POLICISTA 10/2002 |
měsíčník Ministerstva vnitra příloha |
| PŘED SUMMITEM NATO |
Zasedání světových organizací většinou provázejí protesty, které se až do roku 1999 obešly bez větších násilností. Zlom nastal po konferenci Světové obchodní organizace (WTO), která se konala v prosinci 1999 v americkém Seattlu. Od té doby protesty radikálních odpůrců globalizace končí zraněními, milionovými škodami či dokonce smrtí. Nepokoje se dají očekávat letos opět po dvou letech také v našem hlavním městě. Česká republika dostala na podzim roku 2002 příležitost pořádat vrcholné setkání NATO jako první ze zemí bývalého komunistického bloku. Summit nejvyšších představitelů Organizace severoatlantické smlouvy (NATO) je nejvýznamnější politickou událostí v rámci aliance, na níž dochází k formulování strategických rozhodnutí o společné bezpečnostní politice.
Ve dnech 21. a 22. listopadu 2002 se stane Praha místem, kam se bude upírat pozornost téměř celého světa. V těchto dnech se v Kongresovém centru Praha uskuteční jednání Severoatlantické rady (NAC), Euroatlantické rady partnerství (EAPC) a schůzka čelných představitelů Komise NATO - Ukrajina (NUC). Dosud nebyla definitivně potvrzena setkání NATO - Rusko a NATO - EU, rozhodnutí o tom, zda a na jaké úrovni se uskuteční, budou učiněna pravděpodobně až v průběhu letošního podzimu.
Role ministerstva vnitra při této akci spočívá především v koordinaci bezpečnostních příprav Policie ČR a dalších složek integrovaného záchranného systému, ve spolupráci s ostatními resorty organizačně se podílejícími na přípravě summitu NATO a v informační a preventivní činnosti ve vztahu k veřejným či soukromým subjektům.
Naše bezpečnostní složky získaly cenné zkušenosti během výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000 a Pražský summit NATO je k této akci velmi často přirovnáván. Srovnání však v mnoha směrech pokulhává, uvědomíme-li si, že vrcholná schůzka aliance mj. znamená přítomnost téměř padesáti hlav států a vlád, přímé zapojení vrchních velitelů NATO a dalších vojenských představitelů, jednání o klíčových strategických a bezpečnostních záležitostech, nezbytnou ochranou osob, budov, dopravních prostředků a informací, jakož i prvořadou pozornost světových médií. Odlišnost z hlediska bezpečnostních rizik při srovnávání vrcholných zasedání MMF/SB a chystaného summitu NATO spočívá především v kombinaci nebezpečí vyplývajících z aktivit antiglobalistů protestujících proti NATO jako symbolu rozmáhající se světové globalizace a militarizace mezinárodní politiky a teroristů zvažujících odvetu za aktivity NATO, resp. Spojených států amerických.
Důležité bylo zjistit, zda se v uplynulém období výrazně nezměnila taktika pouličního boje agresivních aktivistů a prostředky, které používají. Bylo tudíž vhodné vycházet ze zahraničních zkušeností a poznatků, a to jednak z pohledu činnosti zahraničních policejních sborů při praktickém provádění bezpečnostních opatření v průběhu pořádání rozsáhlých a významných akcí na vrcholné úrovni, tak i z pohledu cílů, přípravy, výbavy a chování účastníků protestních shromáždění.
Rekapitulace
V průběhu devadesátých let se vrcholná setkání NATO konala v Londýně (1990), v Římě (1991), v Bruselu (1994), v Madridu (1997) a ve Washingtonu (1999). Žádné z těchto setkání nebylo provázeno protesty, které by propukly ve všeobecné ničení majetku a pouliční boje s policií.
Předkládám velmi stručný přehled nejhorších antiglobalizačních protestů od zasedání Světové obchodní organizace v Seattlu:
Prosinec 1999 - Tisíce demonstrantů znemožnily včasné zahájení konference Světové obchodní organizace (WTO) v Seattlu. Policie byla nucena použít slzný plyn a gumové projektily. V centru města byl poprvé od druhé světové války vyhlášen noční zákaz vycházení. Zadrženo bylo přes 500 osob a způsobené škody na majetku byly odhadnuty v přepočtu na 70 miliónů korun.
Leden 2000 - Proti Světovému hospodářskému fóru (WEF) protestovalo ve švýcarském Davosu přibližně 2000 demonstrantů. Při protestech došlo k poškození výkladních skříní, policie použila gumové projektily, slzný plyn a vodní děla. Před zahájením fóra bylo při pumovém útoku lehce poškozeno konferenční středisko v Davosu.
Duben 2000 - Tisíce lidí blokovaly ulice kolem sídel Mezinárodního měnového fondu a Světové banky ve Washingtonu s cílem bránit delegátům v účasti na zasedání. Policie použila slzný plyn a zadržela na 1300 osob.
