Organizovaná kriminalita v Evropě v druhé polovině devadesátých let - nové jevy

1. Úvodem

Již letmým studiem zahraniční legislativy a odborné literatury lze zjistit, že zájem o fenomén organizované kriminality a odtud vyvěrající snaha o zdokonalení právních nástrojů boje proti ní neutuchají, naopak jsou stále velmi intenzivní. Jestliže ještě začátkem 90. let bylo možné i v odborné diskusi nalézt sporadické hlasy, které zpochybňovaly společenskou závažnost organizované kriminality (např. Hassemer¹⁾, P. A. Albrecht²⁾)), nebo dokonce její samotnou existenci (např. Frommelová³⁾), potom v posledních letech takové názory zcela ustaly. Je zřejmé, že každodenní empirie, s níž se dnešní občan setkává na ulicích evropských velkoměst, přesvědčila i největší pochybovače o tom, že organizovaná kriminalita není jen výplodem senzacechtivých novinářů nebo strašákem v rukou populistických politiků, nýbrž reálný a velice nebezpečný jev. Nepopíratelnost tohoto fenoménu přispěla ke zvěcnění a větší střízlivosti kriminálně politické, kriminologické a právnické odborné diskuse konce 90. let.

Na druhé straně se zdá, že v odborné literatuře ubylo různých katastrofických vizí, předvídajících strmý nárůst organizované kriminality a brzký příchod závažných sociálních důsledků, jako je vytváření tzv. paralelní společnosti, výrazné oslabení autority státní moci, ovládnutí významných hospodářských sektorů apod. Takovéto nejzávažnější makrosociální procesy nelze v evropských poměrech přesvědčivě doložit empirickými daty a nadále zůstávají toliko předmětem varujících hypotéz.

V tomto příspěvku jsem se musel z časových a kapacitních důvodů omezit pouze na srovnání situace v několika evropských státech, proto moje konstatování mají pouze omezenou platnost.

2. Výskyt organizované kriminality v druhé polovině devadesátých let

Stále trvá stav, s nímž se kriminologie potýká od samého počátku diskusí o organizované kriminalitě, že totiž chybějí spolehlivé statistické údaje o výskytu organizované kriminality. To je zaviněno především absencí definice organizované kriminality, ať již legální, nebo doktrinární. Diskuse na téma pojmu organizované kriminality v evropské odborné literatuře stále pokračují, pojmové znaky se ve stávajících definicích zpřesňují, avšak nadále přetrvává skepse, zda lze tento velmi nehomogenní a variabilní jev vůbec shrnout pod „deštník“ jednoho pojmu. I tak renomovaní autoři, jako je bývalý prezident Spolkového kriminálního úřadu ve Wiesbadenu H. L. Zachert, vyslovují občas názor, že vést ostrou hranici mezi organizovanou a neorganizovanou kriminalitou je dnes prakticky nemožné.⁴⁾

Mezinárodní srovnatelnost statistických dat o organizované kriminalitě je za těchto okolností velmi problematická. Z některých zemí nejsou taková data vůbec k dispozici. Jednou z mála zemí, kde se dospělo po několikaletých diskusích k „oficiální“ definici organizované kriminality, je Německo. „Společná směrnice ministrů (senátorů) spravedlnosti spolkových zemí o spolupráci mezi státními zastupitelstvími a policií z roku 1990“ obsahuje výstižnou a prakticky aplikovatelnou definici organizované kriminality,⁵⁾ což umožňuje shromažďovat poměrně slušně srovnatelná statistická data. Z dostupných dat se ukazuje, že počet policejně stíhaných trestných činů, které spadají pod pojem organizované kriminality, zůstává v Německu po celá devadesátá léta poměrně stabilní (viz tabulka).

Tyto číselné údaje jsou i v Německu přijímány se značnou rezervou. Vzhledem k tomu, že převážná část případů organizované kriminality není oznamována „zvenčí“, nýbrž je odhalována samotnou policií (mluví se o tzv. proaktivní činnosti policie), je množství odhalených a stíhaných trestných činů závislé převážně na kapacitních možnostech policie. Protože počet policistů vyčleněných na potírání organizované kriminality je víceméně konstantní, je též počet jimi vyšetřovaných případů a pachatelů zhruba stále stejný. Větší výkyvy se projevují pouze v počtu stíhaných skutků, protože počet skutků připadajících na jednoho pachatele je dosti náhodný. Němečtí experti se vcelku shodují v tom, že skrytá organizovaná kriminalita je pravděpodobně mnohem vyšší, než jakou vykazují oficiální statistiky. Obrovská latence se předpokládá u takových forem organizované kriminality, jako je drogová kriminalita, vydírání výpalného (racketeering), obchod s děvčaty apod.⁶⁾

