Vojenská policie, předtím v naší armádě neznámá, právě letos uzavírá první desetiletí své existence. S budováním policie, která neoddělitelně patří k armádám většiny civilizovaných zemí, se u nás muselo začít doslova od nuly. O úkolech a postavení Vojenské policie Armády ČR jsme psali už dříve. Tentokrát jsme se podívali na to, jaké úrovně po deseti letech výstavby dosáhly některé její specializované složky.

Služba vojenského policisty je vyhrazena pro vojáky z povolání. Je to služba speciální, a tak je samozřejmé, že vybraní uchazeči pro ni musí být speciálně připraveni. V praxi to zajišťuje Odborná škola Vojenské policie, která byla roku 1992 založena v Moravské Třebové, avšak nyní je už tři roky organizačně začleněna jako samostatný subjekt do Vojenské akademie ve Vyškově.

Škola především zajišťuje výběr a přípravu budoucích příslušníků Vojenské policie, kteří jsou zde během 12 měsíců denního studia připravováni pro základní funkce v pořádkové a dopravní službě VP. Do školy může být přijat občan ČR, který má maturitu, je trestně a morálně bezúhonný a úspěšně absolvoval výběrové řízení. To se skládá z testů tělesné zdatnosti, zdravotních testů, psychodiagnostického vyšetření a z pohovoru před komisí, kde uchazeč objasňuje svou motivaci a vztah k policejní práci v armádě. O školu je mezi chlapci i dívkami velký zájem - poměr přijatých a nepřijatých uchazečů je 1:15. Studenti přijímaní z civilu se po třech měsících náhradní vojenské služby stávají rotmistry a jako vojáci z povolání absolvují zbytek školy.

Letos ale budou zřejmě naposled přijímáni uchazeči z civilního života. Nadále bude Vojenská policie přijímat pouze praporčíky z armády s minimálně dvouletou praxí. Analýzy totiž ukazují, že je lepší přijímat lidi, kteří mají určité životní a vojenské zkušenosti, aby byli pro tuto práci vyzrálí. Studium se pak zkrátí na pět měsíců.

"Lidé jsou velice pečlivě vybíráni s důrazem na motivaci," řekl nám ve Vyškově major Mgr. Jiří Neubauer. "Za tři roky, co jsem velitelem školy Vojenské policie, si to nikdo z frekventantů nerozmyslel, nikdo neodešel."

Škola je velmi dobře vybavena, ať už jde o speciální učebny, střelecké a řidičské trenažery aj. Hlavními studijními předměty jsou základy práva, základy kriminalistiky, dopravní a pořádková služba a psychologie; z těchto předmětů se skládá závěrečná zkouška. K dalším předmětům patří speciální střelecká příprava, sebeobrana v systému musado (military combat system) a angličtina.

Absolventi například umějí střílet ze všech ručních zbraní, které jsou zavedeny v Armádě ČR, a ještě z některých dalších. Získají řidičský průkaz skupiny C, ale i vojenské řidičské oprávnění, protože v případě potřeby musí umět odjet se všemi druhy kolové a pásové techniky. Samozřejmostí je práce s počítačem a podle rozsahu vstupních znalostí angličtiny. Většina absolventů odchází s jazykovou zkouškou v rozsahu minimálně STANAG 1.

Druhým hlavním oborem činnosti školy jsou zdokonalovací kurzy pro praporčíky a důstojníky Vojenské policie v různých specializacích - například pro příslušníky štábů velitelství VP, pro řidiče s právem přednostní jízdy, pro instruktory střelecké přípravy VP a řada jiných. K tomu patří i kurzy pro příslušníky VP vysílané do zahraničních misí, tedy do vojenských operací NATO a do mírových operací OSN (nyní SFOR a KFOR). Školí a připravují se zde podle standardů vojenských policií armád NATO a klade se důraz na to, aby misemi prošli i všichni učitelé a výcvikáři, aby věděli, o čem mluví. Všichni učitelé jsou skutečně špičkoví odborníci a mají zkušenosti z výkonných i řídících funkcí ve Vojenské policii.

Třetím úkolem je příprava mobilizačních záloh a dobrovolných záloh pro odbornosti Vojenské policie. S dobrovolnými zálohami mají ve škole vynikající zkušenosti. Loni zde dobrovolníci cvičili poprvé a během desetidenního cvičení byli učitelé nesmírně překvapeni jejich zájmem a motivací. Záložníci zase byli překvapeni - podle vlastních slov - jak se změnily poměry v armádě.

Za rok projde školou více než 350 příslušníků Vojenské policie.

