Měsíčník Policista

Vteřinové starty s finálovým rozstřelem

Zřejmě to byla naprostá souhra náhod. Nebo v tu chvíli přímo osudový pohyb na zrovna zcela nesprávném místě. Pro oba účastníky události - vlastně pro všechny tři aktéry.
Co se tenkrát 1. listopadu 2003 v Klášterci nad Ohří krátce po deváté ranní hodině stalo?
Adam Černý se vrátil k rodinnému domku, vyběhl z osobního auta, v němž zanechal klíčky - a psa Myšku, do dveří trvalého bydliště kvůli zapomenuté drobnosti.
Byl z dohledu sotva půlminutku.
V kýženém okamžiku se ovšem poblíž vyskytoval Vojta Zemánek, který danou situaci bleskově vyhodnotil a nenadálé pokušení během několika málo sekund naplnil trestným skutkem: Zmizel s dvaapůllitrovým exkluzivním vozem Opel Omega (v hodnotě půl milionu korun!) v podzimním prachu - i se čtyřnohým hlídačem...

Ukradený automobil se po nahlášení dostal do policejních záznamů. Nikdo nemohl tušit, že tím začíná téměř neuvěřitelně drzá série za bílého dne, víceméně před zraky každého poškozeného, loupených osobních vozidel.

Pan Černý (jména proviněných i potrefených jsme pozměnili - pozn. red.) zároveň upozornil na autotelefon a policisté začali sledovat konkrétní SIM kartu. Dnešní možnosti našich detektivů, operativců, vyšetřovatelů nejsou zdaleka pouze několik kroků za aktivitami darebných spoluobčanů.

Mobilní telefon se ozval zhruba po dvou dnech z Karlových Varů. Pracovala s ním mladá dáma, Doris D., malého dítka svobodná matka, kterou policisté úspěšně určili, ustanovili. A mohli spustit pátrání v jejím okolí.

Vzápětí, 4. listopadu, se našla ve světoznámých lázních i Omega (se zadřeným motorem od špatně používané nafty, samozvaný dočasný uživatel s ní najezdil stovky kilometrů mezi Kadaní, Roudnicí nad Labem a karlovarskou Starou Rolí). Specialisté z osobního dopravního prostředku vytěžili dvě daktyloskopické stopy, deset stop biologických (nedopalky cigaret), jeden pachový a jeden biologický DNA doklad a pětadvacet věcných podkladů pro závěrečné důkazy.

V následujících třech týdnech se v severních, západních a středočeských končinách začaly v policejních análech množit hlášky o zloupených vozidlech, jež zapadaly do jedné řady - nesly známky vyloženě stejného rukopisu. Od Chomutova, Mělníku po Loket nad Ohří, Chodov u Karlových Varů, Březovou u Sokolova.

V Litoměřicích se stalo, že se na náměstí hádala manželská dvojice Dvořákových, nedaleko stála pěkná světlounká Škoda Octavia, klíčky v zapalování, motor snad dokonce vrčel. Zemánek jel zrovna kolem, smysl pro detail nastražený. Využil příležitost a plynule přesedl z den dva "starého" vozítka do nové - rodinné - mašiny.

Pak škodověnku za pár dní vyměnil u kadaňského bazaru za borůvkový Renault Megane. Vyčíhal si moment po otevírací době, kdy pracovníci firmy vyvážejí pár auťáků ze dvora před podnik k propagačním účelům. A lenost či pohodlnost je ponouká, aby v palubní desce na nezbytně krátkou chvilku opustili startovací klíčky, nechali je na pár sekund bez dozoru. Což pokaždé zbojníkovi bohatě stačilo.

Podobnou cestou, fintou zmizelo auto u benzínky. V čase, kdy právoplatný majitel natankoval plnou a odebral se poctivě zarovnat účet. Opět bez klíče, přesněji s bezpečnostním, čipovaným klíčem beztarostně opuštěným ve startéru. Jinde si řidič odskočil na dvacetivteřinovku pro noviny, pro cigára - a bylo zle.

