V latině znějí i vcelku prosté formulace hezky vznešeně: slova "molendinum super Albeam iuxta oppidum Costelitz" představují první zmínku o osadě Kostelci, ležící nad Labem. Dávný písař je zdobně, brkem na pergamen, vykroužil roku 1317... Už roku 1364 se ale o zmíněném Kostelci píše jako o městečku - a roku 1507 je dokonce užit hrdý výraz město. Roku 1802 úřední listina jmenuje Kostelec "královským komorním městem s trhy" - a městem se vším všudy už Kostelec nad Labem zůstal napořád, až po naše časy.

Dneska tu žijí necelé tři tisícovky obyvatel, přesně počítáno 2857 - včetně přifařených osad Zárybí a Jiřice. Žel, moc pracovních příležitostí nenacházejí ani v městě samém, ani v blízkém okolí, takže hodně z nich dojíždí do Mělníka, ale i stejně nedaleké Prahy. Za zmínku asi stojí, že až do Kostelce zajíždí pražský městský autobus.

Blízkost velkoměsta tedy poznamenává život na Kostelecku vlastně ve všem: zatímco ve všední dny se ulice dopoledne citelně vylidní, protože všichni odjedou za prací, na víkendy - a zvláště ty letní - se počet zdejších obyvatel možná zdvojnásobí. Desítky a stovky chat v okolních osadách se zaplní a naháči oblehnou hlavně břehy nedalekých jezer, jež - na rozdíl od Labe - vábí ke koupání teplou a relativně čistou vodou. (Největší česká řeka, jež zádumčivě plyne za městem kolem elekrárny a do mohutných zdymadel, je prý už čistší, než bývala, protože kolony mohutně naložených uhelných člunů už patří minulosti. Ale i tak ke koupeli zlákají její vlny i ve vrcholném létě jen vpravdě otrlého jedince.)

Sluší se ještě připomenout, že u zrodu Kostelce stál už král Jan Lucemburský, jenž ovšem zdejším měšťanům roku 1327 práva slíbil, ale k udělení se jaksi nedostal. O rok později tudíž nedopatření napravili královna Eliška a hejtman království Českého Hynek Berka. Vodní hrad, jenž tu stával zřejmě už v roce 1317, dobyli roku 1420 husiti: pak už jen chátral. Prošel mnoha přestavbami, postupně se zmenšoval, změnil se na tvrz a posléze v mlýn - a nakonec v myslivnu. Ta stojí podnes, jako ruinu si ji koupil soukromník a citlivě zrekonstruoval k bydlení.

Z opevnění města nezbylo nic, klasicistní radnice z roku 1820 nahradila vyhořelou barokní budovu z roku 1727, jež zase vznikla na místě renesanční, postavené v roce 1616.

Nejstarší kostelecká radnice, gotická, stávala prý ovšem už v roce 1474... Kostel svatého Martina na Brandýském předměstí se pyšní historií datující se od roku 1352: kostel svatého Víta uprostřed náměstí je o dost novější, píše se o něm poprvé až v roce 1492.

Lokální železnice, jež oživovala celé okolí a spojovala zdejší podniky se světem, dnes slouží už spíš jen místní osobní dopravě. Z velkého cukrovaru "jede" totiž už jen provoz na výrobu kostek, do nějž se surovina vozí z Mělníka. I zdejší velká kasárna jsou dávno zrušena.

Kostelecko se prostě z průmyslové stává převážně obytnou a rekreační oblastí pro pražskou aglomeraci. A pochopitelně i rušným silničním dopravním uzlem.

Patnáct mužů a dvě ženy: taková je současná osádka kosteleckého obvodního policejního oddělení. Vedoucí, zástupce a tucet policistů: že to nevychází? Ale ano. Papírově by jich bylo vskutku sedmnáct, jenže tři se toho času připravují na své povolání v policejní škole. Až přijdou - jeden na podzim, dva pak do roka a do dne - bude to mít zdejší šéf major Vladimír Paleček při sestavování služeb podstatně snazší.

