Jednou jsme se sešli u obecní skládky, kam se vyvážel železný šrot. Při jeho prohledávání našel kamarád Víťa zajímavou kovovou trubku asi metr dlouhou, na jednom konci zakončenou malou krychlí se skleněnou čočkou. Trubka se dobře držela v ruce. Já se podíval čočkou do krychle, a ono bylo vidět i za roh. Bylo to něco úžasného, úplně jiný pohled na svět. Každý se chtěl podívat... Víťa druhý den trubku hledal, ale záhadně se ztratila.
Můj starší bratr mi řekl, že se jistě jednalo o nějaký druh vojenského periskopu. Zrakový vjem, při pohledu do něho byl pro mě tak silný, že jsem se snažil něco podobného vyrobit. Do duté bambusové tyče od starého koštěte jsem ze strany vyhotovil otvor a pomocí roztaveného parafínu ze svíčky zalil dovnitř malé zrcátko. Efekt byl podobný...
Snad právě to byl nějaký impulz k tomu, že rád fotografuji jak ve volném čase, tak i v zaměstnání, kde již používám složitou optickou techniku. Dívat se hledáčkem skrz objektiv fotoaparátu je pro mě dosud vzrušující zážitek, na který se stále těším...
Tak popisuje své první kroky k celoživotní lásce kriminalistický technik Okresního ředitelství PČR Mladá Boleslav kpt. Zdeněk Novotný.
Poprvé se s kpt. Zdeňkem Novotným setkáváme ve vrátnici OŘ PČR v Mladé Boleslavi. Právě se vrací z terénu, je v pracovním a na šedých dlaždicích chodby za sebou nechává černé stopy. Ty za chvíli dekorují i pracovnu kriminalistických techniků.
"Kde jste to zase byl?" ptá se přátelsky paní, která hned přispěchala setřít dotěrné šmouhy.
"Byli jsme na požáru," obrací se Zdeněk Novotný i k nám a spěchá se převléknout. Za chvíli zvoní na jeho stole telefon - ten se ozve v průběhu krátkého povídání ještě několikrát. Na kriminálce se většina věcí nedá odkládat na později a stopy, které technici okresního ředitelství na místě činu sbírají, jsou pro řešení trestných činů nezbytné.
"Tam je otisk pachatele stoprocentně. Nemohl být vevnitř sám, jsou tam otisky ještě někoho, i když jsme asi sedmnáct lidí vyloučili," říká kpt. Novotný komusi na druhém konci telefonu a dodává, že tahle informace s požárem, odkud se vrací, nesouvisí.
Vzpomenete si na své začátky u policie? Jak se z vás stal kriminalistický technik, zajímá nás.
Kapitán Zdeněk Novotný je vyučený nástrojař, dovídáme se. Když šel k policii, představoval si, že bude sloužit tam, kde bydlel. Nastoupil do školy a asi po roce služby bylo "jeho" policejní oddělení zrušeno. "Rád fotíš, i tady ti to jde, nechtěl bys dělat technika na okrese v Mladé Boleslavi? Jeden z techniků se tam chystá do důchodu." Tuhle nabídku kpt. Novotný přijal, i když věděl, že si bude muset doplnit požadovanou vysokou odbornost. Nastoupil tedy do školy pro okresní techniky v Pardubicích a úspěšně dokončil i další odborné studium. "Vždycky jsme se snažili z toho místa na pachatele něco přinést, a tak je tomu dodnes. K téhle práci musí mít člověk zkrátka vztah, musí ho bavit," shrnuje léty získané zkušenosti a stovky případů, k jejichž zdárnému vyřešení nemalou měrou přispěl.
Vezměme pro příklad třeba "jen obyčejné" vloupání. Místo vždycky mluví, tvrdí zkušený kriminalistický technik. Dozvíte se, kudy se pachatel dostal dovnitř, jak byl vysoký, kde se asi mohl zdržovat, zda byl sám, mikrostopy prozradí i co měl na sobě. Není rozumné spěchat, člověk si i na chvíli sedne a rozhlédne se znovu kolem sebe - často ho potom napadnou další podrobnosti o tom, co se na dotyčném místě odehrávalo. Jako laik jsem si představovala, že technici seberou otisky prstů, bot a podobně, zabalí kufřík a čekají, co poví laboratoř. To, že se už v prvních minutách po zmizení pachatele před odborníky rozvíjí příběh, po jehož stopách postupují, zná většina z nás jen z dobrých detektivek.
