Princip značné části finančních podvodů proti malým podnikatelům spočívá na poznatku, že lidé, kteří touží po naplnění nějakého snu, mají sklon přehlížet varovné příznaky jeho nedosažitelnosti. Posedlí svými sny jsou pak schopni zaplatit až několik desítek milionů korun, aby dosáhli jejich splnění, a pak se i zdráhat podat trestní oznámení. Takovým snem může být získání výhodného úvěru nebo mimořádného zhodnocení investice.

V českých luzích a hájích se na štěstí příliš nedaří velkorysým podvodným procedurám, souvisejícím s hledáním úvěrů nebo vysokých výnosů z kapitálu. Lépe se daří variantám přiměřeným dimenzím našeho ekonomického prostředí a myšlení, orientovaným na získání co nejvíce finančních prostředků velkosériovým lákáním poměrně malých částek. Důležitou podmínkou úspěšnosti podvodu je zakalení vody, v které lov na kořist probíhá, např. zamlžením některých částí procedury obchodním tajemstvím, používáním odborných cizojazyčných názvů a převzetím vhodně upravených popisů málo známých finančních transakcí. Kořist podvodníků musí být v jednotlivých případech poměrně malá, aby svou velikostí neodpuzovala, nevarovala k opatrnosti a umožnila tak mnohonásobné opakování podvodu.

Abych nemluvil v hádankách, přiblížím věc na nejběžnějším případu použití výše zmíněného postupu, jímž jsou podvodné nabídky úvěrů za pohádkově snadných přístupových podmínek. Oběť je malý nebo střední podnikatel, jehož znalosti finančních transakcí jsou přiměřeně malé. Ten marně hledá finanční prostředky, podstatně převyšující rámec dosavadních rozměrů jeho podnikání a nemůže nabídnout finančnímu ústavu takové ručení, jímž by mohl převážit nepřiměřenost svých finančních potřeb. Ty jsou v nejlepším případě dány zdravým podnikatelským záměrem s velkou nadějí na úspěch, jenž však vyžaduje počáteční finanční investici, která podstatně převyšuje žadatelovu současnou způsobilost splácet úvěr. Obětí mohou ale také být zadlužení podnikatelé, kteří se pro dosavadní neúspěšnost svého podnikání nedomohou dalšího úvěru, nebo prostě jen fantastové. Všichni mají jedno společné: standardním způsobem úvěrového financování z bankovních zdrojů nedosáhnou svého a na našem nerozvinutém kapitálovém trhu peníze rovněž nezískají. Zboží podvodníků-obchodníků se sny je pro ně lákavé svou jednoduchostí, dostupností a lácí. Obvykle není nutné jiné ručení než bezcennou směnkou žadatele, uzavřením smlouvy s pojišťovnou nebo souhlasem s kapitalizací části získaného úvěru. K přiměřenosti požadované částky k dosavadním ekonomickým výsledkům firmy se nepřihlíží, případná zadluženost žadatele se posuzuje shovívavě, nebo se dokonce po ekonomické minulosti vůbec nepátrá. Splatnost úvěru bývá dlouhodobá a obvykle se nabízí několikaletý odklad splátek, popřípadě jednorázové splacení za mnoho let. Slíbené prostředky mají téměř vždy přijít ze zahraničí, a to ve velmi krátké lhůtě. Provize obstaravatele úvěru bývá někdy dosti vysoká, ale platí se až ze získaného úvěru. Podmínky jsou tak báječné, že ne všechny žadatele odpudí jediná nepříjemná podmínka: zprostředkovatelé vždy požadují na úhradu svých provozních nákladů nějakou poměrně malou platbu předem, která se však často uvádí jako vratná v případě neúspěchu, nebo nevratná jen zčásti. Obvykle jde o několik málo desítek tisíc korun. Náchylnější k zaplacení požadovaných poplatků paradoxně bývají právě podnikatelé, kteří již "melou z posledního" a berou takovou platbu jako sázku: buď to vyjde a přežijí, nebo nevyjde a padnou.

Výsledek je vždy stejný: po počátečním optimismu a slibech rychlého a zejména kladného vyřízení žádosti vzniknou nějaké nečekané překážky, žadatel slyší stále nové výmluvy a nakonec pochopí, že naletěl. Většina oklamaných nakonec nad věcí mávne rukou a jen menšina případů skončí v rukou orgánů činných v trestním řízení. "Obchodníci se sny" často do poslední chvíle nepovažují vyšetřování své činnosti za hrozbu a pokračují v "obchodování" až do poslední chvíle.