Září 2000 - Demonstranti narušili zahájení konference pořádané WEF v australském Melbourne. Při potyčkách bylo zraněno 25 policistů, 30 demonstrantů a bylo zatčeno 12 osob.
- V bitky a ničení majetku přerostly demonstrace v den zahájení 55. výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze. Nejradikálnější z asi 12 000 protestujících použili proti polici dlažební kostky a zápalné láhve. Zraněno bylo 600 osob, hospitalizováno 19 policistů a 13 aktivistů. Asi 860 demonstrantů bylo zadrženo. Škody na majetku byly vyčísleny na pět milionů korun.
Prosinec 2000 - Při potyčkách s demonstranty, kteří se sjeli do francouzské Nice kvůli summitu Evropské unie, použila policie slzný plyn. Demonstranti zapálili banku sousedící s jednacím centrem, rozbili řadu oken a výloh a při potyčkách zranili 20 policistů.
Březen 2001 - Asi 4000 policistů zasahovalo proti 50 000 demonstrantů, kteří protestovali za použití kamenů a kouřových bomb, proti konferenci Světového hospodářského fóra v italské Neapoli. Zraněno bylo asi 50 policistů, 70 demonstrantů a čtyři novináři. Zadrženo 50 demonstrantů, 16 z nich bylo vzato do vazby.
Duben 2001 - 46 policistů a 150 demonstrantů bylo zraněno při střetech během zahájení celoamerického summitu v Quebeku. Škody na městském zařízení vyčísleny na několik desítek milionů dolarů. Asi 430 radikálů bylo zatčeno.
Červen 2001 - Během střetů při summitu EU ve švédském Göteborgu došlo ke střelbě na demonstranty. Zraněno bylo 56 policistů a zadrženo asi 600 osob. Hmotné škody se odhadují v přepočtu na 200 až 400 milionů korun.
- Španělští policisté se střetli v centru Barcelony s asi 8 000 účastníky demonstrace proti globalizaci, během níž došlo k rozsáhlému ničení majetku. Zraněno bylo 32 osob a ve vězení skončilo 22 aktivistů.
Červenec 2001 - Protesty v italském Janově při summitu skupiny sedmi nejvyspělejších zemí a Ruska (G-8), do nichž se zapojilo 100 000 lidí a nasazeno bylo asi 20 000 policistů, si vyžádaly smrt jednoho demonstranta. Policie zadržela 301 osob, při střetech utrpělo zranění 231 lidí. Škody na majetku se odhadují na 45 milionů dolarů.
Prosinec 2001 - Většina z 25 000 účastníků demonstrace proti summitu EU v bruselském Laekenu ji pokojně ukončila. Několik desítek mladých radikálů zaútočilo kameny na policisty. Při incidentu zraněno šest a zatčeno 40 osob.
Březen 2002 - Ve španělské Barceloně, kde se uskutečnil summit EU, došlo k ostrým potyčkám mezi policisty a odpůrci globalizace. Členové baskických radikálních skupin využili protestů a požadovali, aby věznění členové teroristické organizace Baskicko a jeho svoboda (ETA) byli svezeni do nápravných zařízení v Baskicku. Došlo k rozsáhlému ničení majetku v historickém centru města.
Červen 2002 - Policie a armáda kolem místa schůzky zemí G-8 v kanadském Kananaskis střežil okruh 30 kilometrů. Vzdušný prostor nad střediskem Kananaskis střežily laserově naváděné rakety a bitevní vrtulníky. V pohotovosti byly i tankové oddíly. Novináři mohli jednání sledovat pouze z Calgary prostřednictvím videa a taktéž demonstranti mohli své názory vyjádřit v tomto osmdesát kilometrů vzdáleném městě.
ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI S AKCEMI NA NEJVYŠŠÍ ÚROVNI
V rámci příprav na summit NATO v Praze bylo Ministerstvo vnitra ČR pověřeno zajištěním bezpečnostních opatření. Odbor bezpečnostní politiky ministerstva vnitra se proto obrátil s žádostí o navázání spolupráce na velitelství švédských policejních jednotek v Göteborgu, které v červnu 2001 koordinovalo zásah proti demonstrujícím během vrcholného setkání představitelů Evropské Unie, poté na italské bezpečnostní složky, které měly na starosti zásah v Janově v průběhu červencového summitu G-8, a počátkem května 2002 požádalo prostřednictvím našeho zastupitelského úřadu v Madridu o spolupráci španělské kolegy, kteří koordinovali zásah proti demonstrantům během březnového summitu EU v Barceloně a dalších setkání během půlročního předsednictví Evropské unii.
