Příklady kauz spojených s ruským vlivovým působením v ČR za poslední dekádu
Tento článek přináší reprezentativní přehled kauz spojených s ruským vlivovým působením v České republice za posledních deset let, které vykreslují širokou paletu nástrojů ruského vlivového působení týkajícího se České republiky a o kterých bylo veřejně informováno. Řazení jednotlivých událostí respektuje časovou posloupnost případů tak, jak se povědomí o nich dostávalo na veřejnost.
ROBERT RACHARDŽO – ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ Z AČR
Podle dostupných informací žil Robert Rachardžo v České republice dvanáct let, než byl v roce 2003 naverbován ke spolupráci se zpravodajskou službou Ruské federace. Pracoval jako psycholog ve věznici v Jiřicích, měl české občanství, ale byl ruského původu. Našel si milenku (podle jiných zdrojů byla jen kamarádkou), která byla důstojnicí Armády České republiky a vedla kabinet jednoho z generálů Armády a později i kabinety jeho dvou dalších kolegů, generálů J. Sedláka, J. Prokše a F. Hrabala. S Rachardžem pak mluvila o zvyklostech a využitelných specifických osobnostních rysech svých nadřízených. Pro Rachardža a jeho řídící důstojníky z ruské zpravodajské služby GRU v Moskvě, kterým informace posílal, byly zprávy o soukromých problémech generálů s hypotékou nebo o jejich kontroverzním vztahu k nejvyššímu velení Armády České republiky důležitými informacemi využitelnými například k vydírání. Rachardžo se ale zaměřoval i na vysoce postavené politiky, včetně tehdejšího primátora Prahy Pavla Béma (ODS). Právě s Bémem studoval Rachardžo společně na vysoké škole a oba se potkávali na různých akcích i po studiích. Rachardžo se zúčastnil i oslavy Bémových narozenin.
Na působení Rachardža ve prospěch ruské GRU upozornily české tajné služby spojenci. Když Rachardžo zjistil, že se o něj české tajné služby zajímají, v roce 2009 z České republiky uprchl a podle dostupných zpráv nyní žije v okolí Moskvy. Výše zmínění tři čeští generálové museli i s důstojnicí po vypuknutí skandálu českou armádu v roce 2010 opustit. Ani jednomu z nich se ale českým bezpečnostním složkám nepodařilo prokázat, že by se dopustili jakékoliv trestné činnosti, nebo že by o skutečném zájmu a spolupráci Rachardža s ruskou GRU věděli.
Později se objevily informace, že měl Rachardžo dokonce působit v GRU v hodnosti plukovníka a měl pracovat v jejím nejtajnějším oddělení, jež vysílá do ciziny tzv. nelegály, tedy agenty s kompletně novou podvrženou identitou, které lze jen velmi obtížně odhalit. Podle těchto informací měl Rachardžo poprvé přicestovat do Prahy ještě jako nezletilý v roce 1972 s ruskými rodiči, pak odjel studovat do Sovětského svazu a někdy v osmdesátých letech se měl stát zaměstnancem GRU.
V řadě veřejných dokumentů BIS upozorňuje, že jednou z hlavních pracovních náplní ruských tajných služeb v České republice je sběr informací o osobách, které by mohly být Kremlem vydíratelné a využitelné. Snaží se zjišťovat informace o slabinách politiků, manažerů státních podniků, příslušníků bezpečnostních sborů nebo armády – např. o jejich zdravotních problémech, rodinných neshodách nebo zájmech a koníčcích. V naprosté většině případů přitom nejde o zákonem utajované informace, „pouze“ o informace soukromého charakteru, které se dají využít k psychologickému nátlaku nebo hrám s cílem získat dotyčného pro spolupráci. Proto, i kdyby byl Rachardžo zatčen, za zprávy tohoto druhu by nemohl být stíhán, protože shromažďování a sdílení takových informací není trestné.
Zdroj obrázku: iDNES.
SABOTÁŽ NA ÚZEMÍ ČR - VÝBUCHY V MUNIČNÍM AREÁLU VRBĚTICE
V areálu muničního skladu ve Vrběticích ve Zlínském kraji došlo 16. října a 3. prosince 2014 ke dvěma výbuchům, při nichž zemřeli dva lidé. Cílem ruské sabotážní operace bylo zastavit dodávky zbraní a munice, které měly být dodány ze skladu ve Vrběticích na Ukrajinu.
Policejním vyšetřováním se podařilo zjistit, že do sabotáže na sklad ve Vrběticích se zapojila stejná dvojice agentů ruské tajné službyGRU, která v roce 2018 v anglickém Salisbury zaútočila nervově paralytickou látkou novičok na bývalého příslušníka ruských zpravodajských služeb Sergeje Skripala. Šlo o veterána speciálních sil Specnaz plukovníka Anatolije V. Čepigu a Alexandra J. Miškina, lékaře GRU.
Stejná jednotka GRU se později pokusila otrávit s pomocí novičoku i bulharského obchodníka se zbraněmi Emiliana Gebreva, který byl mimo jiné kupcem zbraní a munice, jež byly při této sabotáži ve Vrběticích vyhozeny do povětří. Oba výbuchy ve Vrběticích byly bezesporu součástí širší snahy ruských zpravodajských služeb zpomalit či zastavit dodávky munice a zbraní na Ukrajinu, se kterou Rusko vedlo již od roku 2014 omezenou válku, a která v roce 2022 přerostla rozhodnutím Kremlu ve válku velkého rozsahu.
Zdroj obrázku: iDNES.
KYBERNETICKÉ ÚTOKY
Ruští a na Rusko napojení aktéři patří mezi stále hrozby v kyberprostoru. NÚKIB ve svých výročních zprávách identifikuje aktivity aktérů označovaných jako APT28 a APT29, (více viz Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti za rok 2020, 2022, 2023). Jedná se o aktéry spojované s ruskou Službou vnější rozvědky (SVR) a ruským vojenským zpravodajstvím (GRU), jejichž cílem jsou útoky strategické povahy (např. kompromitace sítí státních institucí, využití získaných dat k phishingovým útokům a kybernetické špionáži a podobně). Instituce v ČR jsou pak jen jedněmi z mnoha obětí aktivit těchto skupin, které operují napříč Západem.
Jedním z veřejně popsaných případů souvisejících s tímto typem útoků je série útoků zaměřených na Ministerstvo zahraničních věcí. Jednalo se o útok, který trval nejméně rok. Začal 8. ledna 2016 a skončil 18. ledna 2017. Útočníci při něm neoprávněně získali přístup k 168 e-mailovým účtům ministerstva a odcizili více než 7 tisíc dokumentů. Do systému se připojovali z různých IP adres, a to nejčastěji mezi 6. a 7. hodinou ráno.
