Kriminalistika

---

ročník XXXII ₁1999

Vývoj kriminality v České republice se zvláštním zřetelem
na kriminalitu dětí a mládeže

Mgr. JITKA GJURIČOVÁ, ředitelka Odboru prevence kriminality MV, Praha
Mgr. MARTIN ŽÁRSKÝ, Odbor prevence kriminality MV, Praha

(Úvodní materiál ke konferenci s mezinárodní účastí "Kriminalita dětí a mladistvých", uspořádané Ministerstvem vnitra ČR na Policejní akademii ČR ve dnech 5. a 6. listopadu 1998.)

I. Obecně k vývoji kriminality

Kriminalita se během minulých desetiletí stala masovým sociálním jevem. To se týká zejména kriminality majetkové, která představuje téměř 80 procent veškeré registrované trestné činnosti. (Skutečnost bude zřejmě ještě vyšší, protože značná část majetkových trestných činů není policejním orgánům hlášena.) Kriminalita se koncentruje zejména do velkých měst a průmyslových aglomerací s vysokým počtem anonymních a migrujících osob. To ostatně potvrzují i kriminální statistiky Police České republiky, podle kterých více než polovina všech registrovaných trestných činů je spáchána ve dvaceti městech, v nichž žije necelá třetina obyvatel státu. Městské obyvatelstvo je ohrožováno zejména pouliční kriminalitou, krádežemi vloupáním, krádežemi aut a předmětů z aut a loupežemi. Při trestné činnosti se zvyšuje samoúčelná brutalita a bezohlednost. Na významu nabývá trestná činnost spojená s drogami či jinými závislostmi.

Mění se i profil pachatelů, kteří se již markantněji neliší od průměru celé populace. Zvyšuje se podíl prvopachatelů a pachatelů, jejichž trestná činnost, byť někdy závažná, bývá epizodického charakteru. Mezi pachateli téměř všech trestných činů roste podíl dětských a mladistvých a mladých dospělých delikventů. Podíl osob do 30 let mezi celkem zjištěnými pachateli činí více než 60 %, přičemž v celkové populaci jejich podíl tvoří cca 35 %.
Pozn.: V textu jsou užívány termíny: mládež - 0 až 18, mladiství - 15 až 18 a děti - 0 až 15 let.

II. Vývoj kriminality v České republice

Výše uvedená obecná konstatování se vztahují i k České republice - za posledních dvacet let se zde zvýšil počet registrovaných trestných činů čtyřnásobně (viz. tabulka a graf). Násilná kriminalita vzrostla dvojnásobně a majetková kriminalita sedminásobně. Nejdynamičtěji přibývá krádeží vloupáním a krádeží prostých, které vzrostly devítinásobně. Zlomovým obdobím v negativním vývoji kriminality v České republice byla léta 1990 - 1993.

Přehled tr. činnosti za léta 1991 - 1997.

Ve struktuře zločinnosti dominuje majetková trestná činnost, která představuje 3/4 z celkového počtu registrovaných trestných činů. Krádeže prosté reprezentují téměř 1/2 z celkového počtu registrovaných trestných činů.

Nejčastějšími trestnými činy jsou v posledních letech krádeže věcí z motorových vozidel a dále krádeže vloupáním a krádeže prosté ve sklepních kójích, půdách, kočárkárnách a dalších podobných nebytových prostorech. Objasněnost trestných činů, zejména těch, při kterých pachatel nemusel překonávat překážky a nepodstupoval velké riziko, při nichž nebyl nikdo zraněn a nebyla spáchána velká škoda, vykazuje nejnižší hodnoty mezi jednotlivými typy kriminality, přestože v rámci celkového objemu evidované kriminality se jedná o nejčastěji objasněné trestné činy.

Graf objasněnosti krádeží vloupáním a graf krádeží prostých.

V násilné trestné činnosti dominují trestné činy úmyslného ublížení na zdraví, loupeže a porušování domovní svobody. Jejich součet představuje zhruba 2/3 násilné kriminality. Počet vražd tvoří asi 1 % (v roce 1997 to bylo 291 vražd) z násilné trestné činnosti. Objasněnost násilné kriminality je tradičně vysoká (více než 80 %).

