Korupce v jednotlivých zemích je popsána se zaměřením na plnění závazků vyplývajících z Konvence OECD o potírání korupce v mezinárodních obchodních vztazích (dále jen „Konvence“), dále na případy korupce odhalené 1) ve sledovaném období 2) a na změny legislativy, prováděné v těchto zemích v souvislosti s bojem proti korupci (pokud byly zaznamenány).
Klasická korupce spočívající ve výměně finančních prostředků za protislužbu je v Belgii již řídkým jevem, problémem je vymezování sfér vlivu a obchod se sférami vlivu realizovanými politizací státní správy, z něhož pramení klientelismus, neprůhlednost a korupce. V Belgii bojuje proti korupci především Ministerstvo spravedlnosti, v rámci Rady Evropy, OECD a OSN je Belgie zapojena do mnoha mezinárodních aktivit. Proti korupci se bojuje jednak zavedenými sankcemi v trestním zákoníku, jednak donucením státní správy pracovat transparentně (občané mají přístup k dokumentům vypracovávaným zásadně písemně, rozhodnutí jsou odůvodněna, apod.). Zákonem o státní službě je také upraven postup při výběru pracovníků do státní správy, který mimo jiné vyžaduje, aby byl výběr i jazykové zkoušky prováděny jinými institucemi než tou, kde se osoba o pracovní místo uchází.
Belgie se ke Konvenci připojila již v roce 1999 a ve stejném roce předala ratifikační listiny generálnímu tajemníkovi OECD. Národní legislativa založená na Konvenci vstoupila v platnost rovněž v roce 1999.
V roce 2000 belgická policie pokračovala ve vyšetřování korupčního skandálu Edith Cressonové 3), která byla na vlastní žádost v únoru 2000 zbavena imunity. Podle nejnovějších výsledků setření byla Cressonová pravděpodobně také zapojena do tajného financování německé CDU prostřednictvím dceřiné společnosti francouzské firmy Elf. Cressonová byla údajně osobou, která založila výzkumnou organizaci, jejímž prostřednictvím zaplatila firma Elf tajný sponzorský dar německé CDU.
V květnu 2000 došlo v Belgii k odhalení dalšího případu korupce, který se týkal podplácení fotbalistů a následné manipulace s výsledky fotbalových zápasů. V tomto případě vyšetřování ukazuje, že hlavním aktérem celého případu byli holandští „narkobaroni“, kteří upláceli fotbalisty, aby byli schopni předvídat výsledky utkání. Tento postup jim umožňoval výhry značných finančních částek při jinak legálních sázkách na výsledky utkání. Na zmanipulované výsledky fotbalových zápasů potom sázeli. Dva hráči belgického klubu, Westerlo Coen Burg (Nizozemec) a Marc Cox (Belgičan), vypověděli, že dostali úplatek ve výši 550 USD za prohru s týmem Kortrijk dne 18. 4. 1999.
Předseda belgické vlády Guy Verhofstadt (strana vlámských liberálů) vyhlásil v roce 2000 v souvislosti s pokračujícími korupčními skandály v Belgii záměr znovu vybudovat vzájemnou důvěru mezi občany a vládou. Podle jeho názoru byla tato důvěra vážně narušena minulými korupčními skandály (převážně za vlády křesťanských demokratů). Lze konstatovat, že tento záměr se belgické vládě zatím daří naplňovat. Důkazem je letošní hodnocení Belgie organizací Transparency International 4) (dále pouze TI). Belgický Index vnímání korupce (dále pouze CPI), zveřejněný TI v září roku 2000 5), byl 6.1, což je významně více, než v roce 1999 (5.3). Belgie se tak posunula z 29. na 25. místo v pořadí jednotlivých sledovaných států (dále pouze „pořadí“).
Nevládní organizace nejsou v boji proti korupci v Belgii příliš aktivní.
Korupce v Dánsku je jedna z nejnižších na světě, proto se Dánsko zapojuje převážně do boje s korupcí v jiných zemích. Pozitivní stav korupce v Dánsku je dosažen kombinací více prvků, z nichž represivní opatření tvoří menšinu. Příznivá situace je dána zejména společenskou situací (činnost úřadů je transparentní, plat zaměstnané populace dosahuje příznivé úrovně, je vedena vhodná forma výchovy v domácnostech i ve školské soustavě). Problematika úplatků je upravena v trestním zákoně, zákoně o státní službě a správním zákoně.
Dánsko patří mezi státy, které se ke Konvenci připojily mezi posledními. Legislativní kroky k přijetí Konvence byly sice zahájeny již v první polovině roku 1999, ale vlastní Konvence byla dánským parlamentem ratifikována až 1. 5. 2000 a k uložení ratifikačních listin v sídle OECD došlo až 5. 9. 2000.
Nebyly získány informace o odhalených případech korupce, což však v podstatě koresponduje s postavením země v „pořadí“ určovaném TI. Z hlediska vnitrostátní korupce patřilo Dánsko celosvětově vždy ke státům s nejnižší mírou korupce a v letech 1998 a 1999 se dokonce „umístilo“ na prvním místě. V roce 2000 bylo Dánsko vyhodnoceno organizací TI jako druhá korupcí nejméně zasažená země na světě (resp. z 90 hodnocených zemí). Dánské CPI za rok 2000 je 9,8 a lze konstatovat, že země si vyměnila pozici s Finskem, které bylo v roce 1999 v „pořadí“ druhé. Posun z prvního místa na druhé není pravděpodobně nutno přeceňovat a může souviset i se způsobem zpracování získaných dat, takže pohled na Dánsko, jako na zemi, v níž se korupce téměř nevyskytuje, není třeba měnit.
Situace ve Finsku je obdobná jako v Dánsku - korupce nepředstavuje vážný problém, proto nejsou ve Finsku aktivní ani zvláštní organizace pro boj s korupcí, ani nejsou k tomuto účelu zavedeny speciální mechanismy. V rámci existujících mechanismů jsou úplatky zmíněny v trestním zákoně, existuje obecnější vládní program snížení hospodářské kriminality, komise pro boj proti hospodářské kriminalitě, byly předloženy návrhy aktivnějšího využívání již existujících opatření v ekonomice, zefektivnění účetnictví, větší efektivity práce v oblasti správy obchodních rejstříků, rozsáhlejší spolupráce a výměna informací mezi úřady apod.
Finsko bylo jednou z prvních zemí, které se ke Konvenci připojily. Již v prosinci 1998 země uložila ratifikační dokumenty u OECD a od 1. 1. 1999 vstoupily v platnost finské zákony, které implementují přijaté závazky do národní legislativy.
Vedoucí finské námořní administrativy Kyosti Vesterinen byl v březnu 2000 odvolán z funkce pro podezření z korupce. Finský ministr dopravy Olli-Pekka Heininen odůvodnil odvolání Vesterinena z funkce nikoli prokázanou korupcí, ale faktem, že vyšetřování by významným způsobem bránilo Vesterinenovi v řádném výkonu funkce. I když detaily celého případu nebyly zveřejněny, podařilo se zjistit, že podezření se týkalo Vesterinenových cest do zahraničí, které platila norská rejdařská společnost DSND. I když Vesterinen jakékoli podezření z korupce odmítl a DSND se k celému případu také odmítla vyjádřit, faktem zůstává, že tato společnost si každoročně během letních měsíců půjčuje finské ledoborce, které jsou následně využívány ke komerčním účelům, např. ke kladení podmořských kabelů.
Finsko bylo v roce 2000 vyhodnoceno jako země s nejnižší mírou korupce a jeho CPI bylo 10,0.
Pravidla předcházení korupci a transparentnost v oblasti ekonomického života a správy veřejných záležitostí jsou ve Francii definována zákonem z roku 1993. Ten za účelem prevence korupce ustanovuje meziresortní komisi při Ministerstvu spravedlnosti, která identifikuje a analyzuje rizika v oblasti korupce a jejich důsledky. Komise se také účastní akcí OSN a Rady Evropy a spolupracuje na programu Octopus II zaměřeném na země s tranzitní ekonomikou. Vzhledem k provázanosti problematiky korupce a praní špinavých peněz komise spolupracuje také s orgánem TRACSIN zřízeném při Ředitelství cel.
Ratifikace Konvence proběhla ve Francii dne 25. 5. 1999 a zákon implementující závazky plynoucí z Konvence do národní legislativy byl předán k parlamentnímu projednávání na konci roku 1999. Uvedený zákon byl přijat 30. 6. 2000 a následně (31. 7. 2000) došlo k předání ratifikačních protokolů generálnímu tajemníkovi OECD. Francie byla v minulosti kritizována ze strany USA za velmi pomalé přizpůsobování národní legislativy požadavkům Konvence.
V roce 2000 pokračovalo ve Francii vyšetřování korupčního případu francouzské firmy Elf, která v Německu zprivatizovala ropnou rafinérii v Leuně (území bývalé NDR), jejímž prostřednictvím docházelo k nelegálnímu sponzorování německé Křesťanskodemokratické strany (CDU). Určitým problémem však bylo odmítnutí švýcarských orgánů vydat hlavního podezřelého Pierra Lethiera k trestnímu řízení do Francie. Je však otázkou, zda Francie má na vydání Lethiera skutečný zájem, protože na něj nevydala mezinárodní zatykač. Pierre Leither je totiž bývalý příslušník francouzské kontrarozvědky (DGSE) a je pravděpodobné, že zná totožnost osob a jména organizací, které se na korupční aféře podílely a měly užitek z finančních prostředků, jejichž utajenou distribuci měl Lethier na starosti.
