Kdyby s námi do chodského prostředí letos v zimě přijel Josef Lada (jehož přímo znárodnělé dílo do té vskutku nejhrubší lidové podoby přepracovává mladý rádoby modernista), určitě by mu to udělalo jenom radost. A několikanásobnou. Krajina i do ní zasazené - rozmanitě rozhozené - architektonické prvky - vesničky, městské celky i naprosté samoty poblíž lesů a vod - byly zastřené sněhovým přehozem běžně nebývalého druhu. Zkrátka jako malované.

O zdejších lidech se navíc v těch dnech právě psalo v novinách. Kterak jsou bohabojní, náboženství dbalí a správné víry hodní (obec Mrákov je v tomto směru dokonce nejctnostnější - "z jedenácti stovek obyvatel se totiž při posledním sčítání lidu přihlásilo k náboženství celých osm set ..., tradice víry je tu opravdu silná - vždyť například na místní škole se vyučovalo náboženství i za minulého režimu .., fakt, že se k víře přiklání sedmdesát procent lidí z obce, je výjimečný - průměr Domažlicka je třiatřicet procent, celého kraje pak ještě o devět procent nižší ..." MFD 15. 1. 2002).

ŠOK ZE ZÁSAHU SLUŽEBNÍHO PSA

Kriminalita přímo v okresním městě, ani v poněkud odlehlejších končinách, není - tedy ve srovnání třeba s některými západočeskými nebo severně umístěnými kouty - nijak alarmující, ale i zde se odehrávají zlotřilosti.

A v provedení jednou domácích nezvedenců, jindy nechvalnou zásluhou "nájezdníků". Jako např.:

Zjara před rokem přicestovali do regionu dva výtečníci z cizího krajského města. Odpoledne si prohlédli zvolenou vesničku Radonice na východním okraji obvodu a v ní si vyhlédli, vytipovali podle pěkných oken, chalupu jejich obzvláštního zájmu. Odjeli do lesa, trochu v autě podřímli, aby byli při silách a odpočaté mysli.

Když se setmělo, večer zhruba kolem deváté hodiny, najeli k parádním okenicím zpátky. Vypáčili je, pronikli do objektu a vůbec se měli čile k dílu. Jenomže smůla jim byla v patách. Majitel si soukromé rekreační zařízení zajistil signalizací. Narušitelé ji aktivovali, a jen co chatařovi na stálé lince zacinkal telefon, už sám zvonil na číslo 158.

Operační důstojník okamžitě vyslal k napadenému stavení motorizovanou hlídku z příslušného policejního oddělení. Ta našla čerstvě načatý vstup, násilím otevřené okno, a protože předpokládala, že vetřelec je dosud uvnitř, povolala si na pomoc psovoda s čtyřnohým pomocníkem.

Následoval obvyklý rituál. Na zákonem předepsanou výzvu (opusťte objekt, vzdejte se, nebo použijeme služebního psa) nenásledovala žádná reakce, takže tam chlupáč - jako doslova předsunutá součást zasahujícího týmu - vletěl. Prvního pachatele vytáhl ven za nohu, druhý vzápětí vylezl zpod postele o vlastní vůli.

Podařilo se tak zachránit značné hodnoty na občanově majetku. Zařízení bylo vkusné i luxusnější, v tomto směru nelze pochybovat o dobré volbě pachatelů. Další pointou případu může být skutečnost, že jeden ze zadržených si chtěl - při hovoru před vyšetřovatelem - stěžovat na práci psa v policejních službách. Utrpěl prý ošklivý psychický šok a žádá proto satisfakci formou soudního stíhání psovoda i jeho svěřence ...

Mimochodem, rok 2002 vyhlásil policejní prezident za Rok ochrany rekreačních objektů.

Domažličtí na to budou pochopitelně také reagovat. Přestože již mají zavedený systém akcí, kompletních kontrol chatových zón i jednotlivých samot, jak vyplynulo z diskuse s velitelem služby okresního ředitelství pplk. Miroslavem Vokáčem, chystají další nárazové, chcete-li nepravidelně pravidelné důkladné obhlídky v terénu. A zvláště v čase jistého klidu mezi sezonami.

V poslední době se tady dosti měnili majitelé chat a chalup, mnozí z nich jsou z Plzně i z dalších dálek, a v případě potřeby se s nimi navazuje kontakt obtížněji, což řešení případné vloupačky komplikuje. Jinak plnění rozkazu prezidenta PČR nemusí znamenat zásadnější změny ve způsobu policejní práce. I proto, že vloupání do rekreačních objektů naštěstí příliš nepřibývá a většinou se odehrají bez velkých škod.

Vlastníci "odpočinkových" objektů sice pořád ještě nezlepšují výrazněji vlastní technické zabezpečení haciend (výše uvedený příklad patří zatím k výjimkám), ale naučili se alespoň nenechávat v nich - zejména v době své delší nepřítomnosti - nákladnější vybavení nebo jiné zvláštní cennosti.

