Kurs trestního práva
Trestní právo procesní

V naší trestněprávní literatuře, na rozdíl od zahraničí, existuje velmi málo prací, ve kterých lze nalézt souhrnný přehled o současném právním stavu na úseku trestního řízení a souvisejících problémů. Proto čtenáři jistě uvítali, že nakladatelství C. H. Beck vydalo velmi očekávaný Kurs trestního práva - trestní právo procesní. Zpracoval jej kolektiv osvědčených vědeckých, pedagogických a justičních pracovníků pod vedením prof. JUDr. Jana Musila, CSc. Jde vlastně o prvou větší práci tohoto druhu. Dílo, které zpracovali přední odborníci právní teorie i praxe, bude nepochybně přivítáno nejen studenty právnických fakult, Policejní akademie České republiky, resp. i studenty dalších vysokých škol, ale též praktickými právníky, zejména soudci, státními zástupci, vyšetřovateli, policejními orgány a policisty Policie České republiky, pracovníky obecní policie, advokáty aj.

Práce se souhrnně zabývá celou problematikou obecné i zvláštní části trestního práva procesního. Činí tak netradičním způsobem, neboť nepřejímá paušálně dřívější názory prezentované v této oblasti ani se nesnaží k nim jen formálně přistupovat tím, že je nově pojmenovává a nově třídí, aniž by se dotýkala podstaty problémů. Výraznou předností práce je, že dřívější názory mnohdy kriticky a tvořivě hodnotí, a tím dochází ke zcela novým pohledům. Práce zasvěceně interpretuje teoretické otázky, ale zároveň se je snaží přiblížit praxi orgánů činných v trestním řízení a zásadním aspektům průběhu trestního řízení.

Zvláště je třeba ocenit pedagogickou úroveň práce, zejména jednotnost používané terminologie, srozumitelnost a přesnost vyjadřování. Při vysvětlování jednotlivých pojmů autoři využívají historického přístupu, nejdříve správně uvádějí charakteristiku pojmu, následuje výklad základních rysů charakterizujících tento pojem a dále mnohdy i aplikační příklady. Práce je rovněž přínosná tím, že autoři konfrontují různé teoretické názory s praxí v případech, jsou-li na použité kategorie různé názory, protože je trestní řád či jiné prameny neřeší, nebo je neřeší jednoznačně. Práce splňuje všechny podmínky kladené na moderní učebnici trestního práva procesního.

Práce je rozdělena do dvou částí - části obecné a části zvláštní. V obecné části je rozpracována problematika základních pojmů trestního práva procesního a trestního řízení, dále následují výklady týkající se historického vývoje trestního řízení a srovnání tohoto vývoje s vývojem trestního řízení v cizině, trestně procesních norem, limitů trestního práva procesního, základních zásad trestního řízení, subjektů trestního řízení, výkladů o procesních úkonech, zajišťovacích úkonů, dokazování v trestním řízení, pojmu, forem a struktury rozhodnutí a nákladů trestního řízení. V druhé části práce se autoři zabývají jednotlivými stadii trestního řízení s akcentem na postup před zahájením trestního stíhání, přípravným řízením, předběžným projednáním obžaloby, hlavním líčením, veřejným a neveřejným zasedáním, zvláštními způsoby řízení, odklonem v trestním řízení, adhezním řízením, opravným a vykonávacím řízením, amnestií a milostí a v závěru právním stykem s cizinou.

Se zřetelem k vysoké úrovni zpracování jednotlivých částí práce je obtížné zvlášť akcentovat některé hlavy, případně kapitoly, na které je práce členěna. Přesto se lze pochvalně zmínit o řadě v práci navozených či přímo interpretovaných a řešených otázek.

Hlava I. je věnována úvodnímu výkladu pojmu a předmětu trestního práva procesního a předmětu trestního řízení, účelu trestního práva procesního a trestního řízení, jejich vztahu k trestnímu právu hmotnému, ale i k jiným odvětvím práva a dalším oborům.

Hlava II. objasňuje historický vývoj trestního řízení v českých zemích a srovnává ho s vývojem trestního řízení v cizině. Vedle vývoje v českých zemích práce zaznamenává tento vývoj i v kontinentální Evropě a v anglosaských zemích. To je novum v poválečných učebnicích. Obě hlavy jsou nesporně zajímavě a poučně pojaty.

Hlava III. zkoumá trestněprocesní normy a prameny českého trestního práva procesního, poukazuje na význam mezinárodních smluv o ochraně lidských práv a základních svobod, dotýká se systematiky a působnosti trestního řádu a výkladu trestního řádu.

Hlava IV. vysvětluje limity ústavního i mezinárodního práva veřejného, z nichž náš trestní proces vychází (např. zásada presumpce neviny, zásada ne bis in idem, zásahy do osobní a domovní svobody aj.).