Od roku 1994, kdy byly do kriminálních statistik zavedeny skutky nedovolená výroba a držení psychotropních látek a jedů a šíření toxikomanie (viz. tabulka) je zaznamenáván strmý nárůst těchto skutků. Alarmující je, že 2/3 známých pachatelů jsou osoby mladší 18 let.

Nejčastějšími hospodářskými delikty jsou podvod a zpronevěra, které představují 2/3 z celkové hospodářské trestné činnosti. Objasněnost hospodářské kriminality je téměř stoprocentní (zjištění deliktu je v přímé souvislosti z odhalením pachatele). Ze struktury stíhaných osob vyplývá, že hospodářské trestné činnosti se dopouštějí zvláště prvopachatelé.

Ze zbývající kriminality jsou nejčastěji páchány delikty zanedbání povinné výživy (2,5 % z celkového počtu tr. činů), dopravní nehody (1,8 %), maření výkonu úředního rozhodnutí (1,5 %) a výtržnictví (0,7 %).

Se vzrůstající kriminalitou roste i výše škod na majetku. Hospodářská trestná činnost je z hlediska majetkových škod dominantní. Způsobená škoda představuje zhruba 60 % z celkem zjištěných škod, ale počet hospodářských deliktů představuje pouze 6 % z celkového nápadu trestné činnosti. Dále se 22 % z celkem zjištěných škod připisuje krádežím prostým, přičemž zdaleka nejzávažnější je situace v krádežích motorových vozidel a věcí z nich - 17 % z celkem zjištěných škod. V absolutním čísle se jedná o sumu téměř 5 miliard korun.

III. Vývoj počtu stíhaných osob

Počet stíhaných osob se během minulých dvaceti let zvýšil o 62 procent. Od roku 1989 tento nárůst představuje 60 % (od roku 1993 činí nárůst již jen 11 %). V roce 1997 bylo v České republice stíháno 118 395 pachatelů - 1,17 % populace (viz. tabulka a graf).

Prvopachatelé se na celkové objasněnosti trestné činnosti podílejí 70 procenty (kategorie prvopachatelů zahrnuje všechny věkové skupiny. (Vycházíme-li z faktu, že cca 2/3 známých pachatelů jsou ve věku do 30 let, je i struktura prvopachatelů obdobná. Nejvyšší podíl prvopachatelů vykazuje hospodářská trestná činnost - 78 %; násilná - 71 %; mravnostní - 69 %; majetková - 69 % (krádeže vloupáním 63 % a krádeže prosté 66 %). Nejvíce prvopachatelů se dopouští relativně méně závažné trestné činnosti (krádeže prosté). Vývoj počtu pachatelů v této kategorii tr. činu vykazuje nejvyšší dynamiku (viz. tabulka a graf).

V souvislosti s vývojem počtu stíhaných osob je velmi nepříznivá situace v kategoriích dětí a mladistvých. V roce 1977 představoval podíl pachatelů ve věku 6 - 18 let 9 %, v roce 1989 13 % a v roce 1997 17 %. Konkrétně bylo v roce 1997 ve věkové kategorii 6 - 18 let stíháno 20  342 osob (0,94 % z populace ve věku 5 - 19 let) (viz. tabulka a graf).

Nejvýraznější změny v počtu stíhaných osob za období 1991 - 1997 podle jednotlivých druhů trestné činnosti zaznamenáváme:

• u násilné trestné činnosti pokles stíhaných recidivistů o 17 % a nárůst počtu stíhaných dětí o 156 %,
• u mravnostní kriminality pokles počtu stíhaných recidivistů a mladistvých o 33 %, respektive 23 % a nárůst počtu stíhaných dětí o 122 %,
• u majetkové kriminality pokles počtu stíhaných recidivistů o 5 % a nárůst počtu stíhaných dětí o 61 %.

Podíváme-li se na majetkovou kriminalitu pozorněji, pak zjistíme, že u krádeží vloupáním došlo k poklesu počtu stíhaných recidivistů o 32 % a mladistvých o 17 %, oproti tomu počet stíhaných dětí vzrostl o 53 %. U krádeží prostých zaznamenáváme ve všech sledovaných kategoriích pachatelů nárůst počtu stíhaných osob, nejvyšší je ale u dětí o 43 %. Počet stíhaných osob za krádež prosté kulminoval v letech 1994 - 1996. (Tab. č. 7 - 12).

