Měsíčník Policista

Nechceme univerzálního policistu!

V minulém čísle jsme s plukovníkem JUDr. Čestmírem Šaškem, vedoucím Skupiny vzdělávání, služební přípravy a sportu Policejního prezidia ČR, zevrubně probrali novinky, jež od září loňského roku čekají na všechny nováčky, nastupující k české policii, v Základní odborné přípravě. Od ledna 2006 se však začíná zgruntu proměňovat i systém služební přípravy. A ten se osobně dotýká naprosto každého tuzemského policisty v činné službě! A protože mezi nimi panuje mnoho dohadů a šíří se všemožné pověsti, rozhodli jsme se budoucí podobu služební přípravy zevrubně probrat také - aby bylo konečně jasno!

Problematika služební přípravy upřímně zajímá policisty, nicméně měsíčník Policista má i civilní čtenáře. Můžeme pro ně na úvod stručně definovat, co vlastně termín služební příprava skrývá?

Služební příprava policistů je souhrn činností, jež mají po celou dobu trvání služebního poměru udržovat policistovu výkonnost, udržovat a rozvíjet sumu jeho odborných teoretických znalostí i jeho praktických dovedností. A prohlubovat a inovovat jeho znalosti nových prvků - změn služebního řádu, forem trestné činnosti a metod policejní práce. Nejde tedy jen o výcvik, pravidelný pobyt na střelnici a v tělocvičně, nácvik užití donucovacích prostředků. Jde o mnohem širší škálu výcviku a školení, jež by měly mít svou logickou posloupnost, systém a pravidelnost, ale také musí být přesně individuálně cíleny.

Ano, to je velké novum, protože zatím byla služební příprava v české policii pojímána dosti univerzálně...

"Policie České republiky má ze zákona devět samostatných Služeb, provozuje tedy devět činností natolik specifických, že jsou vyjmenovány a zakotveny v nejvyšší právní normě."

A v každé z nich desítky jednotlivých profesí a jejich specializací, mnohdy velmi sofistifikovaných, neboť taková už je moderní technika, s níž policie pracuje...

Přesně tak. A tomu by nová služební příprava měla pokud možno co nejlépe odpovídat. V průběhu své služby a profesionální kariéry by měl být prostě policista připravován a jeho výkonnost udržována diferencovaně. Jinak kriminalista a jinak dopravák, jinak pracovník na úseku správních činností, jinak příslušník železniční policie, cizinecké policie - a tak dále. Nelze setrvat u toho, co v letech 93 či 94 nastartovalo jako dobrý trend. Dospěli bychom záhy k situaci, kdy by velké procento policistů neplnilo požadavky, nebo je plnilo formálně - jenže k čemu taky, když by jim v praxi byly na nic?

Nepředpokládám, že byste napříště vymýšleli speciální služební přípravu pro každého policistu extra...

Jistěže ne, služební příprava pro jednotlivce nebude. Ale snažíme se stanovit specifické požadavky pro jednotlivé funkce. A neodtrhovat vzdělávání od služební přípravy. Nejsou to dvě různé záležitosti, ale návazná činnost. A všechno dohromady je příprava policisty pro výkon služby...

Jak vás tak poslouchám, hodně toho bude asi napříště jinak. Už jste dospěli k definitivní podobě reformy, anebo ji ještě hledáte?

Už v minulém roce jsme spustili několik projektů: jeden už skončil v Brně, další je v běhu v Ostravě. Tamější městský policejní ředitel plukovník Pavliska přišel s myšlenkou, že má-li být opravdu zodpovědný za služební přípravu svých lidí, nechce spoléhat jen na úsilí školního policejního střediska, které řídí kraj - a vytvořil svou vlastní skupinu služební přípravy, respektive posílil ji o další lidi: z preventivně informační skupiny a kanceláře kvality - EFQM. A teď má tedy možnost sám rozhodovat, jestli je v dané chvíli třeba výhodnější stáhnout lidi z celého města na školení na ředitelství, anebo jestli instruktor sedne do auta nebo na trammvaj s projektorem v tašce a objede oddělení ve městě a proškolí jejich osazenstvo najednou.

