Poohlédněme se několik desítek roků zpět do minulosti, abychom si učinili představu o tehdejší službě, platech a výstroji stráže bezpečnosti a porovnali ji s poměry nynějšími, na něž tak často naříkáme. Víme ze zkušenosti, že někdy stačí vzpomenouti na horší chvíle našeho života, abychom byli spokojenější s poměry, ve kterých žijeme nyní.

Z prvého svazku "Sborníku archivu ministerstva vnitra republiky Čs." se dovídáme, že v polovině osmnáctého století byla městská stráž bezpečnosti výkonným orgánem v pražských městech a konala dozor v branách i na ulicích. Stráž městská čítala jen 71 mužů, z nichž na Starém Městě bylo 30, na Novém Městě 25, na Malé Straně, Hradčanech a "postranních právech" 16 mužů.

Jejich povinností bylo hlídati radnici a městské vězení, konati hlídky v ulicích, zakročovati při rvačkách, prováděti prohlídky nařízené magistrátem, vykonávati všecky rozkazy magistrátu a městského úřadu a plniti důvěrné policejní rozkazy ve formě výzvědné služby.

Tato stráž udržovala pořádek při požárech i na trzích, konala službu městských poslů, dávala do vězení provinilou čeleď, provázela osoby posílané postrkem ke krajským úřadům, vodila vězně ke konfrontacím do jiných měst, doprovázela k šibenici delikventy odsouzené k smrti a pečovala o pořádek při popravě.

Stráž konala hlídky i na vinicích za městem a měla za povinnost stíhati kacíře a zloděje. Opatrovala klíče města, vykonávala v městských branách dozor nad tuláky, náboženskými blouznivci a podezřelými lidmi. Na dozor v městských branách nestačilo vojsko, které tam konalo službu, jednak proto že se vojenské stráže v branách ustavičně měnily, jednak i proto, že vojáci neuměli často ani česky. Také dohlížela městská stráž v branách i na vybírání městských dávek z tabáku, masa, vína aj.

Kromě této vlastní městské stráže, jíž velel důstojník, bylo v pražských městech ještě několik setnin měšťanské milice opírajících svoji působnost o stará privilegia. Ozbrojené sbory vystupovaly tehdy jen při korunovaci a jiných slavnostních příležitostech. Kdežto vlastní policejní stráž městská skládala se ze starých vysloužilých a městem placených vojáků a invalidů. Členy městských setnin byli vesměs jen pražští měšťané; tuto svoji funkci pokládali za čestné vyznamenání.

Měšťanské setniny (milice) byly zrušeny císařským reskriptem z 29. srpna 1750 pro svoji bezúčelnost. Vlastní policejní stráž byla vydržována i nadále, měla však být vyzbrojena jen poboční zbraní a rákoskami.

Takové omezení výzbroje městské policejní stráže dotklo se nemile sebevědomí pražských magistrátů. Proto podaly městské rady císařovně Marii Terezii žádost, aby bylo městské stráži opět povoleno nositi střelnou zbraň a odůvodňovaly žádost argumentem, že stráž bez ručnic vzbuzuje jen posměšky a že jest směšné, že brány slavného města Prahy jsou střeženy stráží vyzbrojenou rákoskami. Císařovna vyhověla žádosti reskriptem ze 4. října 1754, jímž bylo městské stráži povoleno opět nositi střelnou zbraň.

Velitel městské stráže byl vlastně výkonným orgánem městského hejtmana, neboť byl mu podřízen ve věcech politických, vojenských a kontribučních. Vybíral od šlechtických stran berně, doručoval vrchnostem, klášterům a jiným privilegovaným stranám - jež nepodléhaly kompetenci magistrátu - nařízení městského hejtmana, vydávat jim kontribuční poukázky, předvolával je k úřadu městského hejtmana, k jednání o smír při žalobách, urgoval kontribuční i jiné nedoplatky, citoval před městského hejtmana služebnictvo privilegovaných stran, zhotovoval výkazy pro ubytování vojska a zprostředkoval úřední styk mezi městským hejtmanem a magistrátem. Kromě toho velel městské stráži a poskytoval povolenou soudní asistenci proti šlechtickým a privilegovaným stranám.

