Obecné informace

Pojem státní služba může mít více významů, nejčastěji se tím však míní:

• výkon státní správy ve správních úřadech,
• nebo právní postavení úředníků státní správy (státních zaměstnanců), kteří tuto činnost vykonávají a řídí se především zákonem č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů.
   

Činnosti, které státní zaměstnanci vykonávají, jsou správní činnosti uvedené v § 5 zákona o státní službě a zahrnují např. přípravu právních předpisů a zajišťování právní činnosti, přípravu návrhů koncepcí, strategií a programů, vytváření a správu informačních systémů veřejné správy, zabezpečování obrany státu, zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti, přípravu a provádění správních úkonů včetně kontroly, ochranu obyvatelstva, krizové řízení a integrovaný záchranný systém nebo zajišťování organizačních věcí služby a správy služebních vztahů.

Státní zaměstnanci vykonávají službu podle zákona o státní službě ve služebních úřadech, tj. ve správních úřadech nebo jiných státních orgánech či právnických osobách, o kterých tak stanoví jiný zákon. V praxi se jedná například o ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady, ale i o soustavy správních úřadů s celostátní působností, podřízené ministerstvům nebo jiným ústředním správním úřadům.

Státní zaměstnanci mohou vykonávat službu na místě řadového státního zaměstnance nebo jsou jmenováni na služební místo představeného. Představený je ten, kdo vede a řídí podřízené státní zaměstnance, ukládá jim služební úkoly - např. vedoucí oddělení či ředitel odboru.

Na státní zaměstnance jsou kladeny zvýšené nároky (např. povinnost vykonat úřednickou zkoušku) a oproti zaměstnancům v pracovním poměru mají některá další omezení (např. omezení výkonu jiné výdělečné činnosti nebo politické angažovanosti), jež jsou ale přiměřeně kompenzována v oblasti odměňování, vzdělávání, stability služebního poměru nebo v možnosti benefitů.

Odpovědi na často kladené otázky ke státní službě a další podrobnější informace naleznete na internetových stránkách Informačního systému o státní službě pod odkazem ISoSS - Nejen kariéra ve státní správě.

Služební poměr

Zájemce o práci ve státní službě je na základě výsledku výběrového řízení přijatý do služebního poměru, zpravidla na dobu neurčitou, a stává se tak státním zaměstnancem. O výběrovém řízení najdete informace níže.

Služební poměr státního zaměstnance vzniká, mění se a v některých případech i zaniká rozhodnutím služebního orgánu jako jednostranným aktem. To je rozdíl oproti pracovnímu poměru, který vzniká uzavřením pracovní smlouvy jako určité formy dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ke změnám a skončení pracovního poměru pak také častěji dochází po dohodě mezi oběma stranami pracovněprávního vztahu. Stát a státní zaměstnanec tedy nejsou v rovném postavení, jako je tomu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v pracovním poměru.

Služební orgán je ten, kdo rozhoduje o věcech služby státního zaměstnance, tj. např. rozhoduje o přijetí státního zaměstnance do služebního poměru nebo o jeho skončení. V ministerstvech to je státní tajemník / tajemnice, v ostatních služebních úřadech pak vedoucí služebního úřadu.

Služební slib

Služební poměr vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. V den nástupu do služby státní zaměstnanec skládá služební slib. Je vykonán, jestliže po přečtení slibu prohlásí státní zaměstnanec "Tak slibuji!" a podepíše se na úředním záznamu o složení služebního slibu.

Služební slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu státní služby se budu řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu České republiky, nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance a budu se chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu."

Změny služebního poměru

Služební orgán rozhoduje o změnách služebního poměru, které jsou podle § 44 zákona o státní službě následující:

1. vyslání na služební cestu,
2. přeložení,
3. zproštění výkonu služby,
4. zařazení na služební místo,
5. změna doby trvání služebního poměru,
6. jmenování na služební místo představeného,
7. odvolání ze služebního místa představeného a skončení výkonu služby na služebním místě představeného na základě žádosti,
8. převedení na jiné služební místo,
9. zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů,
10. zastupování,
11. vyslání k výkonu zahraniční služby a zařazení po jeho ukončení,
12. vyslání do orgánu nebo instituce Evropské unie, mezinárodní organizace, mírové nebo záchranné operace anebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí,
13. povolení kratší služební doby,
14. přerušení výkonu služby.
     

Obecně se dají změny služebního poměru v rámci řízení o věcech služby rozdělit do dvou kategorií

• na ty, u nichž se o změně služebního poměru správní řízení nevede (vyslání na služební cestu, zastupování státního zaměstnance, přeložení),
• na ty, u nichž se správní řízení vede (všechny ostatní druhy změn služebního poměru).

