ZVLÁŠTNÍ PŘÍPLATEK
Policisty PČR vyslané do mírové mise v Kosovu navštívil policejní prezident genmjr.JUDr. Jiří Kolář v prosinci 1999 a podruhé v únoru letošního roku. Zajímaly nás důvody letošní návštěvy.

Co bylo cílem vaší cesty mezi policisty v Kosovu?

Cílem mé služební cesty bylo mimo jiné přesvědčit se osobně o podmínkách, v jakých policisté PČR pracují. Cestu do Kosova s obdobným zaměřením jsem absolvoval naposled v prosinci 1999, tedy na počátku činnosti mezinárodního policejního sboru a příslušníků PČR v zahraničí. Moje druhá cesta se uskutečnila více než po roce působení, časový odstup tedy umožňuje objektivní posouzení vývoje a trendů rizik v souvislosti s intenzitou napětí a hloubky konfliktu v dané lokalitě. Potřeboval jsem informace k tomu, abych mohl nově navrhnout výši zvláštních příplatků pro naše policisty v této lokalitě působící. Po zahájení služby v Kosovu nemohl být s ohledem na v té době platnou právní úpravu našim policistům zvláštní příplatek přiznán vůbec. První dílčí změna nárokových podmínek umožnila stanovení příplatku ve výši 4 000 Kč tedy nejvyšší možný u PČR, tím však nemohlo být postavení policistů definitivně vyřešeno. V závěru roku 2000 bylo dosaženo zásadní změny příslušné právní úpravy spočívající v ujednocené nároků zaměstnanců ozbrojených sil a bezpečnostních sborů. K 1.lednu letošního roku jim byla přiznána částka 700 USD měsíčně. Jde o minimální měsíční částku ze stanoveného rozpětí 700 - 3000 USD. Minimální částka byla stanovena za prvé proto, aby nedošlo k porušení právního předpisu, druhým důvodem pak byla skutečnost, že nebylo zajištěno rozpočtové krytí na rok 2001 u této nárokové položky. Na vysvětlenou dodávám, že k novele právního předpisu došlo v závěru roku 2000, rozpočet je však schvalován již v prvním čtvrtletí. Při posuzování výše příplatku měly tedy prioritu ekonomické argumenty před věcnými a faktickými důvody.

V čem lze tedy spatřovat největší míru rizika práce policistů v Kosovu?

Příslušníci mezinárodního policejníhosboru působící na území Kosova nevykonávají pouze činnost monitorovací, jak je tomu v jiných místech konfliktů ve světě, ale naopak provádějí bezprostřední výkon celého rozsahu policejních činností. Fakticky suplují neexistenci národní bezpečnostní složky a vstupují tak do práv a povinností třetích osob, tedy přímo realizují zásahy do protipólově rozdělené občanské společnosti a jejích komunit. Míru rizika lze spatřovat v enormním ohrožení života i zdraví při výkonu služby s ohledem na konfliktnost prostředí mezi válkou znesvářenými etniky a strukturou zločinnosti, zejména násilné, páchané se střelnými zbraněmi. Rizikovost se týká také ubytování v konfliktním prostředí. Policisté si individuálně zajišťují ubytování pronajímáním bytů buď u srbské, nebo albánské části společnosti. Ať u té či oné etnické skupiny je to riziko pro jejich životy, zdraví a majetek. Stávají se tím totiž nechtěně sympatizanty té skupiny, u níž přijali ubytování, což může být protipólovou skupinou vnímáno jako nepřátelský postoj. Situace, kdy jsou vzájemně napadána, vypalována nebo jinak ničena obydlí znesvářených skupin, je v Kosovu častá.

Je třeba brát v úvahu, že policisté žijí ve velmi nesnadných a složitých podmínkách spočívajících v pravidelném přerušování dodávek elektrického proudu, s tím souvisejících dodávek tepla, nemožnost standardního ohřevu vody, přípravy pokrmů a dodržování běžné hygieny. Je zde chronický nedostatek pitné vody, a to i z veřejných či centrálních zdrojů. Používat se dá pouze voda balená.

Riziko spočívá také v ohrožení zdraví v silně ekologicky zatíženém prostředí, např. v těsné blízkosti obydlí je v provozu továrna na výrobu produktů z azbestu, nebo nedaleko probíhá rozsáhlá těžba olova bez technických prvků zabraňujících ohrožení životního prostředí.

Policisté pracují v atmosféře enormní psychické zátěže a stresových stavech vyvolaných nestandardním prostředím pro policejní práci. Jak a v čem se to projevuje konkrétně?

Pracují v nestabilním právním prostředí, není většinou jasné, podle jaké právní úpravy se má postupovat v přestupkové a trestněprávní oblasti. Nefungují národní státní správy a legální státní struktury zejména v oblasti vymahatelnosti práva. Srbská správa je, zjednodušeně řečeno, rozložena a albánská neexistuje. Policisté pracují bez spolehlivé informační podpory, bez možnosti využívat databází a evidencí dokladů totožnosti, cestovních dokladů, vozidel, zbraní, ztracených či odcizených dokladů, pátrání po osobách věcech apod. Jejich práce často postrádá standardní výstupy, dotažení případu do konce, což vede k demotivaci a psychické zátěži umocňované odloučením od blízkých a odtržením od rodinného zázemí.

Podle zákona navrhuje policejní prezident výši zvláštního příplatku, který schvaluje ministr vnitra. K čemu jste tedy po své návštěvě v Kosovu dospěl?

Zvláštní příplatek by měl obecně - bez ohledu na to, zda jde o policisty v ČR, nebo v zahraničí - vyjadřovat náročnost služby z hlediska objemu a struktury kriminality a celkové bezpečnostní problematiky v rámci služebního teritoria, dále intenzitu a četnost rizikových faktorů a psychickou zátěž. Z výše uvedených argumentů vyplývá, že zvláštní příplatek tedy zahrnuje nejen vlastní výkon služby, ale i faktický pobyt na území Kosova. Dosavadní částka 700 USD také nesnese srovnání s policisty mezinárodního policejního sboru jiných zemí působících v Kosovu. Po vyhodnocení všech aspektů se vedení Policejního prezidia ČR rozhodlo navrhnout částku ve druhé polovině zákonného rozpětí. Ministr vnitra Stanislav Gross o nové výši zvláštního příplatku rozhodl.

Proč právě taková částka?

Hlavním důvodem pro přiznání jiné úrovně než u horní hranice zákonného rozpětí je úvaha do budoucna o možném zvýšení rizik v dané lokalitě z hlediska výše popsaných faktorů. Jinými slovy zajištění manévrovacího prostoru či rezervy pro případ zhoršení situace v Kosovu. Nikoliv zanedbatelným důvodem je také ekonomická situace a rozpočet ministerstva vnitra pro letošní rok.

Dagmar LINHARTOVÁ