Fotbal je fenomén, který ovlivňuje životy mnoha obyvatel celého světa. Na jednotlivá fotbalová utkání se však mnozí diváci nepřicházejí pouze bavit hrou svého oblíbeného týmu, ale někteří také chtějí zažít nějaké „dobrodružství“ spočívající v napadání fanoušků druhého týmu, či ničení a rozkrádání zařízení stadionu. Pro takové jednání se vžil pojem divácké násilí.
Pojem diváckého násilí je různě používán a není přesně definován. Většinou se pod něj zahrnuje násilné nebo nebezpečné chování diváků v souvislosti se sportovními zápasy. Může se odehrávat na stadionech, v jejich bezprostředním okolí, v místech, kde se zápas hraje (restaurace, nádraží, ulice), nebo na trasách přesunu, a to jak na národním území, tak při cestách fanoušků do zahraničí. Většinou se tento pojem používá u násilí, které je plánováno, má opakovaný či manifestační charakter a je realizováno relativně ohraničenou skupinou osob, jejichž jednotícím znakem je sounáležitost s určitým klubem či národním týmem. Kromě vlastního násilí pod tento pojem spadají i další formy rizikového chování, jako jsou rasistické urážky, používání extremistické symboliky či chování ohrožující bezpečnost ostatních diváků, hráčů a rozhodčích (např. házení předmětů na hrací plochu, vytváření stojícího kotle apod.).
Uvedený jev se vyskytuje v řadě evropských zemí. Masového charakteru dosahuje v Anglii, Německu, Nizozemsku, Belgii. Dále se objevuje v Itálii, Polsku, Turecku, Španělsku, Česku či v Rusku. Vyskytuje se i v řadě dalších zemí světa (Jižní Amerika, Afrika), minimálně je zastoupen v USA.
Divácké násilí představuje nejen narušení veřejného pořádku, ale také vážné riziko pro bezpečnost ostatních diváků při nezvladatelných davových situacích. Prevence a potlačování diváckého násilí jsou proto spojeny velmi často s problematikou fyzické bezpečnosti na stadionech.
Vzhledem k tomu, že divácké násilí se projevuje v mnoha oblastech života společnosti, bude zajímavé se podívat, jak se s tímto jevem po právní stránce vypořádala kolébku fotbalu Anglie a jak se k tomuto novodobému problému staví české právo.
K základním právním dokumentům v této oblasti z hlediska mezinárodního práva patří Radou Evropy vypracovaná Evropská úmluva o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech, zvláště při fotbalových zápasech (viz sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 118/1996 Sb., o sjednání Evropské úmluvy o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech, zvláště při fotbalových zápasech), která se pro Českou republiku stala závaznou od 1. 6. 1995. Vzhledem ke své dikci i vzhledem k tomu, že Parlament České republiky tuto úmluvu neratifikoval, neřadí se tato úmluva mezi mezinárodní smlouvy, které mají přednost před zákonem.
Rada Evropy v rámci dalších opatření v boji proti diváckému násilí vypracovala a přijala mj. Doporučení 1434 (1999) o fotbalovém násilí, Doporučení č.1/1999 k pořadatelské službě - stewardingu, Doporučení č. 1/2002 o prodeji vstupenek na mezinárodní utkání (zahraniční týmy) a Doporučení č. 1/2003 o úloze sociálních a vzdělávacích opatření při prevenci násilí ve sportu.
Česko jakožto plnoprávný člen Rady Evropy a smluvní strana výše uvedené úmluvy plní veškeré své závazky plynoucí z těchto doporučení, a to i s ohledem na čl. 1 odst. 2 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.1)
V souvislosti se vstupem Česka do Evropské unie v květnu 2004 se stalo i na jeho území závazným Rozhodnutí Rady EU ze dne 25. dubna 2002 týkající se bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy s mezinárodním rozměrem (2002/348/JHA2) a také Usnesení Rady EU ze dne 6. prosince 2001 o příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními pro předcházení násilí a výtržností a boji proti nim v souvislosti s fotbalovými zápasy mezinárodního rozměru, které se týkají alespoň jednoho členského státu (2002/C 22/01)3).
Zákon upravuje pořádání fotbalových zápasů (v Anglii a Walesu), stanovuje práva a povinnosti návštěvníků fotbalových zápasů, zřizuje Národní fotbalový licenční úřad [FLA] (§ 8), stanovuje trestné činy související s fotbalem, upravuje možnost vydávání zákazů vstupu na stadion (§ 15), povinné hlášení odsouzeného pachatele na určité policejní stanici během fotbalového zápasu (§ 19) atd.
Zákon stanovil, co se rozumí pod pojmem regulované fotbalové utkání („designated [regulated] football match“) - jakýkoli zápas regulovaný tímto zákonem nebo zákonem o fotbalové trestné činnosti - viz níže.
Zákaz může být vydán pouze tehdy, pokud byl pachatel uznán vinným a odsouzen (i podmíněně) za trestný čin, pro který byl obžalován.
Pokud k porušení zákona dojde mimo stadion, bude soud zkoumat, zda se jednalo o trestný čin v souvislosti s fotbalovým zápasem. Následně pak příslušný soud může prohlásit, že se jednalo o takový čin. To musí soud vyjádřit vydáním prohlášení o souvislosti trestného činu s fotbalovým utkáním. Pokud má být porušování zákona považováno za činnost související s fotbalem („football related offence“), musí být spácháno v době 24 hodin před nebo po utkání (§ 1 odst. 8 - doba, ve které musí být tyto trestné činy spáchány, aby se považovaly za trestné činy v souvislosti s fotbalovým utkáním, byla zvýšena na 24 hodin před a po regulovaném fotbalovém utkání zákonem o fotbalových výtržnostech).
Soudy mají však obvykle problém určit, zda trestný čin spáchaný mimo stadion je, či není fotbalovým trestným činem. Žalobce pak musí obviněnému oznámit úmysl soudu takové prohlášení vydat 5 dní před zahájením řízení u soudu. Proti vydání prohlášení o souvislosti se lze odvolat.
Ustanovení § 16 upravuje možnost soudu vydat nařízení omezení („restriction order“) spočívající v povinnosti hlásit se na určité policejní stanici, kterou určí na základě soudního rozhodnutí Úřad pro zákazy vstupu na fotbalová utkání (FBOA - „Football Banning Orders Authority“), a odevzdat cestovní pas v době konání regulovaného fotbalového utkání po dobu pěti let pro osoby, které byly pravomocně odsouzeny k trestu odnětí svobody za trestný čin související s fotbalovým utkáním. Vždy se však musí jednat o fotbalová utkání hraná mimo Anglii nebo Wales. U osob, které byly pravomocně odsouzeny k jinému trestu než odnětí svobody, soud může vydat nařízení omezení na dobu dvou let.