Cílem společných expertních jednání zástupců ministerstva vnitra a Policie ČR s jejich zahraničními partnery bylo získat dostupné informace a analýzy předchozích setkání na vrcholné úrovni, při nichž bylo zapotřebí přijmout přísná bezpečnostní opatření.
ŠVÉDSKO
Ve Švédsku jsme měli jedinečnou příležitost jednat přímo v místě, kde se konaly demonstrace a kudy proudily davy protestujících. Příležitosti pobývat mimo správní centrum země tří korunek jsme využili k bližšímu seznámení s činností policie a způsobem její organizace.
Celé Švédské království se dělí na několik oblastí, jednou z největších (rozlohou srovnatelná s Moravou) a nejlidnatějších (1.5 mil obyvatel) je Västra Götaland se sídelním městem Göteborg. Oblast se člení na 3 geografické policejní okrsky (Uddevalla, Borĺs, Skovde), které má v péči celkem 2 680 policistů (57 policejních stanic na 49 obcí) a 830 pracovníků administrativy.
Statistická data pak ještě dokreslují následující údaje:
Organizačně se oblastní ředitelství policie dělí na 3 hlavní části:
Organizace policie ve Švédsku v souvislosti se zvláštními opatřeními, která jsou přijímána v případech mimořádných událostí (např. na základě předpokladu, že dojde k několikadennímu vyhrocení většího množství bezpečnostních rizik v oblasti veřejného pořádku či v souvislosti s válečnou pohotovostí apod.) vykazuje značné rozdíly ve srovnání s organizací Policie ČR v průběhu podobných událostí. Pokud jsou vyhlášena zvláštní opatření, přebírají v oblasti Västra Götaland funkci krajského policejního ředitele střídavě krajský velitel pořádkové policie nebo krajský velitel kriminálně vyšetřovací divize, kteří mají pravomoc disponovat veškerými silami a prostředky v celé oblasti a současně mohou požádat i o posily z jiné oblasti.
Ve dnech 15. - 16. června 2001 se v Göteborgu uskutečnil summit EU a předchozího dne 14. června 2001 navštívil město americký prezident George W. Bush, aby se zde setkal s nejvyššími představiteli států patnáctky.
V rámci příprav na červnový summit EU podnikli švédští kolegové několik zahraničních pracovních cest a analyzovali předchozí akce podobného rozsahu, které si posléze operativně rozdělili do dvou kategorií.
Plánování akce bylo zahájeno s dostatečným předstihem přibližně tří let. Nejdůležitější část příprav však byla zahájena až na podzim roku 2000, kdy byly přesně vymezeny pravomoci jednotlivých osob a byl jmenován hlavní velitel (velitel pořádkové policie oblasti Västra Götaland), který měl odpovědnost za bezpečný průběh celé akce.
Policie s předstihem kontaktovala všechny důležité instituce a organizace ve městě, což se později ukázalo jako velmi prozíravé, neboť pomocí kontaktních osob, které měly stálý dosah, byla schopna požádat soukromé firmy o pomoc, např. při zapůjčení nákladních kontejnerů pro stavbu zátarasů nebo při nedostatku dopravních prostředků.
Delegáti přiletěli na mezinárodní letiště vzdálené od Göteborgu asi 20 km, kde byla zajištěna ostraha jejich letadel a ozbrojený doprovod do místa konání konference.
Již v průběhu plánování a příprav na summit EU bylo dosaženo vzájemné shody, aby většina delegátů bydlela v bezprostřední blízkosti konferenčního centra, přesto však bylo nutné zajistit ostrahu dalších šesti hotelů mimo uzavřenou zónu. V uzavřené zóně, kam měly povolen vstup pouze osoby s trvalým bydlištěm, byla uvolněna škola, kterou využívali zasahující policisté jako ubytovnu, jídelnu a místo odpočinku. Ve sportovním areálu školy byli současně ustájeni koně.
Ve zvýšené míře byly kontrolovány hraniční přechody a hlavní přístupové cesty do Göteborgu. Tímto způsobem bylo zajištěno přibližně 200 osob, které byly vyhoštěny nebo jim nebyl povolen vstup na území Švédska. Avšak navzdory propracovaným preventivním opatřením se nepodařilo na hranicích zastavit nejradikálnější aktivisty italského sdružení Tutti Bianchi (u nás známe pod jménem Ya Basta), které podle dostupných zpravodajských informací plánovalo zaútočit na místo konání summitu EU a na zasahující jednotky.
Švédská policie měla k dispozici přibližně 2 500 policistů. Šest z nich fungovalo jako styční důstojníci s organizátory demonstrací a působilo přímo v jejich štábech (neutajeně), 30 policistů bylo určeno k informování občanů města Göteborgu, měli za úkol pohybovat se po městě (především v chráněné zóně) ve sváteční uniformě a vysvětlovat občanům důvody uzávěr a omezení a varovat je před nebezpečím, které by jim mohlo hrozit při pohybu po ulicích. Ostatní policisté, tedy více než 2 400, bylo určeno pro přímý výkon.
