Proces evropské integrace v rámci Evropské unie (EU), dokumentovaný zejména stěžejními prameny evropského práva smluvní komunitární povahy, ponechává při zběžném pohledu poněkud stranou trestněprávní aspekty této integrace. Odhlédneme-li od tzv. třetího pilíře Maastrichtské smlouvy, zahrnujícího otázky spolupráce v oblasti justice, vnitra apod., zdá se, že trestní právo (hmotné i procesní) jako takové se z tohoto procesu jaksi vymyká.

O tom, že tomu tak ve skutečnosti není, přesvědčuje reálná existence modelového "právního díla" Corpus Iuris (CI), které je pokusem o zefektivnění trestního postihu v souvislosti s ochranou finančních zájmů ES/EU.

Duchovním otcem myšlenky vzniku CI je Francesco de Angelis, ředitel GŘ XX. Evropské komise. Ten v r. 1995 inicioval vznik pracovní skupiny složené z významných představitelů evropské trestněprávní vědy (např. Bacigalupo, E. - Delmas-Martyová, M. - Grasso, G. - Tiedemann, K. a další), která pod vedením M. Delmas-Martyové a za vydatné podpory Evropského parlamentu, Evropské komise, jakož i Asociace evropského trestního práva vypracovala vlastní návrh CI.¹⁾ Podle výstižné charakteristiky překladatelů CI do jazyka českého "Corpus Iuris" nepředstavuje trestněprávní kodex, ani evropský trestní řád, který disponuje bezprostřední aplikovatelností a účinkem. Jde o normový soubor konstituující corpus iuris sui generis, kterýžto je zaměřen na trestněprávní ochranu finančních zájmů ES. Corpus Iuris má zajistit v "evropské právní oblasti účinnější systém represe." ²⁾ Zmíněná evropská právní oblast by měla nahradit dosavadní mnohdy zcela nepružný a zvláště za organizovaným zločinem výrazně pokulhávající systém spolupráce mezi evropskými zeměmi při trestním stíhání, založený na smlouvách o právní pomoci ve věcech trestních.

S cílem získat konkrétní podněty k dopracování předloženého návrhu CI a posunout jej tak o kousek dál na cestě k evropskému trestnímu právu, proběhlo ve dnech 4. 3. až 6. 3. 1999 na půdě Evropské právní akademie (Europäische Rechtsakademie - ERA) v Trieru (SRN) mezinárodní kolokvium nazvané Corpus Iuris jako základ evropského trestního práva.

Jeho organizátoři, tj. Academy of European Law Trier, Max-Planck-Institute for foreign and international criminal law Freiburg, Association for European criminal law Würzburg a European Commission, nabídli účastníkům nesmírně zajímavý program.

Ve svých úvodních vystoupeních k problematice samotné referovali především M. Delmas-Martyová o nutnosti a cestách k tvorbě evropského trestního práva a D. R. Theato o CI ve vztahu k ostatním instrumentům evropských orgánů.

Následující referáty a navazující diskusní vystoupení z pléna byly věnovány především problematice obecné části CI (K. Tiedemann z Freiburgu, U. Neumann z Frankfurtu n. Mohanem, F. Höpfel z Vídně, jakož i M. K. Gbandi ze Saloniki). V tomto bloku vystoupil též zástupce Právnické fakulty KU v Praze J. Musil, jenž srovnal základní instituty obecné části CI s korespondujícími instituty českého trestního zákona, jakož i s přístupy české trestněprávní teorie. Konkrétní poznámky v té návaznosti připojil v diskusi též autor této informace.

Zásadní vystoupení k jednotlivým ustanovením zvláštní části CI dále prezentovali E. Bacigalupo z Madridu, H. Otto z Bayreuthu, M. Faure z Maastrichtu, A. S. Diaz z Lisabonu a A-M. Nuutila z Turku. Problémům sankcionování se poté věnovali další referující, jako G. Grasso z Katánie, P. O. Träskmann z Lundu a F. Zieschang z Kolína.

O trestněprocesních aspektech soustavy evropských orgánů trestního stíhání a dalších trestněprocesních tématech postupně referovali J. Spencer z Cambridge, U. Nelles z Münsteru, L. Picotti z Verony, J. J. Queralt Jiménez z Barcelony, S. Jakobi z Londýna, jakož i D. Krapac ze Zagrebu.

Budoucí perspektivy evropského trestního práva, viděné prizmatem CI, nabízející šanci pro vytvoření trestního práva Evropy, nastínili ve svých vystoupeních R. Bontempi, poslanec Evropského parlamentu, a H. Nilsson, představitel Rady ES.

Občas potvrzenou obecnou zkušenost, že z akcí podobného druhu zpravidla nevzejdou konkrétní výstupy v podobě jasných doporučení a závěrů, tentokrát přesvědčivě vyvrátil U. Sieber, prezident německé Asociace evropského práva. Ten ve svém závěrečném zhodnocení kolokvia sumarizoval následující závěry zejména koncepční povahy:

Kromě zmíněných koncepčních otázek obsahuje Sieberův sumář poukaz na řadu konkrét, týkajících se obecné části CI (např. řešení pokusu, pachatelství a účastenství, krajní nouze, forem zavinění, trestnosti právnických osob, odpovědnosti vedoucích podniků aj.). Z pohledu zvláštní části takto obrátil pozornost zejména na problematiku zločinných spolčení, trestnosti podvodů spáchaných zneužitím falešných dokladů apod. Zajímavé jsou nepochybně i body týkající se pojetí sankcí jakožto duálního systému (tresty a ochranná opatření), prosazení denních sazeb peněžitého trestu v případě trestání fyzických osob, specifikace obecných zásad sankcionování právnických osob, osvědčení se pachatelů atd. V oblasti trestněprocesní byl položen důraz např. na rozsah kontroly prováděné tzv. "soudcem svobod", na zákazy hodnocení důkazů. Stranou nezůstaly ani takové otázky, jako např. omezení zahraničních obviněných a další.

Zcela na závěr tohoto resumé byl položen akcent na možnosti, které CI představuje pro vědu a praxi a zejména pro Evropu.

Za účastníky z České republiky nezbývá, než velice poděkovat organizátorům tohoto kolokvia nejen za jeho vysokou obsahovou úroveň, materiálové (literární) vybavení a vůbec perfektní konferenční servis, nýbrž především za možnost, že se mohli této akce zúčastnit. Jedná se o to, že v "předvečer" našeho vstupu do EU informací a možností jejich promítnutí i v domácím právním prostředí není nikdy dosti.