Novoměstský velitel městské stráže měl ročně 100 zlatých gáže z berní pokladny a 21 zl. 30 krejcarů příspěvku od obce. Malý počet pražské policejní stráže bezpečnosti přirozeně nestačil k udržení pořádku a bezpečnosti tehdy již v rozlehlé Praze. Proto, když se roku 1780 rozmohly v Praze nebývalou měrou krádeže a loupeže, počalo se uvažovati o nápravě bezpečnostní služby. Byl vypracován podrobný plán jak zreorganizovati bezpečnostní a chudinskou správu v Praze. Výdaje měly se krýti dobrovolnými příspěvky pražského občanstva a výnosem některých nadací. Podrobný plán vypracoval guberniální rada Koc, svobodný pán z Dobrže, který chtěl zbaviti Prahu zlodějů, tuláků, žebráků, postarati se o chudinu a zaopatřiti opuštěné děti. První jeho snahou bylo učiniti přítrž četným krádežím. K tomu účelu zřídil 60 ponocných z řad chudého občanstva, kteří měli obstarávati dozor v pražských městech pod velením tří rotmistrů. Vrchní dozor nad nimi měl Koc, jenž zřídil v Praze čtyři prozatímní chudobince a donucovací pracovny, do nichž byli dodáváni žebráci, tuláci, zloději, chudí měšťané a opuštěné děti občanů i vojáků. V roce 1781 bylo ve čtyřech domech, Kocem najatých, umístěno celkem 1051 osob.

Bezpečnostní a sociální opatření Kocovo se osvědčilo, takže již v prvém roce jeho trvání značně ubylo žebroty a krádeží. Ale již v druhém roce počal Koc bojovati s finančními obtížemi. Dobrovolné příspěvky občanstva, na něž byl Koc hlavně odkázán, počaly ochabovati a na získání nových peněžních zdrojů nebylo naděje. Proto v únoru 1783 navrhl Koc guberniu, aby byla zrušena v městech pražských zbytečná městská policejní stráž a aby bylo peněz, jež k tomu cíli vynakládala pražská města, užito k hmotnému zabezpečení užitečnějších a výborně se osvědčivších ponocných.

Výdaje na policejní stráž činily v roce 1783 na Starém Městě pražském 2080 zl. 42 kr., na Novém městě 1811 zl. 18 3/4kr., na Malé Straně 1061 zl. 8 2/3 kr., úhrnem 4953 zl. 9 kr. Na Starém Městě bylo tehdy 30 mužů, a to 25 prostých policejních vojáků, z nichž každý měl týdně 1 zl. 10 kr., 4 desátníci po 1 zl. 20 kr. a 1 šikovatel 1 zl. 30 kr. Tento náklad činil ročně 1877 zl. 8 kr. a byl vyplácen z městské berní pokladny. Z platu byl mužstvu strážen příspěvek na oděv, který mu byl vždy po dvou letech vyměňován. Věcné výdaje byly placeny z obecní pokladny; bylo to světlo a otop pro strážnice v radnici a ve čtyřech branách městských v částce 202 zl. 42 kr. ročně.

Na Novém Městě bylo 21 prostých vojínů, 3 desátníci, 1 šikovatel. Osobní výdaje činily ročně 1617 zl. 26 3/7 kr., věcné výdaje 120 zl. 22 kr. 3 d.

Na Malé Straně bylo 12 prostých vojínů a 3 desátníci. Osobní výdaje činily ročně 766 zl. 30 kr. ročně.

Pro jednu strážnici v bráně bylo vyměřeno 12 sáhů měkkého dříví po 2 zl. 30 kr. i s dovozem.