Hlava V. zpracovává z nového pohledu základní zásady trestního řízení a jejich využití v jednotlivých stadiích trestního řízení. Zásady jsou upřesněny a rozšířeny z hlediska současné úrovně poznání (viz zásadu řádného zákonného procesu, zásadu zdrženlivosti, rychlého procesu, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, ale i další).

Významná je hlava VI., která se podrobně zabývá subjekty trestního řízení. Čtenářskou obec seznamuje s úkoly, postavením, právy a povinnostmi, vzájemnými vztahy a dalšími otázkami, jež se týkají jednotlivých subjektů trestního řízení.

Zajímavá vzhledem k její funkčnosti je hlava VII., která poskytuje obecné výklady o procesních úkonech.

Následující hlavy VIII. a IX. jsou věnovány významné a možno říci stěžejní problematice trestního řízení, tj. zajišťovacím úkonům (osob a věcí) a dokazování. Celá jedna kapitole je zaměřena na aktuální otázky vazby, další na zajišťovací úkony.

K důležitým hlavám se řadí hlava X., která se zabývá pojmem, formou a strukturou jednotlivých rozhodnutí, problematikou usnášení, vyhlašování, právní mocí a vykonatelností rozhodnutí. Obecnou část práce uzavírá hlava XI., která pojednává o nákladech trestního řízení.

Uvedené hlavy jsou zpracovány pečlivě a fundovaně. Svým pojetím, skladbou a stylizací poskytují velmi příznivý základ k výkladu zvláštní části práce. Zejména je třeba ocenit snahu autorů navazovat na historický vývoj a ústavní principy trestního řízení a pokoušet se o přiměřené srovnání naší právní úpravy s úpravou v zahraničí.

Druhá část práce představuje dokonalý a přesný přehled jednotlivých stadií trestního řízení. Zvláště tato část dává autorům dostatečný prostor ke srovnávání se zahraničními úpravami, čehož plně využívají. Některé hlavy této části jsou zahajovány historickou exkurzí, případně končí vzpomínaným srovnáváním. Nejde o samoúčelnou formalitu, ale o nespornou pomoc v orientaci na případný postup de lege ferenda. To lze jen vítat.

Z jednotlivých hlav si zaslouží pozornosti předně hlava XII., která kategorizuje stadia trestního řízení a podává jejich obecnou charakteristiku.

Následující hlava XIII. je věnována postupu před zahájením trestního stíhání. Za daného právního stavu má předprocesní stadium trestního řízení zvláštní význam. Totéž se týká hlavy XIV., která pojednává o přípravném řízení. Obě hlavy v samostatných kapitolách srovnávají naši úpravu se zahraniční a na tomto základě přinášejí návrhy de lege ferenda.

V hlavě XV. se práce zabývá výkladem o předběžném projednání obžaloby. V hlavě XVI. práce pojednává o hlavním líčení. Výklad o soudních stadiích trestního řízení v obou těchto případech vychází opět důsledně z historického vývoje a dospívá ke srovnávání právních úprav.

Hlava XVII. rozvádí účel a podmínky konání veřejného a neveřejného zasedání. Za zmínku však nesporně stojí hlavy XVIII. a XIX., jež pojednávají o zvláštních způsobech řízení a institutu odklonu v trestním řízení. I tyto kapitoly jsou doplněny stručnými úvahami ke srovnání se zahraničními úpravami a legislativními podněty.

S obdobným přístupem byla zpracována i hlava XX., jež se zabývá adhezním řízením. Čtenář bezpochyby ocení i hlavu XXI. o opravném řízení, hlavu XXII. o vykonávacím řízení a hlavu XXIII. o amnestii a milosti.

Poslední hlava XXIV. zajímavě vysvětluje otázky právního styku s cizinou z hlediska platné právní úpravy i priority mezinárodního práva veřejného při jejich aplikaci.

Znovu je na místě ocenit zpracování díla, které svým pojetím, strukturou a obsahem vybočuje z běžné řady prací tohoto druhu a výukových pomůcek. Práce obsahuje velké množství faktografického materiálu, a to i ze zahraničních pramenů. Čtenář jistě uvítá, že práce je vybavena rovněž cenným poznámkovým aparátem a že odkazuje na řadu judikátů. Věcný rejstřík usnadňuje orientaci v textu.

Uvedená práce akcentuje teoretická i metodologická východiska z oboru trestního práva. Je bezesporu přínosem nejen pro širší odbornou veřejnost a pracovníky praxe, ale i pro studující v oblasti práva. Může rovněž sloužit jako inspirace při přípravě novelizací trestního práva, eventuálně rekodifikaci trestního zákonodárství.