Obchod se ženami se dostal v poslední době do středu pozornosti mezinárodní veřejnosti i odborníků zabývajících se problematikou kriminality, justice, ale i lidských práv.

O obchodu se ženami se vedou v rámci OSN spory. Vždy však jde o organizování přepravy žen s cílem použít je v sexuálním průmyslu.

Pozornost tomuto jevu vyplývá z alarmujících údajů o počtu obětí obchodu se ženami v celosvětovém měřítku. Oč méně existuje přesných údajů z policejních či soudních statistik, o to více existuje různých odhadů. Např. OSN zveřejnila v roce 1999 následující čísla: Odhaduje se, že až 40 000 - 50 000 Thajek pracuje ilegálně v Japonsku jako prostitutky. Obdobně až 50 000 žen z Dominikánské republiky se stalo obětí obchodu se ženami. Za zmínku stojí, že některé z nich se dostaly až do České republiky. Na čelném místě v seznamu zemí, ze kterých značný počet žen pracuje v zahraničí v "sexuálním průmyslu" figurují i Brazílie a Filipíny.

Specifickou kapitolou je Evropa a státy Evropské unie. Odhaduje se, že mezi 200 000 až 500 000 žen pracuje ilegálně v zemích Evropské Unie jako prostitutky. Obdobně 75 % prostitutek v Německu jsou cizinky, v Miláně bylo zjištěno, že 8O % prostitutek jsou cizinky. Ne všechny ženy pracující jako prostitutky v cizině však musí být nutně obětí obchodu se ženami. Italské výzkumy odhadují, že z 19 000 - 25 000 cizinek, provozujících v Itálii prostituci, se jich oběťmi obchodu se ženami stalo asi 2000. Ž eny dovážené do Evropy za účelem prostituce pocházejí z výše uvedených exotických zemí. V devadesátých letech přicházejí hlavně z východní Evropy, z Ukrajiny, Ruska, Moldávie, Bulharska, ale i z České republiky a Slovenska.

Podrobné výzkumy se konaly v Rakousku. V roce 1990 bylo v Rakousku 800 registrovaných a 2 800 ilegálních prostitutek. V roce 1995 počet registrovaných prostitutek klesl na 670, zatímco počet ilegálních prostitutek stoupl na 4 300. Podrobný průzkum byl prováděn v období leden 1994 - červen 1995. Bylo zjištěno 751 obětí obchodu se ženami, z nich 48 % bylo z České nebo Slovenské republiky, 16 % z Dominikánské republiky.

Pokud se týká českých žen, přicházejí podobná čísla i z Francie z roku 1997. Nevládní organizace uvádějí, že ze 607 žen, kterým poskytly pomoc, jich 64 % pocházelo z České republiky. Také v Nizozemsku v roce 1997 a 1998 zaujímala Česká republika první místo mezi zeměmi, odkud jsou ženy přiváženy.

Míru dobrovolnosti či násilí je velmi těžké postihnout. To se projevuje i na omezeném počtu obviněných. Např. v již zmíněném Rakousku bylo v roce 1994 ze zhruba 350 zjištěných případů obchodu s lidmi obviněno méně než padesát pachatelů.

Jakkoli se může zdát, že tato vlna obchodu se ženami je nová, problematika obchodu se ženami či problematika tzv. bílého otroctví byla intenzivně řešena již na počátku století. V té době byla také přijata řada mezinárodních úmluv, jako např.:

• Mezinárodní úmluva o potlačení obchodu s děvčaty z 4. 5. 1910,
• Mezinárodní úmluva o potírání obchodu s ženami a dětmi z 30. 9. 1921,
• Mezinárodní úmluva o potírání obchodu se zletilými ženami z 11. 10. 1933,
• Úmluva a Závěrečný protokol o potlačování obchodu s lidmi a vykořisťování z prostituce druhých osob z 21. 3. 1950, Česká republika k ní přistoupila v roce 1958.

Tyto mezinárodně právní nástroje jsou v mnohém poplatné době svého vzniku, a tudíž nyní již značně zastaralé. V rámci OSN se nyní připravuje zcela nový mezinárodněprávní dokument, Úmluva proti transnacionálnímu organizovanému zločinu. Zároveň s pracemi na Úmluvě byly zahájeny práce na Protokole k prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména se ženami a dětmi. Úmluva s doprovodnými protokoly by měla být přijata v letošním či příštím roce. Návrh se zatím týká nejen trestního postihu za obchod se ženami a mezinárodní spolupráce při tomto postihu, ale i prevence a rehabilitace obětí.