Nejdelší dobu útočníci strávili ve schránce, která je pravděpodobně centrálním účtem, ze kterého se příchozí zprávy přidělují oprávněným účastníkům (tzv. věž). Dlouhou dobu rovněž trval přístup k účtu tehdejšího ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, prvního náměstka Petra Druláka (ve funkci do července 2016), náměstka pro bezpečnostní politiku Jakuba Kulhánka (ve funkci do června 2016) a náměstka politického ředitele Ivo Šrámka. Mimo jiné došlo k úniku kontaktního seznamu osob, kterým byly zasílány e-maily týkající se tématu evropské bezpečnostní strategie (SZBP EU) či zápisu ze schůze Výboru pro vnitřní bezpečnost při Bezpečnostní radě státu.
K odhalení neoprávněného přístupu do sítě Ministerstva zahraničních věcí České republiky došlo údajně náhodou. Jednomu ze zaměstnanců ministerstva, který měl na starosti oblast informačních technologií, totiž přišlo divné, že z počítače, na kterém nikdo nepracuje, je odesílán značný objem dat neznámému adresátovi.
Paralelně s tímto kybernetickým útokem probíhal od prosince 2016 další útok proti e-mailovým schránkám Ministerstva zahraničních věcí ČR, při kterém se útočníci snažili o uhádnutí přístupových údajů do e-mailových schránek pomocí tzv. útoku hrubou silou. S největší pravděpodobností šlo o dva navzájem nesouvisející incidenty. Z veškerých učiněných zjištění je zřejmé, že v obou případech se jednalo o kybernetické špionážní kampaně Turla pocházející od ruské zpravodajské služby FSB a APT28/Sofacy, která se připisuje ruské vojenské zpravodajské službě GRU.
Bezpečnostní informační služba České republiky v průběhu roku 2019 odhalila, že je výše zmiňovaná neutajovaná e-mailová síť Ministerstva zahraničních věcí České republiky i nadále napadena škodlivým softwarem. Kromě toho se ve druhé polovině roku 2019 Bezpečnostní informační služba České republiky také podílela na prověřování napadení informační a komunikačně-technologické infrastruktury jedné z českých diplomatických misí při jedné mezinárodní organizaci. Nejméně jedno zařízení bylo na konci roku 2018 kompromitováno v rámci intenzivní celosvětové vlny útoků kyberneticko-špionážní kampaně cizího státního aktéra, s vysokou pravděpodobností opět Ruské federace. K napadení došlo otevřením textového dokumentu v příloze útočného phishingového e-mailu.
NELA LISKOVÁ A „HONORÁRNÍ KONZULÁT DONĚCKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY“
Dne 1. září 2016 bylo na Sokolské třídě v Moravské Ostravě otevřeno Zastupitelské centrum Doněcké lidové republiky (DLR), která svou samostatnost na Ukrajině vyhlásila v dubnu 2014. V jeho čele stála Nela Lisková, jedna z tehdejších vůdčích osobností Národní domobrany, jednoho z českých paramilitárních spolků, u nichž Bezpečnostní informační služba České republiky za bezpečnostní riziko označila jejich proruskou orientaci a potenciál ke zneužití pro šíření proruské propagandy s cílem ovlivnit anebo destabilizovat bezpečnostní situaci v České republice či k prosazování dalších cílů kremelské politiky. Otevření zastupitelského centra bylo doprovázeno protesty odpůrců ruské politiky na Ukrajině, nicméně se jej zúčastnil také poslanec Parlamentu České republiky za Komunistickou stranu Čech a Moravy Zdeněk Ondráček. Ten se téhož roku opakovaně zúčastnil propagandistických návštěv v separatisty kontrolovaném Doněcku, a to jako „volební pozorovatel“ legitimizující tak ruské působení na Donbasu. Otevření zastoupení mělo značný ohlas v ruských médiích, a to jak státních (TASS, RIA), tak i separatistických. Doněcký televizní kanál Oplot uveřejnil rozhovor přímo s Liskovou. O události rovněž na svém webu i youtubovém kanálu informovalo samozvané Ministerstvo zahraničí DLR. Několik článků o konzulátu rovněž publikoval český web ruského státního propagandistického kanálu Sputnik.
Zastoupení vzniklo v roce 2016 na popud samozvaného Ministerstva zahraniční DLR, separatistické entity neuznané žádným členským státem OSN s výjimkou Ruské federace, která ji uznala v únoru 2022 a v září téhož roku ji přes odpor mezinárodního společenství nakonec formálně připojila ke svému území. Dle svých opakovaných vyjádření navázala Lisková s orgány DLR spolupráci již na podzim 2015 a od jara 2016 území DLR opakovaně navštěvovala, přičemž v červnu 2016 podepsala s ministryní zahraničí DLR Dohodu o mezinárodní spolupráci mezi DLR a Českou republikou a obdržela jmenovací dekret honorární konzulky DLR v České republice. Jako náplň činnosti zastoupení byl uváděn rozvoj ekonomické, kulturní, sociální a informační spolupráce mezi oběma republikami.
Zastoupení DLR bylo zrušeno rozhodnutím olomouckého vrchního soudu v dubnu 2018, podle něhož byla činnost zastoupení v „rozporu s vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích, protože to nerespektuje územní celistvost Ukrajiny“.
PLACENÝ ORGANIZÁTOR PRORUSKÝCH DEMONSTRACÍ LADISLAV KAŠUKA
V únoru 2017 zveřejnilo sdružení ukrajinských hackerů Cyber Alliance e-mailovou korespondenci a informace z facebookového účtu běloruského aktivisty Alexandra Usovského popisující jeho spolupráci s krajně-levicovými a ultranacionalistickými subjekty a osobami ve střední Evropě včetně České republiky v roce 2014. Jednalo se o plán podpory organizování protiukrajinských akcí a proruských propagandistických aktivit v těchto zemích podporujících oficiální ruské protiválečné narativy.
Usovský byl spojován s okruhem ruských elit (Dmitrij Peskov, Modest Kolerov, Vladislav Surkov) s vazbou na ruského prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina. Pro realizaci svého plánu získal Usovský finanční podporu Konstantina Malofejeva, ruského oligarchy, vlastníka mediálního impéria Tsargrad, jehož produkci přebírají i české kvazi-mediální weby, a dlouhodobého podporovatele Putina. Malofejev je také od roku 2014 na sankčním seznamu EU. Usovský se dle slovenského týdeníku Trend pravidelně účastnil proruských demonstrací po střední Evropě a aktivně v tomto duchu vystupoval i na sociálních sítích. Sám Usovský své aktivity ve střední Evropě nepopřel, prezentoval je ale jako svou vlastní iniciativu bez vazby na Kreml.