Styční důstojníci, kteří působili v přípravných štábech demonstrantů, odvedli dobrou práci a dvě hlavní demonstrace, které se v průběhu summitu uskutečnily (zúčastnilo se jich kolem 25 000 osob), nevyústily ve všeobecné rabování a pouliční boje. Policie měla možnost prostřednictvím těchto důstojníků požádat organizátory demonstrací o spolupráci, aby kupříkladu změnili plánovaný směr svého pohybu a vyhnuli se tak místům, kde docházelo k závažným střetům bezpečnostních složek s agresivními aktivisty.
Policie získala během 13. června 2001 informace, že v jedné ze škol, které město dalo k dispozici organizátorům demonstrací (bezplatné pronajmutí budovy demonstrantům se neosvědčilo, škola byla zcela zdemolována), se ubytovalo radikální křídlo aktivistů připravujících si zde prostředky na zásah proti policistům. Na základě získaných informací a ve spolupráci se státním zástupcem bylo rozhodnuto v podvečer příletu amerického prezidenta George W. Bushe o uzavření prostoru školy. K zahrazení celého prostoru bylo využito velkých kontejnerů, které se osvědčily i na mnoha jiných místech. Aktivistům nebylo bráněno v opuštění budovy školy, avšak pokud tak chtěli učinit, museli se podvolit zevrubné prohlídce (této možnosti využilo pouze 200 osob).
S ostatními aktivisty zahájila policie vyjednávání, aby dobrovolně opustili budovu a odevzdali zbraně, vyjednávání se však minula účinkem, a proto po posouzení možných rizik a dostupných důkazů povolil státní zástupce obsazení školy a zadržení agresivních demonstrantů (zadrženo 300 aktivistů). Škola byla obléhána i s přilehlým parkem až do jejího vyklizení večer 14. června 2001. Později se ukázalo, že tento aktivní zásah policie byl klíčový pro zbývající průběh summitu, neboť tím bylo aktivní jádro demonstrantů silně oslabeno a násilnosti později páchal pouze velmi omezený počet lidí, který bylo možné za pomoci dostupných prostředků účinně eliminovat.
Dalším úspěchem švédské policie bylo odhalení a následný zásah proti dvěma "operačním centrům" aktivistů (třetí komunikační centrálu se nepodařilo objevit). Aktivisté disponovali velmi vyspělým informačním systémem, pomocí něhož plánovali koordinovat svoji činnost v ulicích města (bylo zjištěno, že odposlouchávali policejní vysílání a v několika případech do něho i aktivně vstoupili). Většina z osob zadržených v "operačních centrech" byla odsouzena (průměrně ke 3 - 5 letům vězení).
Dne 15. června 2001 obdržela policie informace o chystaném útoku na její příslušníky jako odvetu za zadržení aktivistů ve škole předchozího dne. Byly naplánovány, a již dříve povoleny dvě velké demonstrace, které hrozily vyústěním v rozsáhlé nepokoje. Policie však dokázala oddělit agresivní protestující svým aktivním přístupem, tzn. že nebránila pouze staticky budovu, kde probíhala jednání a její nejbližší okolí, ale navzdory malému počtu policistů se pokoušela zadržet co nejvíce násilně vystupujících demonstrantů. Vytvářela tzv. pastičky - na vhodných místech vytvořila kordon ve tvaru písmena "U" a útočící skupinu uzavřela a oddělila od pokojně demonstrujícího davu.
Policie během demonstrací vypozorovala, že aktivisté disponují komunikační technikou a navigují dav pomocí smluvených povelů. Mezi demonstranty existovaly "spojky", které se rychle pohybovaly po městě na kolech a zjišťovaly aktuální situaci. Na základě záznamů a jejich podrobné analýzy bylo shledáno, že protestující organizovaně zakládali ohně. Měli přesně přidělené role: sběrači paliva, osoby s hořlavinou na rychlé roznícení plamene, ostraha. Další problém představovali agresivní demonstranti, kteří pronikli na střechy budov a házeli odtud na zasahující policisty kamení, tímto způsobem se dostávala policie pod značný tlak, neboť proti ní byl veden útok z několika stran souběžně. Jako nešťastné se ukázalo poskytnutí mobilních toalet demonstrantům, kteří je použili jako zátarasy proti zasahujícím policejním jednotkám.
