Jméno obce Větrný Jeníkov si pamatuje každý, kdo jel občas po dálnici z Prahy do Brna či směrem opačným: zhruba v půlce, kousek od Jihlavy. Odbočí ovšem málokdo, což je možná chyba: ves je to pohledná a v místní restauraci se slušně vaří.

A na konci měsíce května měli místní obyvatelé jednu atrakci zdarma a navíc: hotové policejní manévry. V ulicích i v okolí se vyrojily uniformy v počtu nebývalém a babky se už už křižovaly, že určitě "zase utekl nějaký vrah" a zabloudil k nim, na Vysočinu. Mýlily se, naštěstí.

Opravdoví zločinci se tou dobou naopak katastru Větrného Jeníkova zdaleka vyhýbali jako čert kříži, neboť informace o policejních sroceních se podsvětím šíří rychle a nějakou chvíli se - pro všechny případy - berou vážně.

"Nedaleko odsud má třeba v lese zemljanku nějaká parta bezdomovců," nechali se slyšet v Jeníkově. "Nijak neškodí ani nekradou, prostě tam od jara do podzimu žijí a nikomu vlastně nevadí. Ale před pár dny se kamsi vypařili. Jistota je nejspíš jistota."

Na Jihlavsku už obyvatelé několika střediskových obcí podobné "policejní manévry" znají - v posledních dvou či třech letech je tamější Střední policejní škola pořádá totiž pravidelně, vždycky závěrem každého běhu třídy pořádkové policie. Těsně předtím, než frekventanti opustí své jihlavské skolní škamny a vydají se do územně příslušných školicích středisek, kde je po devíti měsících teoretického studia čeká čtvrtrok praxe: jako první, lehce šokující a náramně potřebné střetnutí s realitou. (Mimochodem, dva pracovníci krajské policejní správy z Českých Budějovic se do Větrného Jeníkova přijeli podívat - aby šikovnost nastávajících svěřenců omrkli předem a v reálných situacích - než nastoupí v lišovském školním policejním středisku.)

"Šedivá je teorie a zelený strom strom života," napsal totiž moudrý Johann Wolfgang Goethe. Německy.

A Čech Jan Ámos Komenský půldruhého století před ním latinsky sepsal knihu nazvanou Schola ludus, přeloženo tedy Škola hrou, v níž dovodil, že víc než veškerým memorováním se žáčci naučí na praktických příkladech, zábavně a nenásilně. Dneska bychom řekli na modelových situacích, jež i v metodice policejních škol tvoří náležitou a podstatnou složku výuky. Celodenní zaměstnání, jaké se konalo ve Větrném Jeníkově, je ovšem celým seriálem modelových situací, jež číhají na policistu v denním životě někde na obvodním oddělení. Vlastně tu na jeden den takové fiktivní oddělení vznikne - se vším všudy.

Starého kozáka by z míry uchystané případy dozajisty nevyvedly - ale mladí adepti policejní služby se s nimi v reálu sejdou poprvé. Jak asi obstojí? Zpackají, co se dá? Anebo vystřihnou služební výkon na jedničku s hvězdičkou?

"To si všechno povíme zítra, až budeme společně hodnotit průběh celé akce," krčí rameny zástupce ředitele jihlavské školy major Bc. ing. Zdeněk Sadecký, který přijel do Jeníkova zvídavě obhlédnout, jak statečně si budoucí absolventi vedou.

"V Jeníkově jsme poprvé, celkově se takové celodenní zaměstnání pořádá poosmé: vždycky po čtvrt roce, kdy další běh pořádkářů končí. Vesnice, jež takhle po dohodě s místní radnicí navští víme, pečlivě vybíráme, protože potřebujeme pro vytvoření fiktivního obvodu určité podmínky. A střídáme je: abychom místní lidi svou přítomností třeba neotrávili. I když zkušenost je zatím spíš opačná: ve vsi nás rádi vidí. Třebaže taková zvýšená policejní přítomnost trvá jen den, navozený větší pocit bezpečí asi pak nějaký čas přetrvává..."

Konkrétně: jednodenní školní policejní obvod už měli třeba ve Stonařově, Lukách nad Jihlavou, Brtnici, Žirovnici či Nové Včelnici - dopraváci k němu využívají ještě realističtější prostředí dálničního oddělení.

Abychom nezapomněli: pamatováno je i na možnost, že by se mladí policisté v rámci svého "střetu s realitou" setkali se skutečnou nehodou či dokonce se zločinem či jeho pachatelem anebo podezřelým. Pak mají samozřejmě za povinnost skutečně zasáhnout, ale neprodleně předat věc svým starším kolegům z příslušného skutečného oddělení: konkrétně z obvodního oddělení v Jihlavě, do jehož rajonu Větrný Jeníkov patří a jehož šéf je ostatně akci přítomen. Coby rádce a další praktický supervizor.

