Právo EU

Základním právním východiskem je Smlouva o fungování Evropské unie, zejména čl. 78, podle něhož EU vytváří společnou politiku v oblasti azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany; čl. 78 odst. 2 písm. c) výslovně zmiňuje společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu.

Konkrétní pravidla stanoví směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001. Ta upravuje minimální normy pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a současně pravidla solidarity mezi členskými státy. Dočasnou ochranu vymezuje jako výjimečný mechanismus, který umožňuje rychlé a dočasné poskytnutí ochrany osobám, u nichž by běžné azylové systémy nemusely zvládnout rozsah příchodů.

V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu byla dočasná ochrana na úrovni EU aktivována prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým byla konstatována existence hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny a tím spuštěn mechanismus dočasné ochrany podle směrnice 2001/55/ES.

Platnost dočasné ochrany byla následně na úrovni EU opakovaně prodlužována, naposledy prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2025/1460, kterým byla dočasná ochrana prodloužena do 4. března 2027.