Kriminalistika

---

ročník XXXII ₁1999

Jak lehce v ČR změnit identitu vozidla aneb jedna z možných příčin, proč je objasněnost krádeží automobilů tak nízká

Ing. Roman RAK, Odbor spojení a informatiky MV ČR, Praha

Vztah činnosti orgánů státní správy a informatiky

Počet krádeží vozidel v ČR bezútěšně roste, jejich náleznost (a následná objasněnost) ale na druhé straně v posledních deseti letech klesá. Nebudeme zjišťovat, proč se vozidla kradou, ale budeme analyzovat slabá místa, která by pomohla zastavit nežádoucí, neustále klesající trend v objasňování krádeží vozidel (a samozřejmě všech druhů podvodů, s nimi páchaných). Jde i o to zvýšit kredit české policie v očích veřejnosti i zahraničních kolegů a podpořit věrohodnost zájmu o potlačování organizované kriminality při vstupu ČR do západoevropských struktur.

Zhruba před pěti lety se tvrdilo, že jednou z příčin nízké objasněnosti tohoto druhu kriminality je absence kvalitních informačních systémů (IS) v resortu. Byl to však jen jednostranný pohled. Zapomnělo se (a neustále se zapomíná), že počítačové systémy informačně pouze kopírují správní, administrativní, organizační a právní realitu, kterou nemohou samy o sobě překročit.

Počítačové systémy zvýší produktivitu administrativně správních nebo policejně pátracích, operativních a dalších činností pouze tehdy, změní-li se i postoj samotného člověka k počítačovému zpracování dat. Počítače nesmějí totiž jen mechanicky kopírovat zažitou praxi (která nemusí být zrovna vhodná pro automatické zpracování za pomoci informačních technologií), ale musí svou zpětnou vazbou aktivně ovlivňovat celý systém jako komplexní, homogenní celek - např. položkovou skladbu důležitých identifikátorů (udávaných do dokladů), jejich naprostou přesnost a věcnou správnost. K tomu patří i organizační metody a postupy, provázanost správní a operativní činnosti s informatikou, podloženost odpovídajícími pravomocemi, vyplývajícími ze zákona, formální vzhled dokladů, jejich ochranné prvky atd.

Informační systém se tak stává pouze jedním (ale velmi důležitým) prvkem v dané činnosti (správní, pátrací, operativní) policie nebo jakéhokoliv dalšího orgánu státní správy. Čtenáři budou jistě souhlasit s tvrzením, že výkonnost (stejně tak jako spolehlivost, věrohodnost, včasnost informací apod.) každého systému je determinována jeho nejslabším článkem.

Dopustíme-li např. právní benevolenci v přístupu k důležitým identifikačním znakům (osoby, vozidla atd.), a nepožadujeme-li jejich striktní, přesně definované a povinné využívání v praxi - včetně IS - nebo opomineme-li při projekci, tvorbě nebo provozu IS jen jeden jediný klíčový prvek, celý systém činností tak degradujeme. V praxi to pak často znamená, že informační systém projektovaný s určitým cílem a realizovaný nákladem řádově desítek nebo stovek milionů korun (a tyto ceny jsou dnes ve světě informačních technologií státní správy zcela běžné) je chybným organizačním rozhodnutím, právní úpravou atd. podstatným způsobem omezen nebo dokonce vyřazen z role, pro kterou byl budován. Chybí pozitivní zpětná vazba mezi IS a jeho okolím, o které jsme se právě zmiňovali.

Dne 1. 4. 1998 vstoupila v platnost Vyhláška Ministerstva vnitra č. 64/1998 Sb., kterou se mění a doplňuje Vyhláška Ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů. Primárním cílem bylo pouze zjednodušit a tím i urychlit odbavování občana na dopravním inspektorátu při převodu vozidla z "okresu do okresu" a minimalizovat náklady na vydávání nových poznávacích značek. Podle odst. 9 článku I občan může sám rozhodnout, zda vozidlu zůstane předchozí SPZ, nebo bude vystavena SPZ nová: "Při změně trvalého pobytu (sídla) z obvodu okresního dopravního inspektorátu do obvodu jiného dopravního inspektorátu může držitel odevzdat státní poznávací značku u okresního dopravního inspektorátu, u něhož vozidlo nově přihlašuje do evidence, a obdrží novou státní poznávací značku (SPZ)."

