Minulý měsíc jsme si v této černé rubrice přiblížili nehodu zaviněnou motocyklistou, který se kochal poberounskou přírodou. Měl štěstí, ze svých zranění se vykřesal. (Případ jsme zařadili jako výjimečnou výstrahu.) Následující příspěvek má - bohužel - obvyklou, nenávratně tragickou tečku.
Krásného srpnového dne - před pěti lety - se dvojice spřátelených lidí, on v nejlepším středním věku, vracela podél Ohře z výletu do Karlových Varů. Zastavili ještě na kávu ve stále kouzelnějších kulisách královského města Kadaň. Potom, po půl šesté večer, už mířil šofér téměř nového vozu značky Daewo Lanos do žateckého bytu spolujezdkyně.
Na návrší - z jedné strany nad řekou, ze druhé nad pětipeskou kotlinou - tam hlavní silnice mírně klesá a stáčí se vpravo na Podbořany, zatímco v přímém směru do Žatce z ní pokračuje vedlejší silniční tah (je tomu pár let, co poměry cest byly obráceně!).
Ona pozorovala zaujatě nádherný západ sluníčka vpravo nad uhelnou pánví a za ní nad doupovskými vršky. On vedl automobil sotva šedesátikilometrovou setrvačnou rychlostí, bez zařazeného rychlostního stupně. A odzdola po hlavní silnici, rovněž ani ne šedesátkou, přijel motocyklista - šestačtyřicetiletý Pražák - na vyštafírovaném stroji Kawasaki 750.
Následovalo několik málo mžiknutí oka. Muži brzdili ze vzdálenosti - mezi sebou - zhruba kolem dvaceti metrů (automobilista ostatně neměl, jak vůz zrychlit a ujet ze situace pohybem nastoleným ve směru rovně), ona zahlédla motorku v ještě pozdější chvilce, vykřikla, došlo k ráně předním levým rohem auta do levého boku jednostopého vozidla, motorkáře náraz vystřelil ze sedačky, hlavou udeřil o levý sloupek předního skla automobilu, jehož airbagy explodovaly, levé přední kolo osobního vozu se ulomilo, motorkář plachtil dlouhé metry vzduchem mimo křižovatku, padl zády na strom a svezl se po něm na břicho...
Bezmála dvoumetrový statný muž utrpěl tržně zhmožděné rány na čele, šikmé posunuté zlomeniny obou kostí levého bérce, sériové zlomeniny žeber a tříštivé zlomeniny hrudních obratlů, které způsobily protrhání dolní duté žíly a následné krvácení do obou pohrudničních dutin s velkou krevní ztrátou a s následným těžkým otokem mozku.
Přes rychlý zákrok lékařů vedla uvedená zranění k smrti poškozeného motocyklisty.
K neodčinitelnému následku vlivem nedbalosti druhého.
Řidič osobního auta do půlhodiny po nehodě přiznával zasahujícím policistům, že si nevšiml, která ze silnic je hlavní, měl v plánu projíždět křížením cest přímo kupředu, přestože byla dobrá viditelnost, motorku přehlédl. Zaprotokolovat výpověď odmítl, necítil se dobře.
Při výpovědi - po třech měsících - výpověď zásadně změnil. Chtěl prý jet podbořanským směrem, motorkář ho ohrozil, zřejmě si krátil trasu a zvyšující se rychlostí přijížděl v protisměru...
Spolujezdkyně slova šoféra víceméně potvrzovala.
Vyjádření soudních znalců (vyhodnocujících především brzdné stopy na silnici a konečné postavení strojů, rekonstruujících počínání, reakce zúčastněných vodičů motorových vozidel těsně před střetem) a výpovědi dvou policistů však prokázaly nezvratné pochybení řidiče za volantem.
Dvě tři kritické vteřinky zcela zásadně ovlivnily životy - svědomí - několika našich spoluúčastníků silničního provozu, sousedů, spoluobčanů...