"Dopraváky jsme takhle jednou vyslali ke skutečné nehodě, paralelně s tamní profesionální skupinou. Obě party pak ji vyšetřovaly zvlášť, každá po svém. A výsledek byl vlastně totožný, možno dokonce říci, že studenti byli malinko přesnější, předpisovější," usmívá se podplukovník Urbánek.

Koneckonců, učňovské rohlíky či špekáčky mají přece taky u zákazníků trošinku lepší renomé, ne?

Každý nový jihlavský ročník policejních studentů zahajuje své školní měsíce na Landštejně, v areálu tamního rekrečního střediska, jež patří ministerstvu vnitra. Rekreovat se tam ovšem nepříjíždějí, ba právě naopak: jde o náročné testy tělesné kondice, při nichž se všestranně prozkouší, jak na tom budoucí policisté jsou po stránce fyzičky. Velká sláva to prý bohužel nebývá, všeobecný úpadek tělesné zdatnosti mladé tuzemské populace se projevuje i u příštích mužů a žen v uniformách - a většina má pak po dobu studií setsakra co dohánět.

"Dobrá fyzička může policistovi ve službě mnohdy pomoci k dopadení pachatele, v krajních případech může dokonce rozhodovat o jeho životě," říkají vážně a věcně Jihlavští. "Takže slevovat z náročnosti rozhodně nelze."

Bídně připraveni však nepřicházejí noví uchazeči jen po stránce tělesné: hrozivý je i úpadek jejich vzdělanosti, zvláště v češtině jsou prý neznalosti vysloveně úděsné.

"Nedokážeme někdy pochopit, jak takový člověk mohl z češtiny úspěšně odmaturovat," vzdychne major Sadecký. "Jenže, pravda, střední školy dnes učí vlastně jen literaturu: osnovy bláhově předpokládají, že praktické znalosti gramatiky si odnášejí žáci už ze základky."

Policejní školy tedy v potu tváře zaplňují mezery ve znalostech, jež měli mít frekventanti dávno zažité: snaží se sice kantoři i žáci, leč velký zázrak za devět měsíců studia nestihnete.

Ovšem nejen mateřština je kamenem úrazu: snad ještě větší nároky klade na studenty třeba výuka práva: zákonů a vyhlášek je spousta, pořád se novelizují a změn přibývá. A orientovat se v jejich džungli je ovšem pro policistu ryzí nutnost.

Zmíněné předměty jsou také nejčastější příčinou "studijní úmrtnosti", jež není sice velká, ale ani nebývá zanebatelná. Zhruba pět procent posluchačů prý ukončí školu předčasně a odchází do civilu: někteří z vlastního rozhodnutí, jiní na vlídné, leč neúprosné doporučení školy.

"Velmi rychle se pozná, z koho bude dobrý policista," říká podplukovník Bc. Josef Urbánek. "Chce to i určité nadání, ale především chuť do práce, poctivost, důslednost, zvídavost..."

Třída, jež už za pár dní končí studium, má jen sedmnáct žáků: patnáct mladých mužů, dvě dívky. Jejich úkoly v celodenním cvičení jsou dány předem a jmenovitě: tři utvoří motohlídku, šest - po dvojicích - čeká výkon pěší hlídkové služby v katastru obce, tři se stanou inspektory obchůzkové služby, tři vytvoří skupinu dokumentace trestné činnosti. Jeden zasedne u přenosné vysílačky coby dozorčí spolu s jedním inspektorem pověřeným řízením hlídkové služby...

Vedle toho přijela z Jihlavy šestice značkařů: studenti jiné třídy, jež čeká nepochybně zábavný úkol hrát všemožné pachatele, opilce a výtržníky. Sluší se zmínit, že do svých rolí vklouzli s evidentním nadšením a prožitkem - a že připravili pokročilejším kolegům vpravdě realistické podmínky k služebním výkonům.

Důkladná příprava znamená hladký průběh celého dne: všechno je předem promyšleno, každá z hlídek dostala vlastní volací znak, jímž se hlásí centrále, určena jsou kontrolní místa, přesné povinnosti každého jedince, pomůcky pro jednotlivá zaměstnání, plánky. Policisté si dokonce vymysleli i pojmenování ulic Větrného Jeníkova, jež normálně žádné názvy nemají, jen popisná čísla domů: pro účely akce je to ovšem s názvy lepší.

Škála přestupků a trestných činů, jež na mladé policisty ve Větrném Jeníkově inkriminovaného dne číhala, byla vpravdě pestrá a bohatá a běžné obvodní oddělení by se z takového denního nápadu trestné činnnosti nepochybně muselo zbláznit. No, posuďte sami: napřed se kousek od zámečku, kde sídlí jeníkovský Místní úřad a v jehož kancelářích se laskavostí starosty a konšelů zahnízdil na jeden den i studentský policejní obvod, srazila dvě auta. Dozorčí obdržel telefonicky oznámení, předal je vysílačkou hlídce, která místo nehody urychleně zajistila a zahájila vyšetřování. Vzápětí mu přichází oznámení o partě mladých a nejspíš opilých výtržníků, kteří se potulují obcí, vzbuzují pohoršení a obavy obyvatel a táhnou nejspíš k zámeckému parku. Další hlídka je dostihne, legitimuje a napomíná. Mladí se sice napřed kohoutí, pak si ale dají říct a kauza se řeší domluvou. Do třetice je tu hlášení z pultu centralizované ochrany: někdo se zřejmě vloupal do budovy čističky kousek za vsí, na místo vyjíždí autohlídka, zjišťuje násilné vniknutí do objektu a zajišťuje stopy. Další hlášení přichází záhy poté: potenciální pachatele spatřil totiž svědek opodál, v údolí na samotě u mlýna. Na místo se rychle přesunují další polcisté, z Jihlavy doráží i psovodi se služebními psy. Pátrání po pachatelích se dostává do obrátek.

