Kanadský režisér David Cronenberg u filmových labužníků má po celém svět náramnou pověst. Kašle na konvence, točí příběhy, které ho něčím zaujmou - a jestli bude ze snímku trhák či ne, je pro něj druhořadé. Což znamená pro producenty značné riziko: jenže Cronenbergovy filmy, aniž by se divákům podbízely, nezřídka u nich bodují: vzpomeňme Mouchu, Carsh, eXistenZ, Pavouka, Madame Butterfly...
Nyní přišla do českých kin Cronenbergova novinka Dějiny násilí (history of Violence - a není pochyb, že film s takovým názvem naláká nejednoho návštěvníka. A dlužno říci, že milovníci obrazové brutality nebudou zklamáni. Předlohou filmového příběhu byl komikspvý seriál - komiksovou vyostřenost jednotlivých scén a sekvencí si děj zachovává i před kamerou. Cronenberg si na útlocit vpravdě nepotrpí, a tak to tedy do diváků pere pod tlakem: když už erotika, tak zcela realisticky, když přestřelka, tak krev teče jako z hadice.
Na začátku to ovšem vypadá dočista jako idylka z amerického maloměsta. Tom Stull, provinční frajer, spokojeně vede své malé bistérko, jeho půvabná ženuška (hraje ji přesvědčivě Maria Belloová) je advokátka a zdárně řeší sousedské třenice. K tomu dvé dítek, pubertální kluk a roztomilá malá dcerka.
I po patnácti letech se manželé milují a jejich děti jsou v jádru moc fajn. Barvotisk - až do té chvíle, kdy do Tomova bistra vpadnou dva grázlící, začnou ohrožovat hosty i zaměstnance - a majitel je odpráskne. Ne, žádný problém s nepřiměřenou obranou, jenž by vzápětí nastal u nás. Z Toma je hrdina, o oprávněnosti jeho činu se nepochybuje...
Jenže teprve teď to začíná: vynořují se tajemné stíny minulosti a Tom Stull musí najednou tvrdě zabojovat. A vrací se k prostředkům, jež už dávno zavrhl. Ale některé dovednosti, a nemám tím na mysli jízdu na kole a mariáš, se nezapomínají. Naštěstí. Naštěstí?
Cronenberg v příběhu Dějin násilí předkládá divákům otázky, na něž se nelehko odpovídá: zda je správnou odvetou na násilný čin násilí ještě drsnější, zda má hříšník na odpuštění nárok, jestli se dá příkladným životem odčinit temná minulost... Dobré otázky, těžké odpovědi. I my si je někdy klademe, byť ne v podobách tak vypjatých. Problém filmu tkví v tom, že režisér někdy vnucuje svůj pohled na věc, své řešení. Silnější zůstává tam, kde zaujímá pozici nezúčastněného pozorovatele. Drasticky inscenuje násilné scény a věcně je předkládá k posouzení. Co udělá výstřel z brokovnice s lidskou tváří - pěkně zblízka zamířeno, velkým objektivem natočeno, to je jen pro silné povahy. Ale naše doba je dobou pro silné povahy celá - a Dějiny násilí do ní zapadají.