Při realizaci svého plánu v České republice Usovský kontaktoval správce facebookové skupiny „Česko – Slovensko – Ruské priateľstvo a Slovanská vzájomnosť II", kterým byl Ladislav Kašuka, marxista, obdivovatelJosifa Vissarionoviče Stalina a člen Komunistické strany Čech a Moravy v letech 2012-2014, do roku 2016 často publikující na kvazi-mediálních webech (například Czech Free Press). Jemu Usovský poté poskytl finanční prostředky ve výši 250 eur na nákup protestních letáků a bannerů a 500 eur na nákup kamery na dokumentaci protestních akcí oslavujících Putina a Rusko „bojující proti ukrajinskému fašismu“. Jednalo se např. o protestní akci proti „ukrajinskému fašismu“, která se konala na Hradčanském náměstí v Praze 21. června 2014. Zde také Kašuka vystoupil s projevem otevřeně podporujícím politiku Ruské federace a explicitně podporujícím Putina v postupu vůči Ukrajině. Kašuka přijetí finančních prostředků od Usovského opakovaněpotvrdil. Usovský také Kašukovi sliboval finanční podporu ve výši 3 tisíc eur na jeho kandidaturu v komunálních volbách v roce 2014, kde kandidoval za Komunistickou stranu Čech a Moravy.
Kašukovy články publikované na českých kvazi-mediálních webech jsou také přebírány ruskými zpravodajskými portály, např. inosmi.ru, které je součástí ruského státního mediálního koncernu Rossija segodňa. Generálním ředitelem koncernu je Dmitrij Kiseljov čelící kvůli propagandistické mediální podpoře ruského angažmá na východní Ukrajině sankcím EU už od roku 2014.
KAUZA NOVIČOK A ZNEUŽITÍ VYJÁDŘENÍ VZ EXPREZIDENTEM ZEMANEM
V reakci na obvinění Ruské federace a jejích tajných služeb po pokusu o vraždu Skripala a jeho dcery přišla v březnu 2018 ruská státní propaganda s tvrzením, že použitý jed novičok nemusel být nutně vyroben v Ruské federaci a jako jednu ze zemí, která údajně jed novičok vyrábí, označila i Českou republiku. Tehdejší prezident České republiky Miloš Zeman zadal českým tajným službám (Vojenskému zpravodajství a Bezpečnostní informační službě) úkol zjistit, zda se v České republice novičok vyrábí či ne. Prezident pak zveřejnil svou interpretaci zjištění s tím, že se podle Vojenského zpravodajství v České republice novičok vyrábět měl, a to prostřednictvím tzv. mikrosyntézy. Dle českého Vojenského výzkumného ústavu v Brně se však jednalo o pokus o mikrosyntézu látky A230 ze skupiny novičoků. K útoku na Skripala byla ale použita látka A234, přičemž A230 a A234 jsou však látky chemicky navzájem zásadně odlišné.
Zemanova slova v květnu využila ruská média, včetně Prvního kanálu ruské státní televize, k prokázání toho, že novičok vyrobený v České republice mohl být údajně použit k otravě Skripala. Za otravou přitom podle Velké Británie, Spojených států amerických i Severoatlantické aliance stála Ruská federace.
NÁTLAK A ZASTRAŠOVÁNÍ ZE STRANY RUSKA V REAKCI NA ODSTRANĚNÍ SOCHY MARŠÁLA KONĚVA V PRAZE 6
Socha maršála Koněva v pražských Dejvicích byla opakovaně poničena barvou jako vyjádření nesouhlasu s kontroverzní osobou jejího nositele. Po neúspěšné snaze o jednání s orgány Ruské federace o jejím přemístění na pozemek Velvyslanectví Ruské federace v Praze byla z rozhodnutí zastupitelstva Prahy 6 ze září 2019 v dubnu 2020 z podstavce na náměstí Interbrigády v Praze 6, mimo jiné i s cílem ji ochránit před dalším ničením, odstraněna a následně uložena do depozitáře. V budoucnu by se měla stát součástí sbírek Muzea paměti 20. století.
Odstranění sochy se stalo podnětem pro sérii vyjádření ruské strany, konkrétně pak ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova, který odstranění sochy označil za porušování smluvních ujednání mezi Českou republikou a Ruskou federací, nebo skrze výzvu tehdejšího ruského ministra obrany Sergeje Šojgua ke stíhání pražských politiků dle nové ruské legislativy. V reakci na odstranění sochy byla také následující den vandaly poničena budova Velvyslanectví České republiky v Moskvě, přičemž za útokem stála krajně levicová strana Jiné Rusko. Rusko jako hostitelská strana, která je zodpovědná za bezpečnost diplomatických zastoupení na svém území nepodniklo nic, co by útok vandalů proti velvyslanectví České republiky zastavilo. Česká diplomacie se proti zasahování Ruské federace do autonomního rozhodování samosprávy i kriminalizaci jejích zástupců ohradila.
NELEGÁLNÍ NÁKUP SPECIÁLNÍHO STŘELIVA RUSKÝM DIPLOMATEM/ZPRAVODAJCEM
Národní centrála proti organizovanému zločinu Policie České republiky koncem června 2020 zadržela v Říčanech u Prahy v hotelu Oáza ruského diplomata při nelegálním nákupu střeliva do odstřelovací pušky a další munice. Jednalo se o zaměstnance sekce vojenského přidělence na Velvyslanectví Ruské federace v Praze Jevgenije Sergejeviče Borisenka, který zde byl na utajované schůzce s jedním z českých obchodníků se zbraněmi. Borisenko od českého obchodníka převzal velký černý kufr. V kufru plném speciální munice, na jejíž vývoz do Ruska se vztahuje embargo, našla Policie České republiky i pistoli CZ Shadow české výroby upravenou tak, aby nebylo možné vypátrat jejího majitele.