Dozorčí na oddělení má už ovšem další "bonbonek": někdo mu volá, že po Jeníkově se pohybují dvě podivné, zmalované a hlučné ženštiny, provozují podomní obchod s podezřelým zbožím, navíc se snaží vetřít lidem do domů, nabízejí jim věštění z ruky a karet... Právě se dostaly prý do jedné z vilek, hlídka sebou tedy musí pěkně hodit...

A současně jako na potvoru volá mobilem nějaký chalupář, že nahlédl do stodoly v zámeckém areálu a objevil oběšence. Tvrdí, že chlapíka zná, říká jeho jméno. Dva dny byl už nezvěstný a nejspíš prý spáchal sebevraždu, protože o ní často mluvil. Podle ohlašovatele už oběšenci není pomoci, nicméně účast lékařky je pochopitelně nutná...

Volající značkař se tak vžil do role, že jeho hlas v telefonu vzbuzuje dojem, že se snad do hry znenadání připletla skutečnost - ale naštěstí nikoli.

"To je jen náš Andulák," uklidňuje přítomné hosty kapitán Jiljí Brychta. "Ale vypadá fakt moc dobře!"

Andulák se říká mužské figurína, blíženci od Anduly, jež se běžně užívá k oživovacím pokusům. Houpá se teď realisticky nad haldou sena a v šeru stodoly nevypadá nikterak vesele. Proto taky přivolaní mladí policisté berou situaci nadmíru vážně: vyslechnou chmurný verdikt lékařky a hotoví se předpisově sejmout oběšence dolů.

"Ne, abyste mi to lano přeřízli," haleká někdo z kantorů, "je drahý! Hezky odvázat!"

Stalo se. Andulák se fotí jak filmová hvězda, všechno taky dlužno změřit a zdokumentovat.

A ježto nadchází poledne, po práci je čas i na jídlo. V kulturním domě se vaří slušně a lacino. Debatujeme o čerstvých prožitcích i o tom, co nás ještě čeká.

"S paní provozní jsme domluvili, že počkáme, až odejde většina normálních hostů, abychom je nevyděsili. A pak ztropí naši značkaři výtržnost. Začnou se mezi sebou prát - a hlídka dostane kýženou možnost vyzkoušett si rázný zásah v reálném prostředí hospody," prozrazuje tiše nadporučík Dalibor Schrek. "A hned nato se dva značkaři v obchodě tamhle naproti přes křižovatku pokusí něco ukrást a prodavačka je načapá a ztropí další poplach!"

Asi se sluší vyzdvihnout ochotu,, s níž lidé z Větrného Jeníkova spontánně spoupracovali v takových "dílčích rolích". Jakkoli jde o vesnici na pohled klidnou a idylickou, třeba ona paní z obchodu už o skutečných zločincích ví taky svoje: už dvakrát ji přišli totiž okrást o tržbu a jednou na ní zkoušeli onen oblíbený trik s rozměňováním pětitisícovky, na jehož konci mají fikaní darebáci slušný výdělek a obchodník oči pro pláč. Takže má na gaunery pifku.

"Praxe je pro mladého policistu ohromně potřebná," říká major Sadecký. "Jenže studijní doba je omezená a teorie, kterou musí během ní naši žáci vstřebat, spousta. Asi by pomohlo, kdyby se pobyt ve škole prodloužil z devíti měsíců na dvanáct a čtvrtrok, který pak studenti tráví ve školním policejním středisku, na šest měsíců. Už se o tom dost dlouho mluví a zdá se, že k prodloužení snad dojde."

Tak či onak, v Jihlavě se ovšem i za stávajících podmínek snaží dát svým studentům maximum: nabitému dnu na "obvodním oddělení" ve Větrném Jeníkově předcházelo týdenní závěrečné soustředění na Landštejně, kde se rovněž kladl důraz hlavně na praxi, a to pochopitelně nejen v úkolech denních, ale i nočních. Neboť leccos vypadá jinak, když se setmí, a policie, jak známo, slouží čtyřiadvacet hodin denně. Za deště i veder, za mrazu i fujavic.

Některé lidi ten fakt možná zaskočí, ale pak mají před sebou jen dvě možnosti: rychle si zvyknout, anebo si prostě ještě rychleji najít nějakou podstatně pohodlnější živnost...

Jan J. VANĚK