Soud musí být před vydáním zákazu vstupu přesvědčen, že jeho postup pomůže zabránit násilí a narušování veřejného pořádku na fotbalovém utkání či v souvislosti s daným fotbalovým utkáním sehraným mimo Anglii a Wales (§ 16 odst.)2).
Povinná osoba se také musí dostavit k pořízení fotografie na policejní stanici v průběhu 7 dnů od vyzvání, pokud již nebyla zhotovena dříve z důvodu stanovené povinnosti hlásit se v době konání fotbalového utkání na policejní stanici. Celkem jsou pořízeny tři fotografie osoby, z nichž jedna se zašle i s příslušným formulářem na FBOA, jedna se založí do spisu na stanici, kde se bude hlásit, a poslední se použije na vystavení registrační karty, kterou musí mít osoba vždy u sebe, když se jde hlásit na stanici. Vždy také musí přinést s sebou oznamovací dopis stanovující povinnost hlásit se („notification letter“).
FBOA zašle povinné osobě oznámení s informací, kdy má odevzdat pas na policii a kdy se má na policii ohlásit. Neodevzdání pasu je porušení zákona a zakládá trestní odpovědnost.
Na základě soudem vydaného opatření se pachatel musí hlásit, jednou a potom ještě v průběhu pěti dní po vydání opatření (podle délky trestu odnětí svobody) na policejní stanici k tomu určené a specifikované. Ten, kdo byl propuštěn z vězení, se musí hlásit do 5 dnů od propuštění. Policejní stanice musí být určena v místě pro povinnou osobu vhodném, zejména v místě, kde pachatel bydlí nebo pracuje.
Za porušení uvedených opatření (zákaz vstupu, povinnost hlásit se) může být povinná osoba zatčena i bez zatykače policejním důstojníkem. Zadržet tuto osobu může také stevard nebo klubový činovník při její snaze o vstup na stadion.
Ustanovení § 17 upravuje možnost podat u soudu žádost o zrušení nařízeného omezení. Podmínkou přípustnosti žádosti o zrušení omezení je minimální délka tohoto opatření, tj. opatření musí být v platnosti po dobu nejméně jednoho roku. V případě, že je žádost zamítnuta, lze ji opakovat nejdříve po šesti měsících.
Zrušení předběžného opatření závisí na profilu dané osoby, charakteru spáchané trestné činnosti a chování od doby, kdy byl příkaz vydán. Profil a charakter trestné činnosti slouží i jako podklad pro vydání opatření, a proto se jednoroční lhůta zdá být krátká zejména u osob, které si za fotbalový trestný čin odpykaly trest odnětí svobody.
Ustanovení § 20 upravuje pravomoc orgánů činných v trestním řízení udělit výjimky z povinnosti hlásit se v době, kdy probíhají vybraná fotbalová utkání, na určité policejní stanici. Pokud je výjimka z této povinnosti udělena, osoba stále zůstává povinna odevzdat pas pět dní před tím, než by se její povinnost hlásit vešla v platnost. Jediným možným důvodem pro udělení výjimky z povinnosti odevzdat pas je zahraniční cesta zcela bez souvislosti s fotbalovým utkáním, o kteréžto skutečnosti musí daná osoba policii nebo jiný orgán činný v trestním řízení přesvědčit.
Udání nepravdivých nebo zavádějících údajů uvedených na podporu udělení výjimky se považuje za trestný čin.
Na základě § 14 odst. 7 byl vytvořen Úřad pro zákazy vstupu na fotbalová utkání. Jedná se o společnou policejní složku, jejíž hlavní rolí je sledovat udělené zákazy vstupu soudem, sledovat plnění povinnosti hlásit se na určené policejní stanici a regulovat podmínky vydávání a navracení cestovních pasů.
FBOA také obsluhuje centrální záznamy o zákazech vstupu. Soudy ze zákona zasílají kopie udělených zákazů vstupu a fotografie osob na FBOA a na policii podle místa pobytu pachatele.
Úřad vydává vlastní oznámení týkající se konkrétní osoby o zákazu vstupu na konkrétní utkání a také zajišťuje, že podmínky povinnosti hlásit se na určité policejní stanici je zaslána povinné osobě spolu s oznamovacím dopisem.
V ustanovení § 22 je upravena situace, kdy je osoba mimo území Anglie nebo Walesu odsouzena za trestný čin související s fotbalovým utkáním. Pokud příslušný orgán obdrží informaci o spáchání trestného činu občanem Anglie nebo Walesu v zahraničí, FBOA ji předá policejnímu sboru v místě bydliště osoby. Policie pak informaci předá soudu, který zašle obsílku k předvedení osoby k soudu k vydání zákazu vstupu.
Kopie zákazů vstupu posílají soudy přímo na fotbalovou asociaci. Tyto informace použije asociace z hlediska požadavků na prodej vstupenek na domácí a mezinárodní zápasy. Na úrovni klubů se informace využije při prodeji permanentních vstupenek. Fotbalová asociace je odpovědná za rozšíření informace mezi fotbalové kluby, na stadion Wembley a fotbalové asociaci Walesu. Seznam zákazů vstupu je neustále aktualizován.
Na základě rozhodnutí klubu (jakožto vlastníka nemovitosti) může být zakázán vstup na stadion jednotlivým fanouškům. Zákazy vstupu z rozhodnutí klubu platí pouze pro daný klub a vycházejí z principů vlastnického práva. Zákazy jsou vynucovány několika způsoby:
Zároveň je však využívána filozofie, že pokud někdo zákaz poruší a účastní se utkání, na které má zákaz vstupu, a přitom se chová slušně, aby na sebe neupozornil, je cílů opatření dosaženo (cílem není trest, ale zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti).
Národní zpravodajská služba pro informace v trestních věcech - sekce fotbalových informací je centrální bod pro sběr, analýzu a rozšiřování informací. Mezi její úkoly patří:
FIS je také komunikační kanál mezi národními policejními sbory při výměně relevantních informací o fotbalových fanoušcích, zejména co se týče počtů fanoušků cestujících na utkání, směr cesty fanoušků, způsob dopravy, kategorie fanoušků atd.