Pracovní poměr

Ve státní službě mohou být zaměstnávány osoby i v pracovním poměru a to na dobu určitou, na základě specifických výjimek stanovených v § 178 zákona o státní službě a za předpokladu, že splňují zákonné předpoklady pro přijetí do služebního poměru a zařazení na předmětné služební místo. Použití pracovního poměru na dobu určitou slouží služebním úřadům zpravidla pro nahrazení dočasně nepřítomných státních zaměstnanců (např. čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené), nebo pro překlenutí situací vážně ohrožujících chod úřadu, s jasně vymezenou dobou trvání a specifickými podmínkami. Zákon o státní službě dále upravuje organizační věci týkající se pracovního poměru zaměstnanců, mj. stanovuje, že jsou povinni plnit povinnosti podle § 77 zákona o státní službě a vztahují se na ně služební předpisy daného služebního orgánu.

Skončení služebního poměru

Služební poměr státního zaměstnance končí následujícími způsoby, danými § 71 až 76 zákona o státní službě:

1. na základě právní události (např. smrtí státního zaměstnance, nebo uplynutím doby, pokud se jedná o služební poměr na dobu určitou),
2. rozhodnutím služebního orgánu (např. na základě závěru služebního hodnocení či jako důsledek porušení povinností státního zaměstnance),
3. na základě žádosti státního zaměstnance,
4. na základě dohody mezi představeným a služebním orgánem,
5. ze zákona (např. v případě zrušení služebního poměru ve zkušební době nebo pokud státní zaměstnanec dovršil 70 let věku).
    

Jde‑li o skončení služebního poměru na základě rozhodnutí služebního orgánu, vede se o něm řízení ve věcech služby. V ostatních případech, tedy jde‑li o skončení služebního poměru na základě právní události, na žádost státního zaměstnance, na základě dohody mezi představeným a služebním orgá­nem a ze zákona, se řízení ve věcech služby nevede.

Obrana zaměstnance

Státní zaměstnanec má možnost obrany proti rozhodnutí služebního orgánu formou odvolání proti takovému rozhodnutí v případě, že se v dané věci vede správní řízení.

Konkrétně se jedná o:

1. rozhodnutí o přijetí do služebního poměru,
2. rozhodnutí o zařazení na služební místo,
3. rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného,
4. rozhodnutí o odměňování,
5. rozhodnutí o změně služebního poměru,
6. rozhodnutí o skončení služebního poměru,
7. rozhodnutí o povolení kratší služební doby, zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu včetně volna k němu a zastavení poskytování tohoto volna, členství v řídícím nebo kontrolním orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost, výkonu jiné výdělečné činnosti než služby,
8. rozhodnutí o náhradě nákladů za zvýšení vzdělání, nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt,
9. zastavení poskytování služebního volna s náhradou platu při zvyšování vzdělání.
    

Odvolání lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne seznámení s rozhodnutím a podává se u služebního orgánu, který vydal rozhodnutí, proti kterému odvolání směruje.

Výběrová řízení

Volná služební místa ve státní správě se zpravidla obsazují na základě výběrového řízení, které vyhlásí služební orgán na své úřední desce a dále je zveřejní v Informačním systému o státní službě pod odkazem Informační systém o státní službě - výběrová řízení na volná služební místa. Pod uvedeným odkazem naleznete také další obecné informace týkající se procesu výběrových řízení.

V oznámení o vyhlášení výběrového řízení najdete veškeré informace týkající se obsazovaného služebního místa, jako jsou:

• předpoklady stanovené zákonem o státní službě
  • občanství ČR nebo jiného členského státu EU nebo smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru,
  • dosažení věku 18 let,
  • svéprávnost,
  • bezúhonnost,
  • minimální dosažené vzdělání,
  • zdravotní způsobilost,
  • v případě cizinců znalost českého jazyka,
• požadavky, které může služební orgán stanovit služebním předpisem (většinou se jedná o znalost cizího jazyka, praxi či bezpečnostní prověrku),
• popis činností vykonávaných na služebním místě,
• zařazení do příslušné platové třídy,
• datum, do kterého musí být podány žádosti,
• informace o pohovoru.