Na večer dne 15. června 2001 byla ohlášena další velká demonstrace přibližně 25 000 osob (asi 1 000 - 1 500 osob představovalo tvrdé jádro odhodlané s policií bojovat, většinou šlo o členy tzv. Black block - Černého bloku). Na tuto akci bylo nasazeno pouze 738 policistů. V případě klidného průběhu demonstrace by byl tento počet dostačující, ale protože aktivisté nasadili rušičky a přerušili policejní spojení, nebyla policie schopna operativně reagovat na pohyb davu a nekoordinovaný postup způsobil, že jednotliví příslušníci byli vystaveni extrémním situacím, kdy čelili velké převaze útočícího davu a došlo ke střelbě na demonstranty.
Dne 16. června 2001 následovala další ohlášená demonstrace. Na základě předchozích událostí se policie pokusila s jejími organizátory domluvit na změně původně plánovaného pohybu demonstrace a prostřednictvím styčných důstojníků tohoto ústupku dosáhla, shromáždění se přesunulo z centra města do nedalekého parku.
Kromě velkých majetkových škod lze v případě švédské policie hovořit o jednoznačném úspěchu celého zásahu, a to zejména vzhledem k malému počtu zasahujících příslušníků (Švédsko má celkem 16 000 policistů a pro tuto akci bylo vyčleněno 2 500 mužů). Na policisty byla podána řada žalob, které však byly staženy, neboť soud potvrdil, že policisté jednali v rámci svých zákonných zmocnění.
Do 10. října 2001 bylo pravomocně odsouzeno 37 osob a policie považuje za úspěch, že mnoho z nich bylo odsouzeno na základě výpovědí policistů.
K dokreslení celkového obrázku ještě přikládám následující čísla:
ITÁLIE
Přípravy na summit zemí skupiny G-8, který se uskutečnil v druhé polovině července 2001, začaly přibližně s ročním předstihem. Při italském Ministerstvu zahraničních věcí byla vytvořena skupina zodpovědná za koordinaci organizačních záležitostí, realizací bezpečnostních opatření byl pověřen místní policejní velitel v Janově (questor), který ze své pozice velí v daném obvodě všem třem složkám italské policie, tj. státní policii, carabinieri a finanční policii.
Podobně jako švédská policie zpracovaly italské bezpečnostní složky ve spolupráci s domácími a zahraničními zpravodajskými službami tzv. odhad situace (analýza situace z hlediska možných ohrožení summitu). Po vyhodnocení dostupných informací bylo celé spektrum antiglobalistických organizací rozděleno do následujících čtyř bloků:
růžový
žlutý
modrý
černý
Na návrh bezpečnostních složek italský předseda vlády přerušil čtyři dny před zahájením summitu provádění Schengenské úmluvy. Italská policie okamžitě zahájila důkladnou kontrolní činnost na hranicích. V souvislosti s tímto opatřením nebylo na italskou půdu vpuštěno 2093 osob, neboť existovalo reálné podezření, že se jedná o osoby, které by mohly na území Itálie v průběhu summitu páchat trestné činy či přestupky.
Italská policie však mohla v tomto směru učinit více, kdyby zajistila včasné získání seznamů agresivně vystupujících demonstrantů ze zahraničí (těžkosti byly mimo jiné způsobeny tím, že poskytování seznamů obsahujících osobní údaje v mnoha případech brání právní předpisy jednotlivých států). Přesto italská policie obohatila své databáze o zhruba 9000 aktivistů. Bohužel zcela scházely údaje o členech Černého bloku, neboť do jeho struktur se velmi těžko proniká. Současně italská policie přiznala, že v budoucnu začne provádět kontrolu na hranicích dříve, jelikož mnozí z agresivních protestujících přijeli do Itálie ve značném časovém předstihu.
Vzhledem ke strategicky výhodné poloze janovského zálivu bylo rozhodnuto uskutečnit summit zemí G-8 právě zde. Byla vytvořena tzv. červená zóna, jejíž obvod činil asi 8 km. Celá oblast byla oplocena vysokými železnými ploty, které měly zamezit jejímu vnitřnímu narušení. Uvnitř nebyly povoleny v době konání summitu žádné demonstrace a celá oblast byla uzavřena pro běžnou dopravu, včetně parkování vozidel. Každý občan s trvalým bydlištěm uvnitř zóny (50 000 obyvatel) obdržel zvláštní propustku a pouze po jejím předložení bylo možné vejít dovnitř jedním ze čtrnácti vchodů. Železný plot byl vztyčen dva dny před zahájením summitu, po tzv. "vyčištění" červené zóny od parkujících vozidel.
Příjezd do chráněné zóny z pět kilometrů vzdáleného letiště byl zabezpečen po vyhrazené komunikaci určené v den příjezdu pouze pro dopravu delegací a příjezd policejních vozů. Na moři byly strategicky rozmístěny policejní námořní hlídky, které chránily přepravu delegací na luxusní loď, kde bylo delegátům summitu zabezpečeno ubytování. Vlastní záliv v Janově byl uzavřen pro obchodní provoz a dopravu, včetně soukromého lodního provozu, v zálivu byla rovněž zastavena železniční doprava a nad Janovem uzavřen vzdušný prostor.