"Kostelecké oddělení je mladé: jak samo o sobě, tak i věkovým průměrem," říká šéf. "Nejstaršímu ze zdejších chlapů je padesát, pak je mám čtyřicátníka a pětatřicátníka - a zbytek má nejvýš tři čtyři roky po škole."

Major sám přišel z Neratovic, kde sloužil jako zástupce. Spolu s ním i někteří další policisté, jiné přeložili z Mělníka, z hlídkové služby i dalších oddělení. Nikdo ovšem přeložení nedostal "befélem", šli do Kostelce na vlastní žádost, dobrovolně - a to se taky projevuje na vztahu ke službě a oddělení samému. Až na jednoho místního sice všichni, ale nemají to daleko a dopravní síť je tady ještě hustá.

Kostelecký "policejní revír" - jako celek - má za sebou teprve devět měsíců práce: přesně počítáno, rozjel se v pondělí 2. července 2001 a začínal v šesti lidech. Jak se postupně naplňoval jeho početní stav, tak se vlastními silami rychle vylepšovala i samotná budova, v níž zdejší policisté našli domov. Přízemní stavba na konci města bývala kdysi zdravotním střediskem, jež vyhořelo: město tedy postavilo jiné a volné místnosti po rekonstrukci nabídlo policii, o jejíž oddělení v Kostelci dost stáli.

A mělnický ředitel usoudil, že Kostelec by si vlastní obvod zasloužil: do té doby totiž spadal i s okolím do působnosti většího oddělení v Neratovicích a obvod to byl rozlehlý a vzdálenosti značné. Teď se kostelecké hlídky mnohem častěji dostávají i do odlehlých koutů - a na výsledcích je to už znát.

"Město Kostelec a zhruba tucet okolních obcí obývá úhrnem asi deset tisíc stálých obyvatel," říká major Paleček. "Na víkendy ovšem přijíždějí tisíce chatařů - a jak se v červnu oteplí, i další spousty lidí, kterým se z Prahy vyplatí vypadnout třeba jen na odpoledne - k zdejším jezerům..."

Není výjimkou, když na parkovištích kolem rybníka familárně řečeného Probošťák a jezera ve Lhotě stojí na tři tisíce aut... Což ovšem pro policii znamená pořádnou starost navíc, protože takové srocení lidu a majetku vyvolává i zvýšený nápor darebáků, kteří se na něm koukají přiživit. Vykrádání aut je v sezoně tudíž největší bolestí, řídká ale nejsou ani vloupání do chat a zahradních domků.

"Jistěže máme na očích svoje známé firmy," usmívá se major, "jenže dneska jsou pachatelé velice pohybliví. Takže u nás kradou spíš Pražáci, ale kolikrát dorazí i pachatelé ze severních Čech nebo dokonce z Moravy: vydají se na spanilou jízdu, rychle něco šlohnou a zase zmizí ve víru velkoměsta. V některé zastavárně se zbaví lupu a než jim dojdou peníze, mají vystaráno... A pak znovu."

Řada středočeských okresních měst to má do Prahy co by dohodil kamenem, ale Mělník je asi nejblíž. Což nese výhody, ale taky spoustu nevýhod. Pražským bezdomovcům se prý třeba vyplácelo časně nad ránem zajet do Mělníka, vybrat zdejším stánkařům čerstvou zásilku novin a časopisů - a ještě je stihli "dodat" pod cenou pražské konkurenci.

"Třeba z Kralup skutečně rychlej dojedete vlakem na Masaryčku, než když se autobusem do centra Prahy hodláte dostat z Horních Počernic," říká okresní policejní ředitel v Mělníku plukovník ing. Jan Marták.

Nejde však jen o mobilitu pachatelů, ale snadné dojíždění všeobecně: když se dá snadno do Prahy "za lepším", není asi snadné naplnit policejní stavy - za platy, jaké jsou u policie realitou.