"Naše škola velmi úzce spolupracuje se středními policejními školami MV v Holešově, v Brně a v Praze-Hrdlořezích," řekl nám na závěr mjr. Neubauer. "Navázali jsme s nimi vynikající vztahy. Se speciálními složkami Policie ČR spolupracujeme například při přípravě vojenských policistů na úseku ochrany osob a objektů, vynikající vztahy máme s dalšími útvary. Právě tak máme výbornou spolupráci se zahraničními školami, například se školou Královské kanadské vojenské policie s italskými karabiniéry, se školou vojenské policie Armády USA..."

Cvičící obdrží stanovený počet nábojů. Následují povely "Napáskovat!" a "Nabít!" Vojenský policista natáhne závěr pistole CZ 75 BD, vypustí kohout páčkou a zasune zbraň do otevřeného pouzdra. Pistole je připravena ke střelbě pouhým promáčknutím spouště. Na povel "Cvičení začít!" policista nasedá na těžký motocykl BMW a rozjíždí se k terči vzdálenému nějakých 60 metrů po pravé straně od silnice. Snižuje rychlost na 15 až 20 kilometrů za hodinu, pravou rukou pouští řídítka, tasí pistoli a z malé vzdálenosti střílí do terče velikosti lidské postavy. Zasahuje jednou, dvakrát, třikrát... Po vystřelení posledního náboje ze zásobníku vypustí závěr páčkou, stále ještě za jízdy dá ránu jistoty do bezpečného prostoru a ukládá zbraň do pouzdra. Potom se s motocyklem otáčí a vrací se ke startu.

Tak to vypadalo při ukázce výcviku ve střelbě z motocyklu, kterou ve Vojenském výcvikovém prostoru v Jincích uspořádali příslušníci Ochranné služby Vojenské policie pro své belgické kolegy. Cvičení slouží k nácviku střelby proti útočníkovi například v automobilu. Ale je to jenom taková třešnička na dortu, určená pro specialisty, kteří by to mohli potřebovat ve službě. Příslušníci Ochranné služby musí zvládnout mnoho jiných dovedností. Vojenská policie se do značné míry považuje za elitu armády a Ochranná služba je elitou v této elitě.

"Když přijede vysoký zahraniční vojenský činitel, naše služba je to první, co uvidí z Armády ČR. Je mu představen osobní ochránce, vidí policisty na motocyklech, organizaci konvoje s majáky... Jak to bývá, názor se vytváří od prvního dojmu," říká náčelník Ochranné služby Vojenské policie podplukovník Ing. Václav Soustružník. "Kdybychom s konvojem zajeli někam, kam nemáme, nepomyslí si nic lichotivého o Vojenské policii a podle toho se může dívat na celou armádu. To se těžko napravuje. Podobně to platí, když provádíme ochranu ministra obrany, náčelníka generálního štábu a jeho zástupců. I ti si dělají obrázek také z kontaktů s policisty, které jim přidělíme, a denně mohou vidět, jak vykonávají službu."

Ochranná služba Vojenské policie byla původně zřízena k ochraně a doprovodu zahraničních návštěv náčelníka generálního štábu a ministra obrany. Po roce 1989 také chránili zahraniční inspekční týmy působící u nás podle Vídeňské úmluvy. Se vstupem do NATO byla tato práce podle zahraničních standardů rozšířena na ochranu hlavních funkcionářů Armády ČR a ministra obrany. Služba původně začínala jako oddělení s 19 policisty, ale jak narůstaly úkoly, jeho počet postupně narůstal až na současných osm desítek.

"Práce v Ochranné službě se nedá dělat jako zaměstnání, jenom pro peníze," tvrdí pplk. Soustružník. "Nejde jen o to, že služba je časově náročná. Vyžaduje vyhraněný zájem, zapálení, schopnost a chuť dát tomu celého člověka. Původně jsem si vybíral nejlepší lidi z Vojenské policie, potom jsem zjistil, že to nemusí být pravidlo. I jinde v armádě se najdou kvalitní lidé, kteří se hodí pro tuhle vysoce specializovanou práci. Ale přece jen je lepší, když mají policejní praxi, když mají zažité základní dovednosti vojenského policisty. Na druhé straně jsou lidé, kteří třeba neunesou službu v přítomnosti vysoce postavené osoby, a musí se vyměnit."