Borisenko bezprostředně poté, co byl Policií České republiky přinucen lehnout si na břicho a dát ruce za hlavu, oznámil, že je zástupcem vojenského přidělence na ruském velvyslanectví, a chrání jej tudíž diplomatická imunita. Policie České republiky proto požádala o ověření diplomatovy identity na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a mezitím stačila prohledat Borisenka i jeho kufr. Jen asi deset minut po potvrzení Borisenkova diplomatického statutu dorazili do Říčan zástupci Velvyslanectví Ruské federace v Praze, kteří Borisenka odvezli a následujících 24 hodin do jeho odletu do Moskvy jej pečlivě hlídali. Důležité také je, že Borisenka na jeho diplomatickém postu vystřídal V. V. Budyak, který má mít vazby na ruskou vojenskou rozvědku, konkrétně jednotku 29155, jejíž členové jsou podezříváni ze spáchání atentátu na Skripala a ze sabotáže na český muniční sklad ve Vrběticích).
Policie České republiky nakonec případ odložila, neboť musela dotyčného kvůli diplomatické imunitě po zadržení propustit a ten následně odcestoval zpět do Ruské federace.
SNAHA OVLIVNIT ENERGETICKOU BEZPEČNOST ČR - DOSTAVBA JADERNÉ ELEKTRÁRNY V DUKOVANECH
Počátkem léta 2020 musel opustit svoje pracovní místo u společnosti ČEZ, a.s. jeden z jejích dlouholetých zaměstnanců, a to kvůli podezření, že vynášel citlivé informace o připravovaném tendru na výstavbu nového jaderného bloku v elektrárně v Dukovanech. Tento zaměstnanec se osobně scházel se zástupcem ruské společnosti Rosatom, kterému předával informace o přípravě a průběhu tendru. Oba zmiňovaní spolu udržovali také velmi čilý telefonický kontakt a dlouhodobě se znali.
V prosinci 2020 pak vyšlo najevo, že se Rosatom pokoušel prostřednictvím PR agentury Essential Communication, s.r.o. (také známé jako ESSCOM) a s ní vlastnicky propojeného serveru Atominfo ovlivňovat ve svůj prospěch veřejnou debatu k plánované dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech. Server Atominfo se věnoval jaderné energetice a snažil se působit dojmem, že jde o nezávislý informační zdroj. Konkrétně zástupci serveru Atominfo oslovili členy Stálého výboru pro výstavbu jaderných zdrojů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a pokusili se pro ně uspořádat konferenci na téma možností dostavby elektrárny v Dukovanech, přičemž jejich velkým zájmem bylo, aby se konference odehrála ještě před naplánovaným zasedáním výše uvedeného výboru. Na snahy o získávání interních informací z prostředí státní správy ČR ohledně projektu dostavby, jakož i na snahy o netransparentní ovlivňování mediálního prostoru upozorňovala ve svých veřejných výročních zprávách za roky 2020 a 2021 i Bezpečnostní informační služba České republiky.
ZPRAVODAJSKÉ AKTIVITY POD TAKTOVKOU RUSKÉHO STŘEDISKA VĚDY A KULTURY (RSVK)
Jednou z institucí, která stojí za šířením dezinformací v České republice, je podle Bezpečnostní informační služby České republiky Ruské středisko vědy a kultury v Praze 6. Jeho zřizovatelem je ruská federální agentura Rossotrudničestvo, která figuruje na evropském sankčním seznamu. Zahraniční zdroje opakovaně potvrzují, že Rossotrudničestvo je velmi často využíváno ke krytí ruských zpravodajskýchaktivit. Ruské kulturní centrum je aktuálně pro veřejnost oficiálně uzavřené, otevírá se na jednotlivé akce jen několikrát do měsíce a aktivní je především na internetu.
Provozovatel centra vydal např. do češtiny přeložený dokument kremelské válečné propagandy. Na sociálních sítích také láká studenty na studium v Ruské federaci a šíří i válečné projevy ruského prezidenta Putina. Ruské středisko vědy a kultury je také spjaté s kauzou ricin (viz výše). Se střediskem také spolupracoval český aktivista Jiří Černohorský. V říjnu 2017 a rovněž o rok později zde Černohorský pořádal festival s názvem Slovanská vzájemnost, také za podpory Rossotrudničestva. Černohorský na sociálních sítích tvrdil, že se osobně zná s tehdejším ředitelem RSVK Končakovem, příslušníkem kontrarozvědky FSB působícím zde pod diplomatickým krytím a vyhoštěným v souvislosti s „kauzou ricin“.
RADISTA MZV ČR PRACUJÍCÍ PRO RUSKOU ROZVĚDKU SVR
Pan J. A. pracoval jako radista na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. Na zastupitelském úřadu v Libyi, kde začal pracoval v roce 1995, se seznámil se zubařkou, jejíž manžel byl zpravodajským důstojníkem ruské rozvědky SVR. Podle Bezpečnostní informační služby České republiky tak začalo mnohaleté vynášení citlivých dat z Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Většinou mělo jít o informace týkající se vnitřního dění v diplomacii, vztahů mezi lidmi apod. Dalo by se říci, že šlo o jakési diplomatické drby. Podle jiných informací měl ale J. A. předávat SVR i utajované informace.
J.A. nespolupracoval s ruskou tajnou službou SVR z naivity, ale naprosto vědomě, a to za peníze v hotovosti, dárky a dovolené. Podle Bezpečnostní informační služby České republiky předával SVR informace hlavně v zahraničí, ale zástupce SVR létal i do Prahy, kde J. A. po skončení svého působení v Africe pracoval na bezpečnostním odboru ministerstva. Kontakty mezi J. A. a SVR přerušila pandemie Covid-19, kdy se kvůli omezení pohybu nemohli stýkat, a po opadnutí pandemie Bezpečnostní informační služba České republiky zařídila jeho odchod z Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Podle Bezpečnostní informační služby České republiky hrozilo, že bude v předávání citlivých informací Rusům opět pokračovat.
J. A. pracoval na ministerstvu ještě následující rok a skončil zde k 15. červenci 2022, tedy dva měsíce před tím, než se tehdy anonymní informace o odhalení jeho spolupráce s Rusy dostala poprvé na veřejnost. Oficiálně však nebyl J. A. z Ministerstva zahraničních věcí České republiky propuštěn, ale odešel standardně do penze, vrátil svoji prověrku, a nakonec nebude ani stíhán.
Český právní řád omezuje využití zpravodajských informací jako důkazů. Jediným trestem pro něj tudíž mohlo být odebrání bezpečnostní prověrky ze strany Národního bezpečnostního úřadu České republiky. K tomu ale nedošlo, protože J. A. svoji prověrku s odchodem do penze vrátil.
SNAHA O VERBOVÁNÍ ČESKÝCH DIPLOMATŮ V MOSKVĚ
Koncem března 2022 vyšlo najevo, že se ruské zpravodajské služby pokusily získat ke spolupráci nejméně dva české diplomaty pracující v té době na českém velvyslanectví v Moskvě. Česká republika se proti tomuto jednání zásadně ohradila.