Při analýze statistických údajů zahraniční autoři připomínají, že závažnost organizované kriminality nelze odvozovat z kvantitativních údajů, které samy o sobě nevyhlížejí nijak hrozivě. Tak např. v Německu v roce 1996 při celkovém počtu asi 6,5 milionu stíhaných trestných činů a asi 2,2 milionu stíhaných osob představuje podíl organizované kriminality pouhých 0,8 % stíhaných skutků a 0,4 % stíhaných osob. Nebezpečnost organizované kriminality spočívá v její kvalitě, nikoliv v kvantitě. Často se v diskusích zdůrazňuje skutečnost, že organizovaná kriminalita je velmi rezistentní vůči vnějším represivním opatřením, protože struktury zločineckých skupin jsou velmi stabilní, dlouhodobě zacílené, mají velkou regenerační schopnost. Podaří-li se státním orgánům dopadnout pouze část členů organizace, vzniklé „rány“ se rychle zacelí novými přírůstky a zločinecká organizace pokračuje ve své činnosti. Z toho se také dovozuje vcelku nepříznivá prognóza budoucí dynamiky: nikdo nepředpokládá pokles organizované kriminality - optimisté hovoří o stagnaci, pesimisté (a těch je většina) spíše počítají s nárůstem.

I v druhé polovině 90. let přetrvává nápadná disproporce týkající se vysokého podílu cizinců mezi pachateli organizovaných trestných činů (např. v Německu jsou cca dvě třetiny stíhaných pachatelů cizinci). Trvale vysoké zastoupení mezi stíhanými organizovanými trestnými činy mají drogové delikty - v Německu jich je asi jedna třetina.⁷⁾

Shrneme-li celkový stav v druhé polovině 90. let, můžeme konstatovat, že oproti stavu na počátku 90. let nedošlo v Evropě k žádným převratným změnám ani v dynamice, ani ve struktuře organizované kriminality. Tato situace nepochybně neplatí pro každou jednotlivou evropskou zemi. Zdá se, že stabilizovanější situace je v zemích západní Evropy, kde lze pozorovat jen mírný nárůst nebo v některých letech malý pokles stíhaných organizovaných trestných činů a kde i jejich skladba je v posledních letech dosti konstantní. Dokonce i v „tradiční“ zemi organizovaného zločinu, jakou je Itálie, došlo v druhé polovině 90. let k obratu. V situaci, kdy mafie dosáhla klíčového vlivu v politice a v hospodářství, po kulminaci násilných útoků z počátku 90. let (1992 - vraždy soudců Giovanni Falconeho a Paolo Borsellina, 1993 - masakry v Římě, Florencii a Miláně), se dostavil jakýsi „bumerangový efekt“. Politické skandály prokazující styky bývalých premiérů Craxiho a Andreottiho s mafiánským podsvětím vyvolaly široce založený sociální pohyb, vedoucí k politickým změnám a k řadě legislativních a organizačních opatření zaměřených proti organizované kriminalitě. V nové vlně tzv. „anti-mafia-zákonů“ z poloviny 90. let se jako zvlášť účinný nástroj ukázalo široké využívání „korunních svědků“ (pentiti). Zákonodárci se podařilo podnítit několik stovek kmenových příslušníků mafiánských organizací k „dezerci“ a ke spolupráci s policií, což vedlo k nápadnému poklesu především násilných útoků a ke zklidnění bezpečnostní situace v Itálii.⁸⁾

Větší proměnlivost vykazují země střední a východní Evropy, kde dochází ke strmějšímu nárůstu a větším změnám ve struktuře organizované kriminality. Ze sporadicky publikovaných statistických dat se však dá vyvodit, že po dramatickém vývoji z počátku 90. let dochází dokonce i v postkomunistických zemích ke zklidnění. Tak např. ruský ministr vnitra A. S. Kulikov při hodnocení roku 1997 prohlásil, že „kriminální situace v Rusku je pod kontrolou“. Celková kriminalita v Rusku se v roce 1997 snížila oproti předchozímu roku o 9 %. V roce 1997 bylo stíháno asi 12 000 pachatelů organizovaných trestných činů asi pro 22 000 skutků.⁹⁾ Otázkou ovšem zůstává, nakolik tyto údaje o odhalené kriminalitě odrážejí skutečný stav organizované kriminality v zemích, kde jsou policejní a justiční orgány silně destabilizovány.