NEJEN KYNOLOGICKY AKTIVNÍ OBVOD

Na dvě desítky policistů Obvodního oddělení PČR Domažlice sídlí v bývalém armádním areálu. Od centra okresního města je dělí něco kolem jednoho kilometru, ale díky třem služebním vozům (a jednomu motocyklu) jsou dosti operativní, mobilní.

Ostatně mají v popisu práce pohyb - a s ním spojené bezpečnostní zajištění obyvatel (v počtu přibližně 22 000) a jejich majetku - na ploše zhruba 300 kilometrů čtverečních, což představuje "z kouta do kouta" až 60 kilometrů přejezdu.

Aby "služební servis" pro dvacítku obecních a dva městské úřady (Domažlice, Klenčí) byl co nejefektivnější, využívají kromě své domažlické základny ještě dvě další služebny - u známého rybníka na Babyloně (tu především v létě) a pod vrchem Čerchov v Klenčí (kde se naopak činí více v zimním období).

Podle mjr. Václava Tauera, vedoucího policejního obvodu, který je na Domažlickém okrese největším, trochu v jeho týmu chybí střední generace. Převažují totiž padesátníci a "mládež" řekněme od sedmadvaceti do šestatřiceti. Dobrou vizitkou oddělení ovšem bude fakt, že odtud odešli někdejší podřízení mjr. Tauera dělat třeba šéfy do sousedních okresních obvodů v Horšovském Týně a ve Kdyni. Schopnosti a policejní šikovnost se prosazují a výchova nových policistů je pro nejednoho kvalitního velitele nekonečným "pedagogickým" posláním.

V sestavě domažlických je řada sportovců. Úspěšní nohejbalisté (v čele s vedoucím - v těch zralejších kategoriích), paintballoví akční střelci, nadějný lyžař nebo přeborník v atletickém víceboji. Mezi většinou na obvodě žijících policistů jsou momentálně čtyři myslivci, rybář a tři psovodi - u těch v současnosti slávu sbírá hlavně podpraporčík Jaroslav Hartl s pětiletou fenkou Unifou. Oba patří do krajské reprezentace a vloni dosáhli v Brně na republikové soutěži služebních psů ke stříbrnému stupni.

Výkon služby se může docela dobře propojovat příkladně s prohlubováním osobních zájmů a koníčků. Psovodi zasahovali kupříkladu v nedávné minulosti též při zadržení pachatelů lesního a vodního pychu. A pokud procházejí tržištěm (na obvodě se jich nachází 5), nacvičují zajištění nezvaného návštěvníka garážové kolonie a jinak hlídkují jinde, lze těžko odlišovat, kdy naostro pracují, či trénují pro svá sportovní klání ve volných až svátečních chvilkách.

VÝJIMEČNÉ ZLO I V MÍRNÉM SVĚTĚ

Tradiční chodské vesnice policistům, jak již naznačeno, větší problémy nedělají, a přece i Domažlicko má mimořádně násilné případy.

Nepříznivým vlivem bulvárních sdělovacích prostředků si vysvětlují někteří policisté zvyšování razance brutality a přibývající projevy různých úchylek pachatelů v poslední době.

Ať tak či onak, nejsou to příjemné příběhy:

Někdy před čtyřmi roky se na policii před sedmou večerní hodinou objevili nešťastní rodiče, že se jim nevrátil domů sedmiletý syn. Okamžitě začala pátrací akce. Do nejrůznějších stran vyrazil každý, koho se podařilo zalarmovat, a že jich nebylo málo. I všichni psovodi byli venku.

Po deváté hodině měli policisté v ruce signály, že chlapec směřoval v doprovodu jakéhosi mladíka vzhůru na Veselou horu ke Svatému Vavřinečku. Lidi je zahlédli.

Veškeré síly - i psovodů a jejich čenichajících parťáků - se stáhly do uvedeného prostoru. Pak další svědci identifikovali mladistvého jinocha. Krátce na to policie podezřelého zadržela. Byl nejistý, nervózní.

Ukázalo se, že v prohledávaném místě mají jeho rodiče chatu. Přiznával, že učil kluka z junáckého oddílu uzlíky - ale v jeden okamžik mu údajně utekl do lesa, najednou zmizel.

Policie chtěla dál věřit, že je mrňous v pořádku. Pátrání v těžkém, členitém terénu intenzivně pokračovalo. Z jedné strany tam sousedí s chaloupkami rokle. A bývalé vojenské cvičiště, tanková střelnice.

A potom si kolem půlnoci velitel skupiny pátračů všiml odsunutého krytu na betonové skruži.