V souvislosti s vyšetřováním případu Elf – Leuna – CDU vydala Francie v srpnu 2000 mezinárodní zatykač na německého obchodníka Dietera Holzera. Holzer v únoru 2000 vypověděl, že obdržel 23 mil. USD jako zprostředkovatelský poplatek za své služby při privatizaci rafinérie v Leuně. Podle dostupných informací tato částka významně převyšuje obvyklou výši provize u tohoto druhu transakcí.
Podle informací zveřejněných v červenci 2000 připustil bývalý vysoce postavený zaměstnanec firmy Elf Andre Tarallo, že jeho firma skutečně podplatila německou CDU, aby získala možnost kapitálového vstupu do rafinérie v Leuně. Navíc měl vypovědět, že se tak stalo s vědomím bývalého francouzského prezidenta Francoise Mitterranda. V této souvislosti byl z přijímání úplatků od firmy Elf obviněn také bývalý francouzský ministr zahraničí Roland Dumas. Vyšetřování zatím prokázalo, že firma Elf zaplatila na různých „zprostředkovatelských poplatcích“, které byly později většinou převedeny na konta německé CDU, celkem 37 mil. USD.
Kromě výše uvedeného vyšetřování se ve Francii podařilo odhalit další případ korupce, které se dopustila švýcarská firma Noga 6). Zakladatel firmy Nessim Gaon je podezřelý z podplácení francouzských úředníků a politiků. Podle dostupných informací francouzská policie začala na základě vyšetřování, vedeného v roce 2000, Gaona podezřívat, že v roce 1996 zaplatil starostovi Cannes Micelovi Mouyotovi více než 80 tis. USD za přidělení licence na provozování výherních automatů. Firma Noga je nyní ve Francii vyšetřována kvůli podezření z korupce. Švýcarské vyšetřovací orgány v současné době získávají informace o podezřelých obchodech firmy Noga s Ruskem.
V říjnu 2000 byl zveřejněn videozáznam, na němž bývalý prezidentův poradce, jenž byl teprve nedávno odvolán z funkce, obvinil francouzského prezidenta Jacquese Chiraca z organizování korupčního schématu. V rámci celého systému měly firmy za sponzorské příspěvky Chiracově straně získávat dobře placené veřejné zakázky v době, kdy byl Chirac pařížským starostou (v letech 1977 až 1995).
Z hlediska celkové míry korupce ve francouzské společnosti se Francie tradičně řadí mezi státy EU s vyšší úrovní korupce. CPI Francie pro rok 2000 je 6,7, což tuto zemi řadí na 20. místo v „pořadí“ států hned za Španělsko a před Izrael a Japonsko. Oproti roku 1999 (22. místo v „pořadí“) se tak postavení Francie mírně zlepšilo, ale vzhledem k pouze minimální změně CPI (v roce 1999 - 6,6) nelze vyloučit, že na posunu o dvě místa výše má podíl spíše zhoršená situace v Izraeli a v Portugalsku, které byly v roce 1999 na lepší pozici než Francie. Mírné zlepšení CPI však lze vysvětlit i určitým pozitivním očekáváním francouzské veřejnosti ohledně pokračujícího vyšetřování korupčních skandálů spojených s nelegálním financováním francouzských politických stran.
Irsko má postup proti korupci legislativně upraven již dlouho (zákon z roku 1889, 1906, 1916,...), projednáván je nový protikorupční zákon beroucí v potaz závěry EU, Rady Evropy a OECD, který rozšiřuje okruh právně postižitelných úředních osob, postihuje i korupci spáchanou občanem Irska v zahraničí, zvyšuje horní sazbu trestu apod. Prevencí a odhalováním korupce se zabývají parlamentní výbory, úřady státní finanční kontroly, základní směrnice v tomto směru vydává, vyšetřování provádí a zprávy vypracovává Komise pro veřejnou správu při úřadu ombudsmana.
Irsko podepsalo trestněprávní úmluvu Rady Evropy o korupci, úmluvu OECD proti korupci v mezinárodních obchodních transakcích, úmluvy EU a je členem GRECO. V květnu 2001 prošla příslušná legislativa, nazývaná též „Zákon o prevenci korupce 2000 (Corruption Prevention (Amendment) Bill 2000)“, druhým čtením v dolní komoře parlamentu a očekává se, že nejpozději v roce 2001 by mělo dojít k předání ratifikačních protokolů generálnímu tajemníkovi OECD (schválení horní komorou parlamentu se očekává počátkem roku 2001).
V roce 2000 byl v Irsku zahájen soud s bývalým premiérem Charlesem Haugheyem, který byl obviněn z přijetí úplatku ve výši téměř 12 tis. USD 7). Haugheyovi za to hrozí trest odnětí svobody na dva roky. Celý proces na sebe poutal značnou pozornost sdělovacích prostředků a politiků. Od Haugheye se např. veřejně distancoval současný irský premiér Bertie Ahern, který byl v Haugheyově vládě ministrem financí. Haugheyovi obhájci využili jednoho ze zveřejněných názorů, že by jejich mandant měl být za přijetí úplatku uvězněn a požádali o odročení hlavního líčení. Jako důvod uvedli, že kampaň vedená sdělovacími prostředky proti jejich mandantovi ovlivnila porotce, kteří tak pozbyli nestrannosti.
V květnu 2000 předseda irské strany Fine Gael John Bruton v souvislosti s podezřením irských politických stran z financování prostřednictvím sponzorských darů „nastrčených“ osob a následného zvýhodňování skutečných dárců prostřednictvím veřejných zakázek navrhl přestat rozlišovat mezi dary pocházejícími od fyzických a právnických osob. Bruton upozornil, že daleko důležitější než právní status dárce (lze používat „nastrčených“ osob) je výše daru, kterou navrhl striktně omezit. Dále navrhl přísnou evidenci všech darů, které by převýšily částku 10 GBP. Nepodařilo se však zjistit, zda v Irsku existuje reálná možnost prosazení tohoto návrhu do formy zákona.
V roce 2000 patřilo Irsko mezi dvacet korupcí nejméně zasažených zemí (19. místo v „pořadí“) a jeho CPI bylo 7,2. Meziročně došlo ke snížení CPI o 0,5, což může souviset s netransparentností financování irských politických stran.
V roce 1995 zavedla Itálie akci čisté ruce, která přinesla velký počet vyšetřování zaměřených především na veřejné soutěže. O rok později byl vytvořen Výbor pro studium prevence korupce a Výbor pro hodnocení návrhů zákona o opatřeních pro prevenci a potlačení fenoménu korupce.
Legislativně jsou opatření obsažena v trestním zákoníku, existuje také několik zákonů upravujících financování politických stran. První z uvedených výborů předložil několik návrhů týkajících se větší průhlednosti privatizací, neslučitelnosti pozice státních úředníků s jejich volební funkcí, kontroly hmotných statků státních zaměstnanců a další.
Itálie patří mezi státy, které Konvenci sice podepsaly, ale dosud neukončily proces její ratifikace. Očekává se, že k předání ratifikačních dokumentů generálnímu tajemníkovi OECD by mělo dojít do konce roku 2000. Z nevládních organizací je zde pobočka OSN a organizace Transparency International.
V květnu 2000 byl v zatčen Giuseppe Zampino, archeologický superintendant ve městě Naples, odpovědný za rozdělování státních fondů po zemětřesení. Zampino byl obviněn z přijetí úplatku ve výši 75 tis. USD. Jmenovaný údajně po přijetí tohoto úplatku prohlásil některé zemětřesením poškozené soukromé budovy v Naples za historické památky, což následně umožnilo provést jejich rekonstrukci z veřejných prostředků. Celková výše škody byla vyčíslena na 4 mil. USD.
V červenci 2000 byl bývalý úředník italského ministerstva zdravotnictví Duilio Poggiolini odsouzen k trestu odnětí svobody v délce sedmi a půl roku. Poggiolini byl zatčen v roce 1993 v souvislosti se zpřísněním boje proti organizovanému zločinu v Itálii. Během vyšetřování nalezla policie u Poggioliniho cennosti v celkové hodnotě 6 mil. USD, což mnohonásobně překračovalo možnosti jeho legálního příjmu.
V polovině října 2000 vyvrcholilo vyšetřování korupční sítě na univerzitě ve východosicilském městě Messina policejní razií, při níž bylo zatčeno 30 lidí. Dalších sedm osob je na útěku. Všichni zadržení byli obviněni ze zločinného spolčování, z podvodného prodeje univerzitních diplomů a akademických titulů a z padělání účetních a dalších dokumentů. Podle vyšetřování, vedeného italskými bezpečnostními složkami minimálně od roku 1984, začali někteří administrativní zaměstnanci a učitelé na messinské univerzitě brát od studentů úplatky za vykonání zkoušek. Policie se začala vyšetřováním případu zabývat v roce 1998 po vraždě profesora Amadea Bottariho, který (jak ukázalo pozdější vyšetřování) pravděpodobně ostatním vyhrožoval, že podvody oznámí policii. Skupina se kromě přijímání úplatků „za vykonání zkoušek“ a prodeje akademických titulů zabývala mj. také obchodem s narkotiky. V současné době je v souvislosti s tímto případem prověřováno dalších 79 osob, ale tento počet pravděpodobně není konečný.