"A vidíte, tabulky máme naplněné," říká ředitel spokojeně.

S klidem bere i fakt, že mu nejšikovnější lidi občas kraj či Praha přetáhnou: tak to prý chodí, že ti nejlepší chtějí "nahoru".

"O to víc mě těší, že dneska máme třeba na kriminálce velice kvalitní sestavu. A že tam znám lidi, kteří nabídku do Prahy měli taky - a zůstali u nás."

Jeho spokojenost se opírá o nerozborná fakta: za posledních čtyři pět roků se totiž na Mělnicku nápad trestné činnosti snížil z šesti tisíc případů na tři a půl tisíce, a to při zhruba padesátiprocentní objasněnosti. K obvodním oddělením v Mělníce, Neratovicích, Kralupech na Vltavou a Mšenu totiž v poslední době přibylo oddělení hlídkové služby umístěné v Horních Počáplech a loni v létě další v Kostelci - a letos v polovině prázdnin se chystá otevření ještě dalšího oddělení v Lužci nad Vltavou.

"Plánujeme pak ještě sedmý obvod, víme už, kde by asi měl a mohl být, ale místo radši ještě neprozradím," usmívá se ředitel. "Jednáme totiž se samosprávou, protože budova oddělení musí splňovat určitá kritéria. A pak: další oddělení už předpokládá taky další lidi..."

Mělnické ředitelství dnes praská ve švech: jeho budovu postavili začátkem let šedesátých a technickým a personálním nárokům policejní práce dávno nestačí. Budoucnost je ovšem nadějná: zdravotnictví už převedlo vnitru slibný, byť poněkud zpustlý areál a i projekt rekonstrukce je hotov. Takže zbývá maličkost: peníze, ale ředitel je i v tomhle ohledu optimista.

"Jsme součástí celku jménem Policie ČR a musíme vycházet z jeho možností," říká ale věcně. "Každý si umíme představit, že bychom mohli dostat lepší počítače a ve větším počtu. Že bychom mohli mít víc aut - a rychlejších.

Že by se nám moc hodilo kvalitní spojení, protože stav současného je skoro katastrofální. A přitom víme, že můžeme žádat jen to, co je reálné. Že se vybavení policie lepší docela rychle, ale zázraky se dělat nedají."

Řeč, jak jinak, přijde i na tragédii, jež loni zahýbala nejen Mělnickem, ale doslova celou republikou. Policista při pronásledování nebezpečného ujíždějícího pachatele výstřelem z okénka vozu nedopatřením zabil kolemjdoucí ženu.

"Tragédie, jiné slovo není," vzdychne plukovník Martan. "V první řadě pro onu ženu a její rodinu, ale i pro toho policistu - dnes už bývalého, pro jeho rodinu, jeho kolegy a celou policii. Mockrát jsme si celou věc probírali, objevila se spousta názorů. Policista v takových situacích rozhoduje ve vteřinách, ne-li v jejich zlomcích. Pracuje u něj adrenalin, stres, nervy, překotný běh událostí a míst. A když jednou dospěje k rozhodnutí, už běh věcí nevrátí... S vědomím takového rizika chodí i řadový policista dnes a denně do služby."

V Mělníku, Neratovicích, Kralupech a Horních Počáplech slouží vedle republikové policie i strážníci policií městských: jak říká mělnický ředitel, každá složka, jež se zabývá preventivní činností namířenou proti kriminalitě, je pro společnost dobrá, nicméně očekávat zázraky by nebylo moudré.

"A co se týče bezpečnostních agentur, jež si najímají soukromé firmy, těžko hodnotit. Jejich úroveň a smysl musí posoudit podniky, které si je platí."

Mělnicko je hodně rušný okres i v dopravě: trochu pomohl další kousek dálnice, ale i tak se zátěž hlavních tahů 1/8 a 1/9 moc neumenšila. Většina finálních výrobců dnes převáží svou produkci nikoli vlakem, ale kamióny, jež se valí z Prahy a ku Praze v dlouhých kolonách: a k tomu připočtěme stovky autobusů, linkových a zájezdových, a tisíce osobních aut - a máme obrázek silnic na Mělnicku, jež praskají ve švech od jara do jara...