A tak dále a podobně. Operativně a bez průtahů.

To vypadá jako dobrý nápad...

Ano, jeví se tak. Jenže Ostrava je velké město s početnou policejní posádkou a otázka je, jestli to, co bude asi fungovat tam, kde není problém doprava, by se stejně osvědčilo na venkovském okrese, kde jsou policejní oddělení desítky kilometrů od sebe. Takže nápad vyzkoušíme i na Novojičínsku. A možná dojdeme k úplně opačným poznatkům. Zkrátka, máme jeden cíl, ale cest může k němu vést několik. Nechceme žádný patent na rozum, žádný jednotný mustr - a za dva tři roky prohlásit, sakra, nějak nám to nefunguje. V zemi je zhruba sedmačtyřicet tisíc policistů a vyplatí se nespěchat.

Zase trochu informací pro civilisty: jak vůbec služební příprava probíhá? Jak často, v jaké podobě...

Služební příprava je pro každého policistu povinná a pravidelná a probíhá v rozsahu, který vyplývá z podstaty policistovy činnosti. Pracovník Útvaru rychlého nasazení cvičí vlastně celý týden, pokud má službu a není právě nasazen v akci. Pracovník zásahové jednotky cvičí po třicet procent své pracovní doby. Analytik, jenž pracovní dobu tráví u počítače, půjde čtyřikrát za rok na střelnici, aby si udržel základní schopnosti manipulace se služební zbraní. Zůstává samozřejmě příslušníkem ozbrojeného sboru, ale nepřipravujeme ho třeba k použití donucovacích prostředků - jako kupříkladu policistu, který slouží v Pohotovostní motorizované jednotce.

Ale co když se i dotyčný analytik stane svědkem trestného činu a jako policista - byť v civilu - by měl zasáhnout?

On není povinen osobně zasahovat, pokud se z toho nevidí, je povinen páchání trestného činu neprodleně hlásit, aby se věci ujali lidé, kteří jsou dokonale připraveni. Nechceme lidi z kanceláří nutit, aby nasazovali po městě život ani aby sebou do úmoru tloukli v tělocvičně navzájem o žíněnku. Nechceme vyškolit univerzálního policistu - a jestli až dosud měli policisti nezřídka takový dojem, pak sděluji, že požadavky se změnily.

Tak to je závažné a sympatické prohlášení. A zřejmě jím mnohého českého policistu potěšíte...

Já myslím, že to je prostě rozumné. Prověřovali jsme třeba, jak často si někteří policisté berou zbraň do výkonu služby, a shledali jsme, že mnohý měl pistoli v posledních pěti letech s sebou vždycky akorát na střelnici. Policista musí umět se zbraní zacházet, to platí nadále! Ale aby osmkrát do roka vystřílel čtyři sta nábojů a v prověrkách nastřílel třicet bodů, to je mrhání časem, penězi, kapacitou střelnic, dopravními prosředky, střelivem... Nemusíme za každou cenu šetřit, ale proč za každou cenu utrácet?

Zmínil jste existenci předepsaných prověrek, jimiž musí policista pravidelně projít, splnit jisté limity. Změní se?

Prodloužíme platnost prověrek z jednoho roku na dva, a ukáže-li se to důvodné, možná i na tři. Vyjma střelecké přípravy - ta bude i nadále prověřována každoročně, kondiční a donucovací prostředky zřejmě prodloužíme. Pokud policista chodí pravidelně na výcvik, případné chyby mu stejně vytkne a odstraní instruktor.

Změny mají v Čechách obecně a v policii zvláště nelehký start, ale mám dojem, že tyhle přijme policejní lid s pochopením a sympatiemi. Ale uvidíme, uslyšíme...

Proslýchá se ale, že vaše aktivity překročily i státní hranice?