Na Malé Straně přispívala k vydržování policejní stráže maltézská jurisdikce roční částkou 30 zl. 52 kr. a na oděv 18 zl., klášter sv. Jiří 17 zl. 36 kr., Pohořelec 6 zl., prelatura 2 zl. 36 kr., úhrnem 75 zl. 4 kr.

Kocova bezpečnostní stráž čítala v roce 1763 63 nočních hlídačů, kteří měli denně 12 kr., 3 rotmistry s platem po 18 kr. denně a 1 rotmistra ve staré zbrojnici s platem osmi zl. měsíčně. Osobní i věcné výdaje činily ročně 6395 zl. 30 kr.

Když se však Koc počal domáhati i ostatních pravidelných příspěvků na svoje prozatímní chudinské a policejní zařízení, byly dvorním dekretem ze dne 7. května 1783 všechny Kocovy ústavy zrušeny a guberniu bylo nařízeno, aby podalo návrhy na definitivní a levnější úpravu chudinského zařízení v Praze. Přijat byl pouze Kocův návrh na zrušení městské policejní stráže, z níž měla být ponechána jen část mužstva k rozmnožení nočních hlídačů.

Nařízená restrikce policejní stráže byla provedena ještě koncem roku 1783, takže potom sestávala pražská policejní stráž ze čtyř rotmistrů, a to po jednom na Starém Městě, Malé Straně, Hradčanech a pro trestance v donucovací pracovně, jednoho vícerotmistra a ze tří inspekčních svobodníků, 61 nočních strážníků a 26 denních strážníků, kteří byli rozděleni do strážnic ve třech pražských městech.

Jádrem bezpečnostní stráže byli noční strážníci, kteří byli i lépe placeni. Každý čtvrtý den připadla na každého nočního strážce t. zv. inspekce čili denní služba. Noční stráž byla doplňována z řad denních strážníků podle stáří. V případě nemoci musel si strážník platiti sám svého zástupce a z těchto zástupců doplňovala se pak denní stráž. Podle guberniálního nařízení z r. 1785 mělo policejní ředitelství při doplňování policejní stráže bráti ohled na služby schopné vojenské poloviční invalidy. V seznamech policejní stráže bývá u jmen těchto starých vojáků častá poznámka: "Dem Trunk ergeben" (oddán pití).

Původně nosila pražská policejní stráž šedou uniformu s černými výložkami. Když si však roku 1784 stěžovali vojenští chirurgové, že se tato uniforma velice podobá jejich uniformě a že bývají často pokládáni za policejní strážníky, byly černé výložky bezpečnostní stráže zaměněny za žluté.

Vždy za dva roky obdržel rotmistr kromě obvyklého platu ještě 30 zl., z nichž si musel opatřiti uniformu, a to: modrý plášť, šedomodrý kabát se žlutým límcem a žlutými výložkami, šedomodré kalhoty a žlutou vestu. Žlutá vesta a bílé pero na klobouku byly odznaky rotmistrů. Kromě oněch 30 zl. dostal rotmistr každým druhým rokem ještě 10 zl. na prádlo a opravu uniformy.

Mužstvo bezpečnostní stráže nosilo šedý plášť, modrošedý kabát se žlutým límcem a žlutými výložkami, modrošedou vestu a kalhoty, kamaše a klobouk s černožlutým perem. Výzbroj se skládala z partyzány, šavle, nábojnice s číslem a orlem a z píšťalky. Protože již tehdy nebyla stráž trestána holí, byla stupnice služebních trestů tato: vězení, obyčejné uvázání, uvázání v kozelec a konečně propuštění ze služby.

Výdaje na bezpečnostní stráž byly zapravovány z policejního fondu. V roce 1785 činily 8965 zl. 50 kr. Noční rotmistr měl denně 18 kr., denní rotmistr 16 kr., vícerotmistr 14 kr., svobodník a noční strážník po 12 kr., denní strážník 10 kr.

