| Kriminalistika | číslo4/1999 |
K nejběžnějším úrazům posádek automobilů při dopravních nehodách patří bezpochyby zranění hrudníku. Zhruba v 50 % případů je také příčinou smrti automobilistů. Na základě studia pitevních zpráv za období více než 30 let v USA je možno konstatovat, že k poškození aorty dochází zhruba ve 12 - 26 % smrtelných dopravních nehod. Dlouhodobé hodnocení pitevních zpráv rovněž ukazuje, že k 50 - 95 % případům poškození aorty dochází při dopravních nehodách. Výzkumy dále ukazují, že oběti traumatického poškození aorty dlouhodoběji přežívají jen v 10 - 16 % případů, a to i v místech, kde je možno velmi rychle zajistit specializovanou lékařskou péči.
Pochopení mechanismu vzniku tohoto typu úrazu vyžaduje nejenom zhodnocení klinických údajů a posmrtných zkoumání těla oběti, ale také celkovou rekonstrukci dopravní nehody (včetně rozboru kinetiky posádky vozidla). Shrnutí společných rysů případů, při nichž došlo k poškození aorty, může napomoci nejen rychlejšímu klinickému rozpoznání, ale také prevenci tohoto typu zranění.
Autoři zdůrazňují, že problematikou traumatického poškození aorty při dopravních nehodách se dosud podrobněji zabývalo jen minimum studií. Snaží se proto prezentací výsledků svého dlouhodobého výzkumu tuto mezeru zaplnit. Předkládají výsledky studie uskutečněné na univerzitě v Západním Ontariu v rozmezí let 1984 - 1991. Za tuto dobu bylo analyzováno celkem 36 případů dopravních nehod, při kterých zemřelo v důsledku traumatického poškození aorty 39 lidí. Z této skupiny smrtelných nehod bylo daleko nejvíce výsledkem srážky osobního vozu s těžkým nákladním vozem nebo bočního nárazu do pevného předmětu na okraji vozovky (stromu, betonových konstrukcí apod.).
Síly působící při nárazu byly ve většině případů velmi velké a působily jak kolmo, tak i šikmo ve směru k příčné ose vozidla. Ve většině případů došlo ke vniknutí cizího vozidla (nebo pevného předmětu) do prostoru pro cestující. Připoutání cestujících nemělo na mechanismus vzniku zranění většinou žádný vliv. V nejméně vážných dopravních nehodách zemřelo větší procento starších lidí.
K poškození aorty došlo nejčastěji v její zúžené části, v istmu. Většina obětí utrpěla zlomeniny žeber nebo hrudní kosti, což indikuje silné stlačení hrudníku. V literatuře jsou nejfrekventovanějšími teoriemi vysvětlujícími poškození aorty především ty, které kombinují na jedné straně význam prudkého zpomalení pohybu těla, na straně druhé pak silné stlačení hrudníku. Tato studie podporuje rozhodující vliv stlačení, přičemž prudké zpomalení pohybu těla vyvolává působení torzních sil, které způsobují příčné roztržení a prasknutí aorty, nejčastěji v nejsnáze zranitelné oblasti istmu.