Příslušníky Ochranné služby musí bavit nejen vlastní služba, ale i náročný výcvik. Musí je bavit častý pobyt na střelnici, jednoznačně orientovaný na akční, praktickou střelbu z pistolí CZ 75, samopalů vz. 61 a brokovnic Benelli M3, jimž je služba vyzbrojena. Musí je bavit cvičení sebeobrany a vůbec udržování fyzické kondice i mimo povinné, organizované cvičení. Policisté určovaní do funkcí řidičů stále musí udržovat a zdokonalovat své řidičské umění. U všech je samozřejmostí soustavné další vzdělávání, a to nejen jazykové. Musí umět reagovat na to, jak se postupně mění a vyvíjejí rizika hrozící chráněným osobám. Služba je náročná na fyzickou a duševní kondici, na maximální pozornost a soustředění.

"Netvrdím, že to nemohou dělat i policisté starší 35 let," zamýšlí se podplukovník Soustružník, "ale řekl bych, že asi okolo tohoto věku se přístup lidí mění. Začínají nějak všechno domýšlet až do důsledků, což by na jednu stranu nebylo na škodu, ale zase se tím zpomalují reakce. To se s naší službou těžko slučuje."

Při výkonu ochranné služby si její příslušníci ještě nevystřelili, což považují za pozitivní. Menší nesrovnalosti, třeba v davu, řeší "ručně", zpravidla tak, aby si toho nikdo ani nevšiml. Při doprovodu ještě neměli zaviněnou dopravní nehodu. Ty nezaviněné jsou sice vzácné, za poslední tři roky byla jen jedna, ale nelze se jim zcela vyhnout. Když vozidlo s houkačkou a majákem vjede do křižovatky, vždycky se najde řidič, kterého nezajímá, proč ostatní zastavují, ale kouká, jak by je předjel.

Vojenská policie se skládá jednak z pořádkové a dopravní služby, jednak ze služby bezpečnostní. A u té pracují také technici, kteří plní podobné úkoly a mají stejnou kvalifikaci jako kriminalističtí technici Policie ČR. Všichni absolvovali jednu odbornou školu MV v Pardubicích. Kriminalistické stopy zajištěné na místech zájmových událostí se dříve předávaly ke zkoumání odborným pracovištím u krajských správ Policie ČR nebo přímo Kriminalistickému ústavu v Praze. To však nebylo optimální, a tak se Vojenská policie rozhodla vybudovat vlastní oddělení kriminalistické techniky a expertiz. Jeho náčelníkem je vrchní správní rada Zdeněk Kubů, který nám řekl, že výstavba trvala dva roky.

"Naše oddělení má na dvou pracovištích v Praze a v Brně celkem osm pracovníků, kteří mají v různých specializacích oprávnění expertů, vydaná Kriminalistickým ústavem Praha." říká pan Kubů. "Zatím jsme vybavením a personálně zařízeni hlavně na daktyloskopické a mechanoskopické expertizy, máme automaty na zpracování barevných fotografií. V ostatních oborech kriminalistiky jsme odkázáni na příslušná pracoviště Policie ČR. Nyní se ale budeme rozšiřovat alespoň o odborného pyrotechnika, o trasologickou expertizu a zejména o expertizu počítačovou, která je nezbytná při objasňování ekonomické trestné činnosti v armádě. Stopy a důkazy jsou v tomto případě zpravidla v počítačích. Jenže tam jsou také utajované informace, a proto jsme si museli vybrat a ve spolupráci s Policií ČR připravit odpovídající specialisty. Někdy v budoucnu, podle toho jak budou prostředky, bychom chtěli vybudovat i chemickou laboratoř, abychom mohli analyzovat a prokazovat drogy."

Oddělení každoročně vypracuje přibližně 1000 expertiz, které mají váhu důkazu v eventuálním trestním řízení. Nejvíce je jich k případům majetkového charakteru, konkrétně k vykrádání výstroje ze skříněk mezi vojáky základní služby. Nejde o žádnou maličkost, jelikož v ročním souhrnu představují způsobené škody mnoho milionů korun. Proto se zdejší specialisté zabývají i prevencí - hledají například možnosti lepšího zabezpečení skříněk. Jinak je ale trestná činnost v armádě mnohotvárná a experti musí řešit řadu zajímavých úkolů, mimo jiné i v souvislosti se zahraničními misemi Armády ČR.

Pracovní zatížení expertů je prý zatím o něco nižší než v odpovídajících laboratořích Policie ČR. Možná ale i tato skutečnost se příznivě odráží ve vynikající výslednosti práce. Svůj informační význam má každá expertiza, ale jakýmsi vrcholem snažení kriminalistického experta je individuální identifikace - ztotožnění stop z místa činu s konkrétní osobou nebo předmětem, a tím zpravidla usvědčení pachatele. V loňském roce měli na OKTE Vojenské policie takových pozitivních výsledků 75.

Přemysl LIŠKA