Ohledně otázky ubytování panovaly dlouhou dobu značné neshody, většina zahraničních představitelů si přála bydlet na nedaleké Ligurské rivieře, zatímco italská policie trvala na jejich ubytování přímo v chráněné zóně, čímž by jí odpadly očekávané problémy s přepravou na samotná jednání. Teprve několik dní před zahájením summitu se podařilo delegace diplomatickou cestou přesvědčit, aby přijaly nabízené ubytování v červené zóně. Výsledkem bylo, že americká reprezentace jako jediná bydlela v hotelu (uvnitř chráněné zóny) a ostatní na společné luxusní lodi. Na několika dalších lodích byli ubytováni zástupci tisku a část policejního personálu.
Italské ministerstvo vnitra posílilo 5 000 janovských policistů o přibližně 13 000 příslušníků státní policie, carabinieri, finanční policie, příslušníků vojenských složek, vězeňské a lesní policie. Současně byl vytvořen zvláštní tým, který dbal na to, aby nikdo neoprávněný nemohl vysílat na frekvencích italské policie a aby toto spojení nemohlo být rušeno či zcela přerušeno.
Italské úřady na základě politického rozhodnutí poskytly účastníkům manifestací ubytovací prostory (školy, stadiony) a tiskové středisko, nad nimiž vykonávala policie dozor, ale vzhledem k množství lidí se tato preventivní činnost ukázala jako velmi problematická. V Janově také vzniklo tzv. sociální fórum složené z několika organizací, fórum vedlo různá jednání s italskou policií a podílelo se na zajištění ubytovacích prostor. V jeho rámci se spojily umírněný růžový a žlutý blok, přesto však do některých objektů infiltrovali členové černého bloku, kteří se hlavní měrou podíleli na ničení vybavení zapůjčených objektů.
Cílem aktivistů bylo prorazit oplocení kolem červené zóny a proniknout do chráněné oblasti, jednalo se přibližně o 2000 - 2500 násilně vystupujících aktivistů, k nimž se připojilo dalších 7000 - 8000 demonstrantů, tzn. policie se během summitu střetávala s více než 10000 agresivními protestujícími. Při průvodech a velkých shromážděních používal Černý blok následující taktiku: malé skupinky osob na okamžik opustily pohybující se dav, vyprovokovaly incident s policií a rychle se vrátily zpět mezi pokojné demonstranty, nadto se příslušníci Černého bloku vysvlékali ze svého typického černého oblečení do běžného oděvu, tudíž v daný moment nebylo zřejmé, patří-li k pokojnému davu demonstrujících, nebo k aktivním podněcovačům násilností. Radikální demonstranti používali pestrou škálu výzbroje, např. železné tyče, Molotovovy zápalné lahve, hole či dlažební kostky (předpokládá se, že vše si opatřili na území Itálie).
V souvislosti s porušováním italských zákonů bylo zatčeno během demonstrací 302 lidí, z toho 168 cizinců (40 % Němců, další větší skupiny po 10 % tvořili Rakušané a Španělé). Mediálně nejviditelnější však bylo zastřelení jednoho mladého demonstranta (podle oficiálních vyjádření jednala policie v sebeobraně, neboť na policisty sedící v obklíčeném policejním voze hodlal tento demonstrant hodit těžký kovový hasicí přístroj).
ŠPANĚLSKO
Španělsko bylo v první polovině letošního roku předsednickou zemí Evropské unie a během této doby se musely bezpečnostní složky vypořádat s více než padesáti mezinárodními zasedáními, konferencemi a summity na různě vysoké úrovni. V první polovině tohoto období, ve dnech 15. - 16. března 2002, se uskutečnil summit EU v Barceloně. Nasazeno bylo značné množství policejních sil, aby zajistily veřejný pořádek a bezpečnost nejen delegátům summitu, ale i všem občanům, kteří byli ohroženi počínáním agresivně vystupujícího davu. Bezpečnostní složky získaly mnoho zkušeností a poznatků, které posléze měly příležitost zužitkovat v průběhu následujících měsíců a propracovat tak organizaci policejní práce ve vypjatých a náročných situacích.
Naše jednání se uskutečnilo necelých čtrnáct dní před plánovaným vrcholným summitem EU v Seville, který symbolicky ukončil španělské předsednictví v Unii, a měli jsme tudíž možnost obeznámit se důkladně se stavem a konkrétním průběhem příprav.
