Četníkům vzdoroval do poslední chvíle

Rudolf Heller pocházel z Písku u Stříbra z rodiny, která měla celkem dvanáct dětí. Tento fakt se později ukázal jako velice důležitý. Síť jeho příbuzných, přátel a známých na Plzeňsku a v jižních Čechách totiž hrála významnou roli v celém tomto smutném příběhu.
 

První vražda strážce zákona

Onen srpnový den vypadal, že bude stejný jako všechny ostatní; sluníčko pálilo, panoval horký letní podvečer. Obecní strážník Karel Stöhr se rozhodl udělat kontrolu svého rajonu ve Velké Hleďsebi u Mariánských Lázní a při prováděné obchůzce narazil na člověka, který zjevně nebyl zdejší. Zdálo se, že se jedná o nějakého tuláka, a tak chtěl strážník muže legitimovat. Na jeho výzvu však mladík nedbal a kráčel dál. Když strážník svou výzvu zopakoval, mladík se hbitě otočil a vystřelil na něj. Projektil zasáhl cíl. Strážník padl k zemi, později v nemocnici svým zraněním podlehl. Oním střílejícím mladíkem byl Rudolf Heller.

Hned po činu se Heller vytratil. V kraji kolem Stříbra však dál pokračoval ve své nekalé činnosti a přepadal lidi. Četníci mu byli v patách. Když se objevil v Kamýku u Plané, kde v tamní škole prodával tužky, přistihla ho četnická hlídka u lesa, jak se povaluje na sluníčku. Když ho četníci vyzvali, aby zvedl ruce a zůstal stát, Heller po nich vystřelil. Odhodil zbraň, udělal tři skoky a zmizel v lese. Četníci po něm také vypálili několik ran, ale Hellera nezasáhli.

Četnictvo do oblasti soustředilo oddíl v počtu osmdesáti mužů, všechna snaha o dopadení stíhaného vraha však byla marná. Heller měl v kraji početné příbuzenstvo a i přesto, že četníci všechny kroky pečlivě tajili, byl Heller pokaždé včas informován, a mohl tak mužům zákona z jejich sítě uprchnout dříve, než byla zatažena.
 

Vydával se za četníka

Hellerovi jako by jeho úspěšné útěky vlily novou krev do žil a začal být stále troufalejší, navíc rychlý a obratný. Objevil se například v Chodové Plané, kde ukradl i loveckou pušku. V Pístově se vloupal do vily doktora Plasse, kde ukradl revolver, náboje a přes dvacet románů Karla Maye. S puškou na rameni si to pak nakráčel do obce Trpisty nedaleko Stříbra a vyptával se lidí, jestli neviděli Hellera. Vyprávěl, že je četník v civilu a že dostal rozkaz, aby vraha dopadl.

I o tomto jeho kousku však dostali skuteční četníci zprávu a za hodinu se v Trpistech objevilo pětadvacet mužů zákona. Marně však Trpisty obkličovali a prohledávali. V okolí byly totiž husté lesy a skály plné strží a slují, které hledanému vrahovi poskytovaly mnoho možností úkrytu. O množství Hellerových kontaktů, díky kterým úspěšně unikal před zákonem, svědčí i jeho časté převleky. Přestože v Trpistech byl s puškou na rameni, spatřilo ho pak několik lidí bez pušky, kterou si zatím někde stačil ukrýt.

Soustředěný oddíl četnictva, který Hellera stíhal, byl nakonec odvolán. Prý byl příliš nákladný a Heller za to nestál, aby na něj byly vynakládány takové prostředky, psalo se tehdy v dobovém tisku.

Heller tak dál unikal a celý kraj dramatickými událostmi posledních dní doslova žil. Smyčka se stahovala u Stříbra. Heller tam totiž prodal loveckou pušku a za utržené peníze si nakoupil další náboje do revolveru. Četníci ve Stříbře navíc dostávali zprávy z okolních obcí, kde byl Heller spatřen. Zásadní zlom však nastal, když na tamní četnickou stanici přijel vystrašený šofér. Vyděšeně vyprávěl, že vezl vraha. Jel z Plané, když mu na silnici naskočil na stupátko nějaký muž. Šofér zastavil, ale muž si klidně sedl vedle něj a řekl:

„Jen jeď dál, já jsem vrah Heller…“

Překvapený šofér se nezmohl na nic, šlápnul na pedál a uháněl dál po silnici. Před Černošínem mu ale Heller přikázal, aby zastavil. Spokojeně vystoupil a záhy zmizel v lese.

Když onen šofér celou příhodu vyprávěl četníkům, byl ještě pořád tak vyděšený, že si prý nemohl vzpomenout ani na své vlastní jméno.
 

Smutný konec příběhu

Nejblíže k dopadení Hellera byli četníci počátkem října, to se totiž hledaný vrah náhle objevil v jižních Čechách. Jistý hajný s pomocí náhodného turisty ho zadržel a odzbrojil. Když už ho odváděli na četnickou stanici, Heller se jim mrštně vytrhl a utekl. Dodnes se neví, kde si vlastně opět opatřil zbraň a náboje. Jeho osud se však měl záhy naplnit.

