POLICISTA 6/2002 |
měsíčník Ministerstva vnitra prevence |
| ČEST A SPRAVEDLNOST ............................................ |
"Ježišmarjá," ujelo mi z úst. A nešlo o příšerný zápach, který se na nás vyvalil z doupěte! Pohled na Hynka mi skutečně vyrazil dech. Přeci jen jsem ho naposledy viděl skoro před rokem. Nakrčená postava, splihlé mastné vlasy, navlečený do neuvěřitelně špinavých hadrů. Co působilo zejména odpudivě, byly baňaté nohy, obalené mokvajícími, špinavými a zapáchajícími obvazy, přes které prosakovala krev.
"Pojďte dál," kývl hlavou Hynek a šel před námi do jeskyně. Minuli jsme hromady nějakého harampádí a vešli do něčeho, co kdysi byl obývací pokoj. Byli jsme na něco již zvyklí, ale to, co jsme viděli tady, mi skutečně dávalo zabrat. Družka Hynka seděla na židli a kývala se rytmicky ze strany na stranu s nepřítomným pohledem. V rohu cosi spalo přikryto nějakými hadry, na stole změť všeho možného. Počínaje zakrvácenými injekčními stříkačkami, sklenicemi vody, váhami, sušenkami a konče cigaretami a přeplněným popelníkem. Nejděsivější smrad se však táhl z kuchyňky, která sloužila jako laboratoř. Na dvouplotýnkovém vařiči byla jedna z plotýnek obsazena skleněnou baňulí, ve které kolokotal var a na druhé trůnil kastrol se zbytky nějakého jídla porostlého centimetrovou vrstvou plísně. Nejhrůznější pohled byl ovšem na samotného Hynka. Opatrně jsem se posadil na kraj židle a v němém úžasu jsem na Hynka zíral. "Člověče, ty musíš k doktorovi! Co to máš s těma nohama?" "Já vám ukážu," zašeptal Hynek a začal si k našemu děsu odmotávat smradlavý závin. To, co se naskytlo našim očím, jsem do té doby a od té doby již nespatřil. Rozežraná mokvající hluboká rána v délce dvaceti centimetrů, v šíři deseti centimetrů. Živé pulzující maso s uhnívajícími kousky, ale co bylo nejúděsnější, byla uprostřed rány svítící jasně bílá kost. Zombie! ... "Terezo, ty v tom jedeš dál, viď?" Oslovená dívka na mě upřela skelný pohled a němě přikývla. bylo mi jí líto. Před dvěma roky, zrovna když jí bylo čtrnáct, jsme ji sebrali při jedné šťáře v Orebitské u Artura Pokorného. Naprosto tehdy nezapadala do tamější společnosti a na dotazy, co tam dělá, popravdě tvrdila, že chodí s Honzou Hrubým. Že ho chce dostat z drog! Za půl roku jsme na ni narazili opět, to ovšem už "jela" v "péčku" i v braunu. Když jsem se jí ptal, proč do toho svinstva lezla, když vidí, co to dělá s Honzou, tak mi odpověděla, že potřebovala zjistit, jak to vypadá, aby měla motivaci i pro Honzu, jak ho z toho dostat. Nyní už patřila mezi standardní toxikomanky a měsíc od měsíce chřadla a rozpadala se před očima. Honza Hrubý mezitím zemřel na předávkování, a tak se z ní stala jakási putovní "matrace" veteránů toxiscény Prahy ... Postupem doby jsem začínal chápat, jaké nuly z lidí dělají drogy a jak většina těchto starých "toxiků" v neformálních rozhovorech popisovala, jak si byli jistí, že si to udrží pod kontrolou. Ale jak jim za velice krátkou dobu zmizel pocit euforie a drogy se staly pány nad jejich životy. Finálové stavy, kdy si aplikovali dávku do žíly a v tu chvíli už přemýšleli, jak rychle musí sehnat a vyrobit další! Do čtyř hodin! To jsou situace, do jakých se bohužel dnes dostává stále víc a víc a o mnoho mladších lidí. A již v té době ve mně začal narůstat pocit nenávisti vůči drogám a vůči lidem, kteří zcela s rozmyslem s tímto svinstvem obchodují a zaplavují tím celý svět, včetně naší republiky. |
Čte se to skoro jedním dechem. Ředitel protidrogového policejního útvaru seřadil celkem krátké - jakoby deníkové - záznamy, vzpomínky, které přibližují první polovinu devadesátých let minulého století. Jednak z hlediska nástupu drog mezi naše lidi, ale také s velkým důrazem na jisté potíže při vytváření specializované jednotky.
Kniha - pojmenovaná Protidrogová brigáda I - končí jarem roku 1994. Bude nějaké pokračování?
Pplk. JUDr. Jiří Komorous: Mám zájem pokračovat v tomto literárním pokusu a zdá se, že zájem mají i lidé z vydavatelství.
Takže se - doufejme někdy brzy - ve třetím nebo čtvrtém díle dočteme, jaké jedy z nabízených drogových jedů byly podle vás v České republice nejnebezpečnější právě v půli roku 2002?
J. Komorous: Nebezpečné jsou úplně všechny. Proto existuje mezinárodní úmluva o omamných a psychotropních látkách, a proto je tady celosvětové úsilí o redukci, nebo eliminaci, těchto nedovolených látek, které nazýváme, vlastně zjednodušeně, drogy, mezi mládeží, nebo mezi lidmi obecně. Každopádně v současné době má situace na trhu bohužel stále dynamický vývoj. Stále je velký dostatek heroinu a pervitinu. Ten se produkuje už ve velmi profesionální kvalitě. Jedním z nejhorších jevů v naší republice je v poslední době podstatně narůstající spotřeba extáze a značně silných typů marihuany. Ty se navíc nejen dovážejí z Nizozemska - jedná se zejména o odrůdy typu skank nebo AK 47 - ale už se rovněž v laboratorních podmínkách - hydroponicky - pěstuje i na území České republiky. Což dokumentuje třeba nedávno ukončená operace Madam.
Droga sama se neumí pohybovat. Jací lidé jsou podle vašeho soudu na česmokoravské půdě - na naší drogové scéně - aktuálně nejhorší?
J. Komorous: To je složitější otázka. Samozřejmě jsou to emisaři zločineckých organizací, které působí v České republice. A pochopitelně jsou to i lidé, kteří mají silně zredukovány nebo ovlivněny své rozpoznávací a ovládací schopnosti. Což jsou lidé pod drogami. Toxikomani, z nichž řada pracuje na nejnižším patře uvedených organizací v úloze distributorů drog. A ohrožuje jimi nové, především mladší oběti. - Navíc se dá říct, že řešení drogové situace v naší republice v žádném případě nepřispívají různé výkřiky různých - v uvozovkách - taky odborníků, kteří prosazují legalizaci ať té či oné drogy, liberalizaci ať toho či onoho druhu omamných a psychotropních látek. Což představuje ustupování tomu problému a tím stále větší otevírání dveří organizovanému zločinu a drogám obecně. - Dále bychom mohli mluvit o smutné novince, kterou je skutečnost, že se na drogové kriminalitě stále častěji podílejí i lékaři a lékárníci. Ti se především zapojují do distribuce diazepamu a rohypnolu, když předepisují neúměrná množství třeba i pro neexistující pacienty.
Připravil Jaroslav Kopic
Kniha Jiří Komorous: Protidrogová brigáda I (s podtitulem Čest a spravedlnost) vyšla v dubnu 2002 péčí vydavatele Závislosti a my. |