Úřednická zkouška

Pro ověření, zda státní zaměstnanec disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi pro výkon služby, slouží úřednická zkouška, která má dvě části - obecnou a zvláštní. Obecná část se zaměřuje na všeobecný přehled o státní správě, právech a povinnostech státních zaměstnanců, o pravidlech etiky i základních právních předpisech a probíhá formou písemného testu. Zvláštní část se týká konkrétního oboru služby na daném služebním místě a probíhá ústní formou před zkušební komisí. Každé služební místo má stanoven jeden nebo více oborů služby - obory služby odpovídají správním činnostem vykonávaným na příslušném služebním místě. Pro jedno služební místo mohou být stanoveny až tři obory služby. Pokud jde o představeného, mohou to být až čtyři obory služby. Konkrétní informace týkající se úřednické zkoušky naleznete v záložce "O státní službě / Úřednická zkouška".

Práva a povinnosti státních zaměstnanců

Státní zaměstnanci vykonávají službu v orgánech státní správy a podílejí se na plynulém fungování celého státu. Z tohoto důvodu mají státní zaměstnanci oproti zaměstnancům soukromého sektoru nastaveny své povinnosti striktněji (§ 77 a 78 zákona o státní službě), ale na druhou stranu mají jasně daná i svá práva (§ 79 zákona o státní službě).

Jaké jsou konkrétní povinnosti státního zaměstnance, které musí dodržovat po celou dobu trvání služebního poměru?

• zachovávat věrnost České republice,
• zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se státní zaměstnanec dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám,
• zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i nezneužívat postavení státního zaměstnance,
• v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním úřadem,
• a povinnost státního zaměstnance oznámit služebnímu orgánu, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci.
   

Jaké povinnosti musí plnit všichni státní zaměstnanci pouze v době výkonu služby?

• vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost státního zaměstnance,
• dodržovat právní předpisy vztahující se k výkonu služby, služební předpisy a příkazy k výkonu služby,
• plnit služební úkoly osobně, řádně a včas, povinnost absolvovat adaptační proces a prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního orgánu,
• dodržovat pravidla etiky státních zaměstnanců,
• zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve správním úřadu a při úředním jednání,
• plně využívat služební dobu k výkonu služby,
• poskytovat informace o činnosti služebního úřadu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jestliže to patří k služebním úkolům,
• zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě,
• vykonávat službu ve výběrové komisi, zkušební komisi, jako mentor a v dalších orgánech zřizovaných služebním orgánem podle služebního předpisu,
• řádně hospodařit s prostředky svěřenými služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který byl svěřen státnímu zaměstnanci, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím,
• při výkonu služby z jiného místa vykonávat službu pouze na místě sjednaném v dohodě o výkonu služby z jiného místa a dodržovat podmínky sjednané v této dohodě,
• při úředním ústním nebo písemném jednání s fyzickými osobami nebo právnickými osobami sdělit své jméno, popřípadě jména, a příjmení, služební označení a název organizačního útvaru služebního úřadu, v němž je státní zaměstnanec zařazen,
• vykonávat službu při odvracení živelní pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí anebo se podílet na zmírnění jejich bezprostředních následků.
   

Na druhou stranu mají státní zaměstnanci jasně definována i svoje práva, zejména to, že služební úřad je jim povinen poskytovat podporu při výkonu služby.

Služební úřad tak zajistí:

• vytvoření podmínek pro řádný výkon služby,
• poskytnutí odborné literatury vztahující se ke státním zaměstnancem vykonávanému oboru služby a k činnostem, které státní zaměstnanec vykonává.
   

Státní zaměstnanec má dále právo na:

• veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance, představeného nebo služebního orgánu,
• absolvování přípravy k vykonání obecné a zvláštní části úřednické zkoušky a prohlubování vzdělání na náklady služebního úřadu,
• plat a platový postup podle dosažené započitatelné praxe,
• odmítnutí vyřizovat služební úkoly, které nepatří do jeho oboru služby a do působnosti útvaru (to neplatí, spadá-li služební úkol do působnosti organizačního útvaru, v němž je zařazeno jeho služební místo, a při přeložení),
• odmítnutí splnit služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně představený (toto právo státní zaměstnanec z povahy věci nemá, pokud představeného zastupuje),
• podání stížnosti ve věcech výkonu služby a služebních vztahů,
• domáhání se svých práv vyplývajících ze služebního poměru (např. podáním opravných prostředků v řízení ve věcech služby nebo námitek proti služebnímu hodnocení).
   

Státní zaměstnanci jsou však částečně omezeni na politických a hospodářských právech podle § 80 a 81 zákona o státní službě, a to následovně:

• představený nesmí po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí,
• státní zaměstnanec může vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu nebo může být členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost pouze s předchozím písemným povolením služebního orgánu.
   

