Adaptační proces a vzdělávání
Obecné informace
Ministerstvo vnitra podle § 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, koordinuje vzdělávání státních zaměstnanců a adaptační proces, zpracuje o vzdělávání státních zaměstnanců jednou ročně zprávu a stanoví rámcová pravidla pro vzdělávání státních zaměstnanců.
Adaptační proces
Adaptační proces (§ 107 zákona o státní službě) představuje soubor opatření usnadňujících nástup nového státního zaměstnance do služby. Zahajuje se dnem nástupu do služby na služebním místě a probíhá na základě individuálního adaptačního plánu za účasti stanoveného mentora zpravidla po dobu 6 měsíců, nejméně však po dobu 60 dnů.
Výkon činnosti mentora je povinností státního zaměstnance.
Základní zásady adaptačního procesu jsou stanoveny služebním předpisem nejvyššího státního tajemníka č. 5/2024, kterým se stanoví rámcová pravidla pro adaptační proces ve služebních úřadech (dostupné zde).
Vzdělávání
Zákon o státní službě rozlišuje tři typy vzdělávání: prohlubování vzdělání, služební volno k individuálním studijním účelům a zvýšení vzdělání.
Těžištěm vzdělávání je prohlubování vzdělání (§107a zákona o státní službě), které je právem i povinností i státního zaměstnance a člení se (§ 107b zákona o státní službě) na vstupní vzdělávání, průběžné vzdělávání, vzdělávání představených a jazykové vzdělávání.
Prohlubování vzdělání je zaměřeno na další odborný růst státního zaměstnance v jím vykonávaném oboru služby a v oblastech potřebných pro plnění úkolů a cílů organizačního útvaru, popřípadě služebního úřadu, v němž je státní zaměstnanec zařazen, a na jeho osobní rozvoj včetně zdokonalování nebo získávání jazykových znalostí. Prohlubování vzdělání se ze zákona považuje za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat. Ať tedy probíhá v jakékoliv formě, v jakémkoliv místě a čase (tedy i odlišně od běžného rozvržení služební doby), vždy se počítá jako odsloužené hodiny či dny služby. Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese výhradně služební úřad, nikdy je nemůže nést, a to ani z části, ani se svým souhlasem či na svoji žádost, státní zaměstnanec. Nehraje zde roli, zda vzdělávání probíhá u externího dodavatele či je zajištěno v místě obvyklého výkonu služby anebo se jedná o samostudium za využití dohody o výkonu služby z jiného místa (tzv. „homeoffice“). Rozsah, obsah, formu a průběh prohlubování vzdělání určuje služební orgán. Obsah a rozsah prohlubování vzdělání je zapracován v individuálním vzdělávacím plánu státního zaměstnance na dané období, a to na základě identifikace vzdělávacích potřeb státního zaměstnance, kterou provádí jeho bezprostředně nadřízený představený.
Podrobnosti k prohlubování vzdělání jsou stanoveny služebním předpisem nejvyššího státního tajemníka č. 6/2024, kterým se stanoví rámcová pravidla pro vzdělávání ve služebních úřadech (dostupné zde). Ten se vztahuje na státní zaměstnance ve služebním poměru podle zákona o státní službě a na zaměstnance v pracovním poměru na služebním místě podle § 178 zákona o státní službě, pro něž platí ustanovení zákona o státní službě o vzdělávání obdobně.
Na zaměstnance správních úřadů v pracovním poměru se vztahuje usnesení vlády ČR č. 160 ze dne 12. března 2025 o rámcových pravidlech pro vzdělávání ve správních úřadech (dostupné zde).
Státní zaměstnanec se může vzdělávat i individuálně prostřednictvím služebního volna k individuálním studijním účelům (§ 108 zákona o státní službě) v rozsahu až 5 dnů výkonu služby v kalendářním roce. Studijní volno lze čerpat naráz i po částech, v odůvodněných případech i po hodinách (například za účelem absolvování jednotlivých lekcí jazykových kurzů). Čerpání tohoto „studijního volna“ povoluje na žádost státního zaměstnance služební orgán.
Pokud je zamýšleným cílem čerpání studijního volna získávání nebo zdokonalování znalostí a dovedností týkajících se služebního místa státního zaměstnance, oboru služby, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, a působnosti organizačního útvaru, v němž je služební místo zařazeno, je toto studijní volno v zásadě nárokové. V takovém případě služební orgán musí povolit jeho čerpání za podmínky, že čerpání v konkrétním období nebrání řádné plnění úkolů služebního úřadu. Totéž platí i v případě, že je studijní volno využíváno k přípravě na vykonání úřednické zkoušky pro obor služby, který je stanoven pro služební místo zařazené v témže organizačním útvaru, v němž je zařazeno i služební místo státního zaměstnance (§ 108 odst. 2).
