Měsíčník Policista

Je postup policistů při prověřování náhlého úmrtí správný?

Jak může policejní inspektor na obvodním (místním) oddělení služby pořádkové policie ovlivnit řádné prošetření případu náhlého úmrtí, a tím vyloučit spáchání trestného činu?

Chtěl bych se ve svém článku pozastavit nad otázkou, jak a v jaké míře může policista na základním útvaru policie ovlivnit prověřování náhlého úmrtí a vyloučit tak spáchání trestného činu. V praxi to bývají právě policisté z těchto útvarů, kteří jsou jako první na místě činu (chcete-li nálezu). Po oznámení náhlého úmrtí, nebo po obdržení informací, že k náhlému úmrtí mohlo dojít, vyjíždějí na místo, kdy při splnění zákonem stanovených podmínek vstupují do obydlí či na jiná místa, kde byla nalezena, nebo by se mohla nalézat mrtvola. Při tomto prvotním ohledání zjišťují, zda se skutečně nalézá na místě mrtvola, či ne. Dle správného postupu místo zajistí před vstupem nepovolaných osob a případným znehodnocením stop. Pak cestou operačního důstojníka přivolají na místo výjezdovou skupinu okresního (městského) ředitelství policie ve složení: vyšetřovatel, kriminalistický technik a kriminalista. Na místo je přivolán lékař, který by měl stanovit příčinu úmrtí.

Lékař, který provedl prohlídku mrtvého, je poté povinen bezodkladně vyplnit list o prohlídce mrtvého. Vyjma případů, kdy je lékař povinen nařídit pitvu zemřelého, pitvu nařídí jen tehdy, když nemůže určit příčinu smrti jen na základě zevní prohlídky mrtvoly. A zde je onen pověstný "zakopaný pes", kdy se policejní orgán de facto spoléhá především na úsudek přivolaného lékaře a jeho stanovení příčiny úmrtí. Od stanovení této příčiny se následně odvíjí i postup policistů jednak na místě nálezu mrtvoly a dále pak při následném prověřování. Pokud přivolaný lékař neshledá cizí zavinění (z praxe vím, že zevní prohlídku lékaři provádějí nezřídka letmo a povrchně, teď se však nechci zabývat prací lékařů), tak vyšetřovatel zpravidla ponechá věc, dle věcné příslušnosti, k šetření základnímu útvaru policie.

Policejní orgán tohoto útvaru je pak povinen ve věci sepsat záznam o zahájení úkonů trestního řízení pro podezření z trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 224 odst. 1. trest. zákona, kdy poté provádí prověřování dle § 158 a násl. trest. řádu. Při tomto prověřování šetří policejní orgán všechny okolnosti, zejména výslechy svědků, pozůstalých, zjištění osobních a majetkových poměrů zesnulého, jeho kontakty s jinými osobami před smrtí atd. tak, aby mohl vyloučit cizí zavinění na smrti. Tyto okolnosti jsou pak podpůrné pro rozhodnutí policejního orgánu ve věci, kterým je zpravidla odložení věci dle ustanovení § 159a odst. 1. trest. řádu. Zdůrazňuji podpůrné! Stěžejním důkazem pro rozhodnutí ve věci by měla být zpráva - odborné vyjádření o výsledku provedené pitvy, ve které patolog vyloučí podezření, že smrt byla způsobena trestným činem.

Jak tedy má postupovat policista v prověřování, pokud lékař, který byl na místě činu, nenařídil pitvu a nelze tak získat výše uvedenou zprávu - odborné vyjádření potřebnou ke stoprocentnímu vyloučení cizího zavinění na smrti?

Vše začíná na místě nálezu mrtvoly. Pokud lékař přivolaný na místo stanoví ihned příčinu smrti, vyloučí cizí zavinění a nenařídí pitvu zemřelého, pak jen již vyplní zmíněný list o prohlídce mrtvého, který je tak pro policistu jediným důkazem z oboru lékařství. O následném postupu výjezdové skupiny OŘ (MŘ) bylo již zmíněno.