Itálie je i nadále řazena mezi státy s nejvyšší mírou korupce. V roce 2000 byl italský CPI na úrovni 4,6 (což je pouze o 0,3 lepší hodnota než jaké dosáhla Česká republika) a v „pořadí“ patří Itálii aktuálně 39. místo, o něž se dělí s Jordánskem. Oproti roku 1999 (CPI 4,7; „pořadí“ 38) jde o mírné zhoršení, ale celkově lze konstatovat, že situace v Itálii se meziročně v podstatě nezměnila.
Lucemburská Státní rada (Conseil d´Etat) doporučila (15. 2. 2000), po třinácti měsících projednávání, ratifikaci a implementaci Konvence do právního řádu země. Příslušné návrhy zákonů a další podkladové materiály byly předány právní komisi poslanecké sněmovny (Chambre des Députés), která návrh posoudila a doplnila. Očekává se, že po opětovném posouzení Státní radou by mohl lucemburský parlament navrhované zákony schválit do konce roku 2000.
Lucembursko se celkově řadí mezi země s nízkým stupněm korupce a dlouhodobě si udržuje hodnotu CPI na úrovni blízké 8,7. V roce 2000 zjistila TI hodnotu CPI na úrovni 8,6, což přestavuje meziroční zhoršení o 0,2. Celkové „pořadí“ Lucemburska (11) se však během posledních tří let nezměnilo.
Německo používá celou řadu prostředků boje proti korupci - analyzuje rizika, na rizikových pracovních místech dochází k personální rotaci, na profil zaměstnanců jsou při jejich náboru velké nároky, je aktivní ve vzdělávání v oblasti korupce, výběrová řízení mají stanovený postup, byly navrženy směrnice na zákaz přijímání darů zaměstnanci apod. Německo se také účastní řady akcí mezinárodních organizací, např. projektu multidisciplinární skupiny Evropské rady připravující antikorupční kodex.
Vyšetřovací řízení v oblasti korupce vede odborná centrála spolkového kriminálního úřadu. Německo zřídilo v roce 1998 ohlašovací službu korupce, pořádá semináře k potírání korupce, porady protikorupčních služebních centrál jednotlivých zemí při sjednocování postupů v boji proti korupci a provádí hospitace v jednotlivých vyšetřovacích řízeních.
V rámci mezinárodní spolupráce Německo personálně a technicky podporuje korupční případy přesahující hranice jedné země, spolkový kriminální úřad se účastní jednání OSN, EU a Lyonské skupiny G8.
Legislativně jsou protikorupční opatření ukotvena v zákoně na potírání korupce z roku 1997, byly provedeny legislativní změny v právu trestním a procesním, byl vytvořen mechanismus stimulující zaměstnance k odhalování korupce, zákon o úlevách z daní vylučuje daňové odpisy úplatků a další.
Německo ratifikovalo Konvenci dne 10. 11. 1998. Ratifikaci předcházelo v září 1998 přijetí Zákona o boji proti mezinárodnímu úplatkářství, který vstoupil v platnost dne 15. 2. 1999.
Jedním z hlavních případů, které byly v Německu v roce 2000 řešeny v souvislosti s korupcí, bylo nelegální financování německé Křesťanskodemokratické unie (CDU) prostřednictvím přijímání tajných sponzorských darů a následného zvýhodňování dárců (např. při privatizaci na území bývalé NDR) 8). V této souvislosti se také spekuluje o roli bývalého spolkového kancléře Helmuta Kohla, který je mj. podezřelý také z ničení důkazů. Informace, že Helmut Kohl o tajném švýcarském kontě a o nelegálním financování CDU pravděpodobně věděl, je údajně uvedena v bývalých materiálech východoněmecké Staasi 9), která korupci ve vedení CDU monitorovala již od roku 1976.
Jedním z prvních obviněných v tomto případu se v lednu 2000 stal Manfred Kanther (mj. bývalý ministr vnitra vlády Helmuta Kohla), který přiznal, že nelegálně převedl milióny marek na tajná konta ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Kanther je také vyšetřován v souvislosti s 13 mil. DEM, které pocházely z darů utajených sponzorů strany a které Kanther ve stranickém účetnictví neoprávněně vedl jako finanční a nikoli sponzorské dary. Určitým paradoxem této situace je skutečnost, že to byl právě Kanther, kdo v 90. letech prosadil zpřísnění protikorupčních zákonů SRN.
Německo v prvním pololetí 2000 požádalo Kanadu o vydání podnikatele Karlheinze Schreibera, který je v Německu obviněn z daňového úniku, zpronevěry a podplácení. Také Schreiber je údajně zapleten do případu nezákonného financování CDU. Schreiber byl poprvé vyšetřován pro daňové úniky v roce 1995 a právě toto vyšetřování dovedlo německou policii k informacím o nelegálním financování CDU.
K osobám hledaným německou policií v souvislosti s nelegálním korupčním financováním CDU patří podle informací zveřejněných v září 2000 i bývalý ředitel Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV) Ludwig-Holger Pfahls. Je pravděpodobné, že Pfahls, který od roku 1992 pracuje v soukromém sektoru, se podílel na placení úplatků, v jejichž důsledku byl získán kontrakt na dodávku německých tanků Leopard do Saúdské Arábie. Pfahls je rovněž podezřelý, že se podílel na prodeji ropné rafinérie v Leuně (území bývalé NDR) francouzské firmě Elf a na následném převodu tajného sponzorského daru pro CDU od firmy Elf.
Jako další pravděpodobný účastník případu nelegálního financování CDU byl v květnu 2000 označen německý koncern Siemens, který měl údajně skrytě sponzorovat CDU výměnou za tolerantní přístup k jeho dodávkám mikroprocesorů a dalších technologicky náročných elektronických součástek do bývalé NDR. 10)
V souladu s dřívějšími předpoklady došlo v roce 2000 v Německu ke snížení CPI na hodnotu 7,6 (v roce 1999 – 8,0). Podle „pořadí“ zveřejněného TI se v roce 2000 Německo umístilo na 17. místě, což oproti roku 1999 představuje zhoršení o tři místa. Je velmi pravděpodobné, že k poklesu došlo v přímé souvislosti s korupční aférou CDU.
Nizozemská vláda v současné době podniká kroky k přijetí legislativy, která by byla v souladu s Konvencí. Do 5. 10. 2000 však země nepředala generálnímu tajemníkovi OECD dokumenty stvrzující ratifikaci Konvence. Legislativně je postih korupce upraven v trestním zákoníku, v cizineckém zákoně a v zákoně o rodině, připravovány jsou novely trestního zákoníku a zákona o vydávání. Policie řeší okolo 30-40 případů ročně, menší případy se řeší disciplinární cestou.
Nepodařilo se získat žádné informace o tom, že by v Nizozemsku byly v roce 2000 odhaleny nějaké významnější případy související s korupcí.
Nizozemsko dlouhodobě patří mezi deset zemí na světě s nejnižší mírou korupce. Jeho CPI se v letech 1998 až 2000 pohyboval mezi 8,9 a 9,0 (aktuálně 8,9). Přestože oproti roku 1999 se „pořadí“ země nepatrně zhoršilo (posun z 8. na 9. místo) a není zcela jasné, jaké faktory tuto změnu způsobily, nelze zatím očekávat, že by se pozice země mohla v příštím roce dále výrazně zhoršovat.
Portugalský parlament ratifikoval Konvenci, která je nyní součástí právního řádu země, dne 19. 2. 2000. Procedura související s předáváním ratifikačních dokumentů generálnímu tajemníkovi OECD probíhá v současné době. Zatím však nedošlo k takové úpravě národní legislativy, která by zabezpečovala vymahatelné plnění přijatých závazků.
Nepodařilo se získat informace, které by se týkaly konkrétních odhalených případů korupce v roce 2000. Za poslední léta bylo zaznamenáno jen velmi málo případů.
Z hlediska korupce patří Portugalsko mezi hůře hodnocené členy EU. V roce 2000 bylo jeho CPI na úrovni 6,4 a „pořadí“ 23, což je stejný výsledek, jakého dosáhlo Japonsko. Meziročně došlo v případě Portugalska ke zhoršení CPI i „pořadí“ (v roce 1999 CPI 6,7; „pořadí“ 21).
Speciální zákon pro potírání korupce nebyl v Rakousku přijat a ani se o přípravě návrhu podobné normy neuvažuje, je upravena v různých předpisech (trestní zákon, zákon o dani z příjmu, trestní řád apod.). Rakouská policie navrhuje, aby pro úspěšné řešení korupce se nejprve řešilo praní špinavých peněz a s nimi související tzv. off-shore finanční centra (např. konfiskací majetku získaného zkorumpovaností, použitím tajných osob, spoluprací mezi institucemi v zemi i mezinárodně, omezením délky setrvání ve funkci u osob na místech náchylných ke korupci, zavedením veřejného seznamu korumpujících firem atd.).
Rakousko ratifikovalo Konvenci již v roce 1998 a příslušná národní legislativa je v platnosti od 1. 10. 1998. K uložení ratifikačních dokumentů u generálního tajemníka OECD došlo 20. 5. 2000.
