POLICIE A POVODNĚ
K největší katastrofě, která postihla naši zemi v posledních více než sto letech, se pro náš časopis vyjádřil také generálporučík JUDr. Jiří Kolář:

Ocitl jsem se ve zvláštní situaci, kdy mám možnost srovnávat povodeň z roku 1997 na Moravě a povodeň letošního roku. Obě katastrofy jsem zažil v pozici řídícího pracovníka policie. V roce 1997 jsem řídil Správu Policie ČR Jihomoravského kraje a vím, co znamenala pro Moravu mimořádná opatření, která trvala dva měsíce, vím, co to znamenalo pro obyvatele postižené záplavami, ale i pro občany a území, kde záplavy nebyly.

Dnes říkám zcela odpovědně a bez nadsázky, že je zcela diametrální rozdíl v reakci státu na katastrofu v roce 1997 a v roce 2002. Povodně na Moravě a jejich následky byly skutečně skličující, mohl bych mluvit o mnoha faktorech, ale ten nejvýmluvnější je jistě počet obětí. Morava jich měla 58, číslo obětí současné katastrofy je úplně jiné, a to i přes rozsah zátopové vlny, který byl v Čechách větší. Z tohoto pohledu vnímám, že stát prostřednictvím Integrovaného záchranného systému zafungoval, pozitivní posun jednoznačně vidím ve všech etapách a šíři záběru IZS.

Při tak velké katastrofě je v první fázi vždy nejdůležitější otázka včasnosti informací, informovanosti veřejnosti, kompetentních orgánů samosprávy, velice rychlé zafungování všech jednotlivých struktur IZS, okresních a krajských krizových štábů a ústředního krizového štábu v Praze. Je dobře připomenout, že tyto struktury fungovaly po stránce organizační bezvadně, ale navíc se podařilo velmi dobře propojit a koordinovat práci mezi samosprávou a státními orgány. Výborná koordinace mezi krizovými štáby a IZS v celé šíři a struktuře, celý ten komplex včetně širokého zázemí a propojení znamenal, že stát zajistil velice účinný systém první pomoci při povodních. Stále hovořím o první fázi, té záchranářské, kdy i role policie je hlavně zachraňovat životy a zdraví obyvatel, zajistit jejich evakuaci, regulovat dopravu, vymezovat zakázané zóny, hlídat uzávěry území, prostě všechno, co v té chvíli záchranářům přísluší. Tyto role zvládla policie velmi dobře a svědčí o tom čísla, která se uvádějí v souvislosti s oběťmi letošních povodní. V přímé souvislosti s vodou zemřelo 6 občanů, ostatní na základě jiných příčin jako např. srdeční infarkt apod.

Po zkušenostech s minulou povodní vím, že daleko horší pro policii bude druhá fáze, která se týká obnovy zdevastovaných území a života v nich. Jen doufám, že tato druhá etapa nezdiskredituje prvotřídní práci policie z té etapy první. Ve druhé fázi už jde totiž o různá administrativní opatření a úřední postupy, které se týkají občanů vracejících se do svých domovů. Jejich domy budou mít za sebou kontroly z hlediska bezpečné statiky, energetiky, plynu apod. Jsou to nutná opatření, jde přece o životy a zdraví občanů, ale jsou často zdlouhavá a u občanů nenacházíme v takových chvílích velké pochopení. Občané se stavějí proti nám, proti státní správě. Dokážu se velmi dobře vžít do situace postižených, a proto doufám, že stát bude jednat pružně, rychle, účinně. Naší úlohou v té druhé fázi je mimo jiné ochrana majetku v opuštěných lokalitách, reagujeme na běžný život, který se nezastavil, a zároveň asistujeme při administrativních opatřeních, v jejichž důsledku může hrozit nepodrobivost občanů. Jde o demoliční výměry, uzavírání objektů apod. A to je etapa, kdy přestáváme být hrdinové a ocitáme se v očích postižených na druhé straně. Příkladem je Karlín se čtyřiceti tisíci obyvatel, kde udržet občany před vnikem do uzavřených oblastí byl velmi těžký úkol. Moje zkušenost ze záplav na Moravě říká, že nejméně jedna třetina objektů zaplavených několik dní bude narušena a určena k demolici nebo rozsáhlým opravám. Zvláště budovy z těch míst, která jsem měl možnost vidět z vrtulníků. Mám na mysli soutoky Vltavy a Berounky před Prahou, a na straně druhé soutok Labe Vltava. Tam je situace nejtíživější. K tomu všemu se přidávají problémy týkající se kontaminace, nefungují samoregulační a samočistící systémy, nefunguje pražská čistička, vznikly vodní laguny, ze kterých je nutné vodu odčerpávat. Voda podryla komunikace, železnice, mosty, byly zaplaveny obrovské výrobní komplexy, chemický průmysl atd. atd.

Zažil jsem už na Moravě to hrozné utrpení lidí, ale věřte mi, když člověk není na to neštěstí sám, všechno zvládne. Hned v prvním týdnu záplav jsem navštívil jedno z evakuačních center, kde byla soustředěna nejstarší generace z Karlína. To vidíte na jedné straně beznaděj, na straně druhé zase obrovskou naději spočívající v solidaritě lidí. Lidí, kteří se zcela nezištně starají o postižené občany. Stařečkové, kteří přišli o všechno, ztratili zázemí, domov, půdu pod nohama, pro ně se boří svět. Ale jsou tam s nimi psychologové, záchranáři, lékaři, je jim poskytována všemožná péče. Viděl jsem tam také jev v Praze nevídaný. Občané seděli na vstupních schodech a společně rokovali tak, jako jejich vrstevníci na vesnici někde na zápraží. Na určitou dobu je sblížil osud, a když člověk není sám, všechno lépe snáší.

Řekl bych, že je třeba si uvědomit, že za jeden lidský život zažít dvě více než stoleté povodně, je trochu moc. Je to varování. Musíme si říci POZOR, příroda je příroda, skloňme trochu hlavu a netvařme se, že jsme přírodu spoutali, že jsme ovládli její sílu a že nám slouží. Dívejme se na to, co se stalo, trochu s pokorou. Musíme sílu přírody respektovat. Tvrdím, že voda si tady vždycky tekla a zase si našla vlastní cestu tak, jak to po věky uměla. Člověk ji kamsi vytlačil, snažil se ji spoutat, ale ona si čas od času najde své místo. Mysleme na přírodu, až budeme dělat územní rozhodnutí, novou zástavbu měst a obcí, uvažujme a počítejme se zátopovými oblastmi a postavme tam sportoviště, parky, jachtařské kluby a objekty, které, když si je voda vezme, nebudou pro obyvatele takovou ztrátou jako jsou zničené domovy. Přírodu musíme respektovat a ne se jí stavět.

Na závěr bych rád připomněl, že nejvíce byly medializovány hlavně atraktivní složky policie, jako jsou pyrotechnici, potápěči, záchranáři s vrtulníky atd. Já bych rád poděkoval policii v celé její ploše a struktuře, zvláště těm policistům, kteří se brodili po kolena v bahně, hlídali objekty v oblastech, kde se neobešli bez roušky přes ústa, a všem těm, kteří byli v bezprostředním kontaktu se ztraumatizovanými občany. To byl velký nápor, ale policie ho zvládla na jedničku. Jsem hrdý, že takovou policii máme.

Dagmar LINHARTOVÁ