Vojta Zemánek měl dílem kliku na vozidla vlastně "nabídnutá" k protočení motoru a na pohodlnou projížďku, dílem věděl, kde své šance vyhlížet. Jako třeba na parkovišti u supermarketu. Počkal, až on a ona, rodiče Borští, zmizí za automatickými vraty velkonákupny, přisedl po třech minutách do rodinného stroje a houkl dozadu na ono (čtrnáctileté dítě, Rob Borský), že fotřík chce, aby přeparkoval. Ale já se odtud nehnu, prohlásil odhodlaně mladíček na zadním sedadle. Koukni vypadnout, nebo uvidíš, zahartusil Zemánek - a bylo vymalováno.

Příště si sám kupoval ponožky, v Rakovníku u prodejního stánku, zahlédl bělavý Ford Focus a ztratil se s ním na západ. V Ostrově neodolal nastartovanému vozu Audi A6, druhý den s ním přeskočil svodidla v Bečově nad Teplou, to už ho pronásledovala policie...

Neuplynul ani měsíc a škoda na mizejících automobilech sahala ke dvěma milionům korun.

A také už v jádru nebylo pochyb, že pachatelem bude podezřelý Vojtěch Zemánek (určitě neznaboh, byť zrovna v Kristových letech). Blízký přítel lázeňské krasavice Doris D., muž z identikitu vypracovaného na základě svědectví Robiho Borského juniora (auto Borských se mimochodem našlo ještě v den odcizení havarované u Vintířova na Chomutovsku a byly v něm zajištěny několikery kriminalistické stopy), řidič oktávky Dvořákových, kterého zaznamenal kamerový systém Městské policie v Litoměřicích při další trestné činnosti.

Důvodů svolat 24. listopadu součinnostní poradu na teritoriálním pracovišti služby kriminální policie a vyšetřování v Kadani tedy dost a dost. Sjeli se k ní policisté z Ústí nad Labem, Litoměřic, Rakovníku, Zbraslavi, Karlových Varů, Sokolova, nechyběli samosebou ani místní, Kadaňští a Klášterečtí. Do vedení týmu se postavil trojlístek sestavený z vyšetřovatele Jaroslava Kohouta a z operativců Aleše Vytvara a Milana Geršiho.

Jednotlivá pracoviště Policie ČR dodávala na Zemánka - a několik kompliců - stále nové dokumentace o majetkové, ale i násilné trestné činnosti. Mladý muž se vyjevoval stále jasněji jako narkoman (závislý na pervitinu), jehož chování po aplikaci drogy vykazuje vzrůstající agresivitu, čímž stoupá i brutalita mnohých krádeží.

Do kriminálního prostředí kolem velice důvodně podezřelého Vojtěcha, do blízkosti jeho rodiny a známých na Karlovarsku se podařilo poměrně rychle proniknout dobrovolníkovi. Získané poznatky neuklidňovaly.

Zatknout se nikdy nenechám, nechal se slyšet dobrodruh Zemánek. Moc dobře vytušil, že má strážce zákona v patách. Nezdržoval se v místě jindy nejčastějšího bydliště (u mladé paní D.) - a měl se prý dokonce shánět po střelné zbrani. Byl věčně na pohybu a jeho akční rádius sahal bezmála do půl republiky.

Každému muselo být zřejmé, že před zadržením bude vždycky utíkat - nebo ujíždět v kradených vozidlech - a ta bude neúnavně vyměňovat za stále jiná a jiná.

Porada stanovuje úkoly pracovištím (je potřeba prověřovat veškeré kontakty a styky hledaného po mnoha policejních okresech, nepouštět ze zřetele kočku Doris, dále se soustředit např. na vzdáleného Zemánkova bratrance Dimu Černého, pravděpodobně velmi častého spolupachatele, atd.), veškeré informace soustřeďovat u Bc. Kohouta.

Všichni zúčastnění jsou navíc ujištěni, že souhlas se zadržením podezřelého vydal Okresní státní zástupce v Chomutově již v prvním listopadovém týdnu.

Čas Vánoc se nachyloval.

A kvapík trestných skutků nezaměstnaného (a jako uchazeče o zaměstnání nikde nevedeného) Vojtina Zemánka neumdléval. Vedle naznačených krádeží aut si teď pojďme udělat malou ukázku "doprovodných aktivit" hrdiny, který by se možná ani v akčním filmovém krimisnímku neztratil.

