Více než polovinu svého života strávil dnes 36letý zemědělský dělník Frank O. ve vězení. Poprvé kvůli vraždě, podruhé kvůli pokusu o ni. Obětí byly pokaždé ženy, které se bránily znásilnění. Letošního 19. března se mu měla vrata nápravného zařízení v Naumburku (Sachsen-Anhalt) konečně otevřít. Jedno znalecké dobrozdání však tvrdilo, že "jeho chování ve výkonu trestu naznačuje, že jeho další podobné násilné chování je pravděpodobné". A tak den před stanoveným propuštěním Zemský soud v Halle nařídil "Unterbringung in der Sicherungsverhaftung", a tím připravované propuštění zrušil. "Ochrana oběti je důležitější než ochrana pachatele," znělo úřední zdůvodnění. Celoněmecky to byl první případ, v němž soud rozhodl v souhlase s leta diskutovanými opatřeními, aby odsouzený zůstal nad rámec oficiálního trestu v dalším střeženém institutu.

V důsledku množících se případů jednotlivé země i všechny dohromady chtějí nyní zlepšit ochranu (převážně žen) proti opětovným sexuálním pachatelům. Spolková rada v této souvislosti projednává tři návrhy zákonů směřujících k témuž cíli: udržet dále pachatele-recidivistu i po uplynutí vyměřeného trestu v nějakém typu nápravného zařízení, aniž to předchozí rozsudek stanovil. Jak konstatuje například Heinz-Bernd Wabnitz, vrchní státní návladní v Hofu, "skutečná osobnostní struktura pachatele se projeví často až během výkonu trestu, a to k horšímu".

Oponenti ovšem tvrdí, že ohrožení ze strany recidivistů je mnohem menší, než se soudí, a že podobné prodlužování trestně právní sankce v Německu uskutečnilo poprvé už nacionálně socialistické Německo svým "Gewohnheitsverbrechergesetz", zvykovým trestním právem.

Jak uvádí týdeník Stern, už v roce 1998 "velká bezpečnostní koalice CDU a SPD" kritéria při posuzování těžkých sexuálních deliktů citelně rozšířila: tak sankce na prodloužení vysloveného trestu se nyní smějí uplatňovat nikoli až po druhé, ale už po první recidivě odsouzeného. "Už od té doby mohou být zásadně ošetřeny všechny závažné případy," soudí freiburský kriminolog Hans-Jörg Albert. Podle něho už současný právní stav umožňuje požadavek Gerharda Schrödra "neléčitelné sexuální pachatele zavřít, a to navždycky," a nepotřebuje nějakou nepotřebnou korekturu platných zákonů.

Jenže nyní se debata po několika veřejně sledovaných sexuálních případech změnila. A tak sociální demokraté a zelení navrhují na spolkové úrovni, aby už v případě naznačené prognózy o možné recidivě pachatele byla v rozsudku obsažena výhrada s obcí, aby byla podle chování delikventa ve výkonu trestu jeho vazba dlouhodobě prodloužena. Právníci se však obávají, že to povede k eskalaci takovýchto rozhodnutí a právnička Margarete von Galen varuje, že by tak "byla omezena svoboda podstatného množství osob, které by po propuštění nikdy nebyly těžkými recidivisty". Nejnovější případy z Bayreuthu a Naumburgu, jak tvrdí odborníci, žádné nové zákonodárství nepotřebovaly. Jeden pachatel je duševně nemocný důchodce, který měl být už leta na psychiatrii a ne ve vězení. Druhý se v roce 1984 pokusil znásilnit v jejím bytě známou ženu, a když se bránila, tak ji utloukl tesařským kladivem. O osm let poté, krátce po svém propuštění, opakoval totéž s dívkou, kterou - když se bránila - ubodal nožem. Jenže tehdy ještě platily zákony "až po druhé recidivě".

Některé spolkové země však už nový postup uskutečňují. Tak Bádensko-Württembersko už loni v únoru přijalo proti sexuálním recidivistům zákon "zur Unterbringung besonders rückfallgefährdeter Straftäter", začátkem tohoto roku jej přijalo Bavorsko a Sasko-Anhaltsko a podobné iniciativy diskutují v Hessensku a Sasku.