z prostředků na údržbu zlepšovat prostředí pro práci zdejších policistů a pro přicházející občany. Dvůr je čerstvě oplocený a vydlážděný, vnitřek budovy byl loni rekonstruován. Je tu čisto, vymalováno, příjem oznámení se přemístil do přízemí, aby lidé nemuseli jako dřív po schodech do prvního patra. V nejbližší době by budova ještě měla dostat vnější nástřik.

Oddělení se nachází pár kroků od odevšad viditelné, smutné dominanty města Kopidlna - nedokončeného cukrovaru. Právě s cukrovarnictvím byl a nadále měl být spojen největší rozvoj obce známé už roku 1341 a povýšené na město roku 1514. Město a panství sice bývalo majetkem známých rodin pánů Kopidlanských, Thurn-Taxisů, Albrechta z Valdštejna a Šliků, ale v jeho minulosti nenajdeme mnoho zajímavého. Působili tu František Matěj Hilmar, skladatel první polky, která vyšla tiskem, vlastenecký kněz a buditel František Alois Vacek nebo myslivec hraběte Šlika Tomáš Svoboda, popravený jako kacíř, pocházel odtud Josef Štěpán-Stefany, dvorní klavírista a učitel dětí Marie Terezie.

Převratnou změnu do zdejší zemědělské výroby a čilý rozvoj města přineslo zavedení výroby cukru z řepy před polovinou 19. století. Na pomezí Nymburska a Jičínska se půda a klima ukázaly být nejvhodnější pro pěstování cukrové řepy a v souvislosti s tím došlo k rozsáhlé výstavbě cukrovarů. Největší z nich - Vlkava, Dymokury a Kopidlno - si dokonce pro snadnější dovoz řepy vybudovaly vlastní rozsáhlou síť železničních úzkorozchodných tratí. Dnes už z této technické rarity zůstaly v krajině sotva patrné zbytky můstků, terénních zářezů a náspů.

Na počátku 80. let 20. století bylo rozhodnuto historický cukrovar v Kopidlně zbourat a na jeho místě postavit nový, moderní a mnohem větší cukrovarnický provoz. Byly postaveny budovy, ale do roku 1990 se nepodařilo dokončit technologii. Potom už nebyly síly, peníze nebo zájem na dokončení. Obří cukrovar několikrát změnil majitele, stroje se rozprodávaly nebo rozřezávaly do šrotu. Jestli se ještě podaří nové budovy k něčemu použít, to je ve hvězdách.

Právě v souvislosti se stavbou cukrovaru a jejím ukončením měli dost co dělat i kopidlnští policisté. Jak už to bývá, kradlo se tu - sice jen v malém, ale o to častěji. Nářadí, materiál, za den prý policie přijala třeba pět nebo šest oznámení. Teď už je situace mnohem klidnější, chce se říct, že už není co ukrást. Ale přestože objekt je střežen bezpečnostní službou, čas od času se sem ještě dobývají nenechavci pro kabely a vůbec zbytky kovů. Podobně jako s cukrovarem to dopadlo s dalším průmyslovým podnikem v okolí, velkým nákladem zmodernizovanou cihelnou v Osenicích.

Jako by s tímto obrazem zmaru uhasínaly i jiné zdejší proslavené akce. Před třiceti lety vznikla tradice bluegrassového festivalu, Banjo Jamboree. Na fotbalové hřiště v Kopidlně se sjížděly autobusy fanoušků z celé republiky, v dobách největší slávy tu bylo 4500 návštěvníků. Potom bylo na louce za městem zřízeno stálé pódium, ale zájem upadá. Letos prý přijelo už jen asi 500 nejvěrnějších. Podobně je tomu s kdysi vyhlášeným autoturistickým setkáním "Český ráj", na které každoročně přijížděla spousta motoristů, hlavně z Československa a z východoevropských zemí. Letos už se setkání dokonce ani neuskutečnilo. V obvodu tak zůstalo už jen několik menších akcí, v podstatě lokálního významu.

K čemu je vlastně dobrá policie v regionu, kde se dohromady nic neděje?

"Máte pravdu, dřív se takovým oddělením říkalo fara," odpovídá vedoucí zdejšího oddělení Policie ČR major František Svoboda. "Je to tu skutečně klidnější, ale ne, že bychom neměli co dělat. Každoročně 250 až 300 trestných činů, které teď fakticky vyšetřujeme sami. Něco se povede, něco zase ne tak úplně, ale kriminalitu trvale objasňujeme z více než 60 procent. Přestupků proti majetku a občanskému soužití je tak od 25 do 30 za měsíc. Většinou jsou to všechno drobné věci, ale musí se jim věnovat pozornost, protože na venkově více narušují vztahy mezi lidmi. Když někomu někdo jiný sklidí česnek na poli, a takové případy jsme tu měli, tak je škoda třeba jen pár tisíc, ale pro pěstitele to může být citelná ztráta."