V prvním případě byl český diplomat osloven formou dopisu, ve kterém byl vyzván k osobnímu setkání v méně frekventované části Moskvy. V druhém případě pak byla česká diplomatka v jeden den opakovaně oslovena zástupci ruských zpravodajských služeb přímo na ulici, a bylo jí rovněž opakovaně vyhrožováno, že pokud spolupráci odmítne, bude jí ukončen diplomatický status a ona bude muset odjet z Ruské federace zpět do České republiky. Součástí výhrůžek byly i zmínky o znalosti rodinné situace oslovené české diplomatky. V obou případech čeští diplomaté incidenty nahlásili.
RUSKÝ VLIVOVÝ AGENT, KTERÝ VYUŽÍVAL I ČESKÉ NOVINÁŘE
Ještě před válkou na Ukrajině zachytila Bezpečnostní informační služba České republiky aktivity ruského vlivového agenta, proruského aktivisty, který pro akcentování ruské propagandy v České republice používal vybrané novináře. Snažil se také získávat kontakty na některé české politiky. Tyto vazby využíval k nastolování proruské politické agendy, koordinaci veřejných vystoupení kontaktovaných politiků a k medializaci narativů, jež jsou v souladu se zahraničně-politickými zájmy Ruské federace. Vlivová skupina, jejíž je tento agent součástí, disponovala podle Bezpečnostní informační služby České republiky dostatkem finančních prostředků k tomu, aby udržovala nebo dokonce rozšiřovala okruh proruských novinářů a aktivistů, kteří by kromě výroby kvazi-mediálního obsahu pořádali veřejné akce využitelné ve prospěch ruské propagandy. Zapojeným osobám byly propláceny náklady na přípravu materiálů a v některých případech jim byly zajišťovány výjezdy do zahraničí, kde byla jejich činnost dále koordinována a kontrolována. Obdobně se na některé české proruské aktivisty obraceli zástupci ruských státních médií, aby získali tendenční stanoviska dále využitelná zejména pro potřeby ruské vnitrostátní propagandy.
SNAHA RUSKÝCH ENTIT NAVÁZAT KONTAKT S ORGANIZÁTORY PROTIVLÁDNÍ DEMONSTRACE V LISTOPADU 2022
BIS zaznamenala přímou snahu ruských entit o navázání vztahů s jedním z organizátorů protivládních demonstrací na podzim 2022. Demonstrace upoutaly zájem Ruské federace, což jen potvrdilo, že Kreml ve svých aktivitách využívá zejména existujícího pnutí ve společnosti, které se snaží dále posilovat. Z protivládních protestů se stalo téma pro ruskou domácí propagandu a jejich pokrytí ruskými médii bylo silně tendenční. Na vznik a vývoj protestního hnutí v České republice nicméně Ruská federace neměla přímý vliv.
DEZINFORMACE O NAJÍMÁNÍ ČECHŮ DO SKUPINY WAGNER
Přímo z Ruské federace pocházela podle Bezpečnostní informační služby České republiky i tvrzení o údajném verbování stovek osob do žoldnéřské Wagnerovy skupiny na podzim roku 2023. Dezinformace měla za cíl využít nastolený narativ pro potřeby interní ruské propagandy a sekundárně směřovala k podkopání přesvědčení obyvatel České republiky o jednotné podpoře Ukrajiny a možná i k zahlcení státních institucí a bezpečnostních složek.
SNAHA O OVLIVNĚNÍ PREZIDENTSKÝCH VOLEB A ŠÍŘENÍ FALEŠNÉHO VIDEA S PETREM PAVLEM
Snahu o vlivové působení Ruské federace zachytila Bezpečnostní informační služba České republiky i při prezidentské kampani v lednu 2023, kdy telegramový kanál ruského státního média Sputnik zveřejnil falešné video s pozdějším vítězem voleb Petrem Pavlem. Ve videu měl Pavel tvrdit, že Česká republika by se měla zapojit do války na Ukrajině. K vlivové operaci byl využit i nepřiznaný telegramový kanál ruské státní propagandy v České republice (podrobněji níže v části „Sputnik – NeČT24 – 42TČen“).
ZDROJ OFICIÁLNÍ RUSKÉ PROPAGANDY V ČR: SPUTNIK – NEČT24 – 42TČEN
Za jeden z nástrojů šíření kremelské propagandy v ČR jako formy vlivového působení, na které poukazuje např. již výroční zpráva Bezpečnostní informační služby České republiky za rok 2015, lze označit českou mutaci ruského propagandistického webu Sputnik, součást státního mediálního koncernu Rossija segodňa. Český Sputnik vznikl dne 6. března 2015, zhruba rok po anexi Krymu a propuknutí ozbrojených střetů ve východní části Ukrajiny, a stal se nedílnou součástí ruského propagandistického působení v ČR podporujícího protiukrajinské separatisty a zájmy Ruské federace na Ukrajině. Od roku 2018 je jeho českým placeným korespondentem Vladimír Franta, který psaní článků týkajících se České republiky na základě zadání de facto Kremlu otevřeně bez problémů přiznává.
Přístup k webu Sputniku zakázala Evropská unie dne 2. března 2022 v reakci na vojenskou agresi Ruské federace proti Ukrajině v rámci svých sankčních opatření vůči Rusku, a to kvůli šíření dezinformací a manipulativního obsahu očerňujícímu Evropskou unii a její členské státy. Přístup na český web Sputniku byl zablokován českými mobilními operátory již dne 1. března 2022. Od 13. září 2023 přestaly být na webu publikovány nové zprávy a od 26. září 2023 již na české mutaci webu Sputnik nebyl obsah žádný. S webem Sputnik je rovněž spojeno několik telegramových kanálů. Dne 13. září 2021 byl založen první telegramový kanál s názvem Sputnik Česká Republika (@sputnikcesko), v roce 2022 pak vznikly kanály Sputnik Česká republika 3.0 (@SputnikCesko3), a Sputnik Česká republika (@SputnikCesko4), přičemž publikačně aktivní je již jen druhý jmenovaný.
V souvislosti s blokováním přístupu k webu Sputnik sankcemi Evropské unie zde bylo 17. března 2022 umístěno upozornění odkazující na nový telegramový kanál NeČT24, který bylzaložen již 15. března 2022 a který má dnes již více než 20 tisíc sledujících.