Pražský magistrát převzal celou veřejnou policejní agendu a podal v dubnu 1787 návrh na reorganizaci a rozmnožení policejní stráže i na úpravu policejního fondu. Magistrát navrhoval, aby místo dosavadních 94 mužů, kteří nikterak nestačili pro rozlehlou Prahu, bylo ustanoveno 160 mužů, a to 150 prostých strážníků, 7 desátníků a 3 šikovatelé, kteří by byli podřízeni velení policejního poručíka. Magistrát se přimlouval, aby nebyla všechna tato místa obsazena jen poloinvalidy, ale aby kromě 100 poloinvalidů bylo až do jejich odchodu převzato i 50 dosavadních občanských strážníků.

Návrh byl dekretem dvorské kanceláře ze dne 14. května 1787 schválen, takže pražská policejní stráž skládá se potom z poručíka, tří šikovatelů, šesti desátníků a 150 prostých strážníků. Kromě 100 poloinvalidů mělo býti ponecháno i 50 občanských strážníků, ale s podmínkou, že na jejich výplatu stačí policejní fond a že jejich místa budou příště obsazována jen poloinvalidy. Platy jejich byly upraveny podle vídeňského vzoru. Poručík měl měsíčně 25 zl, šikovatel 14 zl, desátník měl denně 13 kr., strážník 10 kr. Poloinvalidům vyplácel vojenský erár denně 4 kr. invalidního graciálu, takže z policejního fondu bylo jim dopláceno jen 6 kr. denně. Občanskými strážníkům muselo býti ovšem vyplaceno z policejního fondu plných 10 kr. denně.

Pro ubytování stráže měly býti zřízeny v každé ze tří hlavních městských čtvrtí kasárny, z nichž měl býti placen nájem, a to z každého muže 1/2 kr. denně. Každý šikovatel měl zde míti zvláštní pokoj a v žádných z těchto tří kasáren nemělo býti více než šest manželek policejních vojáků, jež měly pečovati o úklid místností. Pro policejní dohled ve třech hlavních pražských čtvrtích a pro kontrolu hlášení cizinců byli určeni tři policejní okresní komisaři s platem 200 zl. ročně, pro dohled na prodej dříví dva komisaři s platem 200 zl. ročně a čtyři revisoři s platem 12 zl. měsíčně. Dohled na trzích vykonávali revisoři, kteří měli 10 zl. měsíčního platu.

Kromě výkonu dozoru na míry a váhy, na jakost zboží a na pořádek na trzích měli také vybírati dávky pro policejní fond.

Výslechy ve věcech policejních přestupků prováděli dva městští radní politického senátu. Výdaje spojené s policejní správou města Prahy měly býti placeny z policejního fondu. Celkový roční výdej na celou policejní správu činil ročně 11.990 zl.

Když v listopadu 1787 projevilo mužstvo policejní stráže nespokojenost s tím, že pražské obecenstvo nazývá je starým názvem "ponocní", bylo nařízeno magistrátní vyhláškou ze dne 14. dubna 1788, že úřední název pražské policejní stráže je "policejní vojáci". Název "ponocní" byl zrušen.

Dvorním dekretem ze dne 23. května 1788 bylo nařízeno, aby i v těch venkovských městech, v nichž při nové úpravě magistrátu byli ustanovení také policejní strážníci, byli strážníci ustanoveni výhradně ze řad poloinvalidů. Vojenské velitelství nestačilo však brzy vyhovovati žádostem magistrátů o poloinvalidy. V témže roce mělo býti obsazeno 18 uprázdněných míst strážníků vojenskými invalidy podle přání císařova. Vojenské velitelství nemohlo je opatřiti a navrhovalo proto guberniu, aby byli přijati opět občanští strážníci. Dvorním dekretem bylo pak nařízeno, aby uprázdněná místa strážníků byla obsazována postupně podle toho, kolik poloinvalidů bude moci vojenské velitelství dodati. Policejní fond tehdy nestačil na to, aby těchto 18 míst bylo obsazeno občanskými strážníky.