Chcete příklad ze života? Tady je. Před časem přijel kpt. Novotný ohledat vyloupený automobil. Uvnitř našel nenápadný otisk ledvinky. S podobnou stopou se už nedávno setkal, vzpomněl si zkušený technik. A skutečně později se ukázalo, že pachatel obou vloupání je jedna a táž osoba. Uvnitř automobilu, o kterém hovoříme, byla pro policisty ještě jedna vzácnost. Pod sedadlem se našla zapadlá baterka, která nepatřila majiteli vozu. Pachatel měl podle všeho rukavice, ale_ Ale! Co když se zkusíme podívat na baterie? A opravdu, stopy toho, kdo je do baterky dával, byly použitelné. Podobných příkladů, které svědčí nejen o rutině, ale i o zájmu a důvtipu toho, kdo hledá stopy, bychom našli přemnoho.
K práci kriminalistického technika přivedl kpt. Novotného - jak jsme již zmínili - celoživotní koníček. Co v začátcích fotil nejraději?
"Většinou vždycky, když dostanete fotoaparát, začínáte rodinou. Vždycky se mi líbila a dodnes líbí krajina. Mám rád třeba vyhlídky - dojdete na místo, kde je nádherný pohled na krajinu... Hledám v ní vždycky něco dominantního - mám rád třeba elektrárny nebo staré mlýny."
Prohlížíme fotografie z oblasti sportu. Udělat opravdu dobrou sportovní fotku, o kterou by měl zájem i periodický tisk, to už chce notnou dávku profesionality. Snímky kpt. Zdeňka Novotného jsou plné života a dynamiky, kouzlo okamžiku je zachyceno tak, že na vás dýchne sportovní napětí z utkání ve fotbale, hokeji, basketbalu, badmintonu, stejně jako půvab krasobruslařského výkonu či drama na motokrosové dráze. Obrázky Zdeňka Novotného se ve sportovních rubrikách Boleslavského deníku a Středočeského listu objevují už pět let.
Profesionálně provedené jsou i snímky z ptačí výšky. Ty pořizuje Zdeněk Novotný moc rád, i když v tomto případě není nouze o okamžiky napínavé nejen pro objektiv fotoaparátu, ale leckdy i pro samotného fotografa.
"Tahle fotka je z Krnska u Mělníka," ukazuje autor svůj do modra zbarvený snímek, který shledávám tuze pěkným. "Byl jsem tam snad už dvacetkrát, ale fotka, jakou bych si představoval, se mi ještě nepovedla." Právě tohle patří k vlastnostem dobrého fotografa - trpělivost a pokora při čekání na ten pravý záběr. Chvíli si povídáme o fotovýbavě, kterou musel kpt. Novotný doplňovat za nemalý peníz tak, jak se technika postupně zdokonalovala, řeč o focení samém však netrvá dlouho. Za fotografa hovoří místo teorie snímky, škoda, že se jich na tyto stránky nevejde alespoň o pár víc...
Na jedné z fotografií nás překvapí tři krásné kozy. Další koníček Zdeňka Novotného, dovídáme se. Od doby, kdy se tato milá zvířátka začala u Novotných chovat, si rodina pochvaluje mléko, jogurty, tvaroh i jednoduchý sýr, který doma z kozího mléka vyrábějí. Sám chovatel zjistil, že od té doby, kdy zaměnil kravské mléko a výrobky z něj za kozí, zdravotní potíže, které míval, zmizely.
Náročné zaměstnání, koníček, který vyžaduje soustředění při pořizování snímků i jejich zpracovávání, chovatelství, které se nedá ošidit - jak vlastně vypadá den kriminalistického technika - třeba zrovna ten dnešní, kdy má čtyřiadvacetihodinovou službu?
"Ráno vstanu v půl pátý, jdu nakrmit, podojit, vyškrábat hnůj, pak se vrátím domů, sleju mléko, udělám snídani, zatopím, a jedu sem. Když je to dobrý, ráno v šest skončím službu a jedu domů. Nakrmím...
Většinou nemůžu ani dlouho po službě usnout, protože myslím na to, zda jsem v práci něco nepřehlédl. Občas cítím, že něco, na čem právě pracujeme, není v pořádku, místo se mi pořád vrací, až mne něco napadne - to se pak na místo činu znovu vracím.
No vidíte, a to všechno vlastně způsobila stará periskopická trubka," loučí se s námi kpt. Zdeněk Novotný. Podle několika telefonátů ví, že ani dnešní služba nebude rozhodně nudná.