Krátce jsme se zastavili u vymezení základních kompetencí bezpečnostních složek státu, které čítají celkem 184 800 příslušníků. Pro zjednodušení je vhodné si celé spektrum rozdělit na dvě základní skupiny, složky základní (operují na celém území království) a ostatní (působnost územně omezena).
Základní
Společné funkce: dodržování zákonů, podpora a ochrana obyvatel, dohled a ochrana budov státních institucí, zajišťování ochrany a bezpečnosti důležitých osob, udržování a obnova veřejného pořádku a bezpečnosti obyvatel, vyšetřování zločinů, zadržování zločinců.
Specifické funkce státní policie: výdej identifikačních průkazů a pasů, kontrola osob na území Španělska (např. kontrola pasů a osobních dokladů), problematika cizinců, utečenců, azylu, extradice a migrace, sledování a vyšetřování zločinů zejména se vztahem k drogám, spolupráce s policejními sbory cizích států, kontrola, dohled a vyšetřování ve vztahu k osobní bezpečnosti, organizovaný zločin.
Specifické funkce civilní gardy: oblast zbraní a výbušnin, dohled na dopravu a pozemskou přepravu (např. kontrola zavazadel na letištích), celní činnosti, dohled nad ochranou přírody a životního prostředí.
Ostatní
V průběhu pořádání velkých akcí přebírá řídící funkci (v oblasti bezpečnosti) státní bezpečnostní sekretariát ministerstva vnitra, který vykonává koordinační funkci přímo vůči státní policii a civilní gardě spadající v těchto případech pod ministerstvo vnitra. Ostatní bezpečnostní složky (městská policie, apod.) mají vzhledem ke státní policii pouze úlohu podpůrnou. Podle místa konání akce (17 oblastí) je koordinací pověřen stálý vládní prefekt, v každé provincii (50 provincií) je jím určený podřízený zodpovědný za přímou koordinaci bezpečnostních složek na samotném místě. Vládní prefekt je zmocněn vyžádat si potřebnou pomoc z jiných oblastí, a pokud je nutné z důvodu dostatečného zabezpečení akce povolat na pomoc vojáky, ministerstvo vnitra požádá ministerstvo obrany o pomoc např. při zajištění leteckého transportu jednotek, při nebezpečí biologického, chemického či nukleárního útoku. Oba resorty v těchto případech podepisují tzv. dohody o spolupráci.
Již v průběhu minulého roku byly definitivně stanoveny kompetence pro akce konané v průběhu španělského předsednictví. Nejprve byl zpracován souhrnný plán, který stanovil společné principy a zásady, kterými se měly řídit všechny události následujícího půl roku. Byl ustaven přípravný výbor pro plánování a rozdělena odpovědnost za jednotlivé oblasti (doprava, bezpečnost, protokol, společenské akce, atd.).
Kromě přípravy zasahujících jednotek, byl věnován čas mediální prezentaci práce policie a novináři byli seznámeni se záměry policie v následujícím období. Byly zpracovány reportáže a instruktážní videa pro soudce a advokáty, aby se seznámili s problematikou masových demonstrací. Ve spolupráci s nimi pak byly určeny nezávislé poroty (komise), které měly za úkol zásahy sledovat a vyhodnocovat oprávněnost jednání příslušníků policie.
Policie si objednala speciálně konstruované zátarasy, které byly velmi těžko překonatelné. Zátaras měl betonový základ vysoký přibližně 1,20 m, k němuž byl pevně přichycen 2metrový plot zakončený kvalitním ostnatým drátem. Španělská policie si tyto zátarasy velmi chválila a je přesvědčena, že díky nim nemusela vázat tolik sil přímo k ochraně místa jednání a odradila demonstranty od napadení chráněné zóny. Nepokoje se však přesunuly do historického centra, kde způsobily značné škody. Je nutné dodat, že delegáti ani samotný průběh jednání nebyli těmito demonstracemi nijak dotčeni.
Španělé se podle vlastních slov velmi poučili na příkladech pražského výročního jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a janovské schůzky zemí G-8, kde se jako jeden ze zásadních nedostatků ukázala nedostatečná ochrana státních hranic.
Byla pozastavena účinnost volného pohybu osob v rámci schengenského prostoru, čímž se podařilo zabránit vstupu do země přibližně 10 000 osob, které se chtěly zúčastnit protestních demonstrací. Během opatření na hranicích se policie potýkala se značnými problémy, např. v několika případech se stalo, že skupinu demonstrantů doprovázeli poslanci Evropského parlamentu. Pokud však chtěla takováto skupina vstoupit na území Španělska, musel se poslanec zastupující ji svým jménem osobně zaručit za všechny osoby a až poté byla skupina vpuštěna na území Španělského království. Na hranicích se podařilo zachytit množství prostředků, které měly posloužit jako zbraně proti policistům (pálky, praky, slzný plyn apod.).
