Podvod vždy začíná nabídkou "výhodné obchodní operace", která má spočívat v tom, že oběť se uvolí ujmout se mnohamilionového "pokladu", za provizi 10-30 % za úhradu nákladů jej převést na svůj bankovní účet a pomoci jeho majiteli s usazením v Evropě a s vhodným investováním finančních prostředků. Během transakce pak vždy přijde okamžik, kdy oběť musí zaplatit poplatky ve výši několika tisíc až desítek tisíc US dolarů. "Poklad" se však k oběti téměř nikdy nedostane.

Jako každý zločin, i tento podvod se vyvíjí. Dnes již dávno není záležitostí pouze Nigerijců, přestože jsou často v pozadí akcí prováděných z jiných afrických států. Základny, z nichž podvodníci operují, jsou mimo Nigerii především v JAR, někdy také v Togu, Ghaně, Beninu, Pobřeží slonoviny. Výrazným novým prvkem je součinnost mimoafrických komunit Afričanů zvláště v Amsterdamu, Londýnu a Madridu, kde mají zajišťovat předávání zásilek s "pokladem" nebo mezibankovní převody a inkaso poplatků. Někteří z jejich příslušníků údajně zneužívají pro tuto činnost diplomatické krytí. Zatímco kdysi se původ nabízených finančních prostředků vysvětloval převážně zpronevěrou úspor Nigerian National Petroleum Company, škála je dnes širší o nevyzvednutá konta velkých dodavatelů (zpronevěřená odúmrť), zachráněný majetek boháčů prchajících před politickými katastrofami (např. peníze a zlato šéfů zlatých a diamantových dolů ze Sierry Leone, nebo uprchlých farmářů ze Zimbabwe), dědictví po zesnulých kmenových náčelnících nebo korupcí nabyté úspory žijících či zesnulých politických vůdců. Nemohu to prokázat, ale mám dojem, že některé z těchto "pokladů" skutečně kdysi existovaly, ale byly ukradeny podvodnými zprostředkovali převodu do Evropy.

Pozoruhodným prvkem, který dokládá inteligenci a vzdělanost provozovatelů těchto podivných "obchodů", je využití možností internetu k zvýšení věrohodnosti působení na oběť ve fázi vylákání její platby. Jedním z triků tohoto druhu je zřízení webové stránky neexistující kurýrní služby, vybavené vyhledavačem zásilek. Jde v podstatě o věrné napodobení webových stránek DHL, UPS a jiných kurýrních služeb. Oběť obdrží zprávu, že na její adresu byla danou kurýrní službou vypravena ze vzdálené africké země "diplomatická zásilka" obsahující někdy i několik desítek milionů USD v hotovosti. Ta putuje přes nějaké velké evropské překladiště leteckých nákladů, např. přes Londýn. Oběť se současně dozví číslo přepravního listu a může na obrazovce svého počítače sledovat putování zásilky. Ta se na překladišti "zasekne". Oběť pak dostane zprávu, že odesilatel nezaplatil přepravní poplatky v plné výši, například proto, že těsně před odletem zásilky se kvůli zdražení pohonných hmot zvedly ceny za přepravu a africká pokladna to nezaregistrovala. Odesilatel samozřejmě už je finančně zcela vyčerpán a nezbývá, než aby těch všivých pár tisíc dolarů doplatil příjemce. Dokud tak neučiní, zásilka se z překladiště nepohne. Vada krásy tohoto výtvoru spočívá v tom, že daná kurýrní služba neexistuje. Následně nemůže existovat ani zásilka a doplacení přepravních poplatků by bylo pouze příspěvkem na zvýšení životní úrovně zřizovatelů podvodné webové stránky. Na internetu lze v současnosti najít nejméně dvě webové stránky neexistující kurýrní služby.