Ve skutečnosti došlo k popření jednoznačného logického vztahu písmenného označení SPZ a okresu registrace vozidla, se všemi následky promítajícími se do praxe, včetně informačních technologií. Od této chvíle nelze např. příbramské vozidlo s SPZ PBC-02-45 hledat pouze v jednom jediném okresu, ale v libovolném administrativně správním celku ČR (nový majitel žije např. v Brně). Chceme-li mít jistotu, že vozidlo podle SPZ někde nalezneme, musíme pracovat pouze s Centrálním registrem vozidel (CRV). Dříve plně postačovala okresní evidence vozidel. Z pohledu současné technologie zpracování dat (na kterou při rozhodování nebyl brán zřetel), vznikají hned dva závažné problémy:

Opatření se v mnoha případech nesetkává s pochopením občanů. Ti se např. v Praze dožadují vyměnit SPZ původního okresu za pražskou. Důvod je jednoduchý. Agresivita ostatních pražských řidičů vůči "cizinci" v hlavním městě, který nezná místní poměry, dokáže znepříjemnit jízdu. Z podobných důvodů odmítají Moravané pražské značky apod. V mnoha případech je dokonce odmítána žádost o výměnu značky. Majitelé vozů proto tabulky SPZ záměrně poškozují přímo na DI, aby si vynutili jejich výměnu. Původní argumentace ekonomickou a občanskou přínosností se v praxi ukazuje jako chybná.

Samotnou policií je zjednodušování evidenční praxe z pohledu SPZ hodnoceno negativně. Zejména u operativních složek dochází ke zpožděnému přístupu k požadované informaci o vozidlech. Problémy mají např. i hlídkové služby, zejména v pozdních nočních hodinách. Dříve hlídka okamžitě poznala vozidlo nepatřící do "jejího" okresu a mohla předem přijmout určitá rozhodnutí.

Stejným způsobem ztrácejí na hodnotě i svědecké výpovědi. V minulé filozofii přidělování SPZ si téměř každý pamatoval právě příslušnost vozidla k určitému okresu nebo alespoň věděl, že vozidlo (ne)bylo z okresu vlastního. Současná nelogická metodika přidělování SPZ neumožňuje provést toto přiřazení.

Současná praxe je z pohledu jiných evropských zemí neobvyklá. Tam SPZ totiž v sobě nese určité logické informace (příslušnost k administrativně správnímu regionu, období první registrace vozidla nebo rok výroby apod.). Tyto informace lze vyčíst přímo z SPZ nebo je na základě určitých profesních znalostí odvodit. V Evropě jsou známé i případy, kdy stát od těchto zásad ustoupil, ale zhoršená akceschopnost policie a narůstající nekázeň i kriminalita řidičů si vynutily vrátit původní stav (Maďarsko po r. 1990).

Před každým strategickým rozhodnutím by měl vedoucí funkcionář vždy přemýšlet, jakým způsobem se důsledky rozhodnutí (pozitivní, ale i ty negativní), promítnou do existujícího (nebo připravovaného) informačního systému a zda vůbec zůstanou (nebo budou) požadovaným způsobem pokryty informační potřeby nejen vlastního resortu, ale celé státní správy.

Zájem pachatele změnit identitu vozidla

Nyní se již vrátíme k avizované problematice odcizených vozidel nebo podvodů s vozidly. Jediným celosvětově platným identifikátorem vozidla je VIN (Vehicle Identification Number). Je pochopitelné, že VIN je proto i předmětem zájmu pachatelů, kteří se snaží změnit identitu vozidla a zabránit tak ztotožnění prověřovaného vozidla se soubory zájmových automobilů (odcizených, podezřelých apod.), spravovaných státem. Státní administrace různých zemí se nejrozmanitějšími způsoby snaží VIN ochránit před jakýmkoliv nekvalifikovaným zásahem - pomocí norem, legislativy, různými kontrolami či vysokými postihy za falzifikaci VIN.

Každoročně se ve světě vyrobí přes 40 milionů automobilů. V ČR do celostátní evidence přibývá průměrně kolem 300 000 nových (nově vyrobených i individuálně ze zahraničí dovezených, ojetých) vozidel. Jediným způsobem, jak zpracovávat obrovské množství informací, je výpočetní technika. Na kvalitě (korektnosti) položky VIN záleží i výsledky pátrání po zájmových vozidlech, jež jsou rovněž zpracovávány výpočetní technikou. Na kvalitě informací záleží tedy i celková výslednost práce policie.

Úřední číslo

V praxi dopravních inspektorátů je znám pojem úřední číslo, které může prakticky nahrazovat všechna čísla podléhající evidenci vozidel (číslo motoru, karosérie, VIN):

"Jestliže se při technické prohlídce zjistí, že na vozidle u části podléhající evidenci je evidenční číslo nečitelné, poškozené nebo neúplné nebo není vyraženo, požádá pracovník dopravního inspektorátu držitele o vysvětlení; nebrání-li tomu závažné skutečnosti, dopravní inspektorát přidělí místo takového evidenčního čísla úřední číslo."1)

Forma úředního čísla je zobrazena na obr. 1. Podle již citovaného nařízení "Ředitelství služby dopravní policie může udělit výjimku ze způsobu přidělování úředního čísla a ze stanovené formy úředního čísla".