Po přijetí do Evropské unie jsme díky uznávaným úspěchům v oblasti vzdělávání policistů začali pomáhat zahraničním kolegům zkracovat cestu hledání optimálního systému, který bude v jejich podmínkách garantovat komplexní připravenost policistů pro výkon služby. Po krátkodobých aktivitách s policisty z Konga, Černé Hory a Lotyšska jsme v loňském roce zahájili dlouhodobou spolupráci s Ministerstvem vnitra Ázerbájdžánu. U jejího zrodu stála Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která je hnacím motorem celého projektu a na základě požadavku ázerbájdžánské strany v loňském roce oslovila naše ministerstvo vnitra. První náměstek ministra vnitra Mgr. Miloslav Koudelný spolu se zástupci Odboru vzdělávání MV, Střední policejní školy v Praze a Policejního prezidia navštívil v červenci loňského roku Baku a dohodl podobu konkrétní spolupráce na úseku vzdělávání policistů a upřesnil její rozsah.

Copak oni v Baku neměli policejní školy?

Ale měli a mají, ale stále zde převládá učení podle starého sovětského mustru - jako u nás před devětaosmdesátým. Poté, co jsem se seznámil s jejich podmínkami přímo na místě, myslím, že mají dostatečné zázemí pro to, aby naše spolupráce byla skutečně efektivní. Vycházím z faktu, že my sami jsme náš systém od nikoho neokopírovali nebo nepřevzali hotový, na klíč, ale budovali jsme ho postupně na již existujících základech, v souladu s našimi specifickými podmínkami. A stejně by měli postupovat v Baku, protože policejní školství tam již dlouholeté základy má.

Takže poradíte až pod Kavkazem, jak a co učit policisty?

Ne tak docela, tady musím upozornit, že úkolem našeho Ministerstva vnitra, středních policejních škol a Policejního prezidia není "radit" kolegům v zahraničí, co mají své policisty učit. Naším hlavním posláním je předat zkušenosti z našeho přístupu - jak postupovat, aby dokázali naplánovat, připravit a realizovat celý komplex opatření nezbytných pro to, aby systém vzdělávání a výcviku byl maximálně efektivní. Nám tento pragmatický postup pomohli na začátku devadesátých let zavést do policejního školství kolegové z Kanady. Díky jejich pomoci jsme v našich podmínkách dokázali nový systém profesní přípravy transformovat do aplikační praxe během pěti let, aniž bychom museli likvidovat všechno staré a budovat na zelené louce "objevenou Ameriku". Původní zakázka ze strany OBSE byla zaměřena na naši pomoc v oblasti vzdělávání, zaměřené zejména na etiku, ale po osobních jednáních s Ázerbájdžánci i s vedením OBSE došlo k podstatnému rozšíření plánované spolupráce. Základním krokem je předat zkušenosti o tom, jak postupovat, aby byl co nejefektivněji dosažen cíl postavený před každé policejní školství: dobře připravit policistu pro výkon služby. A co dobrý výkon služby v jejich podmínkách podmiňuje a ovlivňuje, je specifická záležitost ázerbájdžánské policie, a tady musí přijít na řadu jejich profesionalita.

Mají tamní učitelé chuť do novot?

Ohromnou. Pro ně je především novum, že jim nikdo nehodlá něco nařizovat. Byli zvyklí, že v minulosti přijeli šéfové z Moskvy a rozdali jednotné noty pro vzdělávání - v Gruzii, v Arménii, v Lotyšsku, v Ázerbájdžánu... Když při kontrole zjistili, že se někdo začal ze šablony vymykat, odvolali ředitele a jelo se dál. Teď bude všechno na nich. Přede dvěma měsíci k nám přijelo na zkušenou deset pedagogů-policistů z Baku, a když jsem viděl jejich policejní profesionalitu a zapálení pro věc, nepochybuji o úspěchu celého projektu. Uvědomil jsem si, že mají stejné pocity, jaké jsme měli my, když jsme před deseti lety odlétali po měsíčním pobytu z Kanady - a to mne utvrdilo v přesvědčení, že jsme zvolili správný přístup. Stejně jako my tenkrát, mají i oni v Baku základní podmínky.