Omezení výkonu jiné výdělečné činnosti se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle jiného zákona pro soud nebo jiný správní úřad, na činnost v orgánech vlády a jejich orgánech, činnost v poradních nebo jiných orgánech ústředního správního úřadu nebo ve zvláštních orgánech podle jiného zákona vykonávajících státní správu, a na správu vlastního majetku.

Státní zaměstnanec má povinnost ukončit jinou výdělečnou činnost než službu či členství v řídícím nebo kontrolním orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost nebo požádat služební orgán o jejich povolení nejpozději do 3 měsíců po vzniku služebního poměru.

Porušení povinností státního zaměstnance vyplývajících mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby (dále jen „služební povinnosti“) je upraveno v části čtvrté (§ 88 až 90) zákona o státní službě. O porušení služební povinnosti státního zaměstnance rozhoduje služební orgán, resp. nadřízený služební orgán. Dle intenzity porušení služební povinnosti státního zaměstnance je lze dělit na prostá porušení, závažná porušení a zvlášť závažná porušení.

Pokud dojde k zaviněnému porušení služební povinnosti státního zaměstnance, služební orgán má možnost státnímu zaměstnanci uložit písemné napomenutí. Takové porušení služební povinnosti státního zaměstnance s sebou rovněž přináší důsledky pro jeho služební poměr, které se odvíjejí od počtu uložených napomenutí ze strany služebního orgánu, respektive od závažnosti porušení služební povinnosti státním zaměstnancem, a mohou vést až k odvolání představeného či ke skončení služebního poměru státního zaměstnance.

Pokud vykazuje státní zaměstnanec pouze drobné nedostatky ve službě, jeho představený mu může udělit písemnou nebo ústní výtku.

Služební hodnocení

Služební hodnocení státních zaměstnanců je nástrojem, který podporuje jejich potřebný výkon, umožňuje rozvoj jejich znalostí a dovedností a podporuje jejich žádoucí chování a jednání. Zákon o státní službě upravuje služební hodnocení v § 155 až 156a. Každý státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení a musí s ním být seznámen.

Cílem služebního hodnocení je hodnocení výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli a současně má služební hodnocení státnímu zaměstnanci poskytnout zpětnou vazbu ve vztahu k výkonu služby. Od výsledku služebního hodnocení se pak odvíjí výše osobního příplatku státního zaměstnance. Služební hodnocení slouží mimo jiné také ke stanovení individuálních cílů pro další osobní rozvoj hodnoceného státního zaměstnance.

Odměňování státních zaměstnanců

Plat státních zaměstnanců se skládá z několika složek. Pevně stanovenou složkou je základní plat tvořený platovým tarifem, který se skládá z:

• platové třídy, která reflektuje složitost, odpovědnost a namáhavost činností, které jsou na služebním místě vykonávány,
• platového stupně, který reflektuje délku započitatelné praxe dotčeného státního zaměstnance.
   

Platové tarify jsou stanovovány podle stupnic platových tarifů. Stupnice platových tarifů stanoví nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců. Plat státního zaměstnance tvoří všechny složky platu upravené zákoníkem práce.

Díky jasně stanovené stupnici ví žadatel již před výběrovým řízením a osobním pohovorem, jakým platem je dané služební místo ohodnoceno a jak se bude v následujících letech přirozeně zvyšovat.

Tabulka č. 1 - Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro státní zaměstnance

Ve státní službě existuje další mimořádný nástroj platové motivace, kterým je klíčové služební místo. To je určeno pro vysoce kvalifikované státní zaměstnance, kteří vykonávají nejnáročnější činnosti a svoji odbornost by mohli za vysoce nadstandardních podmínek uplatnit i v soukromém sektoru, tzn. že na klíčovém služebním místě plní státní zaměstnanec nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější služební úkoly, které musí být splněny a jsou nepostradatelné k zajištění řádného výkonu působnosti služebního úřadu. Takové služební úkoly vyžadují vysokou míru znalostí, dovedností a zkušeností v příslušném oboru služby.

Jakou konkrétní odměnu klíčové místo nabízí? Služební orgán může na tomto služebním místě přiznat až dvojnásobný platový tarif, který odpovídá nejvyššímu platovému stupni v platové třídě daného místa. Takto zvýšený platový tarif lze přiznat nejvýše na dobu 1 roku, avšak i opakovaně

Vzdělání státních zaměstnanců

Ministerstvo vnitra plní koordinační roli v oblasti vzdělávání státních zaměstnanců a připravuje vzdělávací programy a rámcová pravidla vzdělávání.