Dne 31.10.2000 byla zveřejněna informace, že jedenáct rakouských policistů bylo odvoláno z funkce v souvislosti s podezřením, že Strana rakouských svobodných (FPŐ) Jorga Haidera jejich prostřednictvím získala policejní záznamy, které následně používala k diskreditaci svých politických oponentů. Podle výsledků dosavadního vyšetřování nelze vyloučit možnost, že FPŐ skutečně podplácela policejní úředníky s cílem získat kompromitující materiály na politické oponenty. V souvislosti s objasňováním tohoto případu je vyšetřován i sám zakladatel FPŐ Jorg Haider.
Rakousko tradičně patří mezi dvacet zemí na světě s nejnižší mírou korupce. CPI Rakouska pro rok 2000 je 7,7, což představuje ve srovnání s rokem 1999 sice velmi mírné zlepšení (o 0,1), ale vzhledem k roku 1998 (CPI 7,5) je možno i tuto malou změnu považovat za potvrzení trendu. Uvedený trend se projevil posunem ze 17. místa v „pořadí“ (1998 a 1999) na 15. místo.
Boj proti korupci vychází z trestního řádu z roku 1951, který obsahuje institut pasivní a aktivní korupce. Jeho další úprava proběhla v 80. letech. Korupci dále upravují volební zákony z roku 1985, 1989, 1993, 1994, 1998, 1999 a 2000.
Řecko ratifikovalo Konvenci v roce 1998 a v únoru 1999 předalo ratifikační dokumenty generálnímu tajemníkovi OECD, přičemž příslušná změna národní legislativy (včetně úpravy trestního zákona) je platná od prosince 1998. V rámci EU také ratifikovalo dohodu o potírání korupce.
Vedoucí představitelé země si uvědomují, že Řecko je (spolu s Itálií) považováno za nejvíce zkorumpovanou zemi EU. To je také jeden z důvodů, proč v roce 2000 řecké finanční úřady iniciovaly jednání s představiteli dánských daňových úředníků. Tématem jednání byly podle dostupných informací daňové úniky a korupce.
Počátkem ledna 2000 byly řeckými sdělovacími prostředky zveřejněny informace o největším korupčním případu uvnitř řecké policie za posledních 25 let. V rámci dvouměsíčního vyšetřování, po němž následovalo zatčení obviněných, bylo zjištěno, že skupina 14 řeckých příslušníků policie přijímala úplatky a podílela se na vydírání a na padělatelských aktivitách. Spolu s policisty bylo obviněno dalších 40 civilních osob.
V květnu 2000 byl řecký policejní prezident Jannis Georgakopoulos obviněn z podílu na nelegálním získávání povolení k pobytu pro rodinné příslušníky uvězněného albánského podvodného bankéře Vehbi Alimucaj 11). Obvinění bylo Georgakopoulosovi sděleno po dvouletém vyšetřování. Podle dostupných informací bylo uveřejnění tohoto případu velkým šokem nejen pro řeckou veřejnost, ale i pro řecké vládní činitele a otřáslo důvěrou občanů v řeckou policii. Po obvinění Georgakopoulose rezignoval na svou funkci jeho personální náměstek Giorgos Papadimitriou, ale důvod jeho rezignace nebyl zveřejněn.
V hodnocení TI za rok 2000 získalo Řecko hodnotu CPI 4,9, což je stejná hodnota jako v roce 1999, ale vzhledem k posunům ostatních států s podobným CPI se Řecko dostalo na 35. místo, tzn. zlepšení oproti roku 1999 o jedno místo.
Španělsko nekodifikuje v trestním zákoníku případy korupce mezi fyzickými občany, zaměřuje se výlučně na trestněprávní jednání související s výkonem státní správy, tedy zejména na postih úředníků. Korupce je ve Španělsku obecný pojem, do nějž spadá několik trestných činů (např. podplácení, protekce a zpronevěra).
Španělsku se dne 14. 1. 2000 podařilo ukončit ratifikační proces Konvence předáním ratifikačních listin generálnímu tajemníkovi OECD. Dne 1. 2. 2000 vstoupil v platnost dodatek trestního zákona, který reaguje na požadavky Konvence.
V květnu 2000 probíhal ve Španělsku soudní proces s bývalým marbellským starostou Jesusem Gilem, který je obviněn, že v letech 1991 a 1992 neoprávněně použil veřejné finanční prostředky ke sponzorování fotbalového klubu Atletico Madrid. V případě, že by soud Gilovi prokázal vinu, hrozí mu trest odnětí svobody až na 34 let a peněžitá pokuta ve výši až 11 mil. USD. Ve své výpovědi však Gil jakoukoliv vinu popírá. Policie také vyšetřuje možný Gilův podíl na další trestné činnosti, související s fotbalovým klubem Atletico Madrid (Gil čelí celkem 17 obviněním). Počátkem roku 2000 byl Gil vyšetřujícím soudcem na základě předběžných výsledků vyšetřování dočasně odvolán ze všech zastávaných funkcí.
Z hlediska celkové úrovně korupce patří Španělsko k zemím s větší mírou korupce, ale jeho celkové „pořadí“ za rok 2000 (20) je o jedno místo lepší než např. „pořadí“ Francie. Španělský CPI byl v roce 2000 7,0 a meziročně se zlepšil o 0,4. Ve srovnání s rokem 1998 (6,1) došlo u Španělska ke zlepšení hodnoty CPI o 0,9.
Korupce je ve Švédsku upravena v trestním zákoníku a zákoně o marketingové praxi, který zajišťuje fungující soutěž a chrání proti jakýmkoliv formám korupce v této oblasti. Korupcí se zabývá Národní daňový úřad, který rozhoduje o přípustné výši darů, Švédský institut pro potírání korupce (členové institutu jsou zástupci Stockholmské obchodní komory, Švédského svazu průmyslu, Svazu švédského obchodu a Svazu švédských zaměstnanců). Podle švédských zákonů může být stíhána i osoba pobývající ve Švédsku, která spáchá trestný čin korupce v jiné zemi. Podle švédské legislativy je korupce trestným činem nezávisle na tom, kde byl jejich občanem spáchán i nezávisle na tom, zda služba, která byla poškozena je švédská nebo cizí.
Švédsko ratifikovalo Konvenci dne 25. 3. 2000 a následně (8. 6. 2000) předalo ratifikační dokumenty generálnímu tajemníkovi OECD. Příslušná úprava národní legislativy vstoupila v platnost 1. 7. 2000.
Vysoce postavený představitel vasternorrlandské oblastní (county) rady byl v březnu 2000 obviněn z úplatkářství. Je podezírán z přijímání úplatků ve formě cestovních nákladů, nákladů na ubytování a nákladných obědů v restauracích, které byly hrazeny firmami nabízejícími své služby oblastní radě. Vyšetřování ukázalo, že obviněný představitel byl skutečně odpovědný za některé nákupy prováděné vasternorrlandskou oblastní radou. V průběhu vyšetřování se navíc ukázalo, že cestovní náklady si nechalo od dodavatelských firem proplácet pravděpodobně více členů oblastní rady. Určitou zajímavostí je, že tento případ byl oznámen prostřednictvím federálního odborového ombudsmana.
I přes výše uvedené patří Švédsko mezi deset korupcí nejméně zasažených států na světě. Hodnotou CPI 9,4 se v roce 2000 v „pořadí“ umístilo na 3. místě (společně s Novým Zélandem). Toto „pořadí“ si Švédsko dlouhodobě udržuje.
Speciálně ustanovená komise vypracovala na základě „První Nolanovy Zprávy“ materiál týkající se potírání korupce ve Velké Británii nazvaný Code of Conduct popisující nepřípustné způsoby ovlivňování členů parlamentu, způsoby podávání a vypořádání stížností občanů různými komisemi, vyjmenovává finační položky, které musí poslanci zveřejňovat, zásady, které musí poslanci dodržovat, zabývá se dary přijímanými poslanci, zaměstnaneckými poměry, které mohou uzavírat, atd.
Velká Británie se ke Konvenci připojila již v roce 1997 a ratifikační dokumenty uložila v sídle OECD v roce 1998. V tomtéž roce britský parlament konstatoval, že stávající britská legislativa je dostačující a je schopna zabezpečit plnění závazků plynoucích z Konvence. I když je z tohoto hlediska ve Velké Británii na první pohled všechno v naprostém pořádku, události roku 2000 naznačily, že britský právní řád má ve skutečnosti z hlediska dodržování závazků vyplývajících z Konvence značné mezery, které britským firmám umožňují restrikce plynoucí z Konvence úspěšně obcházet. OECD kritizovala v březnu 2000 V. Británii za velmi závažné porušování závazků, které na sebe V. Británie vzala ratifikací Konvence. V první polovině roku 2000 vyškrtla Světová banka (WB) 25 britských firem ze seznamu dodavatelů pro projekty financované touto institucí. WB tento svůj krok zdůvodnila prokázanými případy korumpování zahraničních státních úředníků těmito firmami. Podle hodnocení OECD je Velká Británie jedinou signatářskou zemí Konvence, která zcela selhala při přijímání národní legislativy implementující požadavky Konvence. Podle dostupných informací byla z tohoto hlediska hodnocena lépe i např. Jižní Korea, která je jinak známá poměrně vysokou úrovní vnitrostátní korupce (CPI 4,0; „pořadí“ 48).