Výsledkem je, že v takových případech zůstává na místě nálezu pouze hlídka základního útvaru, čekající na pracovníky z pohřební služby. Policisté na základních útvarech by se však v takových případech neměli spoléhat jen na konstatování příčiny úmrtí přivolaným lékařem, ale také na své zkušenosti a znalosti. Především by se sami mohli snažit při nalezení mrtvoly podle jejího vzhledu usoudit, zda mohlo být příčinou úmrtí cizí zavinění. A na zjištěné rozpory upozornit přivolaného lékaře, který by jinak mohl určit příčinu úmrtí nesprávně a nenařídit tak pitvu, která by mohla vnést do případu nové skutečnosti.

K tomu, aby policista na základě vzhledu mrtvoly mohl zjistit některé skutečnosti nasvědčující tomu, že na jejím úmrtí se podílela jiná osoba, je třeba, aby měl alespoň základní znalosti z oboru soudního lékařství a zdravotnicko-právních vztahů. K těm patří zejména vědět, co si představit pod termíny:

SMRT

Je to irreversibilní zástava dechu a srdeční činnosti, že umírání může trvat různě dlouhou dobu, od velmi rychle nastupující smrti např. při poraněních se životem neslučitelných až po řadu hodin pomalu nastupující smrt. Umírání se projevuje určitými příznaky, zejména ochabováním srdeční, dýchací a nervové činnosti trvající určitou dobu, která se označuje jako agonie (vita reducta). Někdy mohou být projevy života nepatrné (nehmatný pulz, stěží zachytitelná srdeční akce, minimální dýchání) a bez použití přístrojů je velmi těžké určit, zda umírající ještě žije, nebo již nastala smrt, nebo jen zdánlivě (vita minima). Se zdánlivou smrtí se policisté mohou setkat u otrav především hypnotiky, u úrazů elektrickým proudem, bleskem, při silném podchlazení, u utopených a v komatu. Pokud policista, který je na místě jako první, má pochybnosti a nastalé smrti, neprodleně musí zahájit resuscitaci, a to tak dlouho, dokud nezjistí jisté známky smrti, nejlépe však až do příjezdu lékaře na místo.

V praxi je považována za okamžik smrti doba, kdy se zastaví srdeční činnost, která obvykle přetrvává déle než dýchací pohyby. Proto závěr, že umírající již nedýchá a je mrtev, nemusí být správný. Zcela slabá srdeční aktivita u zdánlivé smrti nemusí být slyšitelná, a proto je nutné přihlédnout i k jiným známkám smrti. K těm patří zejména:

POSMRTNÉ SKVRNY

Vznikají hypostázou neboli klesáním krve na nejníže položené části těla. Stávají se patrnými při naplnění kožních kapilár, které se neplní rovnoměrně a proto zpočátku bývají skvrny ostrůvkovité, teprve později splývají. Často jsou nejdříve zřetelné po stranách těla a na šíji a mohou se tak zaměnit s podkožními krevními výrony např. na krku při rdoušení apod. Posmrtné skvrny se začínají objevovat za 20-45 minut, plně vyznačeny bývají asi za 6 hodin. Jejich intenzita závisí na množství krve v těle a druhu smrti. Velmi dobře vyznačené, rozsáhlé a splývající bývají právě při náhlých úmrtích a u udušení, neboť krev zůstává tekutá. Při poloze na zádech jsou skvrny nejvíce vyznačeny na zadní straně ramen a v krajině křížové.

Po stranách těla zasahují obyčejně až ke střední čáře pažní. V místech, kde působí tlak podložky, se nevytvářejí, rovněž se nevytvoří tam, kde působí i menší tlak, např. knoflíky, opasek, záhyby oděvu, podvazky, podprsenka nebo u otylých osob v kožních záhybech. Barva posmrtných skvrn je v důsledku postmortální spotřeby kyslíku různě intenzivně modrá až modrofialová. Nejintenzivnější temněmodrofialové skvrny bývají u udušení a náhlých úmrtí. Světle červené nebo červené bývají skvrny při otravě oxidem uhelnatým a při smrti zmrznutím (vychladnutím). Červené mohou být rovněž v případech, kdy zemřelý na jinou příčinu úmrtí leží delší dobu v prostředí obsahujícím oxid uhelnatý, v chladu nebo ve vlhku. Zpočátku mohou posmrtné skvrny tlakem např. prstu snadno vymizet, později po 10-12 hodinách vymizí jen působením silného tlaku. Ještě později, po 2-3 dnech, se to nepodaří, neboť ztrátou vody dochází k zahuštění krve a v důsledku hemolýzy krevní barvivo difunduje z cév do okolních tkání. Podobně při změně polohy těla v prvních 10-12 hodinách po smrti vymizí skvrny částečně nebo úplně na původním místě a vytvoří se na novém nejníže položeném místě. Později již k tomu nedochází a uplyne-li více hodin od smrti, zůstávají skvrny v původním místě nebo jen lehce zblednou. Díky tomuto procesu může policista zjistit, zda bylo s mrtvolou manipulováno, což může být za určitých okolností vodítkem k zjišťování dalších skutečností.