Úřední číslo bylo přidělováno při výměnách motoru, karosérií, u individuálně vyrobených vozidel, při přestavbách apod. Zmíněné nařízení PP je modifikací předchozích verzí a nijak nereaguje na aktuální požadavky identifikace vozidel z pohledu zabránění legalizace odcizených vozidel a jejich následného uvádění do provozu. Nejasný nebo nesprávný výklad nařízení reálně umožňuje ztrátu identity odcizeného vozidla a vytváří zcela novou, umělou úřední identitu, vylučující případné nalezení odcizeného vozidla.

Obr. 1 Forma úředního čísla

V praxi je totiž běžné, že majitel automobilu oznámí DI, že při opravě vozidla byl zničen identifikační štítek nebo identifikátor VIN. Na základě tohoto vysvětlení je dopravním inspektorátem přidělen zcela nový úřední identifikátor, který s předchozím nemá nic společného a který absolutně vylučuje případnou pozdější identifikaci odcizeného vozidla. Z praxe jsou dobře známé i další pozoruhodnosti: např. většina individuálně dovážených vozidel Peugeot je podle dokumentace havarována "na pravý přední blatník", který bylo nutno vyměnit (a který obsahuje identifikátor vozidla).

Bylo-li vozidlo již dříve někde evidováno, mělo by být logicky z této evidence vzato původní identifikační číslo, a to přeneseno zpátky na vozidlo.

Nesprávné a svévolné zaměňování pojmů VIN, čísla karosérie (podvozku) a úředního čísla

VIN existuje od roku 1985 a pro Českou republiku je závazné podle předpisů ČSN (vycházejících z mezinárodních standardů ISO): ČSN 30 0170 (ISO 3779 - 83), 30 0171 (3780 - 83) a 30 0172 (4030 - 83).

Před rokem 1985 byla v evidenční praxi využívána čísla podvozku, karosérie a motoru. Výrobou vozidel se samonosnou karosérií odpadla nutnost číselně označovat podvozek a karosérii. V praxi však dosud zůstal termín "číslo karosérie". Podle citovaných norem identifikátor VIN označuje vozidlo jako celek, který byl montován z mnoha částí (podvozku, karosérie, motoru a dalších) a které mohou mít samostatná, na VIN nezávislá čísla.

V USA je ze zákona všem výrobcům nařízeno VIN umisťovat na všechny podstatné (a drahé) komponenty vozidla. Tímto způsobem jsou těsně svázány všechny díly automobilu a podstatnou měrou je znesnadněn i prodej vozidla na náhradní díly, které je tak možné vystopovat a jednoznačně prokázat souvislost s odcizeným automobilem. Je-li automobilu vyměňován agregát, např. motor, je na něj autorizovaně nanesen (vyražen, nalepen, nastříkán) opět původní identifikátor VIN. Kromě toho motor může obsahovat vlastní výrobní číslo, které je důležité pro výrobce - jeho skladové hospodářství, technický servis apod. V počítačových systémech státních i privátních organizací se pracuje s VIN, které je z titulu 18 U.S.C., části 511 definován jako hlavní identifikační znak vozidla.

Umístění VIN je normované. Kódem VIN jsou v USA povinně označovány tyto části vozidla: motor, převodovka, všechny dveře, kapota, kryt chladiče, všechny nárazníky, všechny blatníky, víko zavazadlového prostoru, koncová světla, páté dveře, zadní nebo boční panely, dno zavazadlového prostoru, rám (nebo unifikovaná kostra), hlavní externí okna (včetně střešního odklápěcího panelu). Nenajde-li úředník VIN na uvedených místech, vozidlo je vyřazeno z procesu registrace.

V české praxi je chybně ztotožňován VIN s výrobním číslem karosérie. Odsud plyne řada problémů umožňujících legalizovat odcizené vozidlo.

Automobil A s VIN_A havaroval tak, že je nutno vyměnit karosérii. Ta je vzata z automobilu B. A protože VIN_B je vyraženo do karosérie vozu B, automobil A po výměně karosérie získává identitu VIN_B. Byla-li kompletována karosérie nová (jako náhradní díl ze skladu výrobce) a měla-li své výrobní číslo C ("číslo karosérie", které nemá strukturu VIN), vozidlu je mnohdy díky nesprávnému směšování pojmů VIN a "číslo karosérie" přiřazena identita C. V obou případech se původní VIN_A ztrácí nejen z vozidla, ale i z informačního systému a dokladů.

Uvedený způsob se používá pro znovuzavedení odcizeného vozidla do provozu. Vyměňují se celé karosérie nebo se z jiné karosérie (zpravidla z vrakovaného automobilu) vyřezává identifikátor VIN a ten se zpětně navařuje do odcizeného vozidla.

Doplňkové označování VIN

Americká terminologie používá často termíny primární a druhotná místa umístění VIN. Pod primárními místy se rozumí takové umístění, které je veřejně známé a je nezbytným minimálním předpokladem pro to, aby bylo vozidlo ze zákona identifikovatelné a mohla být prováděna kontrola státní administrací.