Studijní volno lze také čerpat za účelem získávání nebo zdokonalování odborných znalostí a dovedností v zájmu služebního úřadu a v zájmu státu anebo za účelem přípravy na vykonání úřednické zkoušky pro jiný obor služby než ten, který je stanoven na některém služebním místě v organizačním útvaru, v němž je zařazeno i služební místo dotčeného státního zaměstnance. V tomto případě je rozhodující posouzení, zda zamýšlené získání konkrétních znalostí a dovedností je skutečně v zájmu služebního úřadu či státu. Musí jít o takové vzdělávání, které státní zaměstnanec sice bezprostředně a nezbytně nutně nepotřebuje pro výkon služby na zastávaném služebním místě, avšak tím, že rozšíří jeho kompetence, umožní státnímu zaměstnanci obnovit, udržet nebo prohloubit či zvýšit si kvalifikaci, jež je v zájmu státní služby (§ 108 odst. 3). Na tento typ studijního volna není právní nárok a je na úvaze služební orgánu, zda jej povolí. Při svém rozhodování však musí vycházet ze zásady zákazu diskriminace a rozhodovat podobné žádosti za obdobných podmínek stejně.
Za dny čerpání studijního volna přísluší státnímu zaměstnanci plat, ostatní náklady související s tímto vzděláváním (například úhrada kurzovného, cestovní náklady či odpovědnost za škodu) však nese výlučně sám státní zaměstnanec. Další podrobnosti ke studijnímu volnu jsou zveřejněné ve stanoviscích sekce pro státní službu na internetové stránce (dostupné zde).
Státní zaměstnanec má také možnost si na náklady služebního úřadu své vzdělání zvýšit, příp. rozšířit (§ 109 až 111 zákona o státní službě), a to studiem na střední škole, vyšší odborné škole, vysoké škole včetně programu celoživotního vzdělávání nebo vysláním na studijní pobyt. Aby tak však mohl učinit na náklady služebního úřadu, je k tomu vždy třeba povolení služebního orgánu, který posuzuje, zda služební úřad může zvýšeného vzdělání státního zaměstnance pro výkon služby využít. Vzhledem k tomu, že povolení zvýšení vzdělání není nárokové, nemusí být ani v případě možné budoucí využitelnosti z důvodu finančních možností úřadu či z důvodu zájmu řádného zajištění výkonu služby služebním orgánem povoleno. Při rozhodování je nutné posoudit nejen souvislost s vykonávaným oborem služby, ale i účelnost takto vynaložených nákladů. Při zvyšování vzdělání státnímu zaměstnanci přísluší služební volno v nezbytně nutném rozsahu s náhradou platu ve výši průměrného výdělku. Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu, je povinen po stanovenou dobu po ukončení studia nebo skončení studijního pobytu setrvat ve služebním poměru (nikoliv však nutně ve stejném služebním úřadu), a pokud tuto povinnost nesplní, pak je povinen služebnímu úřadu tyto náklady (respektive jejich poměrnou část) uhradit. Služební úřad je oprávněn kontrolovat průběh a výsledky zvyšování vzdělání státního zaměstnance.
Pro zaměstnance v pracovním poměru na služebním místě podle § 178 zákona o státní službě se ustanovení o adaptačním procesu a o vzdělávání použijí obdobně jako pro státní zaměstnance (§ 178 odst. 6 zákona o státní službě).
Další podrobné informace k adaptačnímu procesu a vzdělávání státních zaměstnanců lze nalézt v učebním textu ke zvláštní části úřednické zkoušky v oboru státní služby č. 63 Organizační věci státní služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců ve zkušební otázce č. 12 (dostupné zde).
Nabídka kurzů
Vstupní vzdělávání následné
Je primárně určeno pro státní zaměstnance služebních úřadů ve služebním poměru, případně pro zaměstnance služebních úřadů v pracovním poměru na služebním místě a je přípravou na vykonání obecné a zvláštní části úřednické zkoušky. Sekundárně je určeno i zaměstnancům správních úřadů, a zaměřuje se na získání znalostí týkajících se informací o organizaci a činnosti veřejné správy, právech, povinnostech a pravidlech etiky zaměstnance, právních předpisech obecně dopadajících na činnost státní správy a právu Evropské unie.
Probíhá zpravidla formou samostudia z učebních textů zveřejněných na stránkách sekce pro státní službu:
Rozšiřující učební texty vstupního vzdělávání následného
Obsah rozšiřujících učebních textů (narozdíl od ostatních částí studijního textu vstupního vzdělávání následného) není součástí obecné části úřednické zkoušky, není v ní tedy přezkušován. Záměrem je představit i takové aktuální průřezové oblasti, které napomohou k lepší orientaci a porozumění zásadním tématům.
- kapitola 1 - Projektové řízení (pdf, 215 kB)
- kapitola 2 - Inovace ve veřejné správě (pdf, 789 kB)
- kapitola 3 - AI (umělá inteligence) (pdf, 1,5 MB)
- kapitola 4 - Nelegitimní ovlivňování (pdf, 393 kB)
- kapitola 5 - Lidská práva (pdf, 1,3 MB)
- kapitola 6 - Národní plán obnovy (pdf, 1,5 MB)
- kapitola 7 - Veřejné zakázky (pdf, 570 kB)
- kapitola 8 - Řízení kvality ve služebních úřadech (pdf, 799 kB)
- kapitola 9 - Dekarbonizace České republiky (pdf, 1,2 MB)
Kontakty
- Odbor státní služby
oddělení úřednické zkoušky, vzdělávání a ISoSS
email: statnisluzba.vzdelavani@mv.gov.cz
telefon 974 818 226