Tým vysokoškolsky vzdělaných profesionálů, policejních pedagogů, kteří za sebou mají dlouholeté zkušenosti z výkonu policejní služby i z pedagogické práce v dosud existujícím modelu vzdělávání. Školy, které zde existují, jsou materiálně na různé úrovni. Od špičkově vybavené policejní akademie až po skromné podmínky nástupní školy. Nástupní škola, ve které bude náš projekt realizován, je ale díky Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v současné době od základu rekonstruována a je zde vytvářeno zázemí pro naprosto nové pojetí profesní přípravy policistů.

Co tedy ázerbajdžánskou policii čeká?

Především musí sami provést podrobnou analýzu konkrétních pracovních činností a funkcí, pro které budou policisty po příjetí do služebního poměru připravovat, a současně musí provést i analýzu požadavků společnosti, aby i s nimi obsah přípravy plně korespondoval. Z této analýzy musí ten, kdo policii řídí, přesně naformulovat zakázku, jakých cílů má být ve vzdělávání a výcviku dosaženo a jaké znalosti a současně i dovednosti musí nově přijatý policista v nástupním kurzu prokazatelně získat. Vedle toho musí umět nastavit podmínky pro objektivní zpětnou vazbu, ve které dokáže policie i veřejnosti sdělovat informace o úspěšnosti vzdělávacích aktivit. Na škole potom bude, aby připravila strukturu vzdělávacího programu tak, aby nebyl realizován pouze formou encyklopedických přednášek, teoreticky seznamujících policisty s jejich budoucí prací. Akademické teoretizování a "gymnaziální" pojetí přednášek je největším nešvarem předchozích vzdělávacích programů a změna myšlení a přístupu pedagogů byla a je tím největším problémem při zavádění kompetenčního přístupu ve výuce - i v našich podmínkách. Tady považuji za nutné upozornit na skutečnost, že Baku má velký zájem o náš přístup ke složce výchovné, která je v nástupním kurzu stejně důležitá jako teoretické znalosti a praktické dovednosti. Zájem našich partnerů o oblast etiky a o přípravu policisty na práci v multikulturní společnosti zdaleka není ze strany Baku formální záležitostí. Na tuto oblast bude při spolupráci soustředěna zvláštní pozornost, neboť zejména Střední policejní škola MV v Praze v ní má značné zkušenosti a disponuje širokým spektrem materiálů připravených pro specifické podmínky odborné přípravy policistů.

Ale to bude asi běh na dlouhou trať - a dost nákladný...

Obě strany počítají s tím, že nepůjde o týdny ani o pár měsíců. Když vzpomenu, jak k nám před patnácti lety přijížděli někteří experti a mysleli, že když nám předají svoje učebnice a ukážou taktiku při zatýkání pachatele, změní se obratem systém našeho vzdělávání a výcviku policistů pro nové podmínky... Když dokážeme předat zahraničním kolegům to, jak jsme po devadesátém roce skutečně postupovali, může to v jejich případě znamenat značné zkrácení cesty ke konečnému výsledku. Co se týče financování, musím konstatovat, že vyjma osobního nadšení a času pracovníků Odboru vzdělávání a správy policejního školství MV i nás z Policejního prezidia, tento projekt českou policii ani stát finančně nezatíží. My dodáme jen personální vklad a know-how, jak se dnes stručně říká, veškeré náklady na projekt hradí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Na závěr bych rád vyjádřil naději, že tato spolupráce bude stejně efektivní, jako byla před deseti ta naše s přáteli z Kanadské královské jízdní policie. A že její výsledky bude možné i v Ázerbájdžánu vidět ještě dlouho po skončení našeho společného projektu.