Disciplinárně podléhali poloinvalidé policejní stráže svému veliteli-poručíkovi, jenž měl právo trestati menší přestupky vězením nebo nejvýše šesti ranami holí. Šlo-li o větší přečiny, měla je vyšetřiti společná vojenská komise skládající se z jednoho pensionovaného majora nebo jiného vyššího důstojníka, jednoho magistrátního rady a aktuára vojenského soudu. Konečný rozsudek vyneslo však gubernium. Kriminální zločiny policejních strážníků měl vyšetřovati a rozsuzovati vojenský soud.

Takovýto stav policejní stráže udržel se až do počátku devatenáctého století. Občasné návrhy na její reorganizaci a rozmnožení byly vždy zamítnuty pro nedostatek peněz, a tak když bylo v roce 1793 stabilizováno josefínské policejní zřízení v bývalých zemích rakouských, byl v Praze systemizován: Policejní ředitel a skutečný guberniální rada s osobním přídavkem 1000 zl. ročně, dva policejní komisaři s 800 zl. a jeden policejní komisař se 400 zl. Tyto výdaje platil stát; dále tři okresní komisaři s platem 200 zl. a 7 městských čtvrtních s platem 200 zl. z obecního fondu, tři jízdní tržní revisoři se 300 zl., pět pěších tržních revizorů s 200 zl., jeden přespočetný tržní revizor se 72 zl., jeden komisař pro prodej dříví se 144 zl.; tyto platy byly vypláceny z policejního fondu, takže celkový osobní výdaj činil ročně 7942 zl., a to ze státních prostředků 3000 zl., z policejního fondu 3542 zl. a z obecního fondu 1400 zl.

Policejní stráž čítala tehdy 1 důstojníka, 3 šikovatele, 1 furýry, 1 profosa, 9 desátníků, 4 svobodníky a 144 strážníků, tedy celkem 163 mužů. 24 mužů konalo stráž v městských branách, 30 mužů bylo rozděleno na tři hlavní strážnice v pražských čtvrtích pro běžné úřední posílky a bezpečnostní dozor, 7 mužů střežilo trestance v přádelně, 11 mužů doprovázelo trestance donucovací pracovny do práce (k skládání dříví a čištění ulic) . 6 mužů konalo stráž v pražské donucovací pracovně, 2 muži dohlíželi u mýtnice na Výtoni na překupnictví, takže bylo denně plně zaměstnáno 80 mužů. Pro noční hlídky zbývalo tedy pro celou Prahu jen 64 mužů, z nichž polovina musela však střídavě vypomáhati i při denních hlídkách v městských čtvrtích.

Za těchto okolností byla policejní služba velmi namáhavá a policejní stráž neměla vlastně vůbec volno.

K úhradě výdajů spojených s policejní správou města Prahy vytvořil se časem zvláštní policejní fond. Za jeho počátek jest možno pokládati příjmy z úřadů nájemných vozů, jenž byl zřízen v roce 1753. Každý majitel nájemného vozu byl totiž povinen podle předepsané sazby a podle počtu koní platiti roční poplatek do úřadu nájemných vozů, jež byly zřízeny ve všech třech pražských městech. Od placení tohoto poplatku byly osvobozeny jen povozy, přivážející do města potraviny. Tento úřad měl kontrolovati sazby nájemných povozů a zakročiti proti přílišným požadavkům vozků.

Všechny důchody těchto úřadů plynuly do hlavní policejní pokladny, kterou spravovala policejní komise. Vlastní policejní fond byl zřízen teprve po sloučení tří pražských magistrátů, kdy byla policejní správa celé Prahy svěřena nově zřízenému policejnímu řiditelství. Magistrát odevzdal policejní fond policejnímu řediteli 1. prosince 1789. Podle vyhlášky gubernia ze dne 23. února 1793 připadl nejen v Praze, ale i v celé zemi výnos policejních pokut výhradně policejnímu fondu na úhrady policejních výdajů.

Vrchní oficiál  
Josef Vošťálek