Major Svoboda ví, o čem hovoří. Má téměř třicetiletou praxi, s výjimkou krátké přestávky celou na oddělení v Kopidlně, od roku 1990 jako jeho vedoucí. Odmalička bydlí v jedné z obcí uvnitř "svého" obvodu, v němž prý nelze hovořit o nějakých ohniscích kriminality. Ta je roztroušena nepravidelně po celém rajonu.

"Náš obvod je trochu unikátní tím, že je v něm nebývalý počet 27 městských a obecních úřadů," pokračuje vedoucí obvodního oddělení. "Se všemi musíme nějak komunikovat a nějak vyjít. V drtivé většině je to bez problémů, jen dva nebo tři někdy nechápou, že policie se musí vždycky řídit zákonem a že není možné nikoho postihnout bez důkazů."

Závažná kriminalita v obvodu není nijak frekventovaná, ale vyskytne se tu leccos. Právě v době naší návštěvy se v Kopidlně uzavíralo šetření loupeže nádrže benzínu u pumpy v Libáni; čerpadlářka při tom utrpěla vážnější zranění. Pachatelé, byť ze sousedního okresu, byli dopadeni díky dobré místní znalosti zdejších policistů. Vyskytují se však i případy bizarní a kruté. Před časem v Libáni došlo k hromadnému a opakovanému vybíjení bažantů v mysliveckém zařízení. Ptáci byli likvidováni různými způsoby, většinou zvlášť surově, někteří po dlouhých útrapách, jako by se uplatňovala jakási zvrácená fantazie. Nakonec se policistům kvalitní prací podařilo zjistit teprve desetileté pachatele.

Je to už několik let, co se v obvodu stala vražda. Bylo to v Jičíněvsi, kde mladík v podstatě z rasových důvodů a trýznivým způsobem usmrtil malého chlapce. Případ byl vyřešen tentýž den, ale rodinu pachatele potom musela policie nějakou dobu hlídat, protože to vypadalo, že by mohlo dojít na krevní mstu.

O něco mladší je případ pokusu vraždy, k němuž došlo přímo v Kopidlně. Dva dospělí muži navštěvovali jednu ženu. Když to jeden o druhém zjistili, budoucí pachatel řekl oběti: "Ty tam chodit nebudeš! Jestli jo, uříznu ti hlavu!" Muž nedbal varování, a tak pachatel hned druhý den nabrousil nůž, obešel místní hospody a když narazil na svého soka, bez váhání po něm skočil, zezadu ho chytil za vlasy a začal řezat na krku. Naštěstí výčepní, bývalý policista a udělaný chlap, přeskočil pult a pachateli na poslední chvíli zabránil v dokonání činu. Zadržený potom na policii prohlásil: "No co? Řek´ jsem mu, že mu uříznu hlavu? Řek! Vlez´ tam, tak jsem šel na to!"

Znají tu i kriminalitu hospodářskou, mravnostní, nepravidelně se setkávají s drogovou problematikou. Statisticky však v této celkem barvité paletě převládá majetková kriminalita, která tvoří víc než polovinu: vozidla, chaty, mobilní telefony, nafta ze zemědělských strojů - a vůbec všechno, co se dá ukrást.

Zhruba třicetiprocentní podíl na objasněné kriminalitě v obvodu (a podle odhadu majora Svobody padesátiprocentní podíl na kriminalitě neobjasněné) mají členové romských komunit ve Vysokém Veselí a v Úněticích. V podstatě jde o několik desítek potomků tří zpřízněných a rozvětvených rodin, žijících zde už několik generací. Snad mezi nimi není dospělý muž, který by už nebyl ve vězení, znají všechny fígle, jak ztížit vyšetřování, zato práci mladší generace nepoznaly. Jejich kriminalita není závažná skutky, ale frekvencí; neobstojí prý před nimi žádný plech v okolí. Ale žijí zde i jiné romské rodiny, a s nimi policie v podstatě nepřijde služebně do styku.

Letošní přechod k vyšetřování takzvané bagatelní kriminality na obvodních odděleních zvládli kopidlnští policisté bez problémů, za pololetí už také dokonce stihli kolem 20 zkrácených řízení. Tak jako jinde se to týkalo zejména drobných krádeží, porušování domovní svobody, ale nejčastěji případů maření výkonu úředního rozhodnutí, konkrétně řízení vozidel osobami se zákazem řízení.

"Na takhle malém oddělení jeden ví, co dělá druhý," říká jeho vedoucí, "a tak je naše práce hodně kolektivní. Osm policistů má územní odpovědnost za své části obvodu, další se více věnují spisům, ale kdykoliv jeden druhém vypomůže, přinese poznatek k případu, přeptá se ve svém rajonu... A vedeme je k tomu, aby poznatky nebo signály o závažnějších věcech dávali tam, kam patří, tedy zpravidla na kriminálku. Nějaká řevnivost tu není na místě."

Přemysl LIŠKA