Tento smutný stav je dán nejen specifickými rysy tohoto druhu podvodu, ale na druhé straně podceněním jeho společenské nebezpečnosti. Abych ji přiblížil, připomenu případ firmy "Seven L", jejíž "podnikání" zastavila policie velmi rychle, řádově během několika měsíců. V té době již však firma stačila převést na účty do zahraničí přibližně půl miliardy korun (údaj dle ČT), o jejichž dobytnosti lze pochybovat. Škodlivost ostatně nespočívá jen v neprávem přijatých poměrně malých částkách peněz. Jednotlivá oběť obvykle nepřijde o více než 30-50 tis. Kč a podvodná firma dosáhne ročního příjmu do 5 milionů Kč. Jsou zde však také škody nepřímé a jiného než finančního rázu, které dosahují penězi těžko vyjádřitelných rozměrů. Oběť je vždy myšlenkově připoutána k fiktivnímu úvěrovému řízení po dobu několika měsíců. Kromě peněz ztrácí čas, její pozornost je od věcných řešení firemní situace odváděna ke vzdušným zámkům a s probuzením ze snu pak často přichází i náhlý krach firmy s navazujícími osobními a rodinnými tragédiemi. Odhaduji, že nepřímé následky těchto podvodů likvidují v této zemi ročně několik desítek malých a středních živností. Toho by si měl být vědom každý kriminalista, kterému se podobný případ dostane do rukou a zdá se mu malicherný, hodný odložení pod záminkou, že jde o obchodněprávní záležitost.

K specifickým rysům těchto podvodů, ztěžujícím vyšetřování, patří na prvním místě promyšlená dělba práce a přístupu k informacím mezi jednotlivými články řetězce podvodníků, konstruovaná se znalostí obchodního a trestního práva tak, aby byla maximálně ztížena jak prokazatelnost trestní odpovědnosti, tak vymáhatelnost podvodně vylákaných plnění. Ty články řetězce "obchodu se sny", které jsou v přímém styku s žadateli na našem území, se obvykle smluvně zavazují jen ke splnění těch úkonů, které pak skutečně provedou, aniž by přejímaly odpovědnost za kladné vyřízení žádosti o úvěr. Jejich odměnou je poměrně nevelká částka. Někdy mají tak málo informací o podrobnostech procedury, že můžeme připustit, že peníze přijímají v dobré víře. Se zmenšováním vzdálenosti mezi takovým článkem a poskytovatelem úvěru roste míra informovanosti, a tedy i odpovědnost. Hlavní zprostředkovatel má informace o výsledcích "úvěrového řízení", popř.má přímo povinnost a právo je požadovat, a nelze mu věřit, že při sériovém prodeji podvodných nabídek jedná v dobré víře. Jeho hlavním úkolem je vybrat od žadatele peníze. Obvykle také přebírá dokumentaci, ale ta ve skutečnosti není důležitá, protože slouží jen k plnění odpadkových košů. Vrcholným stupněm řetězce, který může být jen fiktivní, je zahraniční poskytovatel úvěru nebo jemu blízká osoba. Ten obvykle zůstává skryt za clonou obchodního tajemství. Chráněn svou tajemností a státními hranicemi dělá potíže a místo poskytnutí úvěru ve smluvní lhůtě si vymýšlí výmluvy. Lhůty procházejí jedna za druhou, úvěr není. Zprostředkovatel se omlouvá, protože sám za nic nemůže a je-li příliš tlačen, v nejlepším případě vrátí tu část přijatých poplatků, která je smlouvou označena za vratnou. Oklamaný zákazník se v takové situaci těžko orientuje a není si jist, kdo ho skutečně poškodil.

