Již od pradávna se bojíme všeho, co je spojeno se smrtí a toho, co ji provází. Jsou místa v naší mysli, která jsou pro nás naprosto neznámá a tajemná. Někteří z nás se usilovně snaží do těchto míst proniknout, jiní předstírají, že nejsou a odmítají na toto téma byť jen diskutovat. Pravdou však je, že lidstvo ještě ani zdaleka nedokázalo jednoznačně odpovědět na řadu otázek, které se smrtí souvisí.

Mezi těmi, kteří jsou často nuceni hledat odpovědi na otázky související s touto konečnou etapou života, jsou i policisté. Pátrají po pachatelích násilných trestných činů, po jejich obětech, ale i po totožnosti nalezených těl. Po totožnosti osob, které zemřely násilnou smrtí a jejich identita je někdy klíčem k dopadení nebezpečného pachatele. Toho si bývá vrah v mnohých případech dobře vědom, a proto vyvíjí maximální úsilí k tomu, aby oběť náležitě ukryl a případnou identifikaci nalezeného těla ztížil zohavením a často i odstraněním některých orgánů. Ne vždy se však u nalezené mrtvoly potvrdí ohledáním těla či následnou pitvou násilné úmrtí způsobené druhou osobou. Ne vždy se jedná o oběť trestného činu vraždy.

Je mnoho případů, kdy policisté pátrají po totožnosti osob, jež za svého života neměly trvalé bydliště. Jedná se o takzvané "bezdomovce", kteří v době svého uplynulého života nenosili u sebe doklady totožnosti a neměli je tak u sebe ani v době své smrti. Dále se často jedná o oběti různých dopravních nehod, o cizí státní příslušníky, o utonulé a v neposlední řadě i o sebevrahy a toxikomany.

V případě, že se totožnost osoby nezjistí prvotními úkony na místě nálezu, kdy přivolaný lékař ohledává tělo a policisté prověřují okolnosti úmrtí u případných svědků, přičemž řádně zadokumentují okolnosti i místo samotné, je nařízena soudní pitva, kterou provádějí lékaři v ústavu soudního lékařství. Ti před jejím vlastním provedením tělo opětovně ohledají a podrobně zdokumentují jeho jednotlivé části i části oděvu. Přítomný kriminalista provádí daktyloskopování mrtvoly tak, aby otisky prstů mohly být vyhodnoceny v centrální dekadaktyloskopické evidenci. Při následné pitvě může soudní lékař zjistit příčinu smrti, různé vrozené tělesné vady, stopy po úrazech, následky překonaných těžkých chorob, stav chrupu, zubních protéz a podobně.

Veškeré poznatky, které soudní lékař zjistí, jsou následně předány kriminalistům a jsou i nadále součástí dokumentace. Ta je zařazena do evidence nalezených mrtvol a kosterních nálezů neznámé totožnosti. Tato evidence je neustále porovnávána s evidencí pohřešovaných osob. Vyskytne-li se domněnka, že se v tom či onom konkrétním případě jedná o určitou osobu, jejíž popis se shoduje s popisem sestaveným na dekadaktyloskopické kartě, pak se může jednat o důležité vodítko při identifikaci neznámé mrtvoly. K tomu, aby mohla být identifikace jednoznačná, musí proběhnout také genetické expertizy a antropologická zkoumání. Tyto úkony pro policisty vypracovávají specialisté Kriminalistického ústavu Praha.

Od roku 1991 zůstává v evidenci mrtvol neznámé totožnosti 107 případů. Jsou to případy, kdy nebyla zjištěna totožnost nálezu a ani případné poznatky k totožnosti.

pprap. Iva Knolová