IV. Rozmístění kriminality

Regiony České republiky nejvíce zatíženými trestnou činností jsou Praha - 26 %, severní Morava - 16 %, střední Čechy - 12 % a severní Čechy - 12 % z celkového počtu registrovaných trestných činů. V těchto regionech jsou registrovány 2/3 z celkového počtu trestných činů, zatímco počet jejich obyvatel tvoří jen 1/2 z celkového počtu obyvatel České republiky.

Kriminalita se soustřeďuje zejména do měst. Ve městech nad 10 000 obyvatel (133 měst) žije 5 718 559 obyvatel, tj. 55 % obyvatel České republiky. V roce 1997 v nich bylo evidováno 309 649 trestných činů, tj. 77 % evidovaných trestných činů. Podobně jako u okresů jsou i města zatížená nejvyšší mírou kriminality lokalizována ve středních a severních Čechách a na severní Moravě.

V. Trestná činnost dětí a mladistvých

Jedním z nejvýraznějších fenoménů ve vývoji kriminality jsou v České republice kvalitativní a kvantitativní změny v trestné činnosti dětí a mladistvých. Za posledních 20 let se zvýšil počet stíhaných mladistvých trojnásobně a dětí třiapůlnásobně. Dynamika vývoje počtu stíhaných mladistvých kopíruje vývoj počtu celkem stíhaných osob, počet stíhaných dětí se však od roku 1991 zvýšil dvojnásobně v porovnání s celkovým počtem stíhaných osob.

Specifické znaky trestné činnosti mládeže:

Způsob páchání trestné činnosti mládeže je výrazně determinován věkem pachatelů (jejich psychickým a somatickým vývojem, vlastnostmi a zkušenostmi). V tomto směru se mezi dospělými a mladistvými pachateli projevují určité zvláštnosti, ke kterým zejména patří:

• výběr předmětu útoku je určován jiným hodnotovým systémem než u dospělých,
• trestná činnost je častěji páchána se spolupachateli a ve skupině,
• příprava trestné činnosti je nedokonalá, obvykle schází prvek plánování, častá je i nedostatečná příprava vhodných nástrojů ke spáchání trestného činu,
• chování mladistvých pachatelů se vyznačuje neúměrnou tvrdostí, která se projevuje devastací, ničením předmětů a znehodnocením zařízení,
• konání mladistvých pachatelů je poznamenáno nedostatkem vědomostí a schopností při překonání překážek, mnohdy je použito neúměrných prostředků k dosažení ,
• na páchání trestné činnosti mladistvých má značný vliv alkohol (případně jiná návyková látka), který zvyšuje agresivitu, nekoordinovanost pohybů a podporuje nepřiměřené reakce na vnější podněty,
• mladiství pachatelé jednají více emotivně než rozumově, trestná činnost je páchána ve většině případů živelně pod vlivem momentální situace,
• při opakované trestné činnosti se vyskytují specifické znaky z předcházející trestné činnosti,
• při získávání alibi se mladiství pachatelé orientují na osoby ze skupiny, do níž patří,
• o přípravě, ale i o spáchané trestné činnosti se pachatelé rádi svěřují členům své skupiny,
• pachatelé často odcizují předměty, které momentálně potřebují, nebo které se jim vzhledem k věku líbí (např. auta, videa, motocykly, rádia, oblečení, zbraně, nože, alkohol, cigarety, léky apod.),
• věci získané trestnou činností skupinou mladistvých jsou velmi brzy rozdělovány mezi její členy; při rozdělování je patrná hierarchie ve skupině a podíl na spáchané trestné činnosti; finanční prostředky se zpravidla utrácejí ve skupině,
• některé znaky způsobu spáchání trestné činnosti vyplývají ze somatických znaků pachatele, např. vyšší rychlost pohybu, mrštnost, obratnost, menší postava a nižší váha.

Tyto charakteristiky potvrzuje policejní i soudní praxe. Ze statistiky kriminality vyplývá, že se snižující se objasněností jednotlivých typů trestných činů se zvyšuje podíl dětských a mladistvých pachatelů (viz tabulka a graf).

