Ing. Jiří Zukal, Brusel Evropská unie: Zapojení starší generace na trhu práce jednou z podmínek hospodářského růstu

Podpora aktivního stárnutí, tzn. prodlužování odchodu zaměstnanců do důchodu, se odrazila také ve dvou cílech, které si vytyčila Evropská unie. První z nich, dosažení padesátiprocentní míry zaměstnanosti u osob věkové skupiny 55–64 let, byl vytyčen na zasedání Evropské rady ve Stockholmu v březnu 2001. Na druhém ambiciózním cíli, prodloužení věku průměrného odchodu do důchodu do roku 2010 o pět let, se dohodla Evropská rada na zasedání v Barceloně v březnu 2002. Oba tyto cíle, které na sebe navazují a jsou vzájemně propojeny, tvoří integrální součásti Evropské strategie zaměstnanosti.

Nízká míra zaměstnanosti starší generace znamená promarňování individuálních možností a celkového pracovního potenciálu společnosti. Průměrná délka života má ve všech státech Unie vzrůstající trend a v současné době je tento vývoj ještě doplněn skutečností, že věkové kategorie 55-64 let se dožívá generace, která se narodila v období, kdy porodnost dosahovala v Evropě největší výše (baby boomers). Současný demografický trend způsobuje, že lidé mají možnost prodlužovat svoje aktivní působení na trhu práce, avšak současné možnosti jim neumožňují využít jejich pracovní potenciál.

Pro ekonomiky členských států je zapojení starší generace do pracovního procesu velice důležitým faktorem pro dosažení hospodářského růstu, zachování příjmů z daní a udržení funkčnosti penzijních systémů. V roce 2000 žilo v nynějších 25 zemích Evropské unie celkem 71 milionů občanů starších 65 let, kdežto v roce 2030 dosáhne počet občanů této věkové kategorie výše 110 milionů. Ve stejném období se však sníží počet pracovně aktivních občanů z 303 milionů na 280 milionů. Tento vývoj bude mít samozřejmě velký vliv na snahu dlouhodobě udržet ekonomický růst. Pokud se Evropské unii nepodaří splnit základní Lisabonský cíl (do roku 2010 dosáhnout celkové míry zaměstnanosti 70%) a pokud produktivita práce významně neporoste, potom je pravděpodobné, že průměrný hrubý domácí produkt na občana bude v Unii mírně klesat (Tabulka 1).

Členské státy lze podle toho, jak se jim daří plnit “stockholmský” cíl, rozdělit do tří skupin. Do první skupiny patří státy, které stanoveného cíle (nejméně 50% zaměstnanost) v současnosti již dosáhly, nebo se k němu velmi těsně přibližují. Mezi ně patří Švédsko, Dánsko, Velká Británie, Irsko a Portugalsko, z přistupujících zemí potom Estonsko a Kypr. Druhou skupinu tvoří státy, u nichž se zaměstnanost starší generace pohybuje kolem evropského průměru. Z členských zemí sem lze zařadit Německo, Finsko, Španělsko, Nizozemsko a Řecko, z přistupujících Českou republiku, Litvu a Lotyšsko. Poslední skupinu tvoří země, kde pracovní aktivita starší generace znervózňuje ekonomy a prognostiky. Do této skupiny, v níž míra zaměstnanosti je nižší než 35%, patří Belgie, Lucembursko, Itálie, Rakousko a Francie a dále pak Slovensko, Slovinsko, Polsko a Maďarsko.

V členských zemích Evropské unie je stále velký rozdíl mezi zaměstnaností mužů a žen starší generace. Ve všech státech je míra zaměstnanosti vyšší u mužů než u žen, avšak v Irsku, Španělsku a Řecku dosahuje tento rozdíl více než třiceti procent. Stále přetrvává poměrně značná část žen, které během svého života nikdy nevstoupily na trh práce. Ty také tvoří část potenciálu, který může vést k celkovému zvýšení míry zaměstnanosti (Tabulka 2).

Průměrný věk při odchodu do důchodu se v jednotlivých zemích také velmi liší. V členských zemích Evropské unie odcházejí občané do důchodu v průměru v 60,8 letech. Pokud vezmeme při výpočtu v úvahu i přistupující země, ukazatel se sníží ještě o dalších pět měsíců. Ze statistik je zřejmé, že nejdříve končí s aktivní prací občané těch zemí, ve kterých je míra zaměstnanosti u starší generace nejnižší. Nejdříve opouští trh práce Poláci (56,9 let), na druhé straně nejdéle pracují Švédové (v průměru opouštějí zaměstnání ve věku 63,2 let). Podle statistiky Eurostatu Češi odcházejí do důchodu v průměrném věku 60,2 let.

Lze konstatovat, že v průměru odcházejí do důchodu v členských státech Evropské unie dříve ženy (60,5 let) než muži (61 let), i když mezi jednotlivými státy existují značné rozdíly. Tyto rozdíly však nejsou zdaleka tak vysoké jako u míry zaměstnanosti. I když část žen nikdy nevstoupila na trh práce, mají ženy při dosažení určitého věku pro odchod do důchodu větší tendenci než muži této věkové kategorie zůstat i nadále v pracovním procesu. V Irsku a Portugalsku je dokonce průměrný odchod do důchodu u žen vyšší než u mužů, ve Španělsku odcházejí v průměru ve stejném věku (Tabulka 3).

