Teroristický útok z 11. září 2001 otřásl světem. Každý ví, že dvě unesená dopravní letadla s cestujícími zasáhla "dvojčata" World Trade Center v New Yorku, další usmrtilo více než stovku zaměstnanců washingtonského Pentagonu a čtvrté se za ne zcela jasných okolností zřítilo poblíž Pittsburgu. Mluvilo se o tom, že toto čtvrté letadlo snad původně mělo s neméně ničivým účinkem dopadnout na sídlo prezidenta George Bushe ve Washingtonu.

Vedle zděšení nad smrtí tisíců nevinných lidí veřejnost začala uvažovat i nad tím, kde a jak se zrodila myšlenka právě na tento hrůzně účinný a "technicky bezchybný" způsob provedení atentátu na lidstvo. Ale se základní ideou nebyli Usámovi teroristé originální.

Bylo to už v září 1994, když do jižního průčelí Bílého domu v noci narazilo malé letadlo Cessna 150, řízené 38letým Frankem Eugenem Corderem z Marylandu. Přesné motivy a cíle Corderova činu se nedaly zjistit, protože na místě zahynul. Při vyšetřování vyšlo na světlo jenom to, že byl psychicky nevyrovnaný a v poslední době před činem se v důsledku několika životních nezdarů zabýval myšlenkami na sebevraždu. O použití letadla k tomu účelu však asi s nikým nemluvil.

Přestože cessna řízená sebevrahem udeřila do objektu přesně v místech soukromých místností rodiny tehdejšího prezidenta Billa Clintona a vlastně pod okny jeho ložnice, škody na budově byly zanedbatelné a kromě sešrotovaného letadla byla jedinou ztrátou vzrostlá magnólie. Clinton s manželkou a dcerou ale v té době stejně v Bílém domě nebyli, kvůli opravám topení spali v budově přes ulici. Když prezidenta vzbudili a informovali ho o incidentu, mávl rukou a šel zase spát.

Clinton se pokusem o atentát ani potom příliš nevzrušoval. Zato US Secret Service, která má na starosti zejména bezpečnost amerických prezidentů, měla zamotanou hlavu. Ve skutečnosti nešlo o nijak bezvýznamnou událost a následky jen shodou náhod nebyly mnohem horší. Vždyť prezident mohl být ve své ložnici, letadlo nemuselo narazit do základů Bílého domu, ale třeba přímo do okna... Jak to, že se letadlo mohlo nerušeně a nepozorovaně dostat až k nejstřeženějšímu objektu Spojených států, navíc chráněnému řadou zbraňových systémů?

Frank Corder ukradl cessnu na malém, nepříliš důkladně střeženém letišti poblíž Churchville ve státě Maryland, asi půl hodiny letu od hlavního města USA. Bez problémů přeletěl v noci celý Washington, provedl dlouhou zatáčku ve tvaru U a zamířil si to v nízkém letu přímo na hlavní, "reprezentační" průčelí jako obvykle osvětlené budovy. Útok jako první zaznamenal v 01.49 místního času člen ostrahy hlídkující na Jižním trávníku Bílého domu, ale to už cessna přelétávala plot a do nárazu zbývala jen sekunda nebo dvě.

Mimořádně frekventovaný vzdušný prostor nad Washingtonem je pod nepřetržitým dozorem vojenských i civilních orgánů řízení leteckého provozu. Nikdo však nevyhlásil včas poplach, když bylo zaznamenáno neidentifkované a nekomunikující letadlo s neznámým cílem, které - když nic jiného - mohlo způsobit katastrofu i v samotném leteckém provozu. Celkem nedaleko Bílého domu za řekou se nachází washingtonské Národní letiště. Tamní dispečeři pochopitelně mohou sledovat letadla i v malé výšce, a tak se už dávno před touto událostí procvičoval systém včasného varování při vzdušném ohrožení objektů v centru hlavního města. Jenže komerční provoz na Národním letišti toho dne skončil hodinu před půlnocí. Obsluha se potom zabývala jinou činností a nikdo se nestaral o přístroje.

Bílý dům měl navíc už v té době vlastní, autonomní protivzdušnou obranu. Na střeše se nacházel Dopplerův mikrovlnný radiolokátor a ostraha byla vybavena dostatečným počtem ručních protileteckých střel Stinger s infračervenými samonaváděcími hlavicemi. Při předcházejícím cvičení, spočívajícím v simulovaném útoku parašutistů Delta Force a SEAL, obsluha radaru zareagovala bezchybně. Včas dala signál k odchodu do krytů a současně k přípravě obrany. Jak je ale vidět, v praxi to fungovalo jinak. Nebo spíš nefungovalo.

Samozřejmě se hledali a našli viníci. Byla přijata technická, organizační i personální opatření, aby byla zaručena odpovídající ochrana Bílého domu před všemi myslitelnými útoky. Ale o podrobnostech se pochopitelně nemluví.

Zpracováno s použitím zahraničních pramenů (Newsweek, 26. 9. 1994).

-LA-