Slovinská republika je malá, hornatá země, přes kterou vedou nejdůležitější tranzitní spoje mezi neklidným, ale pro ostatní svět vždy zajímavým Balkánem.
Po osamostatnění v roce 1991 země prošla velmi složitým obdobím hospodářské transformace, se všemi důsledky z takovéhoto procesu vyplývajícími včetně nárůstu i nejzávažnějších forem kriminality.
Jako zvlášť velké riziko pro bezpečnost je pociťována expanze ilegálních obchodníků s drogami, prostituce, krádeže aut a hospodářská kriminalita velkého rozsahu. Ač je slovinská policie považována (i mezinárodně) za poměrně velmi úspěšnou a daří se jí objasňovat většinu zjevných trestných činů, sami vedoucí činitelé ministerstva vnitra hodnotí jako nedostatečnou prevenci těžkých a násilných forem kriminality a zejména předpokládají existenci rozsáhlé kriminality latentní.

VEŘEJNÉ BEZPEČNOSTNÍ ORGÁNY

V rámci ministerstva vnitra nesou největší odpovědnost za boj proti kriminalitě sbory uniformované a kriminální policie. Celostátní odpovědnost za řízení těchto složek mají Hlavní správa policie a Správa kriminální služby. V rámci Správy pro vnitřní záležitosti MV fungují v centrech regionů inspektoráty policie a úřady kriminální služby, nejnižším organizačním článkem jsou na místní úrovni policejní služebny, do kterých jsou ale podle potřeby začleněny i služby kriminalistů.

Slovinská policie obnáší dohromady přibližně 6800 úředníků ve služebním poměru a to včetně pracovníků operativně komunikačních center bezpečnostních a ochranných (policejní PCO), včetně správy pro informatiku a telekomunikace a dalších pracovišť MV.

Zajímavá bezpečnostní složka slovinského systému vznikla v roce 1994. Jedná se o Úřad Republiky Slovinsko k zabránění praní peněz. Ač disponuje pouze asi tuctem zaměstnanců, plní řadu významných bezpečnostních úkolů. Zejména shromažďuje, analyzuje a předává policii data, která umožňují objasňovat jednání, kterým se zastírá, původ peněz a majetku, který pochází z obchodu s drogami, nedovoleného obchodu se zbraněmi a z jiných zakázaných činností. Kromě toho úřad úspěšně řeší i taková jednání jako je zatajování původu a místa, na kterém jsou tyto peníze uloženy, odhaluje koupě a používání majetku pocházejícího ze zakázaných činností, stopuje směny nebo převody majetku pocházejícího z týchž zdrojů. Domnívám se, že pokud by v ČR podobný úřad existoval, byl by přetížen prací i při několikanásobném počtu zaměstnanců.

Ač neveliký slovinský stát nepodceňuje rizika, která pro jeho obyvatelstvo představuje kriminalita, nemůže na bezpečnostní systém vynakládat neomezené prostředky a mnohačetné bezpečnostní zájmy fyzických a právnických osob ochraňovat pouze ve své gesci. Ale Slovinsko je ve všech směrech vyspělou zemí, proto nepřekvapuje vysoká míra pochopení státních orgánů pro činnost soukromých bezpečnostních služeb a pro vytváření co nejoptimálnějšího právního prostředí, v němž mohou SBS úspěšně doplňovat řadu funkcí veřejného bezpečnostního systému.

PRIVÁTNÍ BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBY V REPUBLICE SLOVINSKO

Skutečně významného postavení v bezpečnostním systému země dosáhly soukromé bezpečnostní služby teprve po převratných společenských změnách konce osmdesátých a počátkem devadesátých let. Nejdříve musely být vyřešeny hluboké majetkové změny. V zemích, které vznikly z bývalé Jugoslávie probíhaly poněkud jinak, než v ostatních tzv. (velmi nesprávně nazývaných) postkomunistických zemích. Jugoslávské poměry byly spjaty s výraznou skupinovou kontrolou majetkových vztahů, jakýmsi hybridem celospolečenského a skupinového vlastnictví, s tzv. samosprávným systémem. První kroky společenské reformy proto vedly cestou privatizace většiny výrobních, finančních, obchodních, dopravních a mnoha dalších destinací a cestou přeměny v plnohodnotné státní vlastnictví těch odvětví, která jsou nezbytná pro chod celé společnosti a státu.