Celkově lze uzavřít, že organizovaná kriminalita představuje ve všech evropských zemích i na přelomu tisíciletí vážný sociální problém, kterému je třeba věnovat stálou pozornost.

3. Nové koncepty příčin organizované kriminality

Nepřekvapuje, že za tak krátké období, o němž zde referuji, nedošlo k žádným zásadním změnám v názorech na příčiny organizované kriminality. Variabilita těchto teoretických zdůvodnění je stále velmi široká, žádný z předkládaných konceptů není pokládán za tak přesvědčivý, aby byl většinově akceptován. Neobjevil se také žádný revolučně nový teoretický směr.

Přesto se zdá, že dochází k přesunům některých akcentů ve vysvětlování příčin organizované kriminality.

Stále častěji je tento fenomén dáván do souvislosti s hlubinnými změnami hodnotového a normativního systému konvenční společnosti, který ztrácí svou integrativní sílu.¹⁰⁾ Organizovaná kriminalita je reakcí na slabou společnost a slabý stát, který není s to uspokojovat zájmy lidí. Společenské a státní instituce čím dál více pozbývají autoritu, jejich výkonnost je slabá a deficitní.¹¹⁾ Zeslabování moci státních a společenských institucí je příležitostí k tomu, aby do uvolněného prostoru pronikly zločinecké organizace, které jsou dynamické a pružné a začnou rychle a bez skrupulí uspokojovat poptávku, kterou oficiální instituce nemohou nebo nechtějí pokrýt. Organizovaná kriminalita tedy funguje na principu nabídky a poptávky, tj. na principu klasického tržního hospodářství. Protože organizovaná kriminalita je schopna absorbovat všechny vymoženosti moderních technologií a organizačních principů, a protože navíc neuznává žádné omezující zábrany (v podobě morálních nebo právních norem), které musí respektovat konvenční společenské instituce, dosahuje enormního zisku, který jí dodává ekonomickou a později i politickou sílu.

I „normální“ občané ztrácejí tradiční hodnotovou orientaci a respekt k právu a jsou ochotni tolerovat nebo dokonce podporovat pro okamžitý a egoistický prospěch různé nelegální a patologické aktivity organizovaného zločinu, jako je obchodování s drogami, prostituce, obchod se zbraněmi, nedovolené podnikání, korupce. Konvenční hodnotový systém je nahrazován normami kriminálního podsvětí. Dochází k pozoruhodné symbióze zločineckého prostředí s hospodářskými a sociálními strukturami, posléze jsou infikovány i mocenské státní a politické elity.¹²⁾

Ačkoliv u zrodu organizovaného zločinu nestojí žádné politické cíle, nýbrž „toliko“ touha maximalizovat zisk, může mít naznačený vývoj velmi závažné politické důsledky: vede k podkopání základů demokratické společnosti a právního státu.¹³⁾

Popsaný scénář je v literatuře demonstrován příklady zločineckých organizací typu italské Mafie, japonské Yakuzy nebo kolumbijského drogového kartelu Medellín. Je otázka, zda platí také pro kriminální seskupení (kriminelle Verflechtungen) západoevropského typu.

Zdá se být pravděpodobné, že teprve další empirické výzkumy mohou posunout poznání příčin a vývoje organizované kriminality z roviny teoretických spekulací do polohy doložitelných faktů.

Stále častěji se v literatuře objevuje názor (zejména u levicově orientovaných autorů a intelektuálů), že živnou půdou pro organizovanou kriminalitu jsou celosvětové sociální procesy tzv. kapitalistické globalizace. Nová organizace systému kapitalistického tržního hospodářství zasáhla po rozpadu socialistického bloku prakticky celý svět a způsobuje, že propast mezi bohatými a chudými zeměmi se stále zvětšuje. To mj. vyvolává silné migrační tlaky a sytí světové „trhy“ organizovaného zločinu novým přílivem jednak kriminálních elementů coby pachatelů, jednak atraktivního „zboží“ (nejen tradičních drog, ale též válečného materiálu, zbraní, dokonce i lidských orgánů pro transplantace, děvčat a dětí pro prostituci atd.).