Bezpečnostní složky předem navázaly kontakty s pořadateli demonstrací a dohodly se, že v případě nutnosti, např. kdyby propukly rozsáhlé násilnosti, pořadatelé pozmění směr pochodu demonstrace. Kromě předchozích besed, kdy policie vysvětlovala svou taktiku a principy, se dohodli, že budou ve stálém spojení.
Směr pochodu demonstrantů sledovaly policejní helikoptéry, které pořizovaly současně kvalitní záznamy využitelné pro případná soudní řízení (z některých záběrů bylo možné identifikovat i obličeje osob). Ze vzduchu bylo také možné určit místa s výskytem násilného chování a orientovat policejní zásah tímto směrem. Pro pozdější identifikaci a sběr důkazů byl využit i městský kamerový systém, kamery instalované v soukromých objektech apod. Policie prováděla po dobu několika dní před summitem preventivní šetření v kempech a levných ubytovnách, kde předpokládala možnost ubytování demonstrantů.
Do akce v Barceloně bylo nasazeno 2 000 policistů na zásahy v ulicích města, 2 000 policistů na ochranu budov a hotelů a další policisté zajišťující fyzickou ochranu osob. Během dvoudenního summitu v Barceloně se konaly čtyři velké demonstrace. První den měly demonstrace klidný průběh, konala se přibližně stotisícová odborářská demonstrace, ale během závěrečné demonstrace, které se zúčastnilo na 200 000 lidí, došlo k rozpoutání násilností a ničení majetku (100 zraněných policistů, především v civilu, a přibližně stejný počet demonstrantů). Z 98 zadržených osob byly všechny odsouzeny. Před touto demonstrací její organizátoři zdůrazňovali, že má mít "radostný a pacifistický" charakter. "Přeroste-li v násilí, bude to vinou úřadů, tvrdili představitelé antiglobalizačního hnutí Attack.
Obyvatelstvo podporovalo od samého začátku činnost policie a o zjištěném podezřelém chování či dění policii informovalo. Vyjadřovaná podpora a spolupráce občanů byly důležité, neboť došlo k odhalení schránek s kamením, přestože místa ohlášených a předpokládaných demonstrací byla vyklizena od odpadkových košů a jiných nepevných překážek použitelných proti zasahujícím policistům. V první vlně nasazených policistů byli pouze tzv. těžkooděnci, aby se předešlo případným zraněním. Hlavní zásadou bylo nenechat malou skupinku policistů osamocenou. Z informací, které jsme měli možnost získat, vyšlo najevo, že bezpečnostní složky měly taktiku spíše pasivní, protože španělské policejní jednotky nejsou trénovány na přímý střet muže proti muži. Z užívaných prostředků lze jmenovat slzný plyn, zadýmování nebo gumové projektily, na rozdíl od našich jednotek neužívají vodní děla či psy.
Kromě policistů byla v průběhu akce nasazena civilní garda, která hlídala a zabezpečovala dozor na silnicích, v přístavu a letišti (především činnosti mimo centrum města), a městská policie, která zajišťovala bezpečný průjezd kolon městem a další dohled nad dopravou ve městě.
Hlavním úkolem přibližně 3600 příslušníků civilní gardy v Barceloně byla především ochrana a dozor nad hlavními komunikačními tepnami (silnice, železnice, letiště, přístavy, hranice) vedoucími do města, kde se konal summit. Současně civilní garda zajišťovala ostrahu leteckých speciálů na letišti a pomoc při ochraně tras mezi letištěm a hotelem. Zatímco státní policie zabezpečovala klid na ulicích a dohlížela na klidný průběh demonstrací, civilní garda hlídala město tzv. zvenčí.
Majitelé hotelů byli povinni zasílat policii neustále aktualizovaný seznam hostů a úkolem gardy bylo v okolí města kontrolovat skutečný stav a udržet tak demonstranty v co možná největší vzdálenosti od místa jednání. Specifickým úkolem gardy je ochrana královských sídel, kde se obvykle konají společenské akce spojené se summitem.
SHRNUTÍ ZAHRANIČNÍCH POZNATKŮ
Pokud se na základě výše popsaných zkušeností pokusíme zpracovat určité závěry a doporučení pro naši činnost při provádění bezpečnostních opatření během akcí podobného rozsahu, je nutné:
ZÁVĚREM
Pražský summit je pro Českou republiku velkou a ojedinělou výzvou. Celkovým rozsahem a charakterem, jakož i bezpečnostními a organizačnětechnickými požadavky půjde o akci, kterou Praha ani Česká republika dosud nepořádaly a Policie ČR, jakož i další zainteresovaní, má jedinečnou příležitost ukázat kvalitu a vysokou profesionalitu své každodenní práce.
Mgr. Martin LINHART
odbor bezpečnostní politiky MV ČR