Na místní úrovni byl vytvořen tzv. Football Intelligence Officer (FCO) - policista přidělený každému klubu premier ligy nebo první ligy. Sbírá informace o chuligánské aktivitě, provádí analýzu a rozšiřuje poznatky (fotbalové gangy, metody spolupráce, cestování na zápasy, použití zbraní, policejní operace na území). Také navazuje kontakty s protistranou v souvislosti s každým zápasem (pomocí uzavřené počítačové sítě, která propojuje jednotlivé pracovníky navzájem a s centrem v NCIS).
Zejména po tragických událostech na stadionu v Hillsborough se britská vláda rozhodla stanovit podmínky pro státní dozor nad bezpečnostními opatřeními na stadionech. Každý stadion, na kterém se hrají regulovaná fotbalová utkání, musí získat licenci od obce, na jejímž území působí. Tato licence se každoročně obnovuje. Aby klub obdržel licenci, musí splnit několik podmínek - počínaje stavebně-technickým řešením stadionu, přes podmínky aktivní a pasivní bezpečnosti diváků a konče zajištěním prostor pro bezpečnostní a zdravotnické složky. Licence např. obsahuje maximální možnou bezpečnou kapacitu stadionu (nemusí odpovídat skutečné kapacitě).
Na základě ustanovení § 8 a násl. zákona o fotbalových divácích byl zřízen Fotbalový licenční úřad formálně spadající pod ministerstvo řídící sportovní záležitosti, ale ve své činnosti řízený správní radou. Hlavním úkolem tohoto orgánu je dohlížet na plnění obcemi vydaných licencí jednotlivým fotbalovým klubům, které je opravňují provozovat stadion a hrát regulované fotbalové zápasy. Úřad zároveň vypracovává doporučené standardy, které představují vodítko pro licenční práci obcí i bezpečnostní politiku klubů. Přestože standardy nejsou právně závazné, je pro kluby i obce obtížné případně vysvětlovat, z jakého důvodu nejsou tyto standardy naplňovány.
FLA zaměstnává inspektory s kombinovanou regionální a tematickou působností, kteří provádějí supervizní kontroly stadionů, kontrolují licenční řízení ze strany obcí a poskytují metodickou pomoc obcím, klubům i fotbalové asociaci.
Fotbalové trestné činy jsou takové činy, jež jsou parlamentem považovány za trestné činy spáchané v souvislosti s regulovaným fotbalovým utkáním a které mohou následně způsobit uložení zákazu vstupu jako prevenci dalších návštěv fotbalových zápasů. Tyto trestné činy jsou uvedeny v zákoně o fotbalových divácích ve znění zákona o fotbalových výtržnostech.
Tento nepříliš obsáhlý zákon (obsahuje pouze 6 článků) stanovil nové trestné činy související s fotbalem.
V ustanovení § 2 je obsažen trestný čin spočívající ve vhazování jakýchkoli předmětů na nebo směrem k hrací ploše nebo do části hlediště, kde jsou přítomni diváci, bez zákonného důvodu nebo zákonné omluvy (kterou by musel pachatel prokázat).
Ustanovení § 3 obsahuje trestný čin spočívající v neslušném nebo rasistickém skandování dvou či více lidí na fotbalovém utkání. Tato úprava vznikla na základě doporučení Taylorovy zprávy ke katastrofě v Hillsborough (Hillsborough Disaster). Soudce Taylor došel k závěru, že rasistické skandování na stadionech pravděpodobně nemá za cíl vzbudit rasovou nenávist a že nelze ani dokázat, že se k něčemu takovému schylovalo. Proto vznikla úprava § 3, kdy není třeba dokazovat, že ke skandování docházelo v dohledu nebo doslechu osob, které by jím mohly být obtěžovány, vyděšeny či zahnány do úzkých.
V ustanovení § 4 je pak obsažen trestný čin spočívající v jakémkoli vstupu na hrací plochu nebo plochu přiléhající k hrací ploše, do které nemají diváci přístup, bez zákonného důvodu nebo zákonné omluvy (kterou by musel pachatel prokázat).
Za výše uvedené trestné činy hrozí pachateli pokuta až do stupně 3 standardní stupnice.
Zákon o fotbalové trestné činnosti a výtržnostech byl vytvořen víceméně jako novela mnohých ustanovení zákona o fotbalových divácích. Veškeré změny provedené tímto zákonem byly již zapracovány do textu zákona o fotbalových divácích, případně do zákona o fotbalových výtržnostech.
Zákon, který byl také vytvořen, aby novelizoval již dříve přijaté zákony, novelizuje zákon o fotbalových divácích (trestní část) a zavádí čtyři důležité změny (§ 1):
Zákon také dává policii možnost zadržet osobu po dobu 4 hodin (až 6 hodin, pokud to schválí nadřízený), zatímco se bude rozhodovat o vydání „oznámení“.
Pokud se osoba nedostaví k projednání civilní policejní žaloby k soudu, páchá trestný čin, za který může být odsouzena k trestu odnětí svobody až na 6 měsíců a/nebo k pokutě nepřekračující stupeň 5.
Pokud soud nevydá zákaz vstupu, může přiznat náhradu škody osobě, která tímto jednáním utrpěla škodu (ve formě ušlého zisku). Pokud soud odmítne náhradu přiznat, může se dotyčná osoba odvolat ke Crown Courtu. Maximální výše možné přiznané částky náhrady škody je 5000 liber.
Na základě § 25 odst. 1 zákona o policii je stanovena povinnost poskytnout finanční prostředky policii za přítomnost na soukromé akci (tou je i fotbalové utkání). Náklady na každého policistu přítomného během fotbalového utkání na stadionu musí být uhrazeny klubem.
Byla vydána metodická příručka, která obsahuje veškeré informace týkající se hrazení nákladů policii. V metodice je upraveno, co všechno je zapotřebí policii uhradit - např. plat přítomného policisty, příplatek za přesčas, příspěvek na penzijní pojištění, příspěvek na zdravotní pojištění, náklady na dopravu na fotbalový stadion, příspěvek na opotřebení uniformy policisty, administrativní náklady, vyrovnávací příspěvek atp. Vzhledem k tomu mají fotbalové kluby zájem o co nejnižší přítomnost policistů na stadionu a mají tak větší snahu zajistit si bezpečnost diváků samy za využití stevardů.