Došlo tak fakticky k přesunutí role Sputniku na nově vzniklý web 42TČen a s ním spjatý telegramový kanál NeČT24. Web 42TČen fungoval od poloviny dubna 2023 (12. dubna 2023 na něj odkazuje zmíněný telegramový kanál NeČT24 a stejné datum má i nejstarší článek v internetovém archivu). Kvůli problémům s registrací u CZ.NIC byl web na doméně .cz v létě 2023 zablokován. Již 1. července 2023 byl web 42TČen registrován na jiné doméně s adresou 42tcen.com, na které nadále funguje. Veřejný registrační záznam pouze uvádí, že kontaktní údaje jsou ze Srbska. Na nový web byl převeden i kompletní archiv článků předchozího webu 42tcen.cz.
Přestože web NeČT24 neposkytuje žádné informace o svém provozovateli, jeho vazbu na Sputnik rovněž potvrzuje i příspěvek publikovaný 8. září 2023 na telegramovém kanálu Sputnik Česká republika 3.0, který na telegramový kanál NeČT24 přímo odkazuje. Rovněž příspěvky na telegramovém kanálu Sputnik Česká republikaodkazují přímo na články publikované na webu 42TČen.
Jak web Sputnik od svého vzniku, tak jeho nástupce NeČT24/42TČen se zaměřují na zahraniční i česká témata vnímaná českou společností jako citlivá či kontroverzní (např. migrace, konflikt na Ukrajině a postoj k politice Kremlu, socha maršála Koněva apod.) a prezentují je manipulativním a jednostranným způsobem zapadajícím do cílů kremelské propagandy. Pomocí upravených, nepravdivých či účelově zkreslených faktů se snaží prezentovat nálady, názory či postoje části české společnosti na tato témata odpovídající zájmům a cílům Kremlu jako většinové či rozhodující, čímž podporuje nedůvěru občanů ve státní instituce, štěpení české společnosti a v konečném důsledku posilování radikalizačních tendencí. Sputnik, respektive 42TČen, dávají rovněž prostor názorům zástupců české kvazi-mediální scény (zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde) k šíření manipulací, polopravd a dezinformací, které vyhovují jeho propagandistickému zaměření a cílům. Jako nástroj legitimizace své produkce v rámci českého informačního prostoru využívají mj. i rozhovory (také zde) s českými politiky či publikaci jejich prohlášení. Telegramový kanál NeČT24 také v lednu 2023 jako první sdílel manipulativně sestříhané video s tehdejším prezidentským kandidátem Pavlem, které jej mělo poškodit vytvořením dojmu, že chce svým jednáním zatáhnout Českou republiku do válečného konfliktu na Ukrajině. Tento telegramový kanál také jako první zveřejnil deepfake video vytvořené pomocí umělé inteligence, v němž má herec Ondřej Vetchý, organizující finanční sbírku na dodání dronů pro Ukrajinu, oslavovat kontroverzního ukrajinského nacionalistu Stepana Banderu.
Se Sputnikem, respektive kanálem neČT24, je dle analýzy projektu Demagog přes osobu redaktora českého webu Sputnik Alexeje Saryčeva spojen i tiktokový účet @pepekarna, který mimo jiné počátkem července 2023 zveřejnil upravené video o návštěvě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Praze, které mělo za cíl manipulativně zkreslit reakci českých občanů na ní. Toto video se dále šířilo po sociálních sítích a celkem dosáhlo více než 2,6 milionu zhlédnutí. Vazbu na ruskojazyčné prostředí potvrzují i informace o účtu a počtu sledujících a lajků uvedené v ruštině, který zobrazí ve výsledku vyhledávání na Google po zadání názvu účtu jako klíčového slova.
PRONÁSLEDOVÁNÍ NOVINÁŘŮ JAKO PROJEV TRANSNACIONÁLNÍ REPRESE
Ruské novinářky Alesja Marochovská a Irina Dolininová žijí v exilu v České republice a obě pracují pro investigativní projekt iStories. Obě dostaly řadu výhrůžek, které obsahovaly detaily z jejich života, z nichž bylo i patrné, že byly sledovány.
První výhrůžku novinářky dostaly v březnu 2023 od neznámého odesilatele, který se pouze podepsal jako „Jevgenij P.“ a který znal adresy jejich bydliště v České republice. Výhrůžka přišla prostřednictvím formuláře, který má iStories na webu a slouží ke zpětné vazbě od čtenářů.
Na konci srpna obdržely další zprávu od stejného pisatele. Ve zprávě se uvádělo, že se nemohou schovat, že si je najdou a budu muset nést odpovědnost za každou lež a zlou věc, kterou kdy napsaly či učinily. Výhrůžka obsahovala i slib trestu pro psa jedné z nich, přičemž text obsahoval i informaci o tom, že tento pes špatně dýchá. Takovou informaci ale mohl získat jen někdo, kdo novinářku přímo sledoval. Jedna z nich se z obavy o své bezpečí už i přestěhovala, neboť jedna z výhrůžek obsahovala i přesnou adresu, na které v té době bydlela. Výhrůžky obsahovaly i fotografie jejich příbuzných, kteří stále žijí v Rusku, a to včetně informací o tom kdy a kam chodí, což jsou informace, které nikdy nebyly a nejsou veřejně známé.
Obě novinářky obdržely celkem pět výhrůžek. Poslední výhružku obdržely, když se obě chystaly na novinářskou konferenci do Švédska. Obsahovala informace o jejich letenkách, včetně informací z jejich cestovních pasů, o rezervovaných sedadlech v letadlech a hotelu, kde plánovaly ubytování. Výhrůžky konzultovaly s odborníkem na bezpečnost se závěrem, že za nimi s vysokou pravděpodobností stojí ruské tajné služby, i když je možné, že byly odeslány prostřednictvím lidí z různých kriminálních gangů, které si ruské tajné služby rády pro špinavou práci najímají. Redakce IStories případ nahlásila české policii.
PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV V ČESKÉ REPUBLICE JAKO NÁSTROJ RUSKÝCH VLIVOVÝCH OPERACÍ
Jedním z nástrojů vlivového působení Ruské federace (nejen) vůči věřícím v České republice jsou i některé pravoslavné církve či jejich části působící v ČR a mající vazbu na moskevský patriarchát ruské pravoslavné církve, respektive na mocenské struktury Ruské federace.
Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice je subjekt, který se církví stal na základě změny registrace původního zastupitelství moskevského patriarchátu v ČR u Ministerstva kultury. Tento krok je mnohými pravoslavnými věřícími označován za podvod. V čele této "církve" stojí Nikolaj Liščenjuk, oslavující ve svých kázáních hlavu ruské pravoslavné církve, patriarchu Kirilla, podporovatele ruské agrese vůči Ukrajině, který je také na českém národním sankčním seznamu.