Zejména články zaměřené na prevenci a rehabilitaci představují významný posun od starších mezinárodních dokumentů i zaběhnuté praxe. Tradiční odpovědí orgánů policie a justice na zajištění cizinky provozující prostituci byla okamžitá deportace prostitutky s ilegálním pobytem do země původu. V poslední době roste důraz na vytváření podpory obětí obchodu se ženami a zajištění jejich základních sociálních a právních podmínek, aby mohly s menším rizikem žalovat ty, kteří na nich nejvíce profitují. K tomu patří i budování systému ochrany svědků a pomoci obětem. Tato pomoc sahá od samotné záchrany z dosahu organizátorů obchodu, přes psycho-sociální rehabilitace až po bezpečnou repatriaci do země původu. Jiná opatření mají zabránit, či spíše omezit, již vycestování ze země původu. K tomu slouží zejména informační a mediální kampaně. Ty v posledních letech proběhly např. na Ukrajině, na Slovensku, v současné době jedna taková probíhá v Moldávii.

Česká republika je z hlediska obchodu se ženami zemí původu, tranzitu i zemí cílovou. Vlastní problematika je v českém právním řádu pokryta dostatečně. Konkrétně § 246 trestního zákona říká: "(1) Kdo do ciziny zláká, najme nebo dopraví ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s jiným, bude potrestán odnětím svobody na jeden až pět let. (2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spá chá-li takový čin na ženě mladší osmnácti let, nebo c) spáchá-li takový čin v úmyslu, aby ženy bylo užito k prostituci." Z uvedeného je zřejmé, že znaky trestného činu jsou naplněny i za předpokladu, že žena jedná dobrovolně.

V posledních třech letech bylo v České republice zjištěno 82 trestných činů obchodování se ženami (1996 - 35, 1997 - 13, 1998 - 34).

Problém vzniká, srovnáme-li uvedené počty s počty možných obětí uvedených na začátku tohoto textu. I když bychom brali úvodní údaje s velkou rezervou, je zřejmé, že v této oblasti panuje značná latence. To je jeden z důvodů, proč kromě důraznějšího stíhání pachatelů obchodu se ženami je nutná i prevence tohoto jevu. Druhým důvodem jsou zejména tragické individuální osudy dívek, které se stanou obětí obchodu. Prevence je proto na místě, i kdyby skutečných případů bylo minimálně.

V loňském roce v České republice proběhl velký projekt organizovaný Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) a připravuje se jiný projekt pod patronací OSN. Projekt Mezinárodní organizace pro migraci, financovaný vládou USA, spočívá v informační a mediální kampani. Tato kampaň si klade za cíl informovat mladé ženy a dívky, ale i jejich blízké, o možných nebezpečích plynoucích z lehkovážné důvěřivosti vůči nabídkám a inzerátům nabízejícím atraktivní zaměstnání v cizině. Pod nabídkou práce au-pa ir, nebo výhodné brigády se může skrývat následné zavlečení dívky. A u inzerátů nabízejících práce barmanky nebo tanečnice lze těžko očekávat, se budou předvádět národní tance. V rámci kampaně byly otištěny inzeráty v novinách, proběhly televizní šoty a rozhlasové pořady, rozdáno bylo množství letáků a informačních brožur. Zainteresovaná odborná veřejnost (učitelé, sociální pracovníci) se o problému dozvídala na řadě seminářů. Kampaň by měla vyvrcholit před hlavní prázdninovou sezonou v tomto roce.

Projekt OSN je zaměřen méně na širokou veřejnost a více na hledání cest zefektivnění vyšetřování a stíhání trestných činů obchodu se ženami. Zároveň, a možná zejména pak jde o nalezení a prosazení mechanismů rehabilitace a reintegrace obětí do normálního života. Na projektu se kromě České republiky podílí Polsko, Německo, Rakousko, Nizozemsko a Finsko. Konkrétnější obrysy získá projekt v polovině roku 2000.

Dr. Radim Bureš  
Odbor prevence kriminality  
Ministerstva vnitra ČR