Před zahájením nového fotbalové ročníku je svolána koordinační schůzka zástupců fotbalového klubu a policie, na které se stanoví rozdělení utkání podle rizika možného vzniku a výskytu diváckého násilí a jiných výtržností. Na nejvíce rizikové zápasy jsou nasazeni policisté ve větším rozsahu, na některých je redukován počet policistů (reduced policing), někdy je policista přítomen pouze kvůli shromažďování informací (intelligence only) a některé hlídají jen stevardi (club security only). Byly stanoveny tři kategorie utkání:
Část IV (§ 30) zákona o veřejném pořádku upravila poprvé pravomoc soudů vydat zákaz vstupu na stadiony (v tomto zákoně „příkaz k vyloučení přítomnosti na utkání“) zakazující osobě, která byla v minulosti pravomocně odsouzena za trestný čin související s fotbalem, účast na všech soudem určených utkáních v Anglii a Walesu tehdy, pokud je soud přesvědčen, že vydání takového příkazu pomůže zabránit násilí a narušování pořádku na fotbalových zápasech. Příkaz byl vydáván minimálně na tři měsíce a maximální délka jeho trvání nebyla nijak omezena. Soudům bylo doporučováno při zvažování délky platnosti příkazu brát v úvahu aktuální sezonu. Tříměsíční zákaz mohl pro fanouška znamenat neúčast na až šesti domácích zápasech.
V souladu s § 31 mohl být příkaz k vyloučení přítomnosti na zápase vydán pouze v souvislosti s trestným činem souvisejícím s fotbalovým utkáním spáchaným buď na cestě na/ze zápasu nebo bezprostředně dvě hodiny před/jednu hodinu po zápase.
V souladu s § 34 obdrželi detaily příkazu k vyloučení přítomnosti (na fotbalovém utkání) dotčená osoba, velitel policie v daném policejním okrsku a fotbalová asociace. Kopie příkazů dostávala i sekce fotbalových informací Národní zpravodajské služby pro informace v trestních věcech, kam byly zasílány relevantními orgány činnými v trestním řízení (styční důstojníci pro problematiku fotbalové trestné činnosti) nebo soudy (nebylo mandatorní, záviselo na vůli příslušného soudu).
Po přijetí zákona o fotbalových divácích byla výše uvedená ustanovení zákona o veřejném pořádku nahrazena ustanoveními zákona o fotbalových divácích.
Ustanovení § 84 novelizovalo zákon o fotbalových divácích ohledně nesplnění povinnosti povinné osoby hlásit se na policejní stanici. Taková osoba může být zatčena a může být potrestána odnětím svobody na maximálně šest měsíců a/nebo pokutou 5. stupně.
Trestní zákon pro účely fotbalové legislativy vymezuje z terminologického hlediska některé pojmy.
Část 1 trestního zákona upravuje skutkovou podstatu zločinného spolčení. § 1 stanoví, že ten, kdo se s jinou osobou (osobami) dohodne na postupu, který, mimo jiné, zahrnuje páchání trestné činnosti jednou či více stranami takové dohody, páchá trestný čin zločinného spolčení. Tento nezávislý trestný čin musí být spáchán na území Velké Británie.
§ 1A zpracovaný na základě § 5 zákona o trestní justici upravuje podmínky, za kterých je možno jako zločinné spolčení kvalifikovat trestný čin spáchaný v zahraničí. Spáchaný čin musí být trestný v Anglii a Walesu i v zemi, ve které byl spáchán. Stíhání podle tohoto ustanovení může být zahájeno pouze se souhlasem nejvyššího státního zástupce.
Podněcování je v anglosaském právu trestným činem spočívajícím v podněcování osob k trestnému činu a je trestné, i když k trestnému činu nedojde. Pokud je čin, ke kterému je podněcováno, spáchán, potom se podněcování zahrne do skutkové podstaty spáchaného trestného činu a podněcující osoba je odpovědná jako spolupachatel.
Zákon však neupravuje zákaz prodeje alkoholu nebo veřejnou konzumaci alkoholu na určitých místech v určené časy.
Ustanovení § 188 upravuje pravomoc uzavřít všechna licencovaná prodejní místa v blízkosti nebo přímo v místě, kde došlo nebo pravděpodobně dojde ke střetu, až do doby, než bude nastolen pořádek. Zákon o zabavování alkoholu z roku 1997 umožňuje policistovi, aby přikázal osobě mladší 18 let odevzdat alkoholické nápoje jí držené na veřejnosti. Oba zákony však mají pro použití na fotbalových utkáních svá slabá místa. § 188 licenčního zákona lze použít pouze u větších incidentů a pro policii by mohlo být problematické prosadit uzavření i u menších incidentů a úprava z roku 1997 je omezena na osoby pod 18 let věku. Oba instrumenty však mohou posloužit jako užitečný rámec pro nové úpravy konzumace alkoholu v souvislosti s fotbalem a mohly by být efektivně využity v kombinaci s rámcovými úpravami legislativy upravující dodržování veřejného pořádku.
Ustanovení § 188 považuje neuzavření podniku nebo prodejního místa v případě vydání příkazu k uzavření za porušení licenčního zákona. U supermarketů a jiných obchodů, které mají v sortimentu alkohol, je třeba zvážit jednotlivé případy. Zabavení se může vztahovat na všechny osoby veřejně držící nebo konzumující alkohol v předmětné oblasti. Příkaz by musel obsahovat ustanovení, které by mimo zákon postavilo nakupování, prodávání nebo konzumaci alkoholu v licencovaném prodejním místě nebo držení alkoholu na veřejnosti v určité hodiny - takové ustanovení by dalo vzniknout trestnému činu nezákonného držení na veřejném místě v určené hodiny související se specifickým zápasem. Je třeba zamyslet se nad příčinami držení alkoholu přistiženými osobami a zvážit, zda alkohol skutečně držely v souvislosti s předmětným fotbalovým zápasem.
Ustanovení § 13 zákona o veřejném pořádku dává veliteli policie v daném okrsku pravomoc požádat místní správu o zákaz veřejného shromáždění nebo pochodu, které by mohly vyústit v závažné porušování veřejného pořádku. Takový zákaz musí schválit ministr vnitra. § 14A rovněž upravuje, že na základě žádosti velitele policie může místní správa rozhodnout o zákazu veškerého shromažďování na cizím pozemku v dané oblasti na určitou dobu. Vydání takového zákazu musí schválit ministr vnitra a musí se jednat o shromáždění, které by mohlo vyústit v závažné narušení pořádku v dané komunitě.
Ustanovení § 60 zákona o trestní justici a veřejném pořádku dává policii právo zastavit a prohledat jakoukoli osobu nebo automobil, a to i v případě, že nemá žádný reálný důvod k podezření, že předmětná osoba má v držení zbraň (v automobilu je skryta) či něco podobného. Takovéto pravomoci má policie pouze ve vymezené lokalitě a vymezenou dobu. Podobné ustanovení se již ve fotbalovém kontextu uplatňuje, a to v případech, kdy hrozí reálné nebezpečí výbuchu násilí nebo závažného porušování pořádku.
