Po druhé světové válce byla (západo)německá policie ponejvíce vyzbrojena pistolemi Walther PP a PPK v ráži 7,65 mm Browning (což byla ostatně po dlouhá léta běžná policejní ráže). V 70. letech však začaly působit RAF a jiné teroristické organizace, které disponovaly zbraněmi podstatně výkonnějšími, a němečtí policisté se cítili "podzbrojeni". První kroky ke změně vedly cestou nejmenšího odporu - změnou policejního předpisu: služební zbraně měly být nošeny s nábojem v komoře a odjištěné. Tím ovšem přestal být jištěn úderník a zbraň mohla vystřelit například v důsledku pádu.

Spolkové země Bádensko-Württembersko, Bavorsko a Porýní-Falcko se pokoušely zavést do výzbroje pistoli Walther PP Super pro náboj 9 mm Police (9x18 mm). Aktuálnější se však ukázal požadavek na kompaktní pistoli výkonné armádní ráže 9 mm Luger, s účinnou pojistkou a současně vysoce pohotové k palbě. Technická komise Spolkového ministerstva vnitra vydala 19. 6. 1975 tzv. Pflichtenheft Faustfeuerwaffen, směrnici, která stanovovala konstrukční a funkční požadavky zadavatele na novou policejní pistoli. Pro zajímavost uveďme základní z nich:

• zbraň musí umožňovat bezpečné nošení ve stavu pohotovosti k palbě, okamžitý výstřel musí být možný bez jakékoli dodatečné činnosti obslužných elementů,

• je předepsáno spoušťové napínání (SA/DA),

• požadovaná ráže je 9 mm, úsťová energie min. 500 J, munice musí vyhovovat samopalům zavedeným u policie (tím byl vlastně předepsán náboj 9 mm Luger),

• pojistný systém musí obsahovat samočinnou pojistku úderníku, který musí být bezpečně zajištěn i při napnutém kohoutu,

• zbraň nesmí vystřelit ani při nárazu a pádu (tato skutečnost se prokazuje pádovými zkouškami),

• zásobník musí pojmout minimálně 6 nábojů,

• záchyt závěru musí být lehce přístupný zvenku,

• minimální trvanlivost hlavních částí je předepsána 10 000 výstřelů, drobných částí 5000 výstřelů.

Směrnici doplňoval služební předpis pro zavádění pistole jako služební zbraně pro policii, který stanovoval podmínky zkoušení zbraní v běžných i ztížených podmínkách, provádění pádových zkoušek aj. Při zkouškách musela zbraň vydržet pád z výšky 1,3 m (případně 2,0 m) na ocelovou desku, aniž by dokonce došlo k výstřelu. Pád se předpokládal na ústí hlavně, napnutý i vypuštěný kohout, i na rukojeť zbraně.

Na základě uvedených požadavků zkonstruoval Walter Ludwig - nejdříve externí spolupracovník, později zaměstnanec firmy Carl Walther v Ulmu - novou zbraň, nesoucí označení Walther P5. Vzorem mu byla německá armádní pistole Walther P38 a z ní odvozená P1.

Prototyp z února 1976 byl velmi podobný vzoru. Automatika pracovala na principu zpětného rázu, závěr se uzamykal kývavou závorou pod hlavní. Pohyblivá hlaveň vyčnívala vpředu ze závěru a měla dvojí vedení: jak v těle pistole, tak i v závěru (jako u P1). Stejná byla i vysoko vysazená muška. Pod záchytem závěru byla vypouštěcí páka kohoutu. Závěr měl ještě charakteristické kontury P1 (resp. P38k/P4), okénko prořezávalo celou šířku nahoře zaobleného závěru. Záchyt zásobníku byl na spodku rukojeti, zásobník byl shodný s P1.

Druhý prototyp z téže doby však už ukazuje závěr protažený kupředu tak, že skrývá prakticky celou hlaveň (muška je na závěru). U prototypu z října 1976 je hlaveň poprvé vedena pouze ve vedení závěru. Kombinovaná páka vypouštění-záchytu závěru už má konečnou podobu a odpadlo oko pro šňůru. Definitivní podobu pistole Walther P5 ale zobrazuje teprve návod k obsluze z února 1978 - se shora zeštíhlenými bočními plochami závěru a se zmenšeným výhozním okénkem (vyhazování nábojnic vlevo). Byla zahájena sériová výroba a na základě výsledků zkoušek se rozhodly zavést pistoli Walther P5 jako služební zbraň policie spolkových zemí Porýní-Falc a Bádensko-Württembersko.

Zbraň má celkovou délku 180 mm při délce hlavně 90 mm, celkovou výšku 123 a šířku 32 mm, hmotnost prázdné zbraně je 0,83 kg a nabité 0,92 kg. Délka záměrné je 134 mm, délka chodu spouště při nataženém kohoutu 5 mm, při spoušťovém napínání 14 mm. Široká hranolová muška i zářez hledí byly barevně orámovány. Pro výškovou korekci mířidel obsahuje souprava sedm různě vysokých plátků hledí. Stranová korekce se provádí posunutím hledí. Závěr, hlaveň a drobné díly jsou vyrobeny z oceli a brynýrovány, tělo pistole je z eloxovaného duralu. Jednořadý schránkový zásobník pojme 8 nábojů 9 mm Luger.