Častěji než dříve je úspěšnost organizovaného zločinu, zejména nezbytného praní peněz, dávána do souvislosti s novou organizací světového hospodářského systému a s novými technologiemi platebního styku. Liberalizace oběhu kapitálu a vznik velkých nadnárodních hospodářských trhů (Evropská unie, severoamerická NAFTA, pacifický APEC apod.) způsobuje faktický zánik státních hranic, ztěžuje kontrolu pohybu lidí a kapitálu. Bankovní tajemství a rychlé přesuny financí, umožněné novými počítačovými sítěmi a technologiemi, činí finanční trh zcela neprůhledný a obtížně kontrolovatelný. Při ohromném množství bankovních operací a nesmírném rozsahu „horkého“ kapitálu v pohybu (udává se, že denní obrat na světovém finančním trhu činí asi 1000 miliard dolarů) je poměrně snadné vyprat špinavé peníze pocházející z organizovaného zločinu a přelít je do různých „daňových rájů“, podporovaných egoistickými státními režimy.¹⁴⁾ Zdá se, že tento faktor, stimulující aktivity organizovaného zločinu, nabývá na důležitosti a nedaří se ho eliminovat přes četné mezinárodní iniciativy zaměřené proti praní peněz.

4. Nové formy organizované kriminality

Přesto, že jsem v předchozích partiích konstatoval, že druhá polovina devadesátých let nepřinesla žádné převratné změny v jevové stránce organizované kriminality, lze samozřejmě některé novoty zaznamenat. Vyhodnocení těchto změn je velmi nesnadné, protože v posledních letech se uskutečnilo jen málo empirických výzkumů organizované kriminality. V literatuře jsou popsány nizozemské výzkumy z roku 1995, provedené jednak Kriminální zpravodajskou službou (CID), jednak badatelským týmem vedeným dr. Cyrillem Fijnautem.¹⁵⁾ Názory, vyslovované v odborné literatuře ohledně forem organizované kriminality, mají často povahu expertních odhadů¹⁶⁾ a někdy jsou vyvozovány z nereprezentativního vzorku případů nebo dokonce jen z jednotlivých kauz.

Uvedu nyní některé názory obecné povahy, vyskytující se v dostupných pramenech:

Pokud jde o jednotlivé druhy organizované kriminality, nedošlo v druhé polovině 90. let k žádné pronikavé změně. Existují některé „stálice“, které si udržují významný podíl na struktuře organizované kriminality již několik desítek let - mezi takové druhy patří zejména drogová kriminalita, kriminalita spjatá s nočním životem (prostituce, herny), racketeering.

Jen málokterý druh organizované kriminality v posledních letech ubývá. Takovou výjimkou jsou např. krádeže aut, jejichž počet v posledních dvou až třech letech v západní Evropě klesá - např. v Německu bylo v roce 1998 ukradeno o 20 % méně aut než v roce 1997, což je vysvětlováno zdokonalováním elektronického a mechanického zabezpečení vozidel.²²⁾ V zemích střední a východní Evropy stále ještě počet krádeží aut mírně vzrůstá, ale dá se očekávat, že technická prevence přivodí i v tom zlepšení.

Ohledně některých druhů organizované kriminality je v odborné literatuře konstatován nárůst, který se však někdy týká pouze některých zemí. Představitel Ředitelství právních záležitostí Rady Evropy dr. Peter Csonka má za to, že přibývá těchto druhů organizované kriminality:

Csonka konstatuje, že zvláště dynamicky se rozvíjí co do bohatství forem i co do množství případů hospodářská kriminalita, a to ve všech evropských zemích. Mezi typické formy řadí daňové a celní úniky, výrobu a prodej změněných („pančovaných“) produktů, pašování, podvodné bankroty, podvody při privatizaci, bankovní podvody, úvěrové podvody a další formy.²³⁾

Další autoři poukazují porůznu i na jiné konkrétní formy organizované kriminality, jejichž výskyt se v posledních letech zvyšuje. Tak Sieber upozorňuje na zvětšující se počet případů fiktivních firem - poštovních schránek („Briefkastenfirmen“), které jsou spravovány z jiných zemí a které slouží k daňovým únikům, k podvodným bankovním operacím, k praní peněz apod.²⁴⁾

Závěrem lze konstatovat: Organizovaná kriminalita představuje v Evropě i nadále stálou hrozbu pro občany a právní stát. Pachatelé prokazují značnou adaptabilitu na měnící se hospodářské a sociální podmínky, formy organizované kriminality se neustále inovují. Proto zdokonalování právních, organizačních a kriminalistických nástrojů boje s organizovanou kriminalitou zůstává i nadále úkolem prvořadé důležitosti.