Pravomoci upravené ustanovením § 60 mohou být rozšířeny o ustanovení upravující otázku alkoholu na sportovních utkáních.
Podle § 166 zákona o trestní justici a veřejném pořádku jsou neautorizovaný prodej vstupenek na regulovaná fotbalová utkání (kupčení se vstupenkami), jejich nabízení nebo vystavování za účelem prodeje na veřejných místech nebo na místech, kam má veřejnost přístup, kvalifikovány jako trestný čin.
V Česku neexistuje samostatná právní norma, která by specificky upravovala pořádání velkých sportovních akcí. Z tohoto důvodu bude nutné se na problematiku úpravy činností souvisejících s fotbalovými utkáními zaměřit z pohledu více právních předpisů.
Zákon o obcích a zákon o hlavním městě Praze jsou těmi právními předpisy, které umožňují obcím (hl. m. Praze) za určitých podmínek regulovat pořádání fotbalových utkání. Oba zákony však explicitně nehovoří o fotbalových utkáních, nýbrž dávají oprávnění obcím (hl. m. Praze) regulovat veřejnosti přístupné sportovní podniky, a to na základě § 10 písm. a) zákona o obcích (v Praze dle § 44 písm. a zákona o hl. m Praze), kdy obec může ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, případně na základě § 10 písm. b zákona o obcích (§ 44 písm. b zákona o hl. m. Praze), kdy obec může ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku.
Sankci za porušení povinnosti stanovené právním předpisem obce lze uložit na základě § 58 odst. 4 zákona o obcích fyzické nebo právnické osobě, která je podnikatelem, až do výše 200 000 Kč. Fyzické osobě, která není podnikatelem, lze podle § 46 odst. 3 zákona o přestupcích (přestupky proti pořádku ve věcech územní samosprávy) uložit za nedodržení právního předpisu obce sankci až do výše 30 000 Kč.
Obce mohou také na základě § 54 zákona o obcích (v Praze dle § 28 a § 28a zákona o hl. m. Praze) uzavřít smlouvu o spolupráci s fyzickými a právnickými osobami. Prostřednictvím takové smlouvy si může obec s pořadatelem sportovních akcí (zejména pravidelných) rozdělit povinnosti při jejich zabezpečení. Postih za porušení nebo nesplnění závazků je možný pouze za předpokladu, že smlouva sankční ustanovení obsahuje.
Z měst a obcí, ve kterých působí fotbalový klub hrající první fotbalovou ligu, pouze statutární města Brno a Ostrava mají vydánu obecně závaznou vyhlášku vztahující se ke sportovním utkáním. Vyhlášky ostatních měst se vztahují ke sportovním utkáním jen okrajově.
V Brně byla vydána vyhláška č. 10/2001 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku ve městě Brně, která v článku pět stanovuje podmínky pro pořádání veřejnosti přístupných podniků. Pořadatelům či provozovatelům veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků vyhláška ukládá oznamovací povinnost (nejpozději 5 dnů před konáním akce písemně oznámit svůj záměr místně příslušnému úřadu městské části, v oznámení uvést své identifikační údaje, místo a čas pořádání, očekávaný počet účastníků a identifikaci osoby zodpovědné za zajištění pořadatelské služby) a individuálně určuje závazné podmínky v rozsahu nezbytném pro zajištění veřejného pořádku. Při nesplnění závazných podmínek může místně příslušný úřad městské části prostřednictvím městské policie veřejnosti přístupný podnik přerušit a ukončit.
V Ostravě byla vydána vyhláška č. 8/1999 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, jejíž ustanovení se vztahují i na pořádání veřejných sportovních akcí. Čl. 3 - zachovávání veřejného pořádku - stanovuje povinnosti týkající se chování na veřejných prostranstvích. Odst. 2 dále zakazuje před, v průběhu a po skončení sportovních akcí a veřejných produkcí vstupovat na místa a do prostoru určených pro hráče, rozhodčí, účinkující a osoby organizující či zajišťující konání veřejných sportovních akcí a veřejných produkcí, s výjimkou oprávněných osob.
Policie České republiky spolupůsobí při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, které jí ukládají příslušné orgány obcí za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Podle § 103 zákona o obcích může starosta obce požadovat po Policii České republiky spolupráci při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Obdobně podle § 72 odst. 5 zákona o hlavním městě Praze je primátor hlavního města Prahy oprávněn požádat Policii České republiky o spolupráci při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Policie České republiky je povinna požadovanou spolupráci poskytnout, pokud jí v tom nebrání jiné zákony. Podle § 98 zákona o hl. m. Praze je starosta městské části oprávněn při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku městské části požádat o součinnost Policii České republiky nebo městskou policii hlavního města Prahy. Policie České republiky nebo městská policie hlavního města Prahy je povinna požadovanou spolupráci poskytnout, pokud jí v tom nebrání jiné zákony.
Za určitých okolností může dojít na území obce, v níž se hraje fotbalová liga, k tzv. spontánnímu shromáždění fanoušků před takovým utkáním nebo po něm. Na uvedený případ pamatuje zákon o právu shromažďovacím v § 12 odst. 3, kde tento zákon reguluje i shromáždění, jež nebyla předem oznámena ani nikým svolána. Takové shromáždění může být rozpuštěno za předpokladu, že nastaly okolnosti, které by jinak odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 - 3 (násilí, popírání osobních a politických práv apod.). Rozpustit takové shromáždění může zástupce úřadu obce (§ 12 odst. 1) a za určitých okolností též Policie ČR.
Zákon o policii stanovuje v § 2 odst. 1 působnost Policie České republiky (např. chrání bezpečnost osob a majetku, spolupůsobí při zajišťování veřejného pořádku, a byl-li porušen, činí opatření k jeho obnovení, odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele, odhaluje přestupky a projednává je, pokud tak stanoví zvláštní zákon, atd.).
K tomu využívá ustanovení zákona o policii, stanovující oprávnění policisty, zejména oprávnění požadovat prokázání totožnosti (§ 13 odst. 2 písm. a, b, odst. 6), oprávnění zajistit osobu podle § 14 odst. 1, oprávnění k omezení pohybu agresivních osob (§ 16) a popř. oprávnění zakázat vstup na určitá místa (§ 20).