Druhotnými místy jsou chápána před veřejností skrytá umístění identifikátorů, které slouží jako důkazní prostředek pro soudní identifikaci vozidla v případech odstranění nebo falzifikace místa s primární identifikací. Druhotná místa jsou v praxi označována jako "tajná" nebo "policejní". Před soudy se hovoří o "tajných prostředcích identifikace".

VIN nemusí být vždy nutně ražen do kovu, jak je naše praxe zvyklá. V zahraničí se využívají i doplňkové samodestruktivní nálepky, které je možné před nalepením počítačově označovat potiskem včetně čárového kódu (lehce dále automaticky zpracovatelného "světelnou" čtečkou). Nálepky s kódem VIN tak mohou být vylepovány nejenom výrobcem vozidla, ale i autorizovanými orgány státní správy.

Uvedeným způsobem lze VIN umístit např. pod čelní sklo automobilu a umožnit policejní hlídce konfrontovat VIN se SPZ automobilu, jeho barvou a typem v informačních systémech. Není nezbytně nutné vozy vybavovat drahými elektronickými identifikačními "štěnicemi" a policii jejich dekodéry.

Při neoprávněném pokusu o odlepení je štítek poškozen tak, že se sám zničí a na vozidle zanechá stopy (původní VIN je viditelný jako otisk např. v ultrafialovém světle). Štítek nelze přenést na jiné vozidlo a je chráněn proti padělání.

Analýza přidělování úředního čísla

Při přípravě této studie existovala hypotéza, že administrativní proces přidělování úředního čísla založený na současných právních výkladech, směrnicích a nařízeních lze pachateli krádeží vozidel a jejich komplici využít (zneužít) pro vytvoření nové identity vozidla, a tím legalizovat uvedení odcizeného vozidla do provozu. Pro statistické potvrzení této hypotézy byly využity datové fondy Centrálního registru vozidel (CRV) a statistické údaje o počtu odcizených automobilů ze systému pátrání kriminální policie. Výchozí údaje jsou aktuální k 1. 1. 1998. Šetření bylo provedeno po nejrozšířenějších továrních značkách z pohledu registrací i krádeží. Základní číselné údaje jsou uvedeny v tab. 1.

V prvním sloupci nalezneme počty S_VINZm přidělených úředních čísel, splňujících předepsaný formát (AA/BB-CCC). Počty registrovaných vozidel v CRV označíme S_reg, odcizených vozidel v roce 1997 S_odciz. Pomocí uvedených počtů odvodíme tři relativní faktory vztahující se ke každé konkrétní tovární značce:

Pravděpodobnost ztráty identifikace vozidla v důsledku přidělení úředního čísla:

P_ZtrIdent = S_VINZm/S_reg * 1000 (promile)

Riziko odcizení vozidla v ČR:

Risk = S_odciz/S_reg * 100 (procenta)

Pravděpodobnost legalizace odcizeného vozidla pomocí úředního čísla:

P_LegalOdciz = P_ZtrIdent * Risk * 10₊₅

Úvahy nad získanými číselnými údaji je nejvýhodnější provést za pomoci grafů. odráží vypočtené riziko odcizení vozidla ("zubatá čára") a pravděpodobnost legalizace odcizeného vozidla. Údaje byly setříděny sestupně podle druhé hodnoty a proto je druhý, plošný graf spojitý.

Z grafu lze odvodit, že s největší měrou pravděpodobně dochází k legalizaci odcizených vozidel pomocí "výměny" identifikačních čísel u vozidel Chrysler a Jeep, patřících dnes jedinému koncernu. Následují vozidla Peugeot, BMW, Citroen, Mercedes a další. Alarmující je vysoká četnost přidělování úředního čísla u luxusních (a drahých) vozidel nebo u automobilů, po kterých je obecně vysoká poptávka a jsou proto i často kradená.

Je zcela patrná shoda mezi rizikovými (z pohledu odcizení nejnebezpečnějšími) automobily a vozy, z nichž se nepoměrně víckrát oproti jiným továrním značkám přidělují úřední čísla (a tím likvidují původní identifikátory).

Rizika a trendy krádeží vozidel

V poslední době jsou na černém trhu žádané "levnější" terénní vozy (tzv. "off road") - např. Jeep Cherokee, Jeep Grand Cherokee apod., čemuž odpovídá i nápad trestné činnosti u těchto modelů. Budeme-li sledovat meziroční nárůsty krádeží vozidel konkrétních továrních značek, zjistíme, že v posledních třech letech narůstá zájem zlodějů o francouzské (Peugeot, Citroen, Renault) a japonské automobily. A právě u francouzských automobilů jsou velice časté případy přidělování úředních čísel. Navíc u vozů Peugeot je lehce odstranitelný identifikační štítek a již samotným výrobcem není dostatečně zabezpečena ochrana proti odstranění identifikátorů.