I když podle dostupných informací připravuje britská vláda novelizaci příslušných právních norem (např. novelu zákona o prevenci korupce), podle názoru zainteresovaných britských úředníků je údajně velmi nepravděpodobné, že by ke změně legislativy došlo dříve než na přelomu let 2001 a 2002.
Z hlediska úrovně korupce uvnitř země se CPI Velké Británie pro rok 2000 nepatrně zlepšil z 8,6 v roce 1999 na hodnotu 8,7. Země se v celkovém „pořadí“ přesunula z 13. místa v roce 1999 na 10. místo, což v kontextu její neschopnosti dodržovat závazky plynoucí z Konvence naznačuje, že by ze strany britské vlády mohlo jít o záměrnou obstrukci, jejímž cílem je umělé zlepšení konkurenční schopnosti britských podniků.
V Maďarsku klesá úplatkářství v soukromém sektoru, roste ve veřejném sektoru, celkově se ale nezvyšuje. Země novelizovala trestní zákon i řešení trestného činu úplatkářství v mezinárodních obchodních stycích, přijala zákon o veřejných zakázkách, o loteriích, o soutěžích, o pojištění, celní zákon, zákon řešící konflikty zájmů poslanců Parlamentu a zákon o službě úředníků a státních zaměstnanců. Institucionálně zavedla Radu veřejných zakázek, Bezpečnostní službu orgánů ochrany pořádku, vyšetřovací skupinu Prokuratury v Budapešti, která vyšetřuje korupce. V Maďarsku pracuje také nevládní organizace Transparency International a pobočka FBI.
Maďarsko podepsalo Konvenci v prosinci 1997, o rok později uložilo ratifikační dokumenty u generálního tajemníka OECD. V březnu 1999 nabyla platnost právní úprava implementující závazky vyplývající z Konvence do maďarského právního řádu. Dále podepsalo úmluvu s OSN, s Interregionálním výzkumným ústavem kriminality a spravedlnosti Spojených národů a účastní se projektů EU a Rady Evropy.
Již v únoru 2000 vyhlásilo maďarské ministerstvo spravedlnosti, že boj proti korupci je nejvyšší prioritou v přípravách Maďarska na členství v EU. Maďarsko je podle tohoto prohlášení připraveno připojit se ke všem současným nebo budoucím mezinárodním dohodám a svazkům, jejichž cílem je omezit korupci. Maďarská vláda v roce 2000 v rámci zpřísňování boje proti korupci přiznala, že jedním z vážných problémů země je velmi vysoká korupce mezi policisty. Také korupce mezi pracovníky finančních úřadů je v Maďarsku považována za značný problém, protože každoročně je z důvodu prokázaného přijímání úplatků propuštěno přibližně pět pracovníků finančních úřadů.
Podle dostupných informací bylo Maďarsko v roce 2000 vyzváno OECD k přijetí legislativy, která by efektivněji umožňovala potlačovat korumpování státních úředníků a politiků. Jednou z hlavních připomínek OECD byla skutečnost, že maďarský právní řád neumožňuje trestní postih právnické osoby. Maďarské ministerstvo spravedlnosti v reakci na tuto výzvu dne 5. 7. 2000 vyhlásilo, že nejpozději v roce 2001 bude přijata příslušná novela trestního zákona, která tuto mezeru v právním řádu země odstraní.
Také v roce 2000 (již osmý rok) pokračovalo v Maďarsku vyšetřování případů souvisejících s nelegálním obchodováním s lehkými topnými oleji.
V červenci 2000 byly v Miami zatčeny dvě osoby maďarské národnosti, které byly obviněny mj. z daňových úniků. Prvním zatčeným je András Lakatos, který je obviněn z trestných činů zpronevěry a podvodu. Byl dopaden na začátku července 2000 díky spolupráci maďarské vlády, americké ambasády v Maďarsku a FBI. Druhým zatčeným je Csacab Baróti, který byl údajně zapleten do maďarského skandálu s lehkými topnými oleji a udržoval také kontakty s Andrásem Lakatosem.
I přes uvedené dílčí úspěchy v minulých letech je maďarská společnost nespokojena s výsledky vyšetřování. Z tohoto hlediska není maďarskou společností příliš dobře přijímáno ani prohlášení vyšetřovatelů, že výsledky dosavadního vyšetřování vylučují zapojení vrcholných politiků do případů nelegálního obchodování s lehkými topnými oleji.
Za významný úspěch maďarských vyšetřovacích orgánů v boji proti korupci je však možno považovat skutečnost, že maďarský parlament zbavil dne 16. 10. 2000 imunity poslance a člena Nezávislé malorolnické strany Zoltána Szekelyho, který je obviněn z korupce a vydírání. Podle zveřejněných informací požadoval Szekely od podnikatele Daniela Balla částku ve výši 100 tis. USD a jako protihodnotu nabízel, že nezablokuje realizaci projektu čistírny odpadních vod, jehož realizací byla na základě výběrového řízení pověřena Ballaova firma.
Přes výše uvedené problémy je Maďarsko hodnoceno organizací TI téměř nejlépe z postkomunistických zemí a jeho CPI (5.4) a „pořadí“ (32) jsou výrazně lepší než např. u Itálie nebo Řecka. Uvedené hodnoty mj. ukazují, že ani v případě vstupu Maďarska do EU by země nebyla z hlediska míry korupce považována za nejhorší. Oproti roku 1999 Maďarsko navíc dosáhlo zvýšení hodnoty CPI o 0,2 a podrželo si tak trend mírného meziročního zlepšování. Ve srovnání s rokem 1998 došlo ke zlepšení CPI o 0,4, takže lze téměř jistě vyloučit náhodnou statistickou fluktuaci a je nutno hovořit o jednoznačném pozitivním trendu.
V Polsku neexistují jasné protikorupční mechanismy. Případy korupce zveřejňují média a nevládní organizace, poté se vede vyšetřování, které má však často nejasný závěr. V roce 1994 vedla polská politická strana SLD-PSL akci čisté ruce, ale bez úspěchu.
Polská republika v průběhu roku 2000 završila legislativní proces, během něhož polský parlament ratifikoval Konvenci a schválil v souladu s přijatými závazky potřebné změny národní legislativy. Dne 8. 9. 2000 došlo k předání ratifikačních dokumentů generálnímu tajemníkovi OECD.
Z hlediska protikorupční legislativy nejsou podle názoru Janusze Wojciechovského, předsedy polského Nejvyššího kontrolního úřadu, v případě Polska hlavním problémem nedostatečné zákony (v současnosti je v parlamentu připraven zákon o Centrálním protikorupčním úřadu a usnesení o zřízení Mimořádné komise pro boj s korupcí), ale spíše neochota je dodržovat. Za hlavní problémy jsou považovány neprůhledný systém financování politických stran, nejasné podmínky lobbyingu a nízké platy ve státní správě.
V květnu 2000 byly zveřejněny informace, že bývalý polský ministr telekomunikací Maciej Srebro je varšavskou prokuraturou vyšetřován pro podezření z korupce a ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Vyšetřování se týká nejasných okolností, které provázely udělení telekomunikační licence k provozování telefonní sítě ve Varšavě firmě Netia Masowsze. Původně bylo rozhodnuto, že licence k provozování telefonní sítě bude udělena pouze firmě El-net, která uspěla v řádné veřejné soutěži o možnost stát se na území Varšavy druhým telefonním operátorem a konkurentem polského Telekomu. Žádná další licence podle původních podmínek neměla být udělena.
Úroveň korupce v Polsku byla organizací TI označena za značně vyšší než v zemích EU. Toto tvrzení je podloženo hodnotou polského CPI (4,1) a jeho „pořadím“ (43), které jsou na rozdíl od např. Maďarska (CPI 5,4) znatelně horší než u (z hlediska korupce) nejhorší země EU Itálie (CPI 4,6). Mírné meziroční zhoršení CPI o 0,1 lze v nejlepším případě označit za stagnaci a nezlepšování situace. Ve srovnání s rokem 1998 (CPI 4,6) lze hovořit o významném zhoršení.
Nástrojem vlády v boji proti korupci je Řídící výbor se třemi pracovními skupinami-skupinou pro represi, pro prevenci a pro průřezové problémy (např. v oblasti majetkových přiznání, financování politických stran apod.).
Slovensko ratifikovalo Konvenci v roce 1999 a ve stejném roce předalo ratifikační dokumenty generálnímu tajemníkovi OECD, podepsalo úmluvu Rady Evropy a přistoupilo k programu GRECO. I když příslušná úprava národní legislativy, dodatek trestního zákona, je v platnosti, v současné době se připravuje další novelizace této části trestního zákona, která by měla řešit odpovědnost právnických osob.
V únoru 2000 slovenský předseda vlády Mikuláš Dzurinda oznámil, že vláda zpřísní protikorupční legislativu a vytvoří akční plán proti korupci zahrnující doporučení OSN, OECD a Rady Evropy a kladoucí důraz mimo jiné na stanovení jasných pravidel udělování administrativních povolení a omezení zbytečných povolení. Slovensko má zaveden zákon o veřejném obstarávání popisující objednávání služeb financovaných z veřejných zdrojů. V červenci 2000 však slovenská vláda oznámila, že příprava nové protikorupční legislativy a akčního plánu boje proti korupci bude o několik měsíců opožděna.
