V loňském roce došlo k novelizaci zákona o Vojenské policii. Co se změnilo?

Nyní už nejsem podřízen náčelníkovi Generálního štábu, ale přímo ministrovi obrany. Považuji to za správný krok, který vedl k narovnání nerovnovážného legislativního stavu. Další novinkou je, že Vojenská policie má zákonný podklad k tomu, aby se rovněž podílela na ochraně objektů a letadel, které jsou určeny k přepravě ústavních činitelů. Znamená to především plnění úkolů na letišti Praha-Kbely, ale podle všeho převezmeme od Policie ČR i ochranu letiště Ruzyně-jih. Nelze vyloučit, že v budoucnosti se budeme podílet i na ochraně jiných významných vojenských objektů. Nesmíme zapomenout, že došlo také k významné novelizaci trestního řádu, která rozšiřuje pravomoce policejních orgánů. Pro bezpečnostní službu Vojenské policie to znamená posun v její úloze při vyšetřování trestných činů ve vojenských objektech, které se dosud předávalo vyšetřovatelům Policie ČR.

Jak se vůbec vyvíjí kriminalita v armádě?

Když vezmu suchá čísla, ke kulminaci došlo roku 1996, kdy jsme se zabývali 7020 případy, z nichž zdaleka ne všechny byly nakonec vyhodnoceny jako trestný čin. Loni bylo zjištěno zhruba 5000 případů, které jsme objasnili z 80 procent. Může se to zdát neuvěřitelné, ale je to také tím, že se zpravidla jedná o uzavřený okruh možných pachatelů.

Armáda se zmenšila, funguje v menším počtu posádek a postupuje její profesionalizace. Ale také se zlepšilo právní vědomí velitelů, kteří se už nesnaží zastírat problémy. Z toho soudím, že se situace zlepšuje. Armáda je organismus, v jakém nelze zcela vyloučit excesy, ať už majetkového charakteru, nebo dokonce se škodami na zdraví a životech vojáků. Ale stojím za tím, že celá armáda i co do vnitřního pořádku ušla obrovský kus dopředu.

I proto v poslední době můžeme klást těžiště pozornosti na pořádkovou a dopravní službu, která má převážně preventivní koly, zatímco bezpečností služba je složkou represe.

V poslední době se hodně mluvilo o drogách v armádě. Co byste k tomu řekl?

Někdy před pěti lety jsme říkali, že každoročně dochází ke stoprocentnímu nárůstu počtu osob šetřených v této oblasti. Jeden rok jich ale bylo 50, druhý rok 100 a tak dál. Loni bylo zjištěno 410 případů a zdá se mi, že nyní nárůst poněkud stagnuje. Já sám drogovou situaci v armádě nepovažuji za katastrofální. Z 95 procent jde o marihuanu, ve většině případů konzumovanou jen ve stadiu experimentů. Ale u drogové kriminality je vysoká latence, takže před tím nezavíráme oči, naopak drogy v armádě vyhledáváme z vlastní iniciativy i z podnětů velitelů. Provádíme u útvarů i větší akce s pomocí služebních psů a máme v tom nezanedbatelnou výslednost. Při potírání distribuce drog a usvědčování dealerů účinně spolupracujeme s Policií ČR na všech stupních. Drogy nejsou jenom problémem Vojenské policie. V Armádě ČR existuje celý systém prevence sociálně patologických jevů. Ale pokud jde o drogy, těžko se je podaří vymýtit, protože jde o fenomén dnešní doby. Vojáci základní služby si přinášejí zkušenosti z civilu a slouží v posádkách blízko domova, tedy v dosahu svých dřívějších drogových kontaktů.

Osobně si myslím, že se situace zlepší zamýšlenou úplnou profesionalizaci naší armády. Nyní takzvanou drogovou kriminalitu - vzhledem ke zjišťovaným množstvím jde většinou o přestupky - mají na svědomí téměř výhradně vojáci základní služby. Vojáci z povolání představují jen dvě procenta pachatelů. Profesionální vojáci si většinou rozmyslí ohrozit svůj kontrakt, protože by na to finančně a sociálně doplatili. Ale ani to asi nebude platit stoprocentně, protože narkomanie v nějaké míře existuje i v profesionálních armádách vyspělých zemí.

V minulosti Armáda ČR opustila řadu objektů, které se doslova staly objektem rabování. Myslíte, že to pokračuje?

Kdybych to chtěl zlehčovat, řeknu, že už není s čím pokračovat. Ale vážně. Nebylo prostě v silách armády opuštěné objekty ohlídat, to by neměl kdo cvičit. Navíc vojáci při ostraze ani nemají pravomoc, jak by zastavili rabovací nájezdy. Byla zásadní chyba a velká škoda pro armádu i pro společnost, že nebyla snaha zbavit se opuštěných objektů a co nejrychleji je nabídnout k jinému využití. Pan ministr se teď touto věcí zabývá osobně a dělá všechno pro to, aby nepotřebné objekty pokud možno okamžitě přešly zejména na obce a města, aby dále nechátraly a nezatěžovaly armádu.

V rámci Bezpečnostní služby Vojenské policie prý bylo zřízeno pracoviště, které se má specializovat na mediálně známé ekonomické kauzy Ministerstva obrany.

To není přesná informace. Na podzim 1999 jsem nařídil, aby bylo vytvořeno zvláštní oddělení Bezpečnostní služby. Zní to možná tajemně, ale nejde o nic jiného, než o koordinaci informačních vstupů a výstupů s těmi složkami Policie ČR, které mají zájmy v našem resortu. V tomto smyslu se to týká i zmíněných kauz a zatím se zdá, že to oběma stranám vyhovuje.

Závěrem bych ale chtěl konstatovat, že za deset let existence Vojenské policie Armády ČR se udělal obrovský kus práce, které si velitelé a náčelníci u útvarů váží a chápou ji jako pomoc. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se na tom podíleli, kdo nějak přispěli.

Přemysl LIŠKA