Souhrn

Autor konstatuje, že i v druhé polovině devadesátých let zůstává organizovaná kriminalita závažným evropským problémem. Je obtížné uskutečnit přesnější mezinárodní srovnání výskytu organizované kriminality, protože stále chybí její jednotná definice. Zdá se však, že v západoevropských zemích je situace vcelku stabilizovaná, nedochází k dramatickému zvyšování počtu organizovaných zločinů. Též v zemích východní a střední Evropy došlo ke zklidnění situace, i když mírný nárůst zřejmě pokračuje.

Názory na příčiny organizované kriminality se i nadále značně různí. Mezi uváděnými příčinami často figurují takové jevy, jako jsou změny hodnotového a normativního systému postmoderní společnosti, zeslabování autority státních a společenských institucí, sociální procesy spjaté s tzv. kapitalistickou globalizací, změny v organizaci světového hospodářského systému, nové technologie bezhotovostního platebního styku apod.

Změny forem organizované kriminality sice nejsou nijak převratné, přesto však dochází k inovacím např. v těchto směrech:

• organizovaná kriminalita projevuje vysoký stupeň adaptability na nové podmínky tržního hospodářství, prorůstá tzv. černý a normální trh,
• pokračuje proces internacionalizace organizovaného zločinu,
• zvyšuje se stupeň brutality,
• pokračuje technizace, modernizace a profesionalizace organizovaného zločinu,
• stále častějším doprovodným jevem organizovaného zločinu je korupce.

Organized Crime in Europe in the 2nd half of the 90s: New Phenomena

SUMMARY

The author claims the organized crime remains a serious European problem even in the 2nd half of the 90s. It seems rather difficult to make a more accurate international comparision of organized crime occurence because a unified classification is still absent. Nevertheless, the situation in Western Europe seems to be generally stable, without any dramatic increase in the number of organized crimes. The situation in Eastern and Central Europe has settled down and only a slight increase may be observed.

There are still different views of the organized crime causes. Among those are cited such phenomena as the changes of values and standards system of a post-modern society, weakening of the authority of state and social institutions, social problems connected with the so-called capitalist globalization, organizational changes of the world economic system, new money-transfer technologies, etc.

There have not been dramatic changes of organized crime forms, nevertheless some innovations, as broken down, may be observed:

• organized crime shows high level of adaptability to new conditions of market economy, it penetrates the so-called black and normal markets,
• internationalization of organized crime is going on,
• brutality level is on the increase,
• mecanization, modernization and professionalization is going on,
• corruption is a more frequent phenomenon related to organized crime.

Die Organisierte Kriminalität in Europa in der zweiten Hälfte der neunziger Jahre - neue Erscheinungen

ZUSAMMENFASSUNG

Wie der Autor konstatiert, stellt die Organisierte Kriminalität auch in der zweiten Hälfte der 90. Jahre ein besorgniserregendes Problem dar. Es ist schwer, einen präzisieren internationalen Vergleich bei der Organisierten Kriminalität anzustellen, weil ihre einheitliche Definition immer noch fehlt. Es zeigt sich jedoch, daß sich die Lage in den Ländern Westeuropas im ganzen stabilisiert hat, es kommt zu keinem dramatischen Anstieg der Zahl organisierter Verbrechen. Auch in den Ländern Ost- und Mitteleuropas hat sich die Lage beruhigt, obwohl eine geringe Steigerung vermutlich anhält.

Die Ansichten über die Ursachen der Organisierten Kriminalität sind auch weiterhin sehr unterschiedlich. Unter den angeführten Ursachen figurieren oft Erscheinungen wie Veränderungen bei dem normativen und Wertsystem der postmodernen Gesellschaft, Schwächung der Autorität staatlicher und gesellschaftlicher Institutionen, soziale Prozesse verbunden mit der sog. kapitalistischen Globalisierung, Veränderungen in der Organisation des weltweiten Wirtschaftssystems, neue Technologien beim bargeldlosen Zahlungsverkehr u.ä.

Die Veränderungen bei den Formen der Organisierten Kriminalität sind zwar keineswegs umwälzend, trotzdem kommt es zu Innovationen etwa in folgenden Richtungen:

• bei der Organisierten Kriminalität zeichnet sich eine hohe Stufe der Anpassungsfähigkeit den neuen Bedingungen der Marktwirtschaft ab; sie durchwächst den sogenannten normalen und Schwarzmarkt
• der Prozeß einer Internationalisierung des Organisierten Verbrechens setzt sich fort
• die Brutalität nimmt zu
• die Technisierung, Modernisierung und Professionalisiserung des Organisierten Verbrechens entwickeln sich weiter
• die Korruption wird zu einer immer häufigeren Begleiterscheinung des Organisierten Verbrechens.