Podle § 45 odst. 1 zákona o policii si policejní útvary a orgány obce navzájem poskytují informace nezbytné pro plnění úkolů pro zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Obecní rada obce také může uložit útvarům policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku úkoly související s jeho zabezpečením (nařízení vlády č. 397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vztahů Policie České republiky k orgánům obcí a obecní policii).
Úkoly příslušníků Policie ČR na úseku diváckého násilí jsou přímo upraveny závazným pokynem policejního prezidenta č. 100/2002. Na základě čl. 16 si policie dohodne s dostatečným časovým předstihem se zástupci sportovního klubu, případně s přizvaným zástupcem obecního (městského, místního) úřadu, termín společného jednání. Na něm vytipují rizikové sportovní utkání, při kterém s ohledem na očekávaný počet příznivců domácího a hostujícího mužstva a s tím spojený možný výskyt násilí lze důvodně předpokládat, že dojde k výtržnostem a k možnému porušení zákona. Na základě vyhodnocení této situace dohodnou další společný postup. Na základě čl. 19 se provádí klasifikace jednotlivých fotbalových utkání z hlediska možného výskytu diváckého násilí. Jsou stanoveny tři kategorie utkání:
Na základě této kategorizace jsou následně přijímána další opatření.
Policie České republiky - Policejní prezidium ČR a Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS) uzavřely v roce 1995 dohodu o vzájemné spolupráci při zajišťování veřejného pořádku, ochraně bezpečnosti osob a majetku při fotbalových utkáních (viz rozkaz policejního prezidenta č. 44/1995, kterým se vydává dohoda).
Dohoda vymezuje povinnosti ČMFS (např. zabezpečit, aby jeho složky (kluby, oddíly) byly disciplinárně, popřípadě sportovně technicky postiženy, pokud nezajistí veřejný pořádek při fotbalovém utkání, uložit svým složkám - klubům, oddílům - v soutěžním řádu, rozpisech soutěží a dalších předpisech povinnosti pořadatele utkání atp.), dále povinnosti ČMFS vůči policii - např. povinnost uložit jeho složkám, tj. fotbalovým klubům a oddílům, zajišťovat při závažném narušení veřejného pořádku obrazovou dokumentaci, alespoň ze sektorů, kde se nacházejí nejradikálnější skupiny diváků, a na vyžádání ji předat policii, umožnit příslušnému útvaru policie provedení videozáznamu o situaci v prostorách sportovního stadionu v případě zásahu policie a zadokumentování nezákonné činnosti diváků či jiných osob při závažném narušení veřejného pořádku, a to po dohodě velitele bezpečnostního opatření s hlavním pořadatelem, atp.
Povinnosti policie jsou v dohodě stanoveny na základě zákona o policii. Policie navíc zajistí při utkání první fotbalové ligy a ve výjimečných případech i druhé fotbalové ligy účast policisty - pozorovatele (tzv. spottera - viz závazný pokyn policejního prezidenta č. 100/2002). Pokud policie při policejním opatření zjistí pachatele přestupků či trestných činů, poskytne dle dohody ČMFS, fotbalovým klubům nebo oddílům podklady pro uplatnění majetkových a jiných náhrad škod u příslušných orgánů vůči těmto osobám.
Dohoda byla uzavřena na jeden rok, její platnost však byla každoročně prodlužována. Dne 17. července 2003 byla uzavřena nová dohoda (se stejným názvem a mezi týmiž subjekty), která nahrazuje dohodu z roku 1995.
Dohoda nově obsahuje následující instituty (kromě těch ustanovení, která byla převzata z Dohody z roku 1995):
Z vyhodnocení dohody provedeným Policií ČR vyplývá, že ČMFS neplní veškeré závazky z dohody, zejména nedostatečně zajišťuje pořadatelskou službu (členové nebývají proškoleni, mnohdy se jedná o seniory, neprovádí dostatečné preventivní prohlídky před vstupem na stadion, které mají zamezit vnášení alkoholu a zábavné pyrotechniky) a nepodniká žádná opatření, která by zamezila prodeji a podávání alkoholu na stadionech.
Trestní zákon obsahuje několik institutů, které umožňují soudu uložit pachateli přiměřená omezení a přiměřené povinnosti k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Tato omezení zahrnují i povinnost zdržet se návštěv nevhodného prostředí, v tomto případě konkrétně fotbalových stadionů.
Podle § 26 trestního zákona (podmíněné upuštění od potrestání s dohledem) lze za podmínek stanovených v § 24 odst. 1 (zejména došlo-li ke spáchání trestného činu menší nebezpečnosti pro společnost, pachatel jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě) od potrestání upustit. Soud má možnost spolu s vyslovením dohledu uložit přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby pachatel vedl řádný život (§ 26 odst. 3). Výčet těchto přiměřených omezení (§ 26 odst. 4) je demonstrativní, závisí na úvaze soudu, jaké opatření v konkrétním případě uloží. Lze tedy zakázat vstup na fotbalové stadiony obecně, ale i na konkrétní utkání, na konkrétní stadion, vstup do města apod.
Obdobně pak § 45 (trest obecně prospěšných prací) odkazuje na § 26 odst. 4; platí tedy zde to, co je uvedeno výše, stejně tak jako v případě trestu zákazu pobytu podle § 57a.
Konečně také na základě § 59 odst. 2, § 60 odst. 1 písm. c), § 60a odst. 3 a § 63 odst. 3 může soud uložit přiměřená omezení a povinnosti uvedené v § 26 odst. 4 směřující k tomu, aby dotyčná osoba vedla řádný život.
V souvislosti s fotbalovými utkáními dochází nejčastěji k páchání následujících trestných činů:
Ustanovení § 198 by v souvislosti s fotbalovými utkáními mohlo postihovat neslušné a rasistické skandování na stadionech. Zde je důležité, aby byl naplněn znak veřejnosti (§ 89 odst. 4 písm. b trestního zákona), tedy aby trestný čin byl spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými. Tyto osoby však musí být způsobilé projev postřehnout a porozumět mu. Také musí být naplněna podstata pojmu hanobení - urážlivost projevu může vyplývat buď již z obsahu a způsobu jeho přednesu, nebo provedení, popř. jiných okolností, za nichž byl učiněn. Nezáleží však již na tom, jaký měl projev na veřejnosti ohlas.6)
Prokázat však rasisticky skandujícímu jednotlivci přítomnému na stadionu tento čin lze v podstatě pouze za využití kamerových systémů, které zaznamenají také zvuk.