Pro subjekty soukromých bezpečnostních činností byla proto cesta k jejich bezporuchové činnosti ještě složitější. Nejprve bylo nutno změnit vlastníky objektů a činností vhodných pro působení SBS. Teprve pak byl nově stanoven obsah, smysl a záměr bezpečnostní činnosti, která do této doby byla zcela výhradní doménou státu. Tak se postupně prosazovaly do vědomí občanů, ale co bylo důležité, také úřadů, privátní bezpečnostní způsoby bezpečnostních činností, jako nová forma institucionálního dozoru.

První privátní bezpečnostní podniky vznikly už v průběhu roku 1989 na základě tehdy přijatého zákona o firmách. Nezačínalo se zcela "na zelené louce", protože již před tím, se stejně jako v celé Jugoslávii vedle policie zabývaly zabezpečením majetku sice nestátní, snad spíše družstevní organizace SOZD (spojená organizace asociované práce) Varnosť (bezpečnost). Organizace Varnosť byly postupně rozpouštěny, ale jejich zejména personální potenciál se velmi dobře uplatňoval ve vznikajících společnostech typu d.o.o. (v ČR s.r.o.).

Prvním privátním bezpečnostním podnikem se stala firma ENIGMA d.o.o, v krátkých intervalech následovaly dodnes úspěšné firmy SAMI d.o.o, PROTEKT d.o.o., VOP Ljubljana d.o.o., Ro-GARD d.o.o. atd.

V roce 1990 byla činnost privátní ochrany (vlastní ochrany) poměrně nejasně definována vůči ostatním činnostem provozovaných jako placené služby obyvatelstvu. Zcela jiná situace byla od samého začátku u bezpečnostních podniků existujících na bázi d.o.o (s.r.o.), které v rámci registrací u příslušného soudu měly jednoznačně formulovaná kritéria pro svoji činnost. Podniky pro ostrahu majetku měly na svých registračních listinách vyznačeny následující činnosti:

• ochranu a úschovu peněz a cenných věcí
• transport a doprovod peněz a cenných věcí
• ochranu osob
• hlídání objektů a jejich vnitřního režimu
• fyzickou a technickou ochranu objektů
• organizaci a kontrolu bezpečnostní služby
• pravidelnou a nepravidelnou fyzickou a technickou ochranu
• výkon bezpečnostních služeb v hotelech, skladech a ústavech.

Při porovnání těchto činností s dnešním stavem pro provedených právních úpravách je zřejmé, že právě tyto shora uvedené činnosti jsou stále základem nabídky privátních bezpečnostních služeb. Zároveň ale slovinskou realitu SBS charakterizuje stav typický pro hospodářsky vysoce rozvinuté země, že privátní bezpečnostní služby zajišťují stále širší spektrum bezpečnostních činností, podle toho jak vznikají nové bezpečnostní potřeby (ochrana nosičů informací, ochrana duchovního bohatství, ochrana před padělanými ochrannými známkami apod.).

Dne 27. 5. 1993 oficiálně vzniklo Sdružení profesionálních bezpečnostních služeb (jako dobrovolné sdružení organizací a podniků fyzické a technické ochrany, včetně i těch, kteří provozují vlastní ochranu). O dva dny později překotný vývoj dospěl k oficiálnímu vzniku Komory bezpečnostních služeb Slovinska, do které se sdružili zástupci firem provozujících profesionální bezpečnostní služby, pojišťovny a firmy poskytující služby privátních detektivů.

Vývoj pokračoval a prokázal akceschopnost nově utvořené stavovské organizace i vstřícný postoj ministerstva vnitra a parlamentu k potřebám tohoto odvětví. Už druhé zasedání Komory profesionálních bezpečnostních služeb Slovinska v prosinci 1993 umožnilo prodiskutovat a zpřipomínkovat návrh Zákona o privátní ochraně a obligatorní organizaci bezpečnostních služeb a také návrh zákona o detektivní činnosti.

PRÁVNÍ ZAKOTVENÍ SBS VE SLOVINSKÉ REPUBLICE

Zákon o privátní ochraně a obligatorní organizaci bezpečnostních služeb byl ve spolupráci s ministerstvem vnitra připraven tak kvalitně, že v první polovině roku 1994 úspěšně prošel všemi úskalími parlamentního hlasování a zveřejněním v úředním listu republiky Slovinsko pod č. 32/1994 Sb., vešel v platnost.