Rostoucí trend krádeží byl patrný již v roce 1996, neboť právě vozidla Peugeot a Renault měla velmi vysoký meziroční index nárůstu krádeží. Při hlubší analýze například zjistíme, že o vozidla Peugeot je zájem mimo jiné i pro vznětové motory, které jsou v poslední době velmi žádané i na černém trhu. Primární impulz poptávky po "dieselech" je pak bezpochyby v neustále rostoucí ceně benzínů.

Meziroční indexy nárůstu krádeží vozidel jsou prezentovány tabulkou 2. Abecední pořadí názvů továrních značek je dáno vzestupným tříděním indexu v letech 1996 - 1997. Podle tohoto ukazatele je největší meziroční nárůst krádeží u francouzských vozidel (Renault, Peugeot, Citroen) a u vozidel japonských (Nissan, Mazda, Toyota, Mitsubishi). S výjimkou Renaultu můžeme konstatovat, že právě uvedené značky nebyly vůbec přítomny před rokem 1989 na českém trhu. Dostupností značkových i neznačkových servisů a náhradních dílů se vozidla svými vysokými užitnými hodnotami stávají zajímavými jak pro běžné kupující, tak i pro zloděje. Tabulce 2 odpovídá i grafické vyjádření porovnávající zájem zlodějů o vozidla v letech 1995 - 1997. Zvláště patrný je 62procentní nárůst krádeží vozidel Citroen mezi lety 1995 - 96, Seatu (44 %), Mitsubishi (54 %), Renaultu (38 %) a Peugeotu (30 %). V následujícím období porovnání, v letech 96 - 97, zájem o francouzská a japonská vozidla trvá.

Skutečnost, že index nárůstů krádeží vozidel je záporný, ukazuje pouze na relativní pokles zájmu o vozidla dané tovární značky. Absolutní počty však mohou být neustále vysoké. Srovnej údaje pro vozidla Ford: v roce 1996 jich bylo odcizeno 740, v následujícím roce "jen" 711. Index nárůstu krádeží je záporný a má hodnotu -3,92%.

Bude-li existující trend zájmu zlodějů o francouzské automobily pokračovat tímto tempem, počty odcizených vozidel mohou v příštích letech dosáhnout dalších tisíců vozidel těchto značek.

Zajímavý a zároveň znepokojující je i pohled na počty přidělených úředních čísel ve vztahu k továrním značkám v jednotlivých kalendářních letech (viz. graf). Právě u vozidel s vysokým meziročním indexem nárůstu krádeží (Peugeot, Citroen) dochází současně ke geometrickému růstu počtu přidělených úředních čísel. Určitě zajímavé by bylo zjistit, jaké jsou důvody, vedoucí ve svém důsledku k výměně identifikátorů právě u této skupiny automobilů. Na základě statistik dopravních nehod lze však pochybovat, že tyto typy v počtu vážných nehod s následující výměnou karosérie výrazně převyšují ostatní tovární značky.

Celkový trend vývoje počtu přidělených úředních čísel za posledních 11 let nalezneme v grafu. Za toto období se počet vyměněných nebo nově přidělených identifikátorů vozidel více než zdvojnásobil.

Závěr

Pro účinný boj proti krádežím vozidel je nutné analyzovat nejenom trendy krádeží v závislosti na tovární značce, modelu, čase, místě a způsobu krádeží, ale především i cesty další distribuce kradených vozidel a jejich opětovné uvádění do provozu. Do této oblasti pochopitelně patří i prevence, technické zabezpečení vozidla proti odcizení nebo prostředky pro následné vyhledávání odcizeného vozidla. Odborníci se shodují v tom, že nejslabším místem účinného boje proti "plechové" kriminalitě z pohledu státní správy České republiky je v současných podmínkách nedostatečná legislativa a předpisy umožňující evidovat téměř jakékoliv vozidlo bez nutnosti účinných kontrol a opatření, vedoucích k plošnému vyhledávání odcizených vozidel nebo účinně zabraňujících změnit identitu vozidla.

Samotná možnost přidělování úředních čísel dovoluje poměrně snadno administrativním způsobem skrýt původní identifikaci vozidla a vytvořit automobil s odlišnými identifikačními znaky. V případě, že automobil byl odcizený, minimalizuje se tak možnost zjištění jeho pravé identity.

Přehodnotit používání úředního čísla a vyloučit změnu identity vozidla

Neuspokojivá, neustále klesající výslednost pátrání po odcizených vozidlech a naopak strmě rostoucí počet krádeží automobilů v posledních osmi letech společně s předloženými statistickými údaji volají po přehodnocení institutu přidělování úředních čísel, který se v současnosti stal archaickým přežitkem z doby, kdy vozidla měla pouze samostatná čísla podvozku (rámu), motoru nebo karosérie a pojem VIN nebyl znám.