Pistole má čtyři nezávislé zajišťovací prvky: vybrání v závěru pro přerušovač, bezpečnostní ozub kohoutu, vybrání v bicí ploše kohoutu (proti kterému je v klidovém stavu nasměrován úderník) a automatickou pojistku úderníku. Výsledkem byla jistota, že k výstřelu může dojít jen tehdy, když je závěr bezpečně uzamčen a střelec vědomě stiskne spoušť až do zadní polohy. Zbraň nemá žádnou manuální pojistku ani výstražník, záchyt závěru a vypouštěcí páka kohoutu byly integrovány do jednoho celku. Rozebírání se provádí otočením demontážní páky před lučíkem.

Dodávky policejním sborům začaly v listopadu 1978, pro civilní trh v červnu 1979. Celková odebraná množství nelze přesně stanovit, ale policie Bádenska-Württemberska měla zpočátku asi 22 000 pistolí P5, policie Porýní-Falcka asi 8000; pistole P5 a P5 Compact (pro policisty s malou rukou) jsou tam zavedeny dodnes. V jiných spolkových zemích se pistole Walther P5 neuplatnila, avšak byla zavedena u nizozemské státní policie, která odebrala 50 000 kusů. Největší roční produkce P5 dosáhla asi 90 000 kusů.

Když je vývoj ukončen a hotový výrobek zaveden do sériové výroby, není vůbec vyhráno. Okamžitě se totiž začínají projevovat zkušenosti z praxe, další požadavky zákazníků i opatření ke zlevnění a zefektivnění výroby. To všechno vede k dalším úpravám výrobku a změnám v konstrukci, designu i výrobní dokumentaci. A to nemluvíme o dalších nepředvídatelných okolnostech - pistole Walther P5 je toho příkladem. Před zahájením výroby byla zbraň podrobena tvrdým testům tak, aby vyhověla požadavkům Pflichtenheftu. V raném období jejího používání byli uživatelé spokojeni, kritizovali jen její velkou hmotnost a šířku (32 mm) s ohledem na skryté nošení.

Záhy se ale začaly objevovat připomínky a návrhy na zlepšení, které výrobce zhusta akceptoval - celkem bylo postupně provedeno 360 drobných změn! Některé z nich byly důležité a promítaly se zpětně do již vyrobených a dodaných exemplářů.

V roce 1985 došlo u nizozemské policie k pádu jedné z pistolí Walther P5 a neúmyslnému výstřelu. Protože se ale nikomu nic nestalo, nevzbudila příhoda velkou pozornost. 27. 3. 1989 však došlo v Bádensku-Württembersku k podobné příhodě: příslušníku dálniční policie během rutinní kontroly na dálničním odpočívadle vypadla služební pistole, dopadla na betonový obrubník, vystřelila a svého majitele smrtelně zranila. Příhoda vyvolala obrovskou kampaň médií, do které byli zataženi jak znalci, tak i "odborníci" bez základních znalostí věci. Věc byla o to složitější, že zbraň splňovala všechny požadavky Pflichtenheftu včetně pádových testů.

Zemská inspekce jakosti prověřila systém zkoušení pistolí Walther P5. Provedla více než tisíc pádových zkoušek zbraní z různých výšek, úhlů a na různé podklady. Při tom došlo k 29 otiskům úderníku na zápalku náboje a k 18 iniciacím! Následovalo období dlouhých diskusí.

Teprve 27. 3. 1996 proběhl u Vrchního zemského soudu v Karlsruhe proces o náhradu škody mezi vdovou po usmrceném policistovi a firmou Walther. Proti firmě byla vznesena žaloba, že nedodržela povinnost sledovat svůj výrobek (z hlediska bezpečnosti) a nesplnila z toho vyplývající instrukční povinnost v rámci záruky. Smrtelnému úrazu bylo možno zabránit, kdyby firma reagovala na nizozemský případ a informovala úřady o zjevném "pádovém riziku". Bylo kritizováno, že návod k obsluze zbraně informuje uživatele klamně o "absolutní pádové jistotě". Walther naproti tomu uvedl, že P5 stoprocentně vyhovuje požadavkům Pflichtenheftu, ale stoprocentní pádovou bezpečnost nelze z technického hlediska zaručit. Návod k obsluze prý míní jen zřejmou "relativní pádovou jistotu". V odůvodnění rozsudku je řečeno: "Nechat pistoli upadnout sice nepatří k úkonům běžného používání, instrukční povinnost výrobce ale zahrnuje také nutnost upozornit na nebezpečí jejího možného chybného použití."

Rozsudek vyvolal v branži rozsáhlé úvahy. Bylo totiž známo, že případy neúmyslného výstřelu se udály i u policejních zbraní jiných výrobců, ovšem bez tragických následků a masivní publicity.

U pistolí P5 však už byly provedeny úpravy za účelem zvýšení pádové bezpečnosti. Do svislého otvoru nad úderníkem bylo vloženo odpružené pouzdro, které silou pružiny tlačilo úderník dolů, do klidové, zajištěné polohy. Hlava úderníku se pak nacházela vždy proti vybrání kohoutu, takže ani při pádu na kohout a eventuálním porušení jeho bezpečnostního ozubu nemohlo dojít k pohybu úderníku vpřed (úderník navíc jistí ještě automatická pojistka). Úprava si vyžádala změny na závěru, úderníku, vypouštěcí a spoušťové páce.

Od září 1990 do léta 1991 prováděla firma Walther na své náklady kompletní přepracování všech policejních pistolí P5.

Ing. Jiří FENCL