Na základě tohoto zákona bylo nutné fungování komory výrazně upravit, aby obstála jako orgán, na který stát převedl řadu svých funkcí a pravomocí. Přijetí shora uvedeného zákona bylo podnětem pro svolání třetího valného shromáždění komory. Delegáti se shodli na textu nového statutu Komory republiky Slovinsko pro privátní ochranu vycházející z faktu, že vláda a parlament Slovinské republiky přenesly na komoru řada funkcí veřejného orgánu a daly souhlas ke každému oddílu statutu, který se k provádění veřejných oprávnění vztahoval.

Přijetí zákona o privátní ochraně a obligatorní organizaci bezpečnostní služby pro všechny subjekty privátních bezpečnostních služeb vytvořilo ve Slovinsku pevný právní podklad pro ty subjekty bezpečnostních služeb, které provádějí takové činnosti ochrany lidí a majetku, jež stát svými orgány a službami nezaručuje. Jsou to činnosti, které v souladu s výše uvedeným zákonem vykonávají hospodářské (podnikatelské) společnosti, samostatné podniky i samostatně působící specialisté na některou z bezpečnostních činností.

STĚŽEJNÍ ROLE STAVOVSKÉ KOMORY

Komora Republiky Slovinsko pro privátní ochranu je odborně-hospodářské zájmové sdružení působící na základě zákona o privátní ochraně a obligatorní organizaci. Členství v komoře je obligatorní pro hospodářské společnosti, samostatné podnikatele, jednotlivce i "samostatné řemeslníky" poskytující bezpečnostní služby na území Republiky Slovinsko. Fakultativně mohou do komory vstoupit podle zmiňovaného zákona ty podniky, které poskytují služby v oblasti pojišťovnictví.

Slovinská komora je vlivná právnická osoba aktivně činná ne celém území republiky. Za osm let své existence vytvořila efektivní vnitřní organizační strukturu podle specializovaných oblastí činnosti:

• sdružení pro fyzickou ochranu
• sdružení pro technickou ochranu
• sdružení pro pojišťovnictví
• odbor pro zákazníky a spolupracovníky.

Mezi nejvýznamnější úkoly svěřené komoře státem patří udělování licencí a určování obsahu zkoušek, které jsou ze zákona předepsány jak pro odpovědné osoby za podnikatelské subjekty působící v oblasti fyzické a technické ochrany, tak pro ty osoby, které bezprostředně vykonávají fyzickou nebo technickou ochranu osob a majetku. Rovněž vlastní průběh těchto zkoušek zajišťuje komora prostřednictvím svých zaměstnanců spolu s experty z ministerstva vnitra.

NĚKTERÉ PODMÍNKY PRO VÝKON SBS

Základní podmínkou k výkonu SBS je pro specializované subjekty SBS, ale i pro výkon vlastní ochrany jinými hospodářskými společnostmi i tzv. samostatnými řemeslníky splnění zákonných požadavků k udělení licence k provádění fyzické nebo technické ochrany osob a majetku.

Pro strážné a další zaměstnance v přímém výkonu komerčně bezpečnostních činností platí následující požadavky:

• slovinské státní občanství
• odborné vzdělání předepsané zákonem s ohledem na náročnost bezpečnostní činnosti
• úspěšně absolvovaná zkouška před zkušebním senátem
• lékařem ověřené tělesné a duševní předpoklady pro vykonávání úkolů strážného
• uchazeč nesměl být nikdy pravomocně odsouzen, nikdy nesměl být potrestán ani za přestupek za násilné porušení veřejného pořádku.

Zaměstnání v rámci řízení nebo výkonu soukromých bezpečnostních činností je ve Slovinské republice poměrně výběrovou záležitostí a znamená velmi slušné materiální zajištění pracovníků nad celostátním platovým průměrem.

Činnost SBS poměrně výrazně a pozitivně ovlivňuje bezpečnostní situaci v jinak ne příliš bezpečnostně stabilním regiónu, jakým Balkán bezpochyby je. Přísné podmínky, ale zároveň vysoký stupeň samosprávných činností přenesených prostřednictvím stavovské komory na samotné provozovatele SBS se bez jakýchkoliv pochybností osvědčují a napomáhají stále cílevědomější a neformální spolupráci veřejných a nestátních bezpečnostních služeb ve prospěch všech obyvatel Republiky Slovinsko i velkého počtu Evropanů při tranzitu nebo pobytu na tomto klíčovém území.

František Novák  
PA ČR