Obecně by se měla možnost změny již existujících identifikátorů vozidla v praxi vyloučit. Je nutné prakticky a přísně specifikovat rozdíly mezi výrobním číslem karosérie, podvozku, motoru (eventuálně dalších agregátů) a VIN kódem a definovat jasné a závazné předpisy jejich nezbytně nutné změny tak, aby byla znemožněna ztráta původní identity vozidla, legalizující odcizené nebo jinak závadové vozidlo. V žádném případě by úřední číslo nemělo zaměňovat VIN kód.

Úřední číslo by mělo být přiřazováno pouze nově vyrobeným (individuálně postaveným) vozidlům v malých sériích, nikoliv automobilům produkovaným velkosériově; dále při výměnách karosérií apod. "Rodným číslem" vozidla je VIN, vztahující se k vozidlu jako celku, nikoliv jeho jednotlivým částem (karosérii, motoru atd.). Vyměníme-li např. karosérii, vozidlu musí být zachováno původní VIN. Požaduje-li to praxe, do dokumentů, informačních systémů atd. může být navíc doplněna další informace - číslo vyměněné karosérie, motoru atd. Tato informace musí být ale samostatnou, rozšiřující položkou a původní položka VIN musí zůstat zachována a nezměněna. Nesmíme dopustit, aby VIN bylo "přepsáno" úředním číslem nebo aby se identifikátorem celého vozidla stalo pouhé výrobní číslo karosérie.

Byl-li identifikátor VIN poškozen, zničen nebo odstraněn, měla by existovat především snaha o jeho znovuobnovení. Na základě informací uvedených v IS (registru vozidel), na základě prokázaného, státem autorizovaného původu vozidla dovezeného ze zahraničí, prostřednictvím výrobce (jeho oficiálně akreditovaného zástupce), který na základě jiných identifikačních znaků (výrobních čísel ostatních agregátů, typových štítků apod.) dokáže určit původní VIN, přidělené vozidlu na výrobní lince.

Stát by měl podporovat takovou legislativu, která by neumožňovala vozidlo uvést do provozu v případě, že obnovení VIN není možné. To je totiž jediný způsob, jak citelně omezit obchod s odcizenými vozidly. Tato praxe je v zahraničí běžná. Připustíme-li výměnu identifikačních čísel státním orgánem, legalizujeme tak úředně i odcizená vozidla.

V české praxi je znám další institut, tzv. přestavby vozidla, tj. vytvoření jednoho modelu z druhého. V Centrálním registru vozidel se tak můžeme setkat i s takovými raritami, jako je postupné přestavování Škoda 1000 MB na model Š 100, následně 120 a nakonec Favorit. V tomto případě lze pochybovat o technické realizovatelnosti a smysluplnosti uvedeného počínání. Při přestavbách dochází k záměně identifikačních znaků nebo přidělení úředního čísla. V mnoha případech se jedná o legalizaci odcizeného vozidla Škoda Favorit s využitím dokumentů od starého automobilu a fiktivními přestavbami, provedenými pouze administrativní cestou.

Změnit formu zápisu úředního čísla

Přehodnocení si žádá i forma samotného úředního čísla. Ve vyhlášce stanovená forma (AA/BB-CCCC - obr.1) neodpovídá totiž žádným mezinárodním standardům. Samotná vyhláška navíc umožňuje výjimku z definované formy, tedy subjektivní změnu úředního čísla, čímž se mimo jiné popírají jakékoliv důsledné kontroly, vyhodnocování počtu přidělených čísel a efektivní počítačové zpracování.

Úřední číslo je vyráženo smluvními civilními firmami. Je tak těžko možné zajistit stejný typ raznic. Je-li české vozidlo s úředním číslem kontrolováno v zahraničí státními orgány (policií, celníky atd.), je v nich okamžitě vyvolána asociace s odcizeným vozidlem, u kterého bylo neodborně, s vlastními raznicemi upraveno identifikační číslo. V zahraničí nejsou známa česká specifika a majiteli vozidla jsou tak způsobeny nemalé nepříjemnosti.

Vztahuje-li se úřední číslo k celému vozidlu (nikoliv např. jen k motoru), mělo by mít formu identifikátoru VIN. Ve struktuře lze pak vyjádřit původce ražby, administrativní číslo správního regionu i přidělené pořadové číslo. Navíc je možné využít mechanismu tzv. kontrolní číslice a vyloučit nahodilou nebo záměrnou změnu identifikátoru VIN při opisech do IS apod.

Orientace i na odcizená vozidla, znovu uváděná do provozu v ČR

Poměrně často se setkáváme s názorem, že výslednost objasňování krádeží je nízká proto, že většina odcizených vozidel je okamžitě vyvážena do zahraničí. Policii chybí včasné a kvalitní informace z počítačových systémů, přístupných ze všech hraničních přechodů. Číselné údaje značkového a typového složení kradených vozidel nás ale nutí dívat se na danou problematiku z trochu jiného pohledu.