Státní zaměstnanec je oprávněn i povinen své vzdělání prohlubovat, což zahrnuje vstupní i průběžné vzdělávání státního zaměstnance, vzdělávání představených a jazykové vzdělávání. Státní zaměstnanec má také možnost si své vzdělání zvýšit, příp. rozšířit, a to studiem na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole, včetně programu celoživotního vzdělávání, anebo vysláním na studijní pobyt. Při zvyšování vzdělání státnímu zaměstnanci přísluší služební volno v nezbytně nutném rozsahu s náhradou platu ve výši průměrného výdělku.

Podrobnější informace ke vzdělávání státních zaměstnanců jsou k dispozici v záložce „O státní službě / Vzdělávání“.

Benefity ve státní službě

Práce ve státní službě přináší i řadu benefitů, které jsou specifické pro státní službu a mohou konkurovat nabídce běžných benefitů v soukromém sektoru.

Konkrétně se jedná o již zmiňovanou stabilitu služebního poměru, a to díky systemizaci služebních míst s pevně danými pravidly - zrušit místo lze jen na základě změny systemizace nebo systemizace nové. Dále se jedná o zajištění státního zaměstnance ve služebním poměru na dobu neurčitou, který z organizačních důvodů již nemůže vykonávat službu na svém služebním místě. Služební orgán se v takovém případě snaží najít pro daného zaměstnance jiné vhodné místo v domovském služebním úřadě (může hledat i v ostatních služebních úřadech). Pokud takové místo nenajde, zařadí daného státního zaměstnance mimo službu, kdy až po dobu 3 měsíců pobírá 80 % měsíčního platu. Pokud tato doba uplyne marně, tedy, že se pro státního zaměstnance nepodaří najít jiné vhodné uplatnění ve státní službě, jeho služební poměr skončí, přitom mu ale náleží odbytné.  Výše odbytného se odvíjí od nepřetržité délky trvání služebního poměru a činí nejméně 1násobek měsíčního platu a nejvýše 7násobek měsíčního platu. Zároveň, pokud skončí služební poměr v důsledku služebního úrazu státního zaměstnance, jeho onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, přísluší mu odbytné ve výši 12násobku měsíčního platu.

V rámci své profesionalizace má státní zaměstnanec nárok na

• absolvování adaptačního procesu s přiděleným mentorem po nástupu do služby (podrobněji v záložce "O státní službě / Vzdělávání"),
• na absolvování přípravy na úřednickou zkoušku a
• na průběžné vzdělávání v České republice i v zahraničí prostřednictvím různých druhů školení k prohloubení měkkých, odborných nebo jazykových znalostí a dovedností (podrobněji v záložce "O státní službě / Vzdělávání").

Státní zaměstnanci mají rovněž různé možnosti slaďování osobního a rodinného života s výkonem služby a služební úřady nabízejí také různé aktivity v oblasti spokojenosti státních zaměstnanců.

Nabízejí se následující možnosti:

• pružná nebo individuálně rozvržená služební doba,
• stlačený pracovní týden,
• kratší služební doba, tedy tzv. zkrácený úvazek,
• práce z domova nebo z předem dohodnutého jiného místa (většina služebních úřadů poskytuje služební mobil a notebook),
• možnosti v oblasti péče o děti státních zaměstnanců, a to formou dětské skupiny, mateřské školy nebo dětského koutku,
• ubytování pro dojíždějící zaměstnance,
• využití služeb resortního lékaře,
• psychologické poradenství,
• vzdělávání v oblasti psychického zdraví,
• poskytnutí ergonomických pomůcek apod.
   

Ve státní službě existuje i příspěvek zaměstnavatele prostřednictvím Fondu kulturních a sociálních potřeb - ve většině případů je to příspěvek na stravování, příspěvek na produkty spoření na stáří, příspěvky na rekreaci, sport, masáže, kulturní aktivity, knihy, dioptrické brýle, Multisport a jiné benefitní karty.

Co se týče dovolené a dalšího volna, pak státní zaměstnanci mají nárok na více volna, než obvykle mají zaměstnanci v pracovním poměru. Státní zaměstnanci mají

• 5 týdnů dovolené,
• 5 dnů indispozičního volna (tzv. sick-days),
• 5 dnů volna k individuálním studijním účelům,
  
  a případné další volno pro tzv. překážky ve službě na straně státního zaměstnance - zařízení osobních záležitostí, pro účely účasti na svatbě sourozence nebo vnoučete, na vlastní promoci nebo promoci manžela, partnera, dítěte, sourozence, vnoučete, dále volno pro otce novorozence, pro doprovod dítěte v první den zahájení školní docházky.