Shaw, K. P. - Hsu, S. Y.: Horizontal Distance and Height Determining Falling Pattern. (Horizontální vzdálenost a výška jako determinanty typu pádu.)

K usmrcení v důsledku pádu z výšky (většinou z budov, mostních konstrukcí) může dojít v případech sebevražd, při nešťastných náhodách a někdy i v případech vražd. Bez důkladné analýzy sociální historie oběti, pitevních a toxikologických zpráv, kvalifikovaně provedeného ohledání místa činu a těla oběti (s důrazem na odhalení drobných zranění, která by svědčila o zápase oběti s potenciálním pachatelem), bývá často velmi obtížné určit způsob úmrtí. Při vyšetřování příčin a všech okolností pádu z výšky bývá profesionálně realizované ohledání místa činu důležitější než pitevní zpráva.

Bod odrazu, úhel odrazu, bod dopadu a výška jsou hlavní determinanty, jejichž zhodnocením je možno určit typ pádu. Hodnocením těchto faktorů se zabývá biomechanika a právě biomechanická analýza tak může rozhodujícím způsobem přispět ke zjištění motivace oběti.

Autoři Shaw a Hsu vycházejí ve své metodologii z Newtonova zákona a fyzikálního modelu volného pádu. Svoji metodu testovali s pomocí třinácti studentů atletiky Fakulty tělesné výchovy Taiwanské národní univerzity v Taipei. Zjišťovali rozdíly v biomechanických datech mezi různými typy skoků, především mezi skokem z místa (tzv. "plaveckého skoku") a skokem s rozběhem (tzv. "skok do dálky"). Skok s rozběhem považují autoři za typ skoku typický pro sebevrahy. Na základě výšky bodu odrazu nad zemí a horizontální vzdálenosti bodu dopadu od paty základny zjišťovali autoři rychlost pohybu v bodě odrazu.

Analýzou zjištěných údajů došli autoři k závěru, že střední hodnota počáteční rychlosti je u skoků s rozběhem 9,15 ms^-1, u skoku z místa pak 2,7 ms^-1. Úhel odrazu bývá 21^o, respektive 38^o. Skok s rozběhem a následným pádem ukazuje na dobrovolný skok (buď s úmyslem zemřít, nebo s cílem překonat nějakou překážku). Proto zjištění, že se oběť před skokem pohybovala rychlostí vyšší než 2,7 ms^-1 nasvědčuje tomu, že šlo o sebevraha. Výsledky testu ukazují, že horizontální vzdálenost a výška mohou být poměrně spolehlivými ukazateli pro rozhodnutí o motivu skoku a způsobu úmrtí.

Využití načrtnuté metody je ilustrováno na konkrétním případu sebevraždy 31letého Afroameričana. Popis události je doplněn výňatky z pitevní a toxikologické zprávy. Biomechanickou analýzou byla potvrzena hypotéza, že počáteční rychlost při skoku sebevraha byla vyšší než 2,7 ms^-1.