Organizace TI kromě běžného celoročního hodnocení (viz níže) zveřejnila 31. 7. 2000 své hodnocení průběhu výběru strategického partnera 12) pro slovenského operátora pevných telefonních spojů slovenský Telekom. K samotnému průběhu výběrového řízení neměla TI vážnější výhrady, ale přesto s ohledem na připravovanou privatizaci dalších slovenských strategických podniků zveřejnila některá doporučení, jejichž realizace by podle TI mohla vést i ke zlepšení hodnocení Slovenska.
Doporučení TI:
Celkově bylo Slovensko v roce 2000 organizací TI hodnoceno poměrně špatně. CPI dosáhl hodnoty pouze 3,5, což v „pořadí“ znamená 52. místo (na stejné úrovni jsou Ghana, Senegal, Argentina a Bulharsko). I když hodnota CPI se meziročně snížila o 0,2, vzhledem k posunům v hodnocení některých dalších zemí, „pořadí“ Slovenska se o jedno místo zlepšilo.
Korupce je na Slovensku problémem, podnikatelé nemají důvěru ve státní mechanismy bojující proti korupci. Státní orgány jsou považovány za nejvíce zkorumpované, proto existuje neochota k využívání policie a soudnictví. Největší riziko je spatřováno při řešení soudních sporů při registraci vozidel, vyřizování stavebního povolení a prostor k podnikání, při úředním styku s daňovými úřady, obchodním rejstříkem apod. Za nejzkorumpovanější jsou považováni resorty zdravotnictví, soudnictví, celní oblast, FNM a policie.
Japonsko bylo jednou z prvních zemí, která podepsala (prosinec 1997) a ratifikovala (září 1998) Konvenci. Legislativa související s implementací Konvence do právního řádu vstoupila v platnost 15. 2. 1999.
V únoru 2000 byly zveřejněny informace o podezření, že japonský předseda vlády Keizo Obuchi na základě zneužití informací v obchodním styku získal akcie telekomunikační firmy NTT DoCoMo, jejichž cena na burze následně velmi vzrostla.
Dne 27. 3. 2000 byla zveřejněna informace o zatčení vysoce postaveného úředníka japonského ministerstva zemědělství Kinya Mizogamiho obviněného z přijímání úplatků. Mizogami byl obviněn z přijetí úplatku ve výši přibližně 10 tis. USD. Toto zatčení je považováno za výsledek zpřísněného postupu proti korupci v Japonsku. V polovině března 2000 totiž v Japonsku nabyla platnost právní úprava zakazující úředníkům např. i přijmout od podnikatele pozvání do restaurace na oběd nebo do vinárny. Právě v případě Mizogamiho byla celková výše úplatku získána jako součet cen za obědy a večeře, na které byl pozván místními zemědělskými podnikateli. Na základě takto vzniklých přátelských kontaktů s podnikateli Mizogana přednostně přiděloval státní dotace právě jejich firmám.
V červnu 2000 byl také zatčen Eichi Nakao, bývalý ministr stavebnictví, kterého policie obvinila z přijetí úplatku v celkové výši 566 tis. USD od stavební firmy Wakachiku 13). Nakao firmě slíbil, že ji upřednostní jako dodavatele státních stavebních zakázek.
V červenci 2000, pouze 27 dní po svém jmenování, musel odstoupit z funkce Kimitaka Kuze, ministr japonské vlády, pověřený sanací bankovního sektoru. Kuze byl obviněn z přijímání úplatků od bank za přednostní přidělování státní pomoci.
Japonsko bývá v poslední době označováno za zemi s nepřiměřeně vysokou úrovní korupce. Při srovnání Japonska - CPI 6,4; pořadí 23 - s jinými vyspělými zeměmi (např. USA – 7,8; Švýcarsko – 8,6 nebo dokonce Kanada – 9,2) lze sice konstatovat znatelně vyšší úroveň korupce uvnitř japonské společnosti, ale (z hlediska korupce) nejúspěšnější transformující se země střední a východní Evropy – Slovinsko a Maďarsko - mají CPI 5,5 resp. 5,2. Ve skutečnosti je situace v Japonsku z hlediska korupce uvnitř společnosti pouze nepatrně horší než např. ve Francii. Značné množství zveřejněných korupčních případů v roce 2000 nutně neznamená skutečné zhoršení situace (i když může mít vliv na zhoršení CPI v roce 2001), ale lze ho interpretovat také jako zefektivnění boje proti korupci uvnitř japonské společnosti.
Také Kanada již ratifikovala Konvenci (ratifikační dokumenty byly předány OECD v prosinci 1998). Národní legislativa („zákon S21“), implementující Konvenci do národního práva, vstoupila v platnost v únoru 1999.
V říjnu 2000 byl bývalý předseda vlády Britské Kolumbie Glen Clark obviněn ze zpronevěry ve spojení s případem netransparentního udělování licencí k provozování kasin v roce 1999. Kromě vlastního obohacení je Clark obviněn také z pokusu o podplacení příslušníka kanadské královské jízdní policie. Podstatou případu je přednostní udělení licence k provozování kasina skupině osob, v níž figuroval také Dimitrios Pilarinos, Clarkův blízký přítel. Také Pilarinos byl policií obviněn z podplácení, protože údajně nabídl Clarkovi 15% podíl na zisku z provozu kasina. Podle dostupných údajů Pilarinosova firma také zdarma prováděla stavební práce na Clarkově domě ve Vancouveru.
Celkově lze konstatovat, že Kanada dlouhodobě patří mezi deset korupcí nejméně zasažených zemí na světě. Korupce není považována za až tak palčivý problém (na rozdíl od obchodů s drogami, pašeráctvím, hospodářskou kriminalitou apod.). Aktuálně je na pátém místě v „pořadí“ s celkovým CPI 9,2, který se během posledních tří let nezměnil. Zveřejněný případ spíše než na rostoucí míru korupce pravděpodobně ukazuje na schopnost kanadské společnosti a státní administrativy se s korupcí vyrovnat.
Korupci vyšetřuje a pro ní bojuje Speciální vyšetřovací služba Litevské republiky - nezávislým orgánem majícím v rozpočtu svůj vlastní účet. Je orgánem řízeným prezidentem a parlamentem a je ustanovena zákonem. Občané se však více obracejí na soudy než na tuto službu. Hodnocení korupce soudy je spíše liberální, mnohdy je trest s podmínkou, existuje však i trest konfiskace majetku a zákaz vykonávání činnosti na nějakou dobu. Legislativně je korupce upravena v trestním zákoně.
Do současné doby není známo, že by Litva vedla jednání o přistoupení ke Konvenci.
Nepodařilo se získat informace o odhalených případech korupce a jiné závažné hospodářské trestné činnosti v Litvě.
Jedním z opatření, které by podle názoru litevské vlády mohlo zlepšit situaci v zemi z hlediska boje proti organizovanému zločinu, korupci a další závažné hospodářské trestné činnosti, je otevření místní úřadovny FBI ve Vilniusu. Ředitel FBI Louis Freeh při návštěvě Litvy v září 2000 po rozhovoru s předsedou litevské vlády Andriusem Kubiliusem prohlásil, že k otevření úřadovny FBI ve Vilniusu dojde pravděpodobně již v roce 2001, přičemž financování tohoto projektu již bylo údajně schváleno americkým Kongresem.
Litevské ministerstvo spravedlnosti v březnu 2000 vyhlásilo, že předložení zákona, který by v případě korupce přesunoval důkazní břemeno na obviněného 14) je v rozporu s litevským právním řádem.
Litva byla z hlediska korupce uvnitř společnosti v roce 2000 hodnocena organizací TI na stejné úrovni jako např. Polsko (CPI shodně 4,1) a z hlediska „pořadí“ je na 43. místě hned za Českou republikou (CPI 4,3). Lze však konstatovat, že oproti roku 1999 si Litva z hlediska „pořadí“ a CPI své postavení (CPI 3,6; „pořadí“ 50) významně zlepšila.
Korupce je zde závažným problémem. Země se připravuje na ratifikaci úmluvy Rady Evropy o korupčním trestním právu, připojila se k zemím GRECO a podepsala úmluvu OECD, přijala zákon o zamezení korupce. Země také přijala již druhý program boje proti korupci (první byl připraven ve spolupráci se Světovou bankou), připravuje zákon o financování politických stran a novelu zákona o státních a obecních zakázkách. Počátkem roku 2000 byla založena zvláštní policejní jednotka pro boj s korupcí, z nevládních organizací je zde Transparency International a Delna.
O případech korupce na území Lotyšska se nepodařilo získat žádné informace.
V září 2000 navštívil Lotyšsko ředitel FBI Louis Freeh a po jeho jednání s lotyšskou ministryní spravedlnosti (Ingrida Labucka) bylo oznámeno, že lotyšská vláda uvažuje o zřízení speciálního protikorupčního úřadu. Termín schválení příslušného zákona a zahájení činnosti úřadu nebyl oznámen.
Vysoká úroveň korupce uvnitř lotyšské společnosti je vedoucími představiteli členských zemí EU považována za jednu z nejvýznamnějších překážek litevského členství v EU. TI v roce 2000 určila hodnotu lotyšského CPI na úrovni 3,4, takže v celkovém „pořadí“ patří Lotyšsku 57. místo, o které se dělí se Zambií. Oproti roku 1999 se CPI země nezměnil, takže rozhodně nelze hovořit o pozitivním trendu.