V roce 1977 se mládež podílela na počtu stíhaných osob 9 procenty, o deset let později 13 procenty. Podíl dětských pachatelů na kriminalitě mládeže představoval v roce 1977 42 %, v roce 1987 pak 41 %. Počet stíhaných dětí kulminoval v roce 1996, počet stíhaných mladistvých v roce 1994. V roce 1997 osoby mladší 18 let představovaly z celkového počtu stíhaných osob 17 % pachatelů. Z toho podíl dětí činil 45 % a mladistvých 55 %.

V této souvislosti je však nutné připomenout, že do nárůstu trestné činnosti mladistvých v devadesátých letech se promítá populační "boom" ze sedmdesátých let - věková skupina osob 15 - 19 let tvořila v roce 1994 podíl 8,6 % z celkové populace. V absolutním počtu se jedná cca o 150 000 více obyvatel tohoto věku oproti roku 1974.

VI. Struktura trestné činnosti dětí a mladistvých

Jak se mládež podílela v roce 1997 na celkovém počtu stíhaných osob: 13 % u násilné trestné činnosti, 20,5 % u mravnostní trestné činnosti a 29 % u majetkové trestné činnosti. Nejvýrazněji se mládež podílí na krádežích vloupáním - představuje více než 34 % ze všech osob stíhaných za tuto trestnou činnost.

V oblasti násilné kriminality je vysoký podíl mládeže varující. Podle vývojových ukazatelů se počet stíhaných osob mládeže za násilnou kriminalitu zvýšil od roku 1977 o 150 % a v kategorii děti až o 300 %. Tyto údaje lze s ohledem na tradičně vysokou objasněnost této trestné činnosti považovat za dostatečně objektivní.

Tři čtvrtiny dětí a mladistvých jsou stíhány za majetkovou kriminalitu (ostatní pachatelé se na majetkové trestné činnosti podílejí zhruba z jedné poloviny). Děti se častěji než mladiství podílejí na krádežích vloupáním (v roce 1977 bylo za krádež vloupáním stíháno o 100 % více dětí než mladistvých, v roce 1987 o 38 % a v roce 1997 o 9 %). Mladiství se častěji podílejí na krádežích prostých (v roce 1977 bylo za krádeže prosté stíháno o 68 % více mladistvých než dětí, v roce 1987 o 62 % a v roce 1997 o 66 %).

Zajímavý je bližší pohled na jednotlivé druhy majetkové trestné činnosti, za které jsou nejčastěji děti a mladiství stíháni. Děti byly v roce 1997 nejčastěji stíhány za krádež vloupáním do tzv. ostatních objektů (sklepy, půdy, kočárkárny, garáže apod.) - konkrétně 16 % ze všech stíhaných dětí (v roce 1977 a 1987 nebylo evidováno). Dále pak za krádež věcí z aut 7 % (1977 - 1,8 %, 1987 - 3 %), krádež v jiných objektech 6,8 % (1977 a 1987 nebylo evidováno), krádeže vloupáním do restaurací, obchodů a kiosků 6 % (1977 - 4,5 %, 1987 - 4,7 %) a krádeže vloupáním do chat 5,2 % (1977 - 6 %, 1987 - 5 %) (Děti- kr.prosté: tabulka a graf, kr. vloupáním: tabulka a graf) .

Mladiství jsou nejčastěji stíháni za krádeže motorových vozidel - 12 % (1977 - 13 %, 1987 - 16 %). Na dalších místech jsou krádeže věcí z aut s 9 % (1977 - 1,3 %, 1987 - 1,9 %), krádeže vloupáním do ostatních objektů s 8,6 % (1977 a 1987 nebylo evidováno), krádeže vloupáním do restaurací, obchodů a kiosků s 8 % (1977 - 4 %, 1987 - 5,3 %) a krádeže v jiných objektech s 7 % (1977 a 1987 nebylo evidováno (Mladiství - kr. prosté: tabulka a graf, kr. vloupáním: tabulka a graf) .

Za násilnou trestnou činnost je v kategoriích dětí a mladistvých stíháno cca 11 % pachatelů, za mravnostní trestnou činnost cca 1,5 %.

VII. Rozmístění kriminality dětí a mladistvých

V rámci České republiky je registrována nejvyšší míra kriminality dětí a mládeže na severní Moravě - 22,1 %, v severních Čechách - 18,05 % a v některých přihraničních okresech západních Čech - 9 % z celkového počtu stíhané mládeže v České republice. Celkově je v těchto regionech stíhána polovina mladistvých pachatelů v ČR (počet obyvatel ve věku 5 - 18 let v těchto regionech tvoří 40 % z celkového počtu obyvatel této věkové skupiny v ČR).