Tovární značka Škoda představuje v posledních letech 54 - 56 % všech registrovaných vozidel. Tomuto poměru logicky odpovídá i složení odcizených vozidel, kde škodovky mají 44procentní podíl. Analyzujeme-li vozy až do úrovně jednotlivých modelů, zjistíme, že podstatnou část odcizených vozidel tvoří starší modely 105, 120, 125. Celá 4 % modelů Š 125 jsou každoročně odcizena. Lze oprávněně pochybovat o prodejnosti těchto vozů na černém trhu v zahraničí. Část automobilů je rozebrána na náhradní díly, většímu množství je však změněna identita, jsou znovu uvedeny do provozu v ČR a evidovány v IS. Zcela evidentně zde hraje negativní roli možnost nekontrolovatelného přidělování úředních čísel.

Především drahé, luxusní a poměrně nové vozy jsou kradeny většinou na objednávku a vyváženy do zahraničí viz graf. Jinými slovy: podstatná část vozů, i když to nechceme připustit, zůstává na území ČR.

Vyloučit plošné zneužívání současných norem cestou jejich aktualizace

Není proto smyslem budovat jen nákladné informační systémy (o jejich nutnosti a přínosnosti nelze v žádném případě pochybovat), ale musíme především legislativně a organizačně (s využitím nejrůznějších kontrol, včetně počítačových) zabránit změně identity vozidla.

Informační technologie přinášejí s sebou zajímavý negativní jev. Odcizenému vozidlu nestačí změnit jen fyzickou a "papírovou" identitu, ale všechny změny musí být promítnuty i do IS. To však je nutné provést tak, aby samotné změny nevzbudily podezření. Již drahé vozidlo, které v krátké době mělo několik majitelů ve věku 18 - 24 let, může být podezřelé, stejně jako zahraniční automobil, vyrobený v r. 1987, u kterého chybí informace o dovozu, stejně jako všichni předchozí majitelé nebo jakékoliv archivní údaje.

Informační systémy pro registraci vozidel nebo pátrání po odcizených automobilech se neustále zdokonalují i z pohledu přínosnosti v boji s fenoménem krádeží a jejich následném objasňování. A protože infosystémy i administrativně správní procesy jsou mezi sebou úzce provázané a vazby nejsou dnes již nijak jednoduché, pachatelé pro bezpečnou legalizaci odcizených vozidel ve větším množství potřebují pracovníky znající dobře danou problematiku. Zprávy o podílu některých policistů na uvádění odcizených vozidel do dalšího provozu to potvrzují.

Danou situaci však nezlepší sám o sobě sebelepší IS. Především účinná legislativa - zákony, normy, předpisy nebo nařízení mohou systémově vyloučit pokusy o znovuzavedení "závadového" vozidla do provozu. Procedury však v sobě musí obsahovat vnitřní kontrolní mechanismy a zpětné vazby, na které pak teprve navazují dostatečně účinné informační technologie, automatizující objemově i rutinně náročnou činnost.

Normativní zavedení druhotných identifikátorů a kontrolní číslice do VIN

Přínosné se jeví i doplňkové označování vozidel druhotnými identifikátory VIN jak domácími výrobci, tak případně orgány státní správy v procesu registrace vozidla, jeho technické kontroly apod. Dalším pozitivním systémovým opatřením je normativní zavedení povinnosti domácích výrobců používat ve struktuře VIN mechanismu tzv. kontrolní číslice.

1) Závazný pokyn policejního prezidenta, kterým se mění a doplňuje ZZ PP č. 31/1996, ve znění ZP PP č. 6/1998, oddíl šestý "Přidělování úředních čísel", čl. 90, odst. 1, str. 30.

STK str.51

"Výměna" výrobních čísel se stala běžným jevem. Stačí jen "rozumně" odůvodnit jejich výměny a aniž by byla jakákoliv další snaha zjistit původní identitu vozidla (např. pomocí existujících dokladů, počítačových záznamů apod.), vozidlu jsou přidělována nová, úřední výrobní čísla, která vylučují např. ztotožnění odcizeného vozidla s databázemi kriminální policie obsahujícími identifikační údaje (VIN) odcizených vozidel.

Literatura:
Rak, R. - Krtička, L.: Vehicle Identification Number - nové možnosti evidence a identifikace motorových vozidel. Kriminalistický sborník, 1993, č. 8, s. 368 - 375.
Rak, R.: Několik praktických poznatků k identifikátoru VIN. Odborná sdělení Kriminalistického ústavu, č. 2, 1995, s. 15 - 17.
Houšková, M. - Rak, R. - Šcepita, I.: Katalog VIN vybraných typů a modifikací motorových vozidel. Sekce informatiky a výpočetní techniky MV ČR a Kriminalistický ústav Praha (v letech 1993 až 1995 byly vydány díly 1 až 5).

Normy:
ČSN 30 0170 (ISO 3779-83) - Identifikační číslo vozidla (VIN) - Obsah a stavba.
ČSN 30 0171 (ISO 3780-83) - Světový kód výrobců (WMI).
ČSN 30 0172 (ISO 4030-83) - Identifikační číslo vozidla (VIN) - Umístění a upevnění.