Na rozdíl od mezinárodní dohody o zamezení legalizace zisků pocházejících z trestné činnosti, k níž se Rusko připojilo v roce 1999, nejsou k dispozici informace, že by Ruská federace (RF) podnikala závazné kroky k podpisu mezinárodní protikorupční Konvence.
Pokud jde o připravovaná opatření směřující k potlačování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti je možno uvést iniciativu vedoucího ruského Státního kontrolního výboru Sergeje Stěpašina. Stěpašin koncem října 2000 potvrdil svůj dřívější záměr přeměnit tento výbor na speciální službu, která se zaměří na boj s organizovaným zločinem a praním špinavých peněz. Jejím cílem bude zejména odhalovat a zároveň předcházet zneužívání peněz z ruského federálního rozpočtu, což jsou aktivity velmi úzce související také s korupcí v ruském státním aparátu. Dne 28. 10. 2000 se Stěpašin sešel s ředitelem FBI Louisem Freehem, který mu přislíbil spolupráci. Kontakt s FBI bude pro Rusko velmi přínosný, především pro monitorování půjček od mezinárodních finančních institucí a pro uzavírání různých smluv na prodej uranu a plutonia. Pokud se navrhovaná spolupráce RF s americkou FBI uskuteční, nelze vyloučit, že v jejím důsledku by mohlo dojít i k mírnému zlepšení situace z hlediska potlačování korupce. Korupce v Rusku je podle indexu organizace Transparency International jedna z největších na světě. Podle bývalého ruského premiéra je až 80% ruské ekonomiky v rukou kriminálních struktur, trestněprávní orgány soudí, že až 50% zisků těchto struktur je vynakládán na korupci úředníků. Ztráty ruské ekonomiky v důsledku korupce se v optimistické variantě odhadují na 10-20 miliard dolarů ročně. Velká korupce je přičítána slabosti soudního systému, ekonomickému úpadku a nerozvinutosti občanské společnosti.
V legislativě připravuje Rusko návrh zákona o prevenci korupčních projevů v Ruské federaci, na jehož základě by měly být vytvářeny skupiny provokatérů, které by měly nabízet úředníkům úplatky a v případě, že je přijmou, budou přímo propuštěni ze zaměstnání. Korupcí se dále zabývá trestní zákoník, federální zákon o boji s korupcí, zákon o základech státní služby v Ruské federaci a výnos prezidenta o boji s korupcí v systému státní služby.
Pokud jde o zveřejňování případů týkajících se korupce v RF, lze konstatovat, že k němu dochází prakticky neustále a že jejich údajnými aktéry jsou téměř všichni vysoce postavení představitelé státu i podnikatelského sektoru RF. Hlavním problémem je však velmi nízká spolehlivost zveřejněných informací a téměř naprostá absence následných trestních postihů.
Jako příklad jedné ze zveřejněných afér, které již nesou znaky možného zlepšení situace, je možno uvést případ dvou největších mediálních magnátů v zemi, Vladimira Gusinského a Borise Berezovského, které dne 1. 11. 2000 generální prokurátor Vasilij Kolmogorov předvolal k výslechu na 14. 11. 2000 v souvislosti s dvěma odlišnými kauzami. (Vladimir Gusinskij vlastní mediální holding MOST-Media a Boris Berezovskij je přední ruský oligarcha, který má 49% podíl na televizním kanálu ORT, zbylých 51 % vlastní stát.) Tento krok učinil Kolmogorov po prohlášení prezidenta Vladimira Putina v týdnu od 23. do 29. 10. 2000, že Rusko musí zasáhnout proti lidem, kteří využívají média k zastrašování vlády. Kolmogorov tvrdí, že na Gusinského vydá mezinárodní zatykač, pokud se k výslechu nedostaví. Gusinskij totiž předchozí dvě předvolání ignoroval. Mluvčí obou mediálních magnátů se odmítli k situaci vyjádřit. 15)
Předvolání Gusinského je zatím posledním krokem v dlouhém boji ruských úřadů se společností MOST-Media. Vláda několik měsíců organizovala v této společnosti neustálé policejní razie. Gusinskij byl dokonce v červnu 2000 na čtyři dny uvězněn a obviněn ze zpronevěry v souvislosti s privatizací petrohradského televizního kanálu. Obvinění bylo později staženo a Gusinskij uprchl do Španělska. Nyní je viněn ze zkreslování zisků holdingu MOST-Media. Gusinského společnost přijala půjčky v hodnotě více než 300 mil. USD (353,1 mil. EUR) od ruského monopolu na zemní plyn Gazpromu, přičemž krátce nato úmyslně zkrachovala.
Pokud jde o Borise Berezovského, ruská vláda jej v říjnu 2000 vystěhovala z vládního domu a zabavila jeho limuzínu. Podle Berezovského mu vláda už od léta vyhrožuje zatčením proto, že odmítl vydat svůj podíl (49 %) z televizní stanice ORT (Berezovskij ho převedl na své příbuzné a umělce). Berezovskij byl také v říjnu 2000 vyslýchán jako svědek ohledně zapojení do zpronevěry zisku největší ruské letecké společnosti Aeroflot prostřednictvím dvou firem založených ve Švýcarsku. Kolmogorov hodlá využít předvolání Berezovského a znovu ho k tomuto případu vyslechnout. Neuvedl však, zda jako svědka nebo podezřelého. Obvinění Berezovského v kauze Aeroflot bylo v roce 1999 staženo, ale Kolmogorov nyní údajně obdržel ze Švýcarska nové důkazy, které údajně povedou k usvědčení Berezovského.
Rusko je podle hodnocení CPI (2,1) a umístění v „pořadí“ TI (82) na stejné úrovni jako Keňa (horší umístění než Indie, Vietnam, Uganda nebo Mozambik) a patří mezi deset států s nejvyšší mírou korupce. Vážnost současné situace dokresluje hodnocení japonských protikorupčních specialistů, kteří konstatují, že samotný výraz korupce ve spojení s územím RF situaci již spíše zamlžuje než vysvětluje a je nutno jej dále upřesnit. Podle jejich názoru totiž při korupci vzniká vztah silné odpovědnosti zkorumpovaného vůči korumpujícímu, který za „své peníze“ očekává hodnotnou protislužbu. V RF dospěla míra korupce do stadia, kdy tato „odpovědnost“ téměř zmizela a člověk podplácející nemusí za úplatek získat téměř nic. Rusko může sloužit jako vzor dlouholeté neúspěšnosti boje s korupcí. Přínos příjemců korumpujících nabídek je větší než jejich náklady (vězení apod.).
Podle dostupných informací Slovinsko zatím neprovádí právní úpravy, které by směřovaly k brzké ratifikaci Konvence.
Pokud jde o potlačování korupce, snaží se Slovinsko zlepšit právní řád (legislativně je zde trestní zákon, zákon o státním zastupitelství, zákon o praní špinavých peněz, zákon o odpovědnosti právnických osob za trestné činy, ratifikovaná konvence o trestním právu v boji proti korupci) a posilovat mezinárodní spolupráci a připravuje se zákon o státních úřednících). Z tohoto hlediska má země velmi dobré zkušenosti ze spolupráce s Rakouskem, s nímž spolupracuje při potlačování korupce, organizovaného zločinu legalizace zisků pocházejících z trestné činnosti a počítačové kriminality. Země nemá definici korupce, jako korupce je vyšetřováno 7 trestných činů. Korupce byla zaznamenána u dopravní a pohraniční policie, u veřejných zakázek ve stavebnictví a ve zdravotnictví.
Konkrétní informace o konkrétních případech korupce v roce 2000 se nepodařilo získat.
Je nutno konstatovat, že ve Slovinsku je z hlediska postkomunistických států téměř nejnižší míra korupce 16) (korupce tvoří 2-4 % trestných činů). Slovinský CPI je 5,5 a „pořadí“ 28. I přes tuto pozitivní situaci je nutno zmínit skutečnost, že meziročně se CPI Slovinska výrazně snížilo (v roce 1999 – 6,0). Nepodařilo se však zjistit důvody tohoto snížení.
Korupci řeší švýcarská spolková policie, vyšetřuje ji švýcarské státní zastupitelství. Oba útvary spadají do spolkového justičního a policejního departamentu. Problémem je nedostatek důkazů. Neurčí-li se osoba odpovědná za korupci, je soukromý subjekt zapojený do korupce potrestán finanční pokutou až 5 milionů franků. Švýcarsko pomáhá Rusku řešit jeho problematiku korupce (v této souvislosti např. došlo ke zmražení 26 miliard franků ve více Švýcarských bankách), spolupráce je však v důsledku nestabilního právního prostření v Rusku obtížná.
Švýcarsko ratifikovalo Konvenci dne 22. 12. 2000 a ratifikační dokumenty předalo generálnímu tajemníkovi OECD dne 31. 5. 2000. Úprava národní legislativy podle požadavků formulovaných v Konvenci nabyla platnosti 1. 5. 2000. Švýcarsko také novelizovalo trestní zákon, v němž zpřísnilo postihy, precizovalo klíčové pojmy, zrušilo odečítání úplatků z daňového základu apod.