"Co do nehodovosti se držíme zhruba v polovině žebříčku středočeských okresů," nahlédne ředitel do statistiky. "Což vzhledem k zátěži není nejhorší. Méně potěšitelné asi je, že z kraje máme nejvíc řidičů zadržených pod vlivem alkoholu."

Že by se zdejší Ludmila - bílá a červená - takhle podepisovala?

Jednací číslo 1 získal na oddělení v Kostelci nad Labem neznámý pachatel, jenž v zahajovací červencové pondělí vytrhal a ukradl z výzdoby místní benzinové pumpy okrasné keře. A téhož dne následovalo i číslo 2: vloupání do jídelny, jež druhdy patřila k mateřské školce a dnes je vyhlášeným stravovacím zařízením se solidní kuchyní.

Shodou okolností, jež dovede být zlomyslná, zůstávají pachatelé obou událostí neznámi: zato v dalších případech se kosteleckým policistům docela daří, takže objasněnost na oddělení se pohybuje zhruba kolem šedesáti procent: tedy lehce nad celookresním průměrem.

"Fakt je, že u nás, při menším počtu případů, než mají Neratovice nebo Kralupy, se výslednost rychle mění: stačí mít štěstí, uzavřít dva tři případy najednou, a rázem jsme na sedmdesáti procentech: a pak se věci zvrtnou a dostaneme se pod šedesát," upřímně přiznává vedoucí major Paleček.

Zápis nejčerstvějšího případu ještě v knize nestačil zaschnout: z nedaleké Lhoty dorazil otrávený majitel zánovní fabie, kterou mu přes noc někdo vykradl. Vůz přitom neparkoval před domem, nýbrž v zahradě, za drátěným plotem, jenže drzost pachatele neznala mezí: prostříhal pletivo, pak rozbil okénko...

"Včera se někdo vloupal ve Všetatech do stánku, odcizil cigarety a alakohol," předčítá z knihy případů major Paleček. "V neděli tu zase máme neoprávněné užívání cízího osobního auta..."

V tomhle případě je ovšem pachatel už znám: mladík ještě ne osmnáctiletý, ovšem zavedená firma, s níž má policie co činit už od jeho dvanácti let. Dvakrát vyfasoval už podmínku: a co bude dál? Jistě najde i následovníky: budou mezi nimi možná i dva nadějní žáci základní školy, jež nebavilo vyučování tou měrou, že zástupci ředitele poslali na mobil SMS se sdělením že škole hrozí výbuch bomby. Skvěle se pobavili: tedy, než si vzpomněli, že esemesky chodí adresátům i s číslem odesilatele. A že zjistit tím pádem pachatele bude docela snadné... Trestný čin, jehož se dopustili, se jmenuje šíření poplašné zprávy. Nebýt jim teprve třináct...

Jaksi mimochodem, už za provozu se kostelecké oddělení ještě dokončuje a vylepšuje: policisté totiž dostali další tři místnosti, ze kterých vzniknou dvě pěkné kanceláře a solidní sklad. Jen si zase musí za pomoci šikovných a ochotných údržbářů z ředitelství taky sami máknout: v rámci rehabilitace i v osobním volnu. Skoro každý chlap tu má blízko k nějakému řemeslu a jediná zdejší policistka - druhá je ve škole - zase pomůže s úklidem po malování. A bude oddělení jako z cukru: i když o krásu neběží, spíš o spokojenost občanů a solidní výsledky.

"Se starosty okolních obcí i Kostelce samého vycházíme dobře, lidi jsou rádi, že mají policii blíž," říkají kostelečtí policisté.

Telefon u stálé služby se rozdrnčel: na znamení, že v knize případů přibude brzy další zápis.

Jan J. Vaněk