Při pohledu do pětimetrové hloubky k hladině vodovodní vpusti se bohužel naplnily nejčernější obavy zúčastněných.

Teprve po nálezu oběti se mladý vrah kriminalistům a vyšetřovatelům doznal. Předtím si dlouze vymýšlel, kličkoval, měnil vyprávění, než popravdě popsal řadu nešťastných okolností, jež vedly ke chlapcovu zneužití a následně, ze strachu z prozrazení činu, k jeho smrti uškrcením.

Dítě převážel do úkrytu na skřípajícím kolečku, jehož zvuk si dodatečně vybavovala řada okolních chalupářů ...

Častěji se druhému člověku ubližuje ze zištných důvodů, z nejrůznějších záští a závistí i žárlivostí, mnohdy malicherných, zbytečných a falešných (ve smyslu chybných, neopodstatněných).

To byl zčásti případ přibližně tři roky staré velice krutě realizované vraždy mezi obchodními partnery. Našinec si myslel, že reemigrant z Německa má při sobě pohádkový obnos. A vyrukoval na něj s kladivem. Nebohého kolegu posléze přenesl do auta, s ním zajel na dobře dva kilometry vzdálené parkoviště, kde svůj skutek opustil s naivní touhou, aby to na něj neprasklo.

Policejně to vlastně celé začalo citlivým krokem mužů zákona při obhlídkové, pořádkové službě. Ti tehdy o třetí hodině způlnoci zastavili muže, který se choval poněkud divně, dosti roztržitě, vyjukaně. Neměl u sebe žádné dokumenty, tvrdil, že se vrací domů.

Policisté jej předvedli na oddělení, kde se dotyčný překvapivě zcela sesypal: Zabil jsem člověka! oznámil.

Na několik málo hodin byl neoprávněným vlastníkem sumy snad 15 tisíc marek (hodně nebo málo za jeden přetržený lidský život - a řádku dalších poničených osudů?) ...

POŘÁDKOVÁ SLUŽBA ÚHRNNÝ BOD

V Domažlicích se o dohled nad klidem města dělí a v blízké spolupráci o zabezpečení životní pohody občanů starají republikoví policisté s městskými strážníky.

Ze setkání se starostou okresního města Janem Látkou a velitelem domažlické Městské policie Bohuslavem Perlovským jednoznačně vyplynulo, že kdyby radnice neměla držet s policií, tak kdo už jinak. Jsou přece jako dvě strany téže mince, jde jim o to samé. Ostatně ani domažličtí obyvatelé nerozlišují, kdo je víc nebo lépe ochraňuje. Zajímá je bezpečí jako takové.

Nedávno byli radničtí představitelé a zástupci policie společně na exkurzi v Sokolově. Tam se nadchli pro kamerový systém, v praktickém použití mohli pozorovat, co moderní monitorovací, a tím i zabezpečovací technika dovede. Nechali si vyprávět, že z někdejších 5-6 každodenních případů vykradeného nebo úplně odcizeného automobilu, to po instalování kamer kleslo na stejný počet napadení motorových vozidel za celý měsíc.

Město si chystá prostředky na první dvě kamery. Škoda jen, že nemá žádnou dostatečně výškovou budovu, z níž by měl snímající objektiv srovnatelný přehled po městské části jako v sokolovských podmínkách. Pro lepší efekt bude druhá plánovaná kamera pohyblivá, přemísťovaná podle aktuální potřeby. O tom, kdo bude zejména s první etapou domažlického kamerového řetězce disponovat, ještě není rozhodnuto.

Hlava zastupitelstva míní, že se kamery mají stát záležitostí obou policií a že s nimi má nakládat nejspíš ta k tomu v danou chvíli kvalifikovanější. Aby to přinášelo efekt.

Spolupráce při zajišťování pořádku během široko daleko vyhlášených Chodských slavnostech, Mrákovské hýtě a dalších kulturně společenských a sportovních podniků se již děje v dobrém slova smyslu rutinně a kriminalita v jejich průběhu obvykle klesá na minimum.

Díky místním vyhláškám v Domažlicích, na Babyloně a v Klenčí se podařilo vytlačit do značné míry nabízení a poskytování sexuálních služeb z ulic - zřejmě o to víc jich dnes zájemce nachází po zvláštních domech. Rezervou při činnostech zajišťujících veřejný pořádek zůstávají - místy a občas - potíže s rušením nočního klidu. Diskotékoví divočáci převracejí popelnice, tartasí, rozbíjejí okna a výlohy. Ruka zákona nemůže být pořád všude, takže - už aby tu byla nadějně neúnavná skla hlídkujících kamer.

Pak bude ještě pohodověji pro trvale žijící chodskou a spřízněnou populaci i pro každého turistu, hosta, sportovně laděného návštěvníka nebo moderního cestovatele za příjemným poznáním ...

Jaroslav Kopic