ZAJATCI AFRICKÉHO JIHU

Český čtenář je konzervativní: pořád si nejradši čte Francise, McBaina či Jamesovou a nová detektivkářská jména bere na vědomí až dávno potom, co jsou jejich nositelé v domovské Americe či Británii už za literární hvězdy. Troufám si tvrdit, že takovým objevem zítřka bude Deon Meyer, jenž ovšem zasadil svůj příběh do země - pro nás Středoevropany - ještě mnohem exotičtější: do Jihoafrické republiky, a to dokonce až na její nejjižnější výspu, do Kapského města.

Jeho román Zajatci smrti vydalo nakladatelství Víkend v překladu Jaroslava Fencla a Dany Zažímalové, jenž jen občas skřípne drobnou neobratností, a v atraktivní, nicméně nikoli křiklavé obálce Josefa Repky. Autor v něm představuje svého detektiva Mata Jouberta z policejního oddělení Vraždy a loupeže, jenž má právě starostí nad hlavu. Ještě pořád se nemůže vzpamatovat z tragické smrti své manželky, navíc na oddělení přichází nový šéf, který má za sebou stáž v samém Scotland Yardu a jako každé nové koště se domnívá, že dobře mést je přece tak snadné... Dějová linie příběhu je spletitá, ale přehledná: prolínají se v ní vyšetřování dvou zločinů (loupežnýcj přepadení bank a podivné sériové vraždy, jež zdánlivě nemají souvislost a snad ani motiv), zpestřované soukromými trably policistů z vyšetřovacího týmu i obecně společenskými problémy, jichž zřejmě Jihoafrická republika po pádu appartheidu má zřejmě nemálo.

K autorským ctnostem Deona Meyra dlužno přičíst svižný spád vyprávění, hutný dialog, schopnost úsporné a trefné charakterizace. Rozuzlení románu je překvapivé a nikoli spekulativní, nechybí mu logika, jež zpětně dává smysl mnoha absurdním situacím. Meyerův román, jenž přede dvěma lety výrazně zabodoval u anglických čtenářů, stojí za povšimnutí a v tuctové nadprodukci dneška se nepochybně vymyká sympatickou osobitostí. Zkrátka, jméno Deon Meyer si zapamatujme...

(-ěk)