Nejvyšší index počtu stíhaných mladistvých pachatelů na 10 000 obyvatel je zaznamenán v okresech Most, Ostrava a Louny. Města ležící v těchto regionech jsou více než ostatní města zatížena vysokým podílem pachatelů ve věku do 18 let.

Na tomto místě je ovšem třeba zdůraznit, že vysoký podíl mládeže na celkové trestné činnosti může vypovídat nejen o rozsahu kriminality mládeže v regionu, ale i o dobré a specificky zaměřené práci Policie České republiky.

VIII. Kriminalita páchaná na mládeži

V roce 1997 bylo na mládeži spácháno 5386 kriminálních skutků, z toho násilných 3205 (60 %) a mravnostních 1185 (22 %). Nejčastějšími delikty jsou úmyslné ublížení na zdraví - 17 %, vydírání - 15 %, pohlavní zneužívání - 14 %, loupež - 14 % a kapesní krádeže - 11 % (Tab. č. 13).

Závěry vyplývající z poznatků Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra o fungování systému péče o delikventní mládež

1. Vedle široké škály aktivit nespecifické primární prevence sociálních patologií a činností zaměřených na výchovu ke zdravému životnímu stylu je nutné vystavět účinný systém péče o mládež, která se již dostala do konfliktu se zákonem.
2. Současný systém, do nějž jsou zapojeny instituce resortů práce a sociálních věcí, spravedlnosti, vnitra, zdravotnictví a školství, dále pak samosprávné instituce a řada nevládních organizací, sice pokrývá většinu událostí, které ovlivňují sociální a psychický stav "potřebného" jedince, jeho funkčnost je ale téměř vždy omezena působností jednotlivé instituce.
3. Daný systém charakterizují dva zásadní nedostatky:

• Absence včasné intervence, tj. vyhledání problému, pojmenování problému a rozhodnutí o nejvhodnějším způsobu jeho řešení.
• Nedostatek vzájemné informovanosti v rámci systému a jeho prostupnosti z hlediska klienta, tj. kontinuální péče nikoli jako péče jedné instituce, ale jako možnost využití škály služeb poskytovaných různými institucemi dle aktuálních potřeb jednotlivce.

Cíle:

1. Shrnout možnosti současného systému z hlediska:
   • právního,
   • institucionálního,
   • personálního.
2. Detekovat hluchá místa v systému, která umožňují narůstání obecně negativních jevů či propad konkrétního klienta mimo systém.
3. Znovu definovat náplň činnosti jednotlivých institucí, jejich kompetence, způsob předávání informací a určení metodického vedení.
4. Znovu definovat náplň činnosti pracovníků institucí poskytujících sociální intervenci, jejich kompetence, způsob předávání informací a určení metodického vedení.
5. Vytvořit standardizované a normativně upravené pracovní postupy, které zajistí kontinuální péči o klienta.
6. Po důkladné analýze současného stavu případně iniciovat vznik nových, účelově koncipovaných institucí.

Zásady:

1. V rámci kontinuální péče priorizovat činnost, která vede k nápravě a odklonu od kriminální kariéry.
2. Dítě či mladistvý musí být v této činnosti vždy subjektem nápravného procesu.
3. Nápravný proces je potřebné realizovat v nejbližším sociálním prostředí, tj. zejména v rodině, škole a komunitě.
4. Těžiště nabídky služeb sociální intervence by měla převzít samosprávná obec.
5. Sankce a ochranná opatření hrají v systému péče o predelikventní a delikventní mládež významnou roli. Jejich aplikace a výkon musí být diferencovány s ohledem na zvláštnosti konkrétního případu, tj.
• možnost stupňování sankcí,
• vymahatelnost a kontrolu účinnosti sankcí,
• zajištění pokračování nápravného procesu započatého před uložením sankce.
6. V rámci sankční politiky zvážit snížení trestní odpovědnosti s tím, že trestní systém bude maximálně rozšířen o sociálně nápravná a ochranná opatření.

Kriminalita páchaná na mládeži - 1997

HRANICE TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI DĚTÍ
V NĚKTERÝCH ZEMÍCH (1997)