V období 2001-2002 míra zaměstnanosti starší generace vzrostla v patnácti zemích Evropské unie o 1,3% a dosáhla tak úrovně 40,1%. Tento faktor se tak podílel v roce 2002 z 80% na celkovém růstu míry zaměstnanosti. Souhrnně lze konstatovat, že pokrok v růstu míry zaměstnanosti starší generace byl zaznamenám ve většině členských i přistupujících zemí. Pouze v Dánsku, Slovinsku a Polsku došlo k poklesu, přičemž Dánsko je jednou z mála zemí, kterým se podařilo překročit vytyčený Stockholmský cíl. V případě Slovinska a Polska je však tento jev alarmující, protože v obou těchto zemích dosahuje ukazatel zaměstnanosti starší generace v celoevropském měřítku nejnižší hodnoty.

Potěšující je zjištění, že v roce 2002 se prodloužil odchod do důchodu v patnácti členských zemích Unie na 60,8 let proti roku 2001, kdy dosáhl 60,4 let. Pokud se bere v úvahu i rozšířená Evropská unie, tak i v 25 zemích došlo v roce 2002 k posunu odchodu do důchodu z 60 na 60,4 let. V současné době je obtížné soudit, zda tento pozitivní trend, k němuž došlo na základě provedených reforem, bude mít dlouhodobější trvání. V každém případě je zřejmé, že Evropská unie zaostává za plněním jak stockholmského, tak i barcelonského cíle.

V souladu s Evropskou strategií zaměstnanosti potřebují členské státy rozvinout strategii, která by ve svém efektu posunula odchod starší generace z pracovního procesu do důchodu. K nejúčinnějším nástrojům patří především znevýhodnění finančních podmínek pro předčasný odchod do důchodu. Dalším faktorem je, aby se podařilo zajistit atraktivnost práce i pro starší generaci. To znamená vytváření vhodných pracovních podmínek, především v bezpečnosti a ochraně zdraví, motivujících pokračovat v práci, umožnit pracovníkům možnost školení a zvyšování kvalifikace a zajistit přístup k celoživotnímu vzdělávání. Starší pracovníci by měli mít možnost pracovat na zkrácený úvazek a také možnost případně přerušit pracovní působení s možností opětovného návratu.

Současný demografický vývoj a potřeba, aby se nepromarnila kvalifikace a zkušenosti stávající pracovní síly, vede ke změně přístupu a jednání se sociálními partnery. Ti se budou muset podstatně aktivněji podílet na plnění strategie zaměstnávání starších pracovníků. Při uzavírání kolektivních smluv bude muset být zohledněna ve vztahu ke starším pracovníkům specifická organizace práce, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, znevýhodnění podmínek pro předčasný odchod do důchodu, vyšší úroveň důchodů pro zaměstnance překračující hranici pro odchod do důchodu, umožňování zaměstnávání na zkrácený úvazek.

Politika a aktivity Evropské unie, směřující k prosazení zaměstnávání starších pracovníků, se uplatňují prostřednictvím koordinované spolupráce států, výměnou zkušeností a úspěšných projektů a pomocí finančních nástrojů. Evropská strategie zaměstnanosti vytvořila rámec pro dosažení cílů jak na národní, tak i komunitární úrovni. Dosažení těchto cílů je podporováno také prostřednictvím Evropského sociálního fondu a mělo by být zařazeno mezi priority rozvoje lidských zdrojů i v novém programovacím období Strukturálních fondů.

(55-64 let) - (“Stockholmský cíl”, rok 2002 v %)

Země	Celkem	Muži	Ženy
Belgie	26,6	36,1	17,5
Dánsko	57,9	64,5	50,4
Finsko	47,8	48,5	47,2
Francie	34,8	39,3	30,6
Irsko	48,1	65,1	30,8
Itálie	28,9	41,3	17,3
Lucembursko	28,3	37,9	18,6
Německo	38,6	47,1	30,1
Nizozemsko	42,3	54,6	29,9
Portugalsko	50,9	61,3	41,9
Rakousko	30,0	39,8	20,9
Řecko	39,7	56,0	24,4
Španělsko	39,7	58,6	22,0
Švédsko	68,0	70,4	65,6
Velká Británie	53,5	62,6	44,7
EU 15	40,1	50,1	30,5
EU 25	38,7	48,9	29,1

Pramen:Eurostat

(55-64 let) v přistupujících zemích

(“Stockholmský cíl”, rok 2002 v %)

Země	Celkem	Muži	Ženy
Česká republika	40,8	57,2	25,9
Estonsko	51,6	58,4	46,5
Kypr	49,4	67,3	32,1
Litva	41,6	51,5	34,1
Lotyšsko	41,7	50,5	35,2
Malta	30,3	50,4	11,8
Maďarsko	26,6	36,7	18,5
Polsko	26,1	34,5	18,9
Slovensko	22,8	39,1	9,5
Slovinsko	24,5	35,4	14,2

Pramen:Eurostat

(Barcelonský cíl, rok 2002 v letech)

Země	Celkem	Muži	Ženy
Belgie	58,5	58,6	58,4
Dánsko	60,9	61,9	59,8
Finsko	60,5	60,6	60,4
Francie	58,8	58,9	58,7
Irsko	62,4	62.0	62,8
Itálie	59,9	60,2	59,7
Lucembursko	59,3	-	-
Německo	60,7	61,1	60,3
Nizozemsko	62,2	62,9	61,6
Portugalsko	62,9	62,8	63,0
Rakousko	59,3	59,4	59,3
Řecko	-	-	-
Španělsko	61,5	61,5	61,5
Švédsko	63,2	63,4	63,1
V.Británie	62,3	62,7	61,9
EU 15	60,8	61,0	60,5
EU 25	60,4	60,8	60,0

Pramen:Eurostat