POSMRTNÁ ZTUHLOST

Bezprostředně po smrti dochází k ochabnutí svalů, po kterém nastupuje ztuhnutí jak hladkého, tak příčně pruhovaného svalstva. Posmrtná ztuhlost začíná asi za 1 hodinu po smrti, nejprve na obličejových svalech a šíří se přes svalstvo šíje, horních končetin a trupu na dolní končetiny. Plně vyvinutá je asi za 6-12 hodin po smrti. Posmrtná ztuhlost je patrná při zevní prohlídce, když končetiny nejdou ohnout v kloubech. K násilnému rozrušení ztuhlosti dochází často při manipulaci s tělem.

Dojde-li k tomu za 6-8 hodin po smrti, ztuhlost se již neobjeví. Při rozrušení do 6 hodin po smrti se může ještě vyvinout, ne však již v takové intenzitě. I toto může být pro policisty určité vodítko k zjištění skutečnosti, že někdo s mrtvolou manipuloval. Ovšem rychlost posmrtné ztuhlosti, její stupeň a doba jejího trvání záleží na mnoha vlivech, především na teplotě zevního prostředí. V důsledku především autolytických a hnilobných změn ztuhlost začíná pomíjet asi za 2 dny a obvykle za 3-4 dny pomine úplně. Při teplotách kolem 20 stupňů Celsia začíná mizet asi za 36-48 hodin po smrti. Při nízkých teplotách naopak může trvat více dnů i týdnů. Při vysokých teplotách kolem 30-40 stupňů Celsia začíná posmrtná ztuhlost už asi za 30 minut po smrti, je plně vyznačena již za 2 hodiny a rychleji také mizí.

CHLADNUTÍ TĚLA

To je způsobeno zástavou tvorby tepla v organismu. Není bezpečnou známkou smrti, neboť k ochlazení těla může dojít již v agonii. Rychlost chladnutí závisí na četných vlivech, z nichž nejdůležitější jsou teplota okolí, prostředí, síla tukového polštáře, oblečení nebo přikrytí těla apod. Ve volné přírodě chladne tělo rychleji než v místnosti, zvláště za větru. Přibližně je možno odhadovat v prvních hodinách po smrti pokles tělesné teploty o 1 stupeň Celsia za hodinu, u lehce oblečených mrtvol přiměřené výživy a v místnosti s teplotou asi 18 stupňů Celsia.

ZASYCHÁNÍ KŮŽE A SLIZNIC

Z čerstvých postmortálních změn má význam zasychání kůže a sliznic, které je podmíněno ztrátou vody odpařující se z povrchu těla. Kůže zasychá nejdříve tam, kde stratum corneum chybí nebo kde je tenká a vlhká za živa. Oděrky se po smrti stávají tužšími a podobný vzhled mají i okraje ran. Zaschnutí je někdy až pergamenového charakteru. Oděrky, které nejsou v okamžiku smrti ještě patrné, se často stávají zjevnými až po zaschnutí, jako např. rýhy při oběšení, uškrcení, oděrky od nehtů při rdoušení apod. Tato skutečnost má značný význam pro policii, neboť jak jsem již uvedl dříve, lékaři provádějí prohlídku zemřelého mnohdy nepříliš zevrubně, a tak nemusí ani odhalit tyto dosud nepatrné oděrky svědčící o násilné smrti.

Dalšími známkami projevy smrti jsou autolýza, hniloba, tlení, přítomnost biologických činitelů urychlujících rozklad těla, mumifikace, balzamace. Znalost těchto proměn však pro policejního inspektora obvodního (místního) oddělení není až tak nutná, neboť v takových případech z valné většiny lékař ohledávající zemřelého pitvu nařídí, neboť určit zde příčinu smrti na základě zevního ohledání je podstatně ztížené či skoro nemožné.