Nejčastějším trestným činem souvisejícím s fotbalem je výtržnictví (§ 202). Výtržnosti se odehrávají jak na veřejných prostranstvích před stadiony nebo v průběhu cesty fanoušků na stadion obcí či městem (např. ničení laviček a přístřešků na stanicích veřejné dopravy, převracení popelnic a vysypávání jejich obsahu, chození po karoserii zaparkovaných automobilů, rozbíjení telefonních budek, veřejného osvětlení atd.), tak i v útrobách stadionů. Zde dochází nejčastěji k ničení zařízení stadionů, jako je vytrhávání sedaček pro diváky, ničení ochranných mříží, sítí a plotů chránících hrací plochu, rozbíjení telefonních automatů a malování a psaní na stěny stadionů (graffiti).
V souvislosti s fotbalovými utkáními dochází velmi často k páchání trestného činu krádeže (§ 247) během „výjezdů“ fanoušků na utkání jejich týmu za hranice jejich domácího města. Během cesty jsou tak napadány a vykrádány benzínové pumpy, motoresty, odpočívadla nebo jiná zařízení nabízející především potraviny a nápoje. Ke krádežím dochází také obvykle přímo na stadionu, kde se fanoušci dopouštějí krádeží symbolů a znaků druhého mužstva.
V souvislosti s fotbalovými utkáními dochází také k páchání trestného činu poškozování cizí věci podle § 257. Nejčastěji se jedná o poškození např. automobilu rozhodčího utkání, autobusu fanoušků hostujícího týmu nebo zařízení fotbalového stadionu.
V případě naplnění skutkové podstaty i jiných trestných činů lze aplikovat další ustanovení trestního zákona, např. trestný čin ublížení na zdraví (§§ 196, 197, 221 - 224) a další. Jako přitěžující okolnost lze pachateli jakéhokoli trestného činu přičíst jeho účast na zločinném spolčení (§ 163a a násl.).
Zcela specifickým trestným činem souvisejícím s fotbalovým utkáním (ale i jinými sportovními utkáními) je trestný čin neoprávněného podnikání (§ 118). Tento trestný čin by se v některých aspektech mohl alespoň částečně přiblížit anglické úpravě kupčení se vstupenkami, neboť české trestní právo samostatný trestný čin neoprávněného prodeje vstupenek nezná. Vzhledem k těmto skutečnostem bude nutné z více pohledů prozkoumat ustanovení § 118 trestního zákona.
Neoprávněného podnikání se dopouští ten, kdo poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání v rozporu se zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Vzhledem k tomu, že živnostenský zákon není jediným právním předpisem upravujícím podnikání, dopouští se neoprávněného podnikání také ten, kdo podniká v rozporu s jinými právními předpisy, které stanoví podmínky pro jeho provozování. Neoprávněné je také podnikání, když podnikatel překračuje rozsah např. živnostenského oprávnění.
Nedostatek formálního charakteru podnikání může být i jen přestupkovým jednáním, které lze, stejně jako méně závažné případy nedovoleného podnikání, postihnout jako přestupek na úseku podnikání podle § 24 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích.
Neoprávněné podnikání musí být prováděno také ve větším rozsahu. Rozhodující tu je, že musí jít o činnost srovnatelnou s výkonem zaměstnání, provozovanou s cílem získat trvalý zdroj finančních příjmů. Proto musí jít o soustavnou činnost provozovanou takřka po „živnostensku“. Zpravidla je to více akcí, ale může to být i jedna rozsáhlá akce trvající po delší dobu (např. déle než šest měsíců) s velkým rozsahem a objemem podnikání. Takovou rozsáhlou akci, která se skládá z více jednotlivých aktů, je však třeba odlišit od jednorázového aktu, např. jednorázového prodeje většího počtu věcí (zde konkrétně vstupenek na utkání), který nesplňuje tento znak, neboť zde nejde o soustavnou činnost provozovanou po „živnostensku“. Kritérii zde budou zejména délka neoprávněného podnikání, rozsah takové činnosti, její objem, a to i včetně finančního vyjádření hrubého obratu, ceny předmětů určených k prodeji apod.7) Trestní zákon také vyžaduje, aby šlo o osobu, která poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, tedy aby šlo o faktického podnikatele.
Z uvedeného je zřejmé, že postihnout překupníky vstupenek lze dle platného znění § 118 trestního zákona jen velice obtížně.
Trestní řád uvádí v § 307 odst. 4 (podmíněné zastavení trestního stíhání) možnost uložit obviněnému, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život. Podmínky pro uložení těchto omezení nejsou blíže vymezeny, platí tedy totéž, co v případech uvedených v trestním zákoně.
Obdobnou možnost dává soudu (v některých případech i státnímu zástupci) také § 19 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), kdy lze mladistvému uložit tzv. výchovná omezení, spočívající mj. v zákazu návštěv určitých akcí, zařízení nebo jiného pro mladistvého nevhodného prostředí.
Zákon o přestupcích stanovuje možnost uložit pachateli přestupku jako jedno z ochranných opatření (§ 16) omezující opatření (§ 17). Omezující opatření spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa a místnosti, v nichž se podávají alkoholické nápoje nebo se konají veřejné tělovýchovné, sportovní nebo kulturní podniky. Lze je uložit pachateli přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi (§ 30), přestupku proti veřejnému pořádku (§ 47 a § 48) a přestupku proti občanskému soužití (§ 49). Při určování veřejně přístupných míst a místností je správní orgán omezen obvodem své územní působnosti.
Omezující opatření musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného přestupku, lze je uložit jen spolu se sankcí a nejdéle na dobu jednoho roku. Dodržování omezujícího opatření kontroluje správní orgán, který opatření uložil (§ 93). Úmyslné nedodržení omezujícího opatření je přestupkem podle § 21 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích.
Lze konstatovat, že pouze ve městě Teplicích jsou v ojedinělých případech ukládány zákazy vstupu na stadion v trvání jednoho roku, jiná města zákazy vstupu nevydávají, často s odkazem na velmi malou možnost kontroly dodržování uložených ochranných opatření v praxi (Olomouc, Ostrava).
V souvislosti s fotbalovými utkáními dochází nejčastěji k páchání přestupků proti veřejnému pořádku (§ 47). V úvahu přicházejí většinou sankce za znečištění veřejného prostranství nebo veřejně přístupného objektu, nebo za zničení, poškození, znečištění nebo neoprávněné odstranění, zaměnění, pozměnění nebo zakrytí orientačního označení.