V Kraslicích jedno ráno rozbil zadní sklo BMW 318 a odnesl si kabelku s VISA kartou, mobilní telefon, deštník. Stejný den před polednem rovněž v Kraslicích na jiném parkovišti vytloukl okno vozu Mercedes Benz E 200, zabavil koženou bundu, teleskopickou zubní protézu se 3 zlatými zuby, koženou peněženku, přídavnou opěrku na sedačku a další drobnosti, bratru za 42 000,- Kč. Dva dny nato vnikl před 10. ranní hodinou do volně přístupné kanceláře jednoho městského úřadu na Sokolovsku a sebral 2 digitální fotoaparáty plus mobilní telefon NOKIA 3210. V sousední Březové se podíval na zahrádce rodinného domku do nezamčeného auta Nissan Primera 1.8 Vagon, protože klíčky spočívaly připravené na svém místě v palubní desce, neodolal a odvezl si 4 zimní pneu, 2 mobily, vše zhruba za 360 000 korun.

V obci Nová Role na Karlovarsku tři dny poté využil nad ránem nepozornosti personálu ve vinárenské herně Páté Eso, vypáčil 2 výherní automaty, uzmul obnos přes 22 000 v drobných a poškodil automatická esíčka, "jednoruké bandity" zvané SUPER HOT a RED HOT FIVER v hodnotě kolem 30 000 Kč. Další den vypucoval přímo ve Varech u jednoho obchodního domu v 10 hodin ráno Opel Astra (otevřel si přes skleněnou výplň levých zadních dveří) - získal hotovost 2 600 korun, nějaké platební karty, švýcarský nůž v pouzdře.

Obdobně řádil ve Slaném, v Ostrově nad Ohří, v Perninku, v Bečově nad Teplou (Ford Mondeo poškozeno za 21 000 Kč a škoda na odcizených svršcích a holicím strojku zn. Philips cca 18 000 korun), v Plzni (to bylo 4. 12., "vypůjčené", půlmilionové oktávce - jak se mělo později vyjevit - zůstal věrný celý týden, dokud nad ním nezahřmělo a klec přes něj nezapadla).

Vlastně pět týdnů mistr Zemánek minimálně obden kradl, přejížděl až stovky kilometrů podél Ohře, do vnitrozemí republiky a zpět. Přespával v různých autech, bál se ozvat blízkým, natož se u nich zastavit. Schůzky s družkou byly zakonspirované a jejich monitorování se nedařilo (přestože o něm policisté hodně spekulovali - jsou přece jisté absence, které u mladších lidí obvykle vedou po určité době, řekněme, ke zvláštnímu neklidu...) Několikrát se policie Zemánka pokoušela zastavit a on kaskadérsky prchal.

Koncem listopadu třeba uloupnul volkswagena u porcelánky v karlovarských Dvorech (původně jenom rozbil okénko a odnášel si pěknou, v kůži stvořenou aktovku, jenomže v ní po chvilce našel startovací klíčky, tak se vrátil). S tímhle vozem pak odcestoval směrem na Prahu a dál do Kralovic, kde si nechal opravit poničené sklo. A nanovo zamířil do lázeňských ulic a pronásledovala ho policejní hlídka, slyšel za sebou i střelbu, o to víc šlapal na plyn a v Počernách - je tam na příjezdu moc pěkně nalevo napravo naklopená serpentýnka - havaroval u statku do příkopu, dál musel utíkat po svým.

Potom v prosinci si v nějakých stavebninách v Chebu vzal další rychlá kola, svezl se do Varů a pokračoval ku Praze a uhnul do Rakovníku. A tam byla přes cestu naskládaná autíčka policie... Hned to vzal přes obrubník a přes parkoviště! Zranil jednoho policistu. A cestu mu stejně zastupovala další auta, couval, do toho slyšel, že se - asi na něj - střílí, do něčeho ale vrazil, tím se jeho auto otočilo, a už zase uháněl dál. Vzápětí to zalomil do nějakého dvora a vytratil se od nepojízdného vozítka (proražená vana) pěšky.

Dostopoval do matičky měst, ale už druhý den byl vlakem v Plzni. Vstoupil do areálu jakéhosi podniku, zahlédl krásný vůz Škoda Octavia 1.9 TDi, ve stříbrném kabátě, to mu docela učarovalo. A majitel zrovna z vyhřáté káry vystupoval a nechal - určitě pro něj, pro Zemánka - motor běžet.

Stačilo odjet a pro jistotu - ta dělá profíka - vyměnit SPZ.