Dne 10. 5. 2000 byl na příkaz italských úřadů v Bari zatčen 53letý Gerardo Cuomo, údajný šéf sítě pašeráků cigaret mezi Černou Horou a Itálií. Cuomo byl obviněn z konspirace, pašování cigaret a praní špinavých peněz. Jeho zatčení však vedlo k dalším, daleko závažnějším odhalením. Ukázalo se, že Cuomo pobýval ve švýcarském italsky hovořícím kantonu Tessin, přestože byl v minulosti v Itálii již několikrát trestán. Tato skutečnost vedla k podání žaloby na několik veřejně známých osob z tohoto kantonu, mezi nimiž jsou i předseda místního policejního soudu Franco Verda, jeho manželka a Cuomův advokát Desiree Rinaldi. Verda byl po měsíci stráveném ve vyšetřovací vazbě propuštěn na svobodu a nyní čeká na soudní proces. Je podezřelý mj. i z pasivní korupce a bránění spravedlnosti.
Právní postupy, které umožnily jednomu z podezřelých v aféře Elf Pierru Lethierovi získat azyl ve Švýcarsku, sice na první pohled umožňují Lethierovi unikat francouzské spravedlnosti, ale ve skutečnosti nebude Lethier ani ve Švýcarsku pravděpodobně ušetřen trestu. Soudní orgány ve Švýcarsku totiž proti němu v druhé polovině roku 2000 zahájily trestní řízení právě z důvodů podezření ze spáchání finančních deliktů v záležitosti privatizace rafinérie v Leuně francouzskou firmou Elf. Podle názoru švýcarské prokuratury existuje dostatek důkazů, že 96 mil. FRF (12,3 mil. USD), které Lethier obdržel jako odměnu za privatizaci rafinérie Leuna, neodpovídá částkám běžně vypláceným za podobné služby. Tato suma byla Lethierovi vyplacena prostřednictvím dvou různých firem: 60 mil. FRF přes lichtenštejnskou společnost Stand-By Establishment a 36 mil. FRF přes společnost Showfast Limited. Tato společnost, založená v Londýně, byla ve skutečnosti řízena ženevským obchodníkem Axelem Wendem.
Z hlediska úrovně korupce ve společnosti patří Švýcarsko k zemím korupcí nejméně zasaženým (CPI za rok 2000 - 8,6) a v celkovém „pořadí“ zaujímá 11. místo. Oproti roku 1999 však došlo k určitému zhoršení hodnoty CPI (o 0,3) a nelze zcela vyloučit, že se tak stalo právě v souvislosti s odhalením role Švýcarska při nelegálním sponzorování německé CDU.
Podle dostupných informací Ukrajina zatím oficiálně nepřijímá žádná opatření nutná k přistoupení ke Konvenci a k jejímu zapracování do národní legislativy a o těchto krocích ani v nejbližší době neuvažuje.
Lze konstatovat, že korupce pravděpodobně představuje na Ukrajině jeden z hlavních problémů současné velmi špatné ekonomické a politické situace, jehož řešení bude zdlouhavé a velmi složité. Ukrajina je jednou z nejvíce zkorumpovaných zemí světa (případ zkorumpovaného bývalého premiéra Lazarenka dokládá rozměr korupce v této zemi). Korupci napomáhá chaotický právní systém, který má nejednoznačnou interpretaci. Odborníky je korupce na Ukrajině považována za systémový prvek státního zřízení.
Legislativně je korupce upravena v ústavě Ukrajiny, v zákoně o boji s korupcí, trestním zákoně, zákoně o operativní a pátrací činnosti, zákoně o milicích a dalších právních dokumentech.
Kromě státních orgánů vymáhajících právo existuje na Ukrajině Výbor nejvyšší rady Ukrajiny pro boj s organizovaným zločinem a korupcí a Koordinační výbor pro otázky boje s korupcí a organizovaným zločinem. V zemi byla také zřízena parlamentní komise, jejímž hlavním cílem je navrhovat opatření směřující k potlačování korupce.
V červnu 2000 proběhla dvoustranná jednání USA – Ukrajina, v jejichž závěru představitelé úřadu ukrajinského prezidenta vyhlásili, že Ukrajina je připravena spolupracovat s USA při potlačování korupce v zemi. Dokument o budoucí spolupráci byl podepsán prezidenty obou zemí při návštěvě amerického prezidenta Billa Clintona na Ukrajině. Cílem spolupráce je mj. zvýšení profesionální úrovně bezpečnostních složek vyšetřujících případy korupce.
V roce 2000 dosáhla úroveň korupce na Ukrajině, podle TI, hodnoty CPI 1,5, což je stejná úroveň jako v Ázerbájdžánu. Větší míra korupce je již pouze ve Svazové republice Jugoslávie (CPI 1,3) a v Nigérii (CPI 1,2). Navíc je nutno připomenout, že CPI Ukrajiny se meziročně zhoršilo o 1,1, což je nejvýraznější pokles ze všech zemí, které byly v rámci zpracování podkladového materiálu studovány. V roce 1999 se Ukrajina v „pořadí“ umístila na 75. místě.
Mechanismy boje proti korupci se v USA soustředí na mezinárodní obchod, hospodářskou soutěž a ochranu práv občana na informace o činnosti orgánů státní moci. Nejvíce se bojem proti korupci zabývají Ministerstvo obchodu spravedlnosti a zahraničí, Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Interamerická rozvojová banka atd. Korupcí se dále zabývají Výbor pro koordinaci podpory obchodní politiky, Agentura pro mezinárodní rozvoj, Exportní a importní banka, kancelář vládní etiky a další. Pracují zde nevládní organizace jako např. Transparency International, Mezinárodní obchodní komora, Mezinárodní advokátní komora, která vytvořila zvláštní skupinu pro mezinárodní standardy protikorupčních praktik, Institut demokratických studií a další.
Legislativně je korupce upravena v obchodním a trestním právu. Na federální úrovni se jedná o Zákon o korupčních praktikách v zahraničí, Zákon o obchodě a konkurenceschopnosti, Trestní zákon, Interamerická úmluva proti korupci, Dohoda o vládních zakázkách a další.
USA ratifikovaly Konvenci dne 10. 11. 1998 a ratifikační dokumenty předaly generálnímu tajemníkovi OECD dne 8. 12. 1998. Legislativa, která implementuje Konvenci, vstoupila v USA v platnost 10. 11. 1998 a zahrnuje i odpovědnost právnických osob a velmi zdařilou definici podplácené osoby. (Podplácená osoba není definována jako úředník nebo představitel, ale jako osoba jednající ve veřejném zájmu, což postihuje daleko více možností.)
Vláda USA dne 29. 6. 2000 zveřejnila materiál, v němž hodnotila pokrok při prosazování Konvence. Zveřejněné informace obsahují seznam zemí, které v předcházejícím období učinily značný pokrok v ratifikačním a implementačním procesu. Mezi těmito státy je uvedena i Česká republika (dále jsou uvedeny Austrálie, Bulharsko, Kanada, Německo, Korea, Polsko, Slovensko a Švédsko). Mezi zeměmi naopak kritizovanými byly i některé země EU, např. Francie, Itálie a Nizozemsko. Materiál konstatuje, že došlo k určitému pokroku ve snaze rozšířit platnost Konvence a dát tak mezinárodní korupční transakce do souvislosti s činností „off shore„ zón a s technikami legalizace zisků pocházejících z trestné činnosti. Uvádí, že k pokroku došlo i přes nedostatek podpory ze strany některých významných členů OECD.
V rámci boje proti korupci americký Kongres schválil dne 26. 7. 2000 program, jehož cílem je pomoci ostatním zemím v boji proti korupci uvnitř společnosti. Vláda USA tak získává možnost podílet se na financování národních protikorupčních programů, které však musejí obsahovat následující prvky:
V červnu 2000 byl v San Bernardinu zahájen soudní proces v případu úplatkářství a zpronevěry. Vysocí úředníci, kteří rozhodovali o přidělování veřejných stavebních zakázek jsou obviněni, že přijímali dary ve formě rybářských zájezdů do Kanady, bezplatného členství v golfových klubech a výletů do Paříže nebo na Havaj. Na základě těchto úplatků dostaly firmy zaplaceno o statisíce USD více než byla skutečná hodnota realizovaných dodávek. Celkem bylo obviněno 22 podnikatelů a vysokých úředníků oblastní administrativy. Pro dokreslení celkové výše škody byly zveřejněny údaje týkající se jedné z firem podílejících se na případu. Tato firma získala od oblastní administrativy veřejné kontrakty ve výši 20 mil. USD a z toho následně vyplatila na úplatcích 6,6 mil. USD.
V květnu 2000 byl odhalen případ korupce v losangeleské policii. V této souvislosti bylo z korupce a podílu na organizované trestné činnosti obviněno devět úředníků policie (z toho čtyři byli pověřeni přímým výkonem policejní služby). Zkorumpovaní policisté byli odhaleni během vyšetřování podvodných plateb kreditními kartami. V souvislosti s tímto případem bylo z policie propuštěno více než 30 úředníků. Dosavadní vyšetřování prokázalo, že výše způsobené škody představuje částku 1 mil. USD.
V roce 2000 se podle hodnocení TI úroveň korupce v USA meziročně mírně snížila na hodnotu CPI 7,8 (v roce 1999 - 7,5), což se ve srovnání s rokem 1999 projevilo v posunu USA z 18. místa v „pořadí“ na 14. místo. Úroveň korupce tak v USA patří mezi nejnižší na světě.