Sankcionován (pokuta v rozmezí 1000 - 3000 Kč, záleží na druhu přestupku) bude také ten, kdo poruší podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo turistice (§ 47 odst. 1 písm. f). Podmínky na ochranu veřejného pořádku podle písm. f stanoví pořadatel, provozovatel nebo obec formou obecně závazné vyhlášky.
Dalším přestupkem, jehož skutková podstata bývá naplněna v souvislosti s fotbalovými utkáními, je přestupek proti majetku (§ 50 - krádež, podvod). Sankcí za takové jednání je pokuta do 15 000 Kč.
Ustanovení § 4 odst. 1 písm. a bod 5 zakazuje prodávat nebo podávat alkoholické nápoje anebo jinak umožňovat jejich požívání při sportovních podnicích. Na základě ustanovení § 4 odst. 3 je umožněno obcím v obecně závazné vyhlášce omezit nebo zakázat v určitých hodinách nebo na určitých místech prodej a podávání alkoholických nápojů a tabákových výrobků v zařízeních veřejného stravování, prodejnách potravin nebo na jiných veřejně přístupných místech.
Toto nové znění zákona je výsledkem zákonných změn v reformě veřejné správy roku 2000. Obce tohoto ustanovení mohou využít např. k zákazu a postihování toho, že v letním období jsou personálem pohostinských zařízení roznášeny nebo hosty vynášeny alkoholické nápoje před vlastní provozovnu či mimo povolenou letní zahrádku a tam konzumovány. Toto opatření je možné použít i ve spojení s fotbalovými utkáními, pokud se pohostinská zařízení nacházejí v blízkosti stadionů, na kterých se určité utkání koná.
Za nedodržení uvedených ustanovení může obecní úřad uložit pokutu (§ 12) právnické osobě až do výše 50 000 Kč. Fyzickým osobám prodávajícím zboží nebo poskytujícím jiné služby, které porušily zákaz, omezení nebo povinnost uvedené v § 4 odst. 1 písm. a), uloží obecní úřad pokutu až do výše 5000 Kč. Fyzické osobě, která není podnikatelem, lze podle § 46 odst. 3 zákona o přestupcích (přestupky proti pořádku ve věcech územní samosprávy) uložit za nedodržení právního předpisu obce sankci až do výše 30 000 Kč. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy zákaz, omezení nebo povinnost byly porušeny.
Českomoravský fotbalový svaz je občanské sdružení vzniklé na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k této skutečnosti nedisponuje pravomocí získat seznam zákazů vstupu nebo jiných uložených opatření, které byly vydány obecními úřady v rámci přestupkového řízení nebo soudy v rámci trestního řízení.
ČMFS má však pravomoc, podobně jako obce v Anglii, požadovat po klubech hrajících soutěže jím pořádané splnění určitých podmínek pro získání licence (povolení) hrát mistrovské zápasy. Aby klub obdržel licenci, musí splnit několik podmínek - počínaje stavebně-technickým řešením stadionu přes podmínky aktivní a pasivní bezpečnosti diváků a konče zajištěním prostor pro bezpečnostní a zdravotnické složky. Klub musí také písemně prohlásit, že je finančně a hospodářsky zajištěn a že soutěž řádně dokončí. Od sezony 2003/2004 vstoupila v platnost nová pravidla pro bezpečnost na stadionech pod názvem Projekt stadiony 2003 (klub hrající první fotbalovou ligu musí mít všechna místa na stadionu k sezení, hřiště musí být možné uměle osvětlit, je stanovena minimální velikost hrací plochy atd.).
Licence uděluje sám ČMFS na základě čl. 11 a 12 soutěžního řádu fotbalu.
V současné době neexistuje možnost, aby fotbalový klub rozhodl o udělení zákazu vstupu na svůj stadion podle svého uvážení a případně dokonce zveřejnil jméno a fotografii této osoby na stadioně.
Smluvní vztah, který vzniká zakoupením vstupenky na sportovní akci, změna a zánik tohoto vztahu nejsou v žádném předpisu výslovně upraveny. Ustanovení § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje zákaz jakékoli diskriminace spotřebitele. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že odepření prodeje vstupenky určitému divákovi či odepření jeho vstupu na stadion (nemá-li ovšem soudem nebo obecním úřadem uložený zákaz vstupu) může být diskriminací dle citovaného ustanovení.8)
Zakoupením vstupenky vzniká mezi divákem (fyzická osoba) a pořadatelem (právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku - podnikatel dle § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) tzv. smlouva nepojmenovaná dle § 51 občanského zákoníku. Obsahem této smlouvy je ujednání, že po zaplacení ceny je divák oprávněn zhlédnout určité utkání, a to za podmínek uvedených v návštěvním řádu, který lze považovat za nedílnou součást smlouvy (přílohu, dodatek). Soudní praxe podle § 35 odst. 2 občanského zákoníku dovodila, že jestliže smluvní strany použily ve smlouvě či v příloze nebo dodatku k ní pojmu „porušení“, vyjádřily i tím vůli od smlouvy odstoupit. Takto je možné koncipovat velmi podrobně návštěvní řády ve smyslu, že pokud dojde k „porušení“ některých ustanovení, je pořadatel oprávněn diváka vykázat ze stadionu i před skončením zápasu bez nároku na vrácení vstupného.
Dle § 48 občanského zákoníku může od smlouvy účastník odstoupit, jen jestliže je to v občanském zákoníku stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Vzhledem k tomu, že obecně není zánik závazku odstoupením v občanském právu upraven, je možné za nevyvratitelnou domněnku považovat to, že ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy ze strany pořadatele pro porušení návštěvního řádu je ze strany diváka akceptováno okamžikem zakoupení vstupenky. Jelikož vstupenka je jediné písemné vyjádření kontraktu, je nezbytný odkaz na návštěvní řád jako např. „návštěvník se zavazuje respektovat návštěvní řád a je si vědom sankcí vyplývajících z jeho porušení“.
V případě jakéhokoli „rozhodnutí“ klubu o zákazu vstupu pro určitého fanouška a zveřejnění jeho jména a fotografie na stadioně by se klub dopouštěl zásahu do práva na ochranu osobnosti, neboť dle § 11 občanského zákoníku má každá fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Osobní práva (práva na ochranu osobnosti) fyzické osoby jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Tato práva se váží bez výjimky od samotného počátku ontogeneze lidské osobnosti jako fyzické osoby v právním smyslu a osobnost člověka náleží každé z fyzických osob bez rozdílu.
Zásah do práva na ochranu zachycených stránek lidské osobnosti nebo projevů osobní povahy lidské osobnosti může být proveden pouze ve dvou případech: