Americký Kongres projednává a zřejmě i přijme "Debbie Smith Act", podle kterého má být vnesen pořádek do policejního sběru DNA na místě činu a do jejího zpracovávání. Sběr i analýza mají být federálně standardizovány, má být snadněji zpřístupněna federální databáze i databáze jednotlivých států, mají být vyčleněny prostředky na vyškolování pracovníků na odborný sběr a práci s databází DNA a zvýšeny prostředky forenzním laboratořím, aby mohly pracovat pohotověji.

Zákon nese jméno Debbie Smithové, kterou v březnu roku 1989 v jejich domě v poklidné ulici ve Williamsburgu (Virginia) přepadl v kuchyni násilník. Muž-policista spal po službě v prvním patře a dvě děti měly každou chvíli přijít ze školy. Škrtil ji a hrozil jí, že ji zabije, jestliže křikne o pomoc. Popadl její peněženku ležící na mikrovlnce a pak ženu odtáhl mezi stromy za domem a znásilnil ji. Když uprchl, běžela do domu, vzbudila muže, pověděla mu, co se stalo, a v šoku a hanbě ho prosila, aby policii nevolal. Jediné, co chtěla, jít do koupelny a všechno smýt. Muž měl slzy v očích, objal ji a řekl: "Musím ti zabránit, abys to udělala." Pak zavolal policii, která událost s paní Smithovou probrala a vzala vzorky DNA, do tzv. "rape examination kit". Jenže trvalo přes rok, než byly vzorky DNA vyhodnoceny, a šest a půl roku, než byl vzorek spojen s pachatelem.

Jak tvrdí odborníci, desítky tisíc "rape kits" leží dodnes v přihrádkách, aniž je kdo analyzoval, v důsledku promlčecí doby nejsou k ničemu a neodborný sběr soudy odmítnou jako nepřípustný důkaz. A tak násilníci mají náskok, je těžké je odhalit a ještě těžší dostat před soud a recidiva mezi sexuálními pachateli je i proto značná.

Jak uvádí deník New York Times, muž, který znásilnil pani Smithovou, byl už šest měsíců poté zatčen, ale pro úplně jiné trestné činy, a kdyby se s jeho DNA pracovalo efektivně, už tehdy mohl být usvědčen a oběť se nemusela dalších šest let strachovat, že ji znovu napadne. Když byl konečně usvědčen, byl odsouzen dvakrát na doživotí plus 25 let, takže nějaké prominutí části trestu je vyloučené.

Lidé, kteří si v USA kvůli větší bezpečnosti instalují doma nebo na pracovišti bezdrátové videokamery, široce inzerované na Internetu, si koledují o vykradení. Tvrdí to alespoň bezpečnostní odborníci, kteří si to ověřili v praxi. Tyto kamery vysílají signál k nejbližší základně, která přenášený obraz na počítači nebo televizi sleduje. Jenže ten může být cestou, až do vzdálenosti 400 metrů od domu či pracoviště, "ukraden", a to jednoduchým elektronickým zařízením za necelých 250 dolarů, které přijme a následně na laptopu zobrazí totéž, co kamera v bytě snímá. Zákony v řadě amerických států například zakazují, aby byly tyto kamery umísťovány na háklivých místech, jako jsou šatny nebo koupelny, ale nepočítají s tím, že by jejich záběry mohl někdo krást k nějakému svému prospěchu. A tak to dosud není trestné. "Větší zabezpečení signálů by ale připravilo výrobce o značnou část zisku," říká Gary McGrow, šéf technologie firmy Cigital, která se zabývá softwarovými riziky. "Proto bude zřejmě ještě dlouho trvat, než i spotřební zboží bude mít zabudovánu absolutní ochranu."

V USA umírají denně v průměru čtyři studenti vysokých škol (colleges) při nehodě spojené s pitím alkoholu, 1370 je v souvislosti s pitím zraněno a 1192 je znásilněno nebo sexuálně obtěžováno jejich partnery. Konstatuje to zpráva National Institute of Alcohol Abuse and Alcoholism, institutu, který patří pod Národní instituty zdraví. Zpráva nazvaná A Call to Action: Changing the Culture of Drinking at U. S. Colleges" (Výzva k akci: změnit návyky pití na amerických colleges) zdůrazňuje, že počet studentů, kteří alkohol nepijí, vzrostl z 15 % v roce 1993 na 19 v roce 1999. Ale počet flámujících studentů (průměr pět drinků muži, čtyři drinky ženy) zůstává nezměněný - 44 %. A těchto 44 % představuje plných 70 % alkoholu vypitého studenty. Podle zprávy neexistuje jednotné řešení pro všechny kampusy, doporučuje se však partnerská spolupráce s komunitami obklopujícími koleje a univerzity. Jinak, jak tvrdí autoři studie, se studenti-alkoholici nevyhnou soudní síni nebo vystěhování z kampusu.

Když někdo neznámý potká v americké Columbii černé šedesátikilové čtyřnohé obludárium manželů Gilesových, raději přejde ulici na druhou stranu. Sousedi ale říkají rotvajlerovi Cezannovi, ochránci a miláčkovi čtyřleté dcery Gilesových, že "je to velké dítě, jehož největším proviněním vůči člověku může být šlápnutí na nohu". Teď ho Gilesovi museli dát pryč, naštěstí ke známým na farmu. Proč? Nationwide, pojišťovna jejich domu a dvou aut, je odmítla nadále pojišťovat "kvůli nebezpečné rase jejich psa". A bez pojistky je v USA nemožné například získat hypotéku na dům nebo ji držet. Nationwide není sama, která se teď k tomuto kroku odhodlala. Pojišťovny po celé Americe mají černé listiny ras, jako jsou rotvajleři, dobrmanové, pitbulteriéři, čau-čau, mohutné druhy ovčáků a na základě statistik Centra pro kontrolu nemocí a prevenci i akitové nebo huskies.

Médii totiž téměř denně procházejí zprávy, jak šedesátikilový pes rasy Presa Canario rozsápal v San Francisku ženu-sousedku nebo jak šest rotvajlerů smrtelně napadlo ve Wisconsinu holčičku. Není tedy divu, že se pojišťovny brání, odškodné obětem činí ročně přes 300 milionů dolarů, jak tvrdí Robert P. Hartwig z Insurance Information Institute.

Pojišťovny jako State Farm nebo Allstate černé listiny psích ras sice nevedou, ale jejich agenti navštěvují každou pojištěnou rodinu s přihlášeným psem a na místě si dělají úsudek o situaci sami. Jak říká Dan Hattaway, specialista na domácí pojistky ve State Farm, černé listiny určitých druhů psů nejsou, pokud jde o bezpečí, efektivní, protože mnozí z psů uvedených ras jsou bezproblémoví.

Pojišťovna Nationwide je ale neoblomná. "Pokud máte ve sklepě svého domu továrnu na dynamit, také vás nikdo nepojistí," řekl ředitel Consumer Federation of America J. Robert Hunter. Ale i on - ve shodě s veterináři - souhlasí, že i psi jednotlivých ras, podobně jako lidé, mají širokou škálu chování a osobnosti. A podle veterinární nemocnice Pet Hospital v Columbii jsou nejkousavější a nejvzteklejší ti nejmenší - třeba čivavy. A špatná nálada dalmatinců v rodině i mimo ni, kteří na žádné černé listině nejsou, je všeobecně známá.

(kuč)