Ještě drzejším a psychologicky patrně působivějším trikem je založení webové stránky neexistující banky. V současné době lze nalézt nejméně tři. Zřízení webové stránky není proto v žádném případě dokladem o legální existenci banky. Tu je třeba bezpodmínečně vždy prověřit prostřednictvím Bankers Almanac - veřejného mezinárodního seznamu bank. Vrcholnou ukázkou využití webové stránky neexistující banky je předstírání možnosti "klienta" využít online ovládání bankovního účtu. V tomto případě oběť dostane v závěrečné fázi podvodné transakce předstíraného převodu zpronevěřených peněz zprávu, že její "poklad" byl převeden na účet v oné virtuální bance, odkud si jej může převést sama, kam je libo. Obdrží číslo účtu, které jí umožní otevřít přístup k příkazovému formuláři ovládače, a bezpečnostní kód, jímž potvrdí správnost zadaného převodu. Je jí přidělen správce účtu, s nímž může řešit jakékoli problémy spojené s provozem ovládače. Až do této chvíle po oběti nikdo nepožadoval žádné obvyklé poplatky, takže vše vypadá velmi věrohodně. Ale ve chvíli, kdy bezpečnostním kódem potvrdí správnost převodu, se otevře další stránka ovládače, která pro dokončení transakce požaduje zadání čísla certifikátu National Drug Law Enforcement Agency (NDLEA), kterým se potvrzuje, že peníze na účtu nepocházejí z obchodu s drogami či z praní špinavých peněz, a je tedy možno je převést do zámoří. O tomto požadavku se nikdy před tím nikdo nezmínil. Pokud jej oběť ignoruje a nařídí dokončení převodu, příslušné prostředky jsou přesto z účtu odečteny a nastanou blažené dni očekávání, kdy se objeví na cílovém účtu. Oběť se peněz nedočká, zato "správce účtu" oznámí, že převody bez certifikátu NDLEA byly pozastaveny a prostředky vráceny na účet. Vyzve současně oběť, aby si certifikát vyřídila a udá kontaktní údaje NDLEA, které jsou samozřejmě falešné. Tím se operace vrací do starých kolejí, protože za certifikát nepravé NDLEA je třeba zaplatit pár tisíc US dolarů. Virtuální webová stránka banky s dálkovým ovládačem účtu je dobře vymyšlená hračka. Její tvůrci počítají s tím, že "majitel účtu" se nechá opít zdánlivou možností převádět stamilionové částky, a když narazí na překážku v podobě chybějícího čísla certifikátu, pokusí se ji odstranit a bez rozmyslu zaplatí požadované poplatky. Trik je však poměrně dobře průhledný. Především předmětná Eco International Bank není v Nigerii registrována. Název vznikl "skřížením" jmen dvou skutečně existujících bank, a to Eko International Bank a Eco Bank. Všechna telefonní a faxová čísla v adrese banky jsou čísla mobilních telefonů, což u "pravých bank" není možné. Stránka pro písemnou internetovou komunikaci s "bankou" je nefunkční. "Banka" si za "převod" prostředků neúčtuje žádné poplatky. Ovládač odčítá peníze z účtu, i když nejsou naplněny procedurální předpoklady, to znamená, že operace zdánlivě proběhne, i když zadavatel nevyplnil údaj o bezpečnostním kódu nebo v dalším kroku číslo certifikátu NDLEA. Spolehlivě funguje pouze číslo bankovního účtu, bez jehož znalosti skutečně nelze ovládač otevřít. Je zde příliš mnoho chyb na to, aby mohlo jít o oficiální webovou stránku skutečné banky, byť by byla africká.

Zavedení zmíněných novinek je dokladem nevysychající invence provozovatelů "dopisových" podvodů a jejich schopnosti rozvíjet technologii zločinu. Škoda, že se tito lidé nevěnují nějaké produktivní činnosti. Dosahovali by pozoruhodných výsledků.

Zdeněk Jemelík,  
ekonomický poradce