Středeční ráno 16. října 1935 v Kolovči na Domažlicku zdánlivě ničím nevybočovalo z klidu všedního dne. Vše se ale změnilo kolem deváté hodiny, kdy na tamní četnickou stanici přišel železniční zřízenec Volák. Dorazil s důležitým hlášením, že v obci spatřil dva cizince a v jednom z nich poznal Rudolfa Hellera.

Štábní strážmistr Josef Jirka, který měl onoho rána službu, nepotřeboval dlouhé vysvětlování. Hledaného Hellera totiž znal osobně a věděl, že nejvyšší opatrnost, a především rychlost je namístě. Podle Volákova popisu se vydal po stopách dvojice po silnici směrem k Srbicům.

Na silnici za Kolovčí potvrdil směr pronásledování místní cestář. Navíc kolem právě projížděl na motocyklu Josef Šindelář, syn starosty z nedalekých Těšovic. Štábní strážmistr ho okamžitě požádal o pomoc a za jízdy už plánoval taktiku: chtěl muže nejdříve předjet a překvapit je zepředu. Osud však zamíchal kartami. Právě když se ke dvojici blížili, vjel jim na křižovatce do cesty koňský povoz. Šindelář musel prudce zpomalit a motocykl se tak k podezřelým přiblížil doslova krokem. Štábní strážmistr na nic nečekal. Jakmile si potvrdil, že před ním skutečně stojí Heller, ještě ze sedadla motocyklu na oba muže zařval: „Ruce vzhůru!“

Zkušený kriminálník Heller ale nelenil, hbitě skočil do silničního příkopu a vzápětí vystřelil na štábního strážmistra dvě rány z revolveru. Obě střely bohužel našly svůj cíl a trefily četníka přímo do hlavy. Heller mohl znovu uprchnout.

K nešťastnému četníkovi, otci čtyř dětí, rychle přivolali lékaře. Ten už ale jen konstatoval, že převoz do nemocnice nemá smysl, strážmistr Jirka zemřel a jeho tělo bylo převezeno do márnice v Kolovči. Pohřben byl se všemi poctami 20. října 1935 na hřbitově v Hostouni na Šumavě.

Ovšem ani osud vraha nebyl nikterak růžový, po tragické události bylo zalarmováno četnictvo z celého kraje. Starostové mnoha obcí na Klatovsku dali vybubnovat, aby se přihlásili všichni občané, kteří vlastní zbraně. Tyto občanské patroly pak obestoupily obce, aby je uchránily před prchajícím vrahem.

Mezitím automobil za automobilem svážely četníky do oblasti Hellerova útěku. Hon na vraha řídil velitel četnického oddělení v Klatovech, štábní kapitán Řezáč. Akce se zúčastnilo na dvě stě četníků. Krátce po poledni pak dostali zprávu, že hledaný Heller proběhl obcí Chumská u Švihova na Klatovsku. Prchal dále ke Švihovu, kde zmizel v lese. Sto padesát četníků les obklíčilo. Hlídky vnikly i do lesa a podařilo se jim zjistit, že hledaný směřuje na Malechov. K obci tak hned vyrazila plzeňská četnická pátrací stanice. Když dorazila pátračka na místo, došlo už k přestřelce mezi Hellerem a četníky, kteří ho v lese našli.

Heller střílel z revolveru. Četníkům se ho ale podařilo vytlačit z lesa ven do polí mezi Dehtínem a Štěpánovicemi, kde se ocitl pod přímou palbou. Těžce zraněný vrah pochopil, že je v bezvýchodné situaci, a nakonec se raději sám zastřelil.
 

Heller zločinec, nebo Robin Hood?

Že případem Heller žila celá tehdejší republika, dokládají i četné články z dobového denního tisku. Večerní České slovo například popisuje událost, ke které došlo na silnici u Sulislavi. Heller se tam měl střetnout se dvěma mladíky. Vytáhl na ně revolver a chtěl je obrat o peníze. Když mu prý řekli, že nemají ani haléř, že jsou nezaměstnaní a že se vracejí z Plzně, kde sháněli práci, dal jim prý Heller chléb, salám a boty, které ukradl v Mydlarech.

Jestli si chtěl Heller naklonit tamní veřejnost na svou stranu nebo si příhodu dva mladíci vymysleli, to už se asi nedozvíme. Jisté ale je, že Hellerovým případem lidé tehdy opravdu doslova žili a nezřídka se také stalo, že jej někdo i využil. Například jednoho úterního večera se sbíhali lidé k jednomu z nýřanských domků. Když tam za chvíli dorazili četníci, venku už jela šeptanda, že uvnitř leží zabitá žena. Žena zabitá nebyla, svěřila se ale četníkům, že ji přímo v domě napadl muž a okradl ji o 500 korun. Prý to asi byl ten Heller…

Četníci ohledali místo činu, obhlédli si celý domek, změřili výšku okna a hledali nějaké stopy. I zvětšovací sklo si na to vzali, ale kde nic, tu nic. A neseděly další věci: například venku pršelo, pod okny bylo bláto, ale nikde ani otisk boty a v domě byla úplně čistá podlaha. Nakonec se ukázalo, že žena našla v kapse manželova kabátu pětistovku a chtěla si ji schovat na Vánoce. A tak předstírala přepadení a krádež.