NÁHLÉ ÚMRTÍ

Náhlé úmrtí může nastat kdekoliv: doma, cestou do zaměstnání, na pracovišti, v dopravním prostředku, při sportu apod. Vedle vlastního onemocnění se na náhlé dekompenzaci chorobného stavu mohou podílet i další vlivy jako nadměrná tělesná námaha, silné náhlé ochlazení nebo naopak přehřátí těla, psychické rozrušení aj. K tomu mohou přistoupit v souvislosti se slunečními erupcemi a geomagnetickými bouřemi i vlivy meteorologické, které ve vztahu k některým onemocněním jsou dobře známé. Pozorujeme skupinový výskyt trombózy koronárních tepen, infarktů myokardu, dekompenzace chlopenních vad, pravostranného srdečního selhání u emfyzematiků, náhlé mozkové příhody aj. Rovněž některá sezonně se vyskytující onemocnění (chřipky, záněty dýchacích cest) mohou vést k většímu výskytu dekompenzace některých onemocnění, nejčastěji ischemické choroby srdeční zvláště u starších osob.

K náhlému úmrtí dochází obvykle mimo zdravotnické zařízení.

Okolnosti smrti a nález na místě často budí podezření z jednání druhé osoby. Bývá to v případech, kde předcházel spor a hádka, při časové souvislosti úmrtí s nehodou, při pádech umírajícího nebo při smrti v křečích, kdy mohou vzniknout různá zranění. Podezření z trestného činu bývá často u nemocných s hemorhagickou diathesou, u kterých snadno vznikají mnohočetné hematomy, nebo při větším zevním krvácení, zvláště jsou-li na místě a v okolí nálezu zemřelého různé krevní stopy. Zdrojem krvácení může být v křečích pokousaný jazyk, jícnové varixy, nahlodané plicní cévy při tuberkulóze nebo bronchiálním karcinomu, prasklé bércové varixy. Preterminální symptomatologie jako např. bolesti hlavy, zvracení, koma při krvácení do mozku vede někdy okolí zemřelého k podezření z intoxikace. Naopak u zdánlivě přirozené smrti bývá někdy při pitvě intoxikace prokázána.

Klinický obraz vedoucí k náhlé smrti závisí často na postiženém orgánu, jehož činnost je dekompenzována. Nejrychleji dochází ke smrti při náhlém úmrtí srdečního původu, kdy klinický obraz může trvat jen několik málo minut. V jeho popředí je nejčastěji prudká bolest za hrudní kostí, dysponie a ztráta vědomí. Při krvácení do mozku naopak často ztrátě vědomí předchází bolest hlavy a symptomatologie podle rozsahu krvácení trvá déle, alespoň několik desítek minut.

Náhlým úmrtím se rozumí smrt přirozená (z chorobných příčin) osoby zdánlivě zdravé. Onemocnění se během života buď vůbec neprojevilo, nebo příznaky trvaly jen krátce a nebyly tak výrazné, aby jim postižený věnoval pozornost a vyhledal lékaře. Smrt proto obvykle nastává zdánlivě uprostřed plného zdraví.

Prohlížející lékař, který často nezná anamnézu postiženého, se může jen těžko vyjádřit k příčině smrti, zvláště když často ani nezná klinický obraz před smrtí. V těchto případech je jeho povinností nařídit pitvu.

Avšak to mnohdy lékaři, jak jsem již uvedl, nedodržují. Proto byl měl policista v případech, kdy má pochybnost o postupu přivolaného lékaře, jej na to upozornit a vyžadovat od něj nařízení pitvy, neboť její výsledek je pro policejní orgán stěžejní pro rozhodnutí ve věci.

Samozřejmostí zůstává, že policista provede důkladné ohledání místa činu, což je, jak známo, kriminalistická metoda, kterou na základě bezprostředního pozorování policista zjišťuje, zkoumá, hodnotí a podchycuje materiální situace nebo stav objektů majících vztah k prověřované události, k jejímu poznání a získání důkazů i dalších informací důležitých pro trestní řízení.