Předposlední den na svobodě stihl náš náruživý turista, chcete-li Velký Turminátor, u benzínky v Klášterci zobnout z dodávkového vozidla značky Iveco hnědou koženou bundu (bude ji mít při zadržení na sobě), peníze nenašel. Ve stejném městečku ještě udělal felíčku u hřbitova, získal mobil Siemens - zase něco na předvánoční rozdávání, když bude ten Ježíšek. Do třetice - a parádně - zabodoval toho dne na Božím Daru. Vlezl do otevřených dveří náklaďáku a byl bohatší o notebook.

Načež se naplnil den volna poslední.

Dnes již kpt. Jaroslav Kohout na závěrečné prosincové chvíle roku 2003 u kauzy Zemánek vzpomíná s úsměvem. Přestože to moc legrační nebylo. Všichni však do vyřešení případu pláli zaujetím, posilovali se a doplňovali navzájem - nekonečná pracovní doba, spánku poskrovnu.

V Karlových Varech se kupříkladu našlo jedno známým způsobem ukradené auto. V členité spleti romantických lázeňských uliček a zákoutí hlídalo objev několik policistů v naději, že se k němu lupič přiblíží. Jeden z operativců přemluvil lidi naproti v patře v kadeřnictví (že má tajný úkol) a střežil vůz z tepla. Ostatní klepali kosu ve služebních auťácích (jak to známe často z francouzských filmů). Všechno marné, filuta vyslal do terénu nějakou kamarádku své milé Dorisky D. - ta sice Klášterecké přehlédla, ale kdosi z okruhu karlovarských policistů jí byl zřejmě povědomý, takže bose varovala.

To už prosákla zpráva, že má Zemánek - snad ještě s někým z rodiny - zálusk na kantýnu ve Vřesové, u chemického kombinátu, pár kilometrů za Chodovem. K tomu se musely brát v potaz jeho dryjáky, předpokládané ozbrojení...

No, povolali, zvedli západočeskou zásahovku. Přidali se kluci z kriminálky z Karlových Varů, ze Sokolova.

A všechno se potvrdilo. Pod rouškou tmavého zimního podvečera Zemánek k tipovanému objektu přijel.

Když mu docvaklo, která hodinka bije, zkusil oblíbenou reprízu. Chtěl prorazit vozovou hradbu. A skoro by se mu to opět vydařilo, leč padl výstřel. Jediný. Propálil dveře unikajícího auta a řidiče zasáhl do stehna.

Soupeření se zákonem 11. prosince skončilo...

Čtyřiatřicáté narozeniny (21. 12.) si Vojtěch Zemánek připomínal ve vyšetřovací vazbě. Posléze vyfasoval 5 let za někdejší loupežné přepadení.

Rozsáhlá trestná činnost tohoto pachatele - jak jsme se ji pokusili naznačit výše, mimo jiné též pro výstrahu nerozvážným majitelům osobních vozidel! - není přitom dosud soudně uzavřena a příslušně ohodnocena. Milovníkovi rychlých aut (ukázalo se, že automobily představovaly do posledních okamžiků před zatčením zároveň jeho největší zbraň) však jistě svobody na volný pohyb po vozovkách vezdejšího světa nepřidá.

P. S. Protože paní Černá nesmírně želela zmizení rodinného miláčka (pravděpodobně daleko víc, než ztráty cenného automobilu) z úvodu našeho reportážního vyprávění, nabídli jí policisté možnost promluvit si o nešťastné záležitosti s "kriminalistickou" redaktorkou v celostátním bulvárním deníku. Také pan Černý (ostatně na tomto úseku kauzy byl - minimálně pro domácnost Černých - on hlavním původcem zla) pátral formou nejrůznějších inzerátů, výzev - nabídek a soukromě rozšiřovaných letáčků po nezvěstném psu. Až se výsledek po několika dlouhých dnech dostavil! Chundeláče odpovídajícího zveřejňovanému popisu kdosi zahlédl - pohybuje se zmateně až vyděšeně - v terénu zřejmě na Rakovnicku.

A tato část příběhu, milý čtenáři, má pohádkově šťastný konec.

Majitel Myšku doopravdy objevil u oznámeného, upřesněného rybníku - zalezlou pod stavidlem, dočista vyhladovělou a hrozivě zuboženou.

Jenom díky intenzivní, trpělivé veterinářské péči se ji podařilo od hranice smrti odvrátit...