76/114/EEC Council Directive of 18 December 1975 on the approximation of laws of the Member States relating to statutory plates and inscription for motor vehicles and their trailers and their location on and method of attachment.
78/507/EEC Commision Directive of 19 May 1978 adapting to technical progress Council Directive 76/114/EEC on the approximation of laws of the Member States relating to statutory plates and inscription for motor vehicles and their trailers and their location on and method of attachment.

Jak lehce v ČR změnit identitu vozidla aneb jedna z možných příčin, proč je objasněnost krádeží automobilů tak nízká
Roman Rak
SOUHRN

Trestná činnost spojená s motorovými vozidly - "plechová kriminalita" (krádeže vozidel, pojišťovací podvody, vykrádání vozidel apod.) tvoří v současné době ve finančním přepočtu způsobených škod celou jednu třetinu veškeré majetkové trestné činnosti. Plechová kriminalita neustále narůstá, zatímco její objasněnost je nízká a má dokonce naopak stále klesající trend. Příspěvek se zabývá jednou z možností legalizace (opětovného přihlášení do provozu) odcizeného nebo jinak závadového vozidla. Oficiální institut "přidělování úředních výrobních čísel", který přežívá z padesátých let, dnes ve velké míře nežádoucím způsobem umožňuje absolutně změnit původní identitu vozidla, a tím skrýt fakt, že vozidlo ve skutečnosti pochází z trestné činnosti. Příspěvek statisticky dokazuje souvislost mezi nejčastěji odcizovanými vozidly a frekvencí (stejně jako pravděpodobností) změny identity (odstranění původního VIN) právě u rizikových vozidel z pohledu odcizení. Autor doporučuje přehodnotit přístup k přidělování výrobních čísel státními institucemi s cílem omezit časté zneužívání a "legální" uvádění odcizených vozidel do provozu.

Altering Vehicle Identity Is a Piece of Cake in the Czech Republic: One of the Possible Causes for a Low Car Theft Clear-up Rate
Roman Rak
SUMMARY

Vehicle-related crime - "car crime" (thefts of vehicles, insurance fraud, car break-ins, etc.) amounts to one third of all recorded property crime from the point of view of financial conversion of the damage. Car crime is on the increase whereas the respective clear-up rate is low or even decreasing. The article deals with the topic of possible legalization (vehicle re-registration) of a stolen or faulty vehicle. The official practice of "providing an official manufacture number", which is an outdated remnant of the 50's, makes possible the total alteration of the original vehicle identity, this being a very extended and undesirable fact, as well as it helps conceal crime-related vehicles. The article shows the statistics of correlation between most freequently stolen cars and frequency (as well as probability) of an identity alteration (erasure of original VIN) particularly in the vulnerable vehicles. The author's recommendation aims at a new assessment of state-based provision of manufacture numbers, this resulting in a limitation of a freequent abuse of, and the so-called "legal" registration of stolen cars.

Wie leicht in der Tschechischen Republik die Fahrzeugidentität zu ändern ist oder eine der möglichen Ursachen, warum die Aufklärungsquote bei den Autodiebstählen so niedrig ist
Roman Rak
ZUSAMMENFASSUNG

Die mit den Motorfahrzeugen verbundene Kriminalität - die "Blechkriminalität" (Diebstähle von Fahrzeugen, Versicherungsbetrügereien, Diebstähle aus den Fahrzeugen u.ä.) - bildet gegenwärtig nach der finanziellen Berechnung ein ganzes Drittel der gesamten Vermögenskriminalität. Die Blechkriminalität weist einen ständigen Anstieg auf, während ihre Aufklärungsquote niedrig ist und sogar einen immer sinkenden Trend hat. Der Beitrag befaßt sich mit einer der Möglichkeiten zur Legalisierung (einer wiederholten Anmeldung zur Inbetriebnahme) eines entwendeten oder anders anstößigen Fahrzeuges. Das offizielle Institut der "Zuteilung von amtlichen Erzeugungsnummern", das seit den fünfziger Jahren überlebt, ermöglicht heute in hohem Maße auf eine unerwünschte Weise die ursprüngliche Identität eines Fahrzeuges völlig zu ändern und so die Tatsache zu verbergen, daß es sich eigentlich um ein gestohlenes Fahrzeug handelt. Der Beitrag beweist statistisch den Zusammenhang zwischen den meistentwendeten Fahrzeugen und der Frequenz (wie auch der Wahrscheinlichkeit) einer Änderung der Identität (Beseitigung der ursprünglichen VIN) eben bei der Risikogruppe von Fahrzeugen vom Standpunkt der Entwendung aus. Der Autor empfiehlt eine Umwertung des Herantretens an die Zuteilung von Erzeugungsnummern durch staatliche Institutionen mit dem Ziel, einen häufigen Mißbrauch und eine "legale Inbetriebnahme" von entwendeten Fahrzeugen zu reduzieren.