Pokud vůbec dojde k trestnímu stíhání, vyšetřování je pracné a zdlouhavé. Čím více obětí se podaří identifikovat, tím pro policii hůře. Může jich být i několik set a jsou roztroušeny po celém území státu. Jen provedení jejich základních výslechů si vyžádá spoustu práce. Část postižených se přitom odmítne k trestnímu stíhání připojit, protože pár desítek tisíc již oželeli, vědí, že je již nikdy neuvidí a nehodlají ztrácet čas. Po zvládnutí základních výslechů obětí a podezřelých je nutné odpovědět na základní otázku, totiž zda neposkytnutí úvěru je výsledkem běžného nezdaru úvěrového řízení, způsobeného nesplněním podmínek na straně žadatele, nebo nečekaným výpadkem zdrojů poskytovatele úvěru, či zda jde o klam a mam. Pokud vyšetřující orgán pro jistotu čeká na vypršení udaných lhůt, v nichž má dojít k opožděné výplatě úvěrů, ztrácí čas. Přímá cesta k odpovědi na otázku vede přes prověření reálnosti existence úvěrového zdroje. Pokud neexistuje, je podvodnost celé procedury od samého počátku naprosto jasná. A pokud existuje, nezbývá, než se pídit po skutečné povaze vztahu obstaravatele úvěru ke zdroji, po příčinách odmítnutí žádostí o úvěr a způsobilosti obstaravatele úvěru posoudit přiměřenost žadatelových nároků podmínkám úvěrování, platným u daného zdroje. Mohlo by se totiž stát, že obstaravatel skutečně žádost o úvěr někam doručí s vědomím, že jí nebude vyhověno, a kryt alibi spokojeně přijme odměnu. Zkoumání zahraničních úvěrových zdrojů cestou mezinárodní právní pomoci je zdlouhavé. V některých případech by bylo možno dopracovat se spolehlivých výsledků i nepolicejními metodami s pomocí specializovaných poradenských firem, provádějících různá šetření na komerční bázi. Achillovou patou téměř všech podvodných procedur, s nimiž jsem se setkal, jsou ale také nereálné záruční instrumenty. Např. se připouští jako záruka směnka žadatele, která je sama o sobě neobchodovatelná, a tedy pro tento účel bezcenná. Součástí procedury je proto její zhodnocení avalem (směnečným nebo šekovým rukojemstvím) nějaké záruční společnosti. Ten však ve skutečnosti nelze získat. V jiných případech je záručním instrumentem jistá část získaného úvěru, zadržená za účelem zhodnocení (samosplatné úvěry). Po přesném propočítání procedury se však vždy dojde ke zjištění, že nelze dosáhnout tak vysoké kapitalizace deponované části úvěru, aby to stačilo na krytí rizika nesplácení úvěru. Vědomé použití nesplnitelné podmínky získání úvěru dokladuje podvodný záměr šiřitele procedury.

Druhou otázkou je míra zavinění a odpovědnosti zprostředkovatelů. V tomto případě jde o zjištění skutečných informačních toků mezi jednotlivými články, při němž je třeba zkoumat, do jaké míry byli informováni o neexistenci úvěrového zdroje, jakou měli možnost si zpětně ověřit, zda jimi doporučené žádosti o úvěr byly vyřízeny apod. Toto se nevymyká z běžné kriminální praxe a nevyžaduje speciální znalosti finančních procedur. Kriminalista se zde ovšem pohybuje v oblasti subjektivních vztahů a postojů a nelze vyloučit, že soud se s jeho závěry neztotožní.

Někdy ale zprostředkovatel zajišťuje některou fázi úvěrové procedury, bez jejíhož naplnění nelze úvěr získat. Například "obchodníci se sny" namluví svým zákazníkům, že podmínkou poskytnutí úvěru je deponování určité částky v určené české bance, která má být odeslána poskytovateli úvěru ve chvíli, kdy bude úvěr připsán na účet v téže bance. Vědí přitom, že nenajdou banku, která by na takové riskantní transakci spolupracovala. Ponecháme-li stranou neodůvodněnost takové úvěrové podmínky, přesto vidíme, že takto vědomě klamou své klienty. Klamavost a úmyslnost jejich jednání je zřejmá.

Nepříjemným důsledkem zdlouhavosti vyšetřování je nárůst počtu obětí ještě i v době jeho průběhu. Z tohoto hlediska by bylo dobře zamyslet se nad účelností hlubokého informačního embarga, které bývá na takové případy uvalováno. Preventivní informovanost široké veřejnosti o nové variantě tohoto druhu podvodu může zabránit poměrně velkým zbytečným finančním ztrátám a současně podlomit akceschopnost podvodné organizace podvázáním jejích příjmů.

Tento druh podvodného podnikání lze přirovnat k dvanáctihlavé sani, které znova narůstají useknuté hlavy. Skupiny podvodníků tohoto druhu zanikají a na jejich místě okamžitě vyrůstají nové, vymýšlející další varianty na obehrané téma. A ač je to neuvěřitelné, nacházejí se stále další stovky důvěřivců, kteří jim naletí. Jediným možným lékem je intenzivní, dlouhodobě prováděná preventivní osvěta.

Zdeněk Jemelík  
ekonomický poradce