Začátkem srpna 2024 byl Liščenjuk prohlášen za nežádoucí osobu poté, co nabylo právní moci rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců Ministerstva vnitra ze srpna 2023 o zrušení jeho trvalého pobytu v ČR. Důvodem byly opodstatněné domněnky, že Liščenko představuje ohrožení země vzhledem k jeho aktivitám, jejichž cílem byla podpora separatistických struktur v zemích EU.
Na rozdíl od výše uvedené církve je Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku působící v České republice ve svém postoji k ruské agresi vůči Ukrajině, a tedy postoji vůči státní moci Ruské federace, rozdělena. Zatímco olomoucko-brněnská eparchie agresi odsoudila, u představitele pražské eparchie arcibiskupa Michala (Dandára), bývalého agenta StB, je opakovaně poukazováno na jeho vazby na ruské oficiální pravoslavné struktury a jeho snahu o posilování promoskevského vlivu v pravoslavné církvi v ČR. Dandár do církve přijal řadu pravoslavných duchovních pocházejících sice z Ukrajiny, z ale části ukrajinské pravoslavné církve moskevského patriarchátu loajální Moskvě.
VYUŽÍVÁNÍ TECHNICKÝCH PROSTŘEDKŮ UMÍSTĚNÝCH NA STŘEŠE RUSKÉHO VELVYSLANECTVÍ V PRAZE
Ruská federace při sbírání tajných informací o Evropské unii a Severoatlantické alianci a jejich členských státech využívá i desítky antén na budovách svých diplomatických misí v různých zemích. Tvrdí to Investigativní centrum Jána Kuciaka, které ve spolupráci s dalšími novináři popsalo, jak Rusové zachycují různé druhy komunikace (tzv. SIGINT) a špehují tak hostitelské země včetně České republiky. Podobný průzkum provedli i další novináři a dobrali se obdobných závěrů. Zjištění se týkala i zemí jako Polsko, Maďarsko, Španělsko, Belgie a Švédsko.
To, že mají ruští diplomaté antény na budově své diplomatické mise není nelegální, neboť to má sloužit ke spojení s mateřským územím státu, což činí standardně všechny zastupitelské úřady. Rozdílem je, že na ruských diplomatických objektech je nadstandardně vyšší počet antén a je pravděpodobné, že některé z nich umožňují sledovat i komunikaci subjektů na území hostitelského státu. Třeba ve Stockholmu novináři psali o tom, že Rusové takto sledují námořní nebo policejní komunikaci. Řada z těchto telekomunikačních zařízení je umístěna v různých přístřešcích, které mohou sloužit k ukrytí odposlouchávacích zařízení, a kterým zřejmě chybí stavební povolení. Úřady však mají svázané ruce a odstranění staveb je nepravděpodobné. Zařízení, která diplomatické mise používají, by měla podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích standardně sloužit jen pro komunikaci velvyslanectví s domovinou. Například ruské velvyslanectví má od Českého telekomunikačního úřadu v současnosti platné povolení pro provoz radiostanice.
V Praze má ruské velvyslanectví na střeše řadu různých typů antén, ale i dvě nástavby, jež podle analytiků představují značné bezpečnostní riziko. Mohou např. umožnit pracovníkům mise provádět v Česku monitoring telekomunikačního provozu. Jejich dosah však ale není znám.
Kontrarozvědka Bezpečnostní informační služba České republiky potvrdila, že ruské „uši“ na střechách budov, které v Česku patří Ruské federaci, mohou být bezpečnostní hrozbou. „Ruská federace měla a pravděpodobně stále má technické schopnosti, které jí umožňují provádět v České republice monitoring telekomunikačního provozu,“ uvedl mluvčí Bezpečnostní informační služby České republiky Ladislav Šticha.
Například bývalý maďarský zpravodajský důstojník říká, že ruští zpravodajci jsou z prostoru své mise schopni monitorovat rádiovou komunikaci v okruhu asi 30 kilometrů. Pokud se v okolí jejich mise konají nějaké protesty, tak umí monitorovat telefonní provoz ze všech mobilních telefonů, které se v dané oblasti nachází, včetně identifikátorů, jako je např. IMEI. Monitorování GSM mobilní sítě využívají ale i na větší vzdálenosti.
Zdroj obrázku: Seznam.
PRONÁSLEDOVÁNÍ A ZASTRAŠOVÁNÍ ČESKÝCH OBČANŮ RUSKEM
V polovině dubna 2024 publikoval web Mediazona článek, který obsahuje informace o seznamu osob, po nichž je v Ruské federaci vyhlášeno pátrání. Informace se opírá o oficiální zdroj – ruské ministerstvo vnitra. Na uvedeném seznamu je několik stovek osob a mezi nimi i čtyři občané České republiky. V kontextu toto článku důležité především jméno bývalého senátora a europoslance TOP09 Jaromíra Štětiny. On sám toto zjištění vysvětluje svou podporou Vlasovců. Nejedná se o první případ, kdy se Štětina stal takto významným způsobem terčem negativní pozornosti ruských orgánů pro své politické postoje a názory neskrývající kritiku negativních aspektů politického systému, zejména porušování lidských práv. V roce 2015 byl Štětina zařazen na ruský sankční seznam, který byl reakcí na sankční seznam Evropské unie přijatý vůči Ruské federaci po ruské anexi Krymu. Štětinovi bylo znemožněno na území Ruska vstoupit.
PROPAGANDISTICKÉ VIDEO ORGANIZACE JUNARMIJA
Dne 19. února 2024 bylo na youtubovém kanálu ruské organizace Junarmija zveřejněno propagandistické video, v němž děti, členové této organizace z obce Bělgorod, oslovují mládež v České republice s výzvou k míru. Odvolávají se na nedávné ostřelování ruského města Bělgorod, které přirovnávají k vypálení českých Lidic (zde nepřesně uváděných jako Libice) za druhé světové války, a uvádí, že na tomto „krveprolití mají podíl české zbraně dodávané Ukrajině“. Propagandisticky je zde zdůrazňováno, že se jedná o české zbrojní dodávky na Ukrajinu, které mají údajně „zabíjet ruské děti“.
Junarmija, plným názvem Všeruské dětsko-mládežnické vojensko-vlastenecké společenské hnutí, vznikla dle informace na jejím webu v roce 2016, formálně už v říjnu 2015 na základě dekretu ruského prezidenta Putina a z iniciativy tehdejšího ministra obrany Šojgua. Hnutí je zaměřeno na vojenskou přípravu a ideologickou výchovu dětí a mládeže, kde hraje významnou roli i historický odkazy Velké vlastenecké války, jako všestranné průpravy pro vstup do armády a ozbrojených složek Ruské federace.
Od ruské agrese vůči Ukrajině jsou členové Junarmije pro ospravedlňování této války využíváni opakovaně, ať již jde o přímou pomoc bojujícím vojákům (např. šitím spacáků apod.), podporu ve formě různých čestných stráži u pomníků padlým v tomto konfliktu či aktivní účast na vojenských přehlídkách na Rudém náměstí v Moskvě.
KAUZA "VOICE OF EUROPE"
Dne 27. března 2024 schválila Vláda ČR zařazení Viktora Medvedčuka, oligarchy a blízkého přítele Vladimíra Putina, Artema Marchevskeho a společnosti Voice of Europe s.r.o., působící v ČR, na národní sankční seznam. Medvedčuk prostřednictvím skrytého financování uvedené společnosti a pomocí jejích webových stránek a účtů na sociálních sítích, které za pomoci Marchevskeho využíval k publikaci textů podporujících zájmy Ruské federace ovlivňujících veřejné mínění podporoval provádění vlivových operací na podporu ruské agrese vůči Ukrajině. Mimoto prostřednictvím skrytého financování ideově spřízněných novinářů umisťoval do zahraničních médií dezinformační a propagandistické články mířené proti západním hodnotám a proti podpoře Ukrajiny s cílem ovlivnit veřejné mínění v těchto zemích a proukrajinské postoje zde oslabit. Pomocí skrytého financování kandidátů se Marchevski rovněž pokusil ovlivnit volby do Evropského parlamentu a následně zajistit špionáž pro Ruskou federaci uvnitř EU.
Kauza vlivové sítě vytvořené kolem dezinformačního webu Voice of Europe sice dle veřejně dostupných informací z pohledu vlivového působení necílí primárně proti České republice, je však dalším příkladem vlivového působení Ruské federace mířícího proti hodnotám demokratického státu a dle BIS by aktivity této sítě měly "závažný dopad na bezpečnost České republiky a Evropské unie".
ŽHÁŘSKÝ ÚTOK V PRAŽSKÉM AUTOBUSOVÉM DEPU
V souvislosti se snahou Ruské federace oslabit podporu evropských států poskytovanou Ukrajině při její obraně zesílila ruská snaha využívat vůči vojenským ale i civilním cílům v Evropě sabotáží, jako jednoho z nástrojů hybridního boje. V průběhu roku 2024 byla v Evropě zaznamenána řada zjevných sabotáží či nestandardních „nehod“, kde bylo ve větší či menší míře možné zjistit vazby na Ruskou federaci. Uvedený model boje není v ruské, respektive sovětské vojenské strategii ničím novým a jeho propracovanost již v šedesátých letech minulého století dokládají i např. i materiály z československých archivů. Pokus o takovou sabotáž se nevyhnul ani ČR.
V červnu 2024 byl v Praze zatčen mladý muž z Kolumbie kvůli pokusu zapálit několik autobusů MHD v pražském autobusovém depu na Klíčově. Podle veřejně dostupných informací byl útočník, jak zprvu sám přiznal, na akci najat prostřednictvím anonymního účtu na platformě Telegram. Dle IP adresy bylo zjištěno, že se jeho majitel v době komunikace s útočníkem nacházel v Ruské federaci. Využívání Telegramu, velmi oblíbeného především v rámci postsovětského geografického prostoru, pro organizaci sabotážních ale i jiných druhů útoků (nejen) ruskými zpravodajskými službami je poměrně rozšířené (zde, zde). Napomáhá tomu rovněž absence moderace jeho obsahu. Kolumbijský útočník byl obviněn z trestného činu spáchání teroristického útoku. Dle oficiálníchvyjádření českých představitelů je s tímto případem s největší pravděpodobností spjata Ruská federace a jedná se o jeden z případů hybridních útoků proti České republice.
E-MAILOVÉ VÝHRŮŽKY ČESKÝM ŠKOLÁM
Na počátku školního roku, v září 2024, byly stovkám základních a středních škol opakovaně zasílány e-maily obsahující výhrůžku, "že jsou zaminované", přičemž dle prvního emailu mělo k explozi mělo dojít v úterý, 3. září, ve 12:00 hodin. E-mail odkazoval na telegramový účet @maniaksatana a jeho úvodní věta odkazovala na případ sériových vražd spáchaných v Dněpropetrovské oblasti na Ukrajině. V reakci na tento e-mail došlo ve školách k policejním prohlídkám a preventivním evakuacím. V listopadu 2024 k těmto incidentům ředitel BIS M. Koudelka uvedl, že je zde "jasně patrná ruská stopa". Téměř totožným výhrůžkám čelily ve stejné době i školy na Slovensku.
KOMENTÁŘ:
Uvedené případy kauz spojených s vlivovým působením Ruské federace vůči České republice názorně ilustrují jeho komplexní rozsah a ukazují, že se zaměřuje na širokou škálu témat a cílů – od společnosti jako celku, ovlivňováním obecnějších společenských postojů a nálad, ale i cílením na jednotlivé občany České republiky, přes strategicko-hospodářské cíle, až po případy, kdy Česká republika jako stát sice nebyla primárním cílem, ale následky jednání Ruské federace měly na český stát zásadní dopady. Jakkoliv se iniciativa ze strany aktérů Ruské federace či rozsah jejich zapojení v jednotlivých případech výrazně liší, právě tato komplexnost a počet případů, i s přihlédnutím k tomu, že medializované případy lze vnímat jen jako pomyslnou špičku ledovce, kdy významná část zůstává skryta či neodhalena, ukazuje potřebu věnovat dopadům těchto forem jednání na společenské klima, vnitřní bezpečnost České republiky a v konečném důsledku na zachování demokratického právního řádu v České republice náležitou pozornost. Výše uvedený přehled kauz spojených s vlivovým působením ze strany Ruské federace vůči České republice prokazuje, že se nejedná o několik nahodilých událostí, ale o plánované a aktivní kroky Ruské federace, které mají trvalý charakter.
Tento přehled také ukazuje potřebu přizpůsobit zejména české trestní právo tak, abychom byli do budoucna schopni trestat alespoň část výše popisovaných aktivit a ukazuje též nutnost posilování celospolečenské odolnosti